V. 36 Chvála nejvyššímu Já - část 3

PRAHLÁDA dále rozjímal: Vzdej se domýšlivosti, zlosti, nečistoty a násilí. Velké duše se nenechají přemoci takovou nízkostí. Minulé utrpení si neustále připomínej, ale zároveň se od všeho oprosti a s optimistickým postojem se ptej: „Kdo jsem? Jak se to vše stalo?“ Co bylo, bylo. Všechna trápení a smutky, které tě sužovaly, jsou pryč. Ve městě zvaném tělo jsi dnes už vladařem. Jako nemůže člověk ovládnout nebe, tak nemůže smutek ovládnout tebe. Jsi mistrem své mysli i svých smyslů a zakoušíš nejvyšší blaho. Ó Bože, jakoby stále spíš a jakoby se svou vlastní silou probouzíš, aby sis uvědomil prožívané zážitky. Ve skutečnosti přijde do kontaktu s objektem zakoušení tato síla, ale v důsledku uvědomění připisuješ tyto zážitky sobě. Kdo cvičením životní síly dosáhl „otvoru Brahmy“, označovaného jako brahmarandhra na vrcholku hlavy, je si vědom každého okamžiku, který se v městě Brahmy udál v minulosti nebo se stane v budoucnosti.*Ó nejvyšší Já, jsi vůně květiny zvané tělo, jsi chladivý nektar Měsíce zvaného tělo, jsi výtažek léčivé byliny zvané tělo, jsi chlad ledové kry zvané tělo. Jako je smetana obsažena v mléce, jsou přátelství a připoutanost zahrnuty v těle. Ó Bože, sídlíš v těle jako oheň ve dřevě. Jsi září všech zářících objektů a vnitřním světlem umožňujícím poznání objektů. Jsi silou slona zvaného mysl. Jsi světlem i žárem ohně Sebepoznání. Ó nejvyšší Já, všechna slova a tvrzení končí u tebe, aby se pak znovu někde objevila. Tak jako se nejrůznější ozdoby vyrábějí ze zlata, tak objekty stvořeného světa pocházejí z tebe. Rozdílnosti jsou jen slovní. Myšlenky „to je já“ a „to je ty“ se objeví, když sám sebe uctíváš nebo pro své potěšení o sobě mluvíš. Podobně jako na sebe jediný plamínek vezme podobu velkého lesního požáru, tak tvé jediné neduální Bytí se projeví jako mnohost všech rozmanitých objektů vesmíru. Jsi šňůrka, na které jsou jako korálky navlečeny všechny světy. Jsi základní Skutečnost, v níž všechny světy přebývají. Světy se projeví skrze tebe a jsou v tobě neustále přítomny, podobně jako je vůně neustále přítomna v jídle a projeví se vařením. Ačkoli se zdá, že tyto světy existují, ihned zmizí, jakmile tu nejsi. Jsi jejich Skutečnost. Jednou, jako kus polena, padne bez Života i toto tělo. Jako zmizí temnota, dostane-li na světlo, tak zmizí štěstí i zármutek, jakmile se přiblíží k tobě. Ale i samotný zážitek štěstí je možný jen díky světlu uvědomění, jež vychází z tebe. PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Radost i bolest, štěstí i neštěstí vděčí za svoji existenci tobě, nejvyšší Já. Jsou zrozeny z tebe, a jakmile přijde pochopení, že nemají nezávislou existenci, ztratí svoji totožnost. Jako se optický klam na chvíli objeví a brzy zase zmizí, tak se nakrátko objeví a zase zmizí zážitek bolesti či radosti. Tyto zážitky vzniknou ve světle uvědomění a zmizí, jakmile je tu pochopení, že jsou od tohoto uvědomění neoddělitelné. Jsou zrozeny v okamžiku, kdy umírají, a umírají v okamžiku, kdy jsou zrozeny. Kdo je ten, kdo celou tu záhadu vnímá a zakouší? --------------------* Dosáhnout „otvoru Brahmy“ znamená otevření korunní čakry. Jako město Brahmy či město absolutního Brahman je označováno tělo jedince. (Pozn. překl.)-------------------Zkráceno - celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.