V. 36 Chvála nejvyššímu Já - část 1

PRAHLÁDA dále rozjímal: Došlo k uskutečnění Já, které je za všemi stavy vědomí. Chvála nejvyššímu Já, kterého bylo nakonec šťastně dosaženo. Tobě se klaním, tebe objímám! Vždyť ve třech světech kdo jiný než ty jsi můj přítel a příbuzný? Ty samo ničíš, chráníš, dáváš, velebíš a jednáš. Bylo jsi poznáno a dosaženo. Co teď uděláš a kam půjdeš? Všechny světy jsou prostoupeny tvou Skutečností a ty samo jsi viděno všude a ve všem. Čeho teď budeš dosahovat? Od nepaměti stála mezi námi zeď nevědomosti. Teď, když zeď padla, je vidět, že jsi nebylo daleko. Chvála nejvyššímu Já, které zcela dokončilo vše, co má být dokončeno. Chvála nejvyššímu Bohu, skutečnému aktéru všech činů, věčnému čirému Bytí. Chvála trojici bohů Višnu, Šiva a Brahmá. Odlišnost mezi mnou a Já je pouze ve slovech. Je to jako rozdíl mezi slovem a tím, na co slovo odkazuje. Odlišnost je fiktivní a neskutečná podobně jako rozdíl mezi vlnou a vodou, která vlnu vytváří. To, co se rozprostírá jako nekonečná rozmanitost stvořených objektů jevících se ve světě, jsi ve skutečnosti ty samo, nekonečné Já. Chvála Tomu, co pozoruje a zakouší. Chvála Tomu, co tvoří a rozprostírá se jako všechny věci. Chvála Tomu, co je vnitřní Skutečností všeho. Chvála Tomu, co je všudypřítomné. Nejvyšší Já, v důsledku svého ztotožnění se s vtělením jsi zapomnělo na svoji podstatu, a proto jsi v opakovaných zrozeních podstoupilo nekonečná utrpení a zakoušelo vnější vjemy bez Sebepoznání. Vnější svět je jen hlína, dřevo a kámen a jedinou Skutečností v tom všem není nic jiného než ty, nejvyšší Já. Po dosažení Sebepoznání už člověk po ničem dalším netouží. Ó Bože, nyní jsi byl spatřen a uskutečněn. Déle již nebudeš v omylu a zapomnění. Chvála tobě. Jak je možné nevidět a nezakoušet nejvyšší Já, jež samo je světlem v očích a naplňuje tělo vnitřní Inteligencí? Jak je možné nevidět vnitřní Inteligenci projevující se jako hmat a zakoušející všechny okolní objekty? Jak by mohla být tato Inteligence člověku vzdálená, když projevena jako sluch naslouchá a zvukem nažene i husí kůži? Jak je možné, že člověk nechutná sladkost Inteligence, přestože právě Inteligence zakouší chuťovým smyslem u objektů sladkost či jiné chutě? Jak to, že jedinec neprožívá přímou zkušenost Inteligence zakoušející prostřednictvím čichu? Jak může nejvyšší Já, jež je poznáním a moudrostí a jehož sláva je opěvována v posvátných textech, zapomenout samo sebe? Ó nejvyšší Já, bylo jsi dosaženo. Smyslová potěšení, v nichž jsem si dříve liboval, teď již nezasluhují moji pozornost. TEXT ve formátu PDF zde.