V. 44 Příběh bráhmany Gádhi, který si přál poznat iluzi.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, koloběh života a smrti nemá konce. Májá nepřestane mít moc, dokud jedinec plně neovládne své srdce a mysl. K tomu ti povím následující příběh. Na tomto světě existuje místo nazývané Kósala a zde žil bráhmana jménem Gádhi. Již od dětství byl naplněn duchem prostoty a nezaujatosti a svojí učeností se zdál být samotným ztělesněním dharmy, ctnosti. Jednou tento bráhmana odešel do lesů, aby se tam oddal odříkání. Jeho touhou bylo spatřit boha Višnu. Vstoupil do řeky a začal odříkávat mantry. Brzy byla jeho bytost očištěna. Po osmi měsících se před ním zjevil bůh Višnu a řekl mu, aby vyslovil své přání. Gádhi odvětil, že si přeje poznat sílu iluze, máju, která všechny bytosti klame a drží v nevědomosti. VIŠNU pravil: Uzříš moji iluzi, máju, a vzápětí se vzdáš mylného vnímání objektů. Višnu zmizel a Gádhi vyšel z vody naplněn radostí. Následující dny se zabýval zbožnými činnostmi a setrvával v blaženosti, jež byla následkem jeho setkání s bohem Višnu. Jednoho dne se šel vykoupat k řece a přitom stále rozjímal o slovech boha Višnu. Jakmile se ponořil do vody, uviděl sám sebe mrtvého. Tělo leželo bez hnutí, tváře byly bledé a bez života. Kolem sebe viděl mnoho příbuzných. Všichni plakali a naříkali, přemoženi smutkem. Jeho manželka mu objímala nohy, a z očí se jí valily proudy slz, jako když se protrhne přehrada. Vedle ní stála jeho matka, hlasitě naříkala a rukama mu objímala obličej, na nějž padaly hořké slzy. Všude kolem stáli další příbuzní, všichni zdrceni žalem. Gádhi se viděl, jak leží nehnutě. Jako by spal, jako by byl v hluboké meditaci nebo dlouze odpočíval. Slyšel pláč a bědování příbuzných a byl udiven, co to všechno znamená. Tak rád by pochopil podstatu vztahů a přátelství. Zanedlouho příbuzní odnesli jeho tělo ke spálení. Vykonali pohřební rituály, tělo položili na hranici, hranici zapálili a brzy bylo tělo bráhmany stráveno ohněm. TEXT ve formátu PDF zde.