V. 52 Část 1 - Uddálaka rozjímá v jeskyni, mluví ke své mysli a ptá se: „Kdo jsem já?“

VASIŠTHA pokračoval: Uddálaka se v jeskyni posadil do meditační pozice s úmyslem dosáhnout stavu, v němž nebude nejmenšího pohybu mysli. Svoji pozornost plně zaměřil na své skryté sklony. UDDÁLAKA rozjímal: Ó mysli, proč se zabýváš projeveným světem? Moudrého člověka nezajímá to, čemu se říká potěšení, vždyť každé potěšení se později vždy obrátí v bolest. Kdo se zříká vnitřního klidu a hledá potěšení smyslů, ten jako by opouštěl nádhernou zahradu a odcházel na pole jedovatých bylin. Můžeš jít, kam chceš, ale nejvyšší mír nezakusíš jinak než skrze dokonalou nehybnost. Vzdej se proto všech tužeb a nadějí. Žádný zdánlivě přitažlivý objekt bytí nebo ne-bytí ti nemůže přinést štěstí. Neskonči jako zvěř chycená do pasti zvukem zvonků, jako slon, kterého do zajetí přilákala blízkost slonice, jako ryba, kterou přivedla na háček udice chuť se najíst, jako můra přilákaná světlem a hynoucí v plameni svíčky, jako včela, jejíž čich ji nalákal na květ, který se s ní zavřel. Ó pošetilá mysli, tyto bytosti trpěly kvůli touze jednoho ze smyslů, zvěř kvůli sluchu, slon kvůli dotyku, ryba kvůli chuti, můra kvůli zraku a včela kvůli čichu. Ty jsi však obětí pokušení všech pěti smyslů. Jak bys mohla doufat ve štěstí? Bourec morušový si vytvoří kokon a je v něm lapen. Ty si vytváříš síť svých představ a jsi lapena v ní. Pokud se můžeš všeho vzdát, získat čistotu a vyrovnanost a překonat strach ze života i smrti, pak dosáhneš největšího vítězství. Pokud však budeš ulpívat na neustále se měnících objektech zvaných svět, pak zemřeš v bolesti a utrpení. Proč tě, mysli, vůbec poučuji? Pátrá-li člověk po Skutečnosti, zjistí, že nic takového jako mysl neexistuje. Mysl je jen výplod nevědomosti. Jakmile nevědomost odejde, odejde i mysl. Nacházíš se v procesu odcházení. Je pošetilé poučovat někoho, kdo se nachází v procesu rozpadu. Den za dnem jsi stále slabší. Vzdávám se tě. Moudrý člověk neučí toho, koho se má vzdát. Ó mysli, jsem neomezené nerozlišené Vědomí prosté ega. S tebou, která jsi příčinou ega, nemám nic společného. VASIŠTHA pokračoval: Uddálaka se v jeskyni posadil do meditační pozice s úmyslem dosáhnout stavu, v němž nebude nejmenšího pohybu mysli. Svoji pozornost plně zaměřil na své skryté sklony. UDDÁLAKA rozjímal: Ó mysli, proč se zabýváš projeveným světem? Moudrého člověka nezajímá to, čemu se říká potěšení, vždyť každé potěšení se později vždy obrátí v bolest. Kdo se zříká vnitřního klidu a hledá potěšení smyslů, ten jako by opouštěl nádhernou zahradu a odcházel na pole jedovatých bylin. Můžeš jít, kam chceš, ale nejvyšší mír nezakusíš jinak než skrze dokonalou nehybnost. Vzdej se proto všech tužeb a nadějí. Žádný zdánlivě přitažlivý objekt bytí nebo ne-bytí ti nemůže přinést štěstí. Neskonči jako zvěř chycená do pasti zvukem zvonků, jako slon, kterého do zajetí přilákala blízkost slonice, jako ryba, kterou přivedla na háček udice chuť se najíst, jako můra přilákaná světlem a hynoucí v plameni svíčky, jako včela, jejíž čich ji nalákal na květ, který se s ní zavřel. Ó pošetilá mysli, tyto bytosti trpěly kvůli touze jednoho ze smyslů, zvěř kvůli sluchu, slon kvůli dotyku, ryba kvůli chuti, můra kvůli zraku a včela kvůli čichu. Ty jsi však obětí pokušení všech pěti smyslů. Jak bys mohla doufat ve štěstí? Bourec morušový si vytvoří kokon a je v něm lapen. Ty si vytváříš síť svých představ a jsi lapena v ní. Pokud se můžeš všeho vzdát, získat čistotu a vyrovnanost a překonat strach ze života i smrti, pak dosáhneš největšího vítězství. Pokud však budeš ulpívat na neustále se měnících objektech zvaných svět, pak zemřeš v bolesti a utrpení. TEXT ve formátu PDF zde.