Žetonky aneb to je MOJE!

Iluze vlastnictví je úžasnou lidskou hrou, která nás často zotročuje. Strach z „ne-mít“ ovládá naše myšlení, a přitom peníze jsou jen energie v pohybu. Jak proměnit vztah k vlastnictví a stát se svobodnějšími?Přemýšleli jste někdy trochu více do hloubky nad nesmyslností výroku, že je něco „moje“?! Iluze vlastnictví je úžasná lidská hra, která ve skutečnosti nemá žádná opodstatnění a je to pouze virtuální představa, která mnohdy vede skoro až přímo k zotročení jedince. Jak to myslím?Mno…pokud přijmete představu, že něco vlastníte, že je to vaše, pak jde logicky ruku v ruce strach, že o to přijdete, tedy – že to nebudete (dále) mít. A mimochodem – víte, jak poznáte, že už tu hru začínáte hrát? Ne až něco opravdu máte a začnete se o to bát – to už jste na úrovni profíka, ale hra začíná ve chvíli, kdy něco nutně potřebujete, bez čeho si život nedokážete představit!Jak to myslím, se pokusím ukázat na penězích. Maximálně stručně (tedy nepřesně) = původně se zboží, výrobky, produkty atd. vyměňovaly. Bylo to přeci jen nakonec složité a někdy nebylo jasné, jak onu výměnu „spočítat“. Neodpustím si krásný židovský vtip = poslouchaj Khon, opravdu prodal psa za sto tisíc? Jo, to maj recht, Roubíček. Počkaj, opravdu jim na stůl za toho podvraťáka někdo vysolil 100 tisíc?! Ne, to ne – dostal jsem za něj dvě kočky, každá za padesát tisíc! 😀No a tak se začaly razit mince z drahých kovů a tam se to už lépe přepočítávalo. Jenže toho kovu nebylo tolik + přidaly se k tomu ještě banky (detaily o půjčkách atd. raději vynechám) a ty právě vymyslely, že si drahé kovy u sebe ponechají a lidem dají ve stejné hodnotě „bankovky“, tedy papírky-žetonky, které byly „kryté zlatem“, vzpomínáte?Problém je, že v dnešní době už ničím kryté nejsou (v případě dolarů pouze větou – věříme v boha :D) a tak se z toho staly opravdu papírky na úrovni hry „Monopoly“ – jen my jim dodáváme onu vážnost! Nota bene v dnešní době stejně jich většina je kdesi na „počítačovém“ bankovním kontu (kde ve skutečnosti nic není, protože si s nimi banka dělá, co chce) a to v podobě pouze jakéhosi čísla (zůstatku)… Je to tedy opravdu hra dotažená k dokonalosti!Dobrá, tak o co tu tedy opravdu jde? Penězům se také někdy říká „oběživo“, protože to opravdu obíhá – je to tedy plynoucí (obíhající) energie! No a nám asi tak podvědomě jde (nebo by alespoň mělo jít) o to, aby té plynoucí energie více přitékalo a méně odtékalo…jenže jak to zařídit, že?!Vidím v tom dva důležité body = první je vědomí osobní hodnoty a druhý je ochota si dopřát, dovolit energii pouštět dál (a správným směrem). Vysvětlím…Pokud v hloubi duše víte, že za nic nestojíte, že si nic nezasloužíte atd. – jak asi bude vypadat odměna za vaši práci? Myslíte, že budete umět ocenit, kolik vás to stálo námahy, umu, vědomostí atd. – že si tedy budete umět říci o odměnu?! Viz onen „montér“, který si účtoval tisíc a tři koruny a objednatel služby se rozčiloval, za co tak nehoráznou sumu, když ten šroubeček stojí tři koruny!!! A odpověď byla dokonalá = ano, tři koruny jsou za šroubeček a tisícovka za to, že jsem věděl, kam ho mám našroubovat!!!No a pokud jste v dětství přijali pohled na svět od chudých (nebo lakomých) rodičů = to si nemůžeme dovolit, na to nikdy mít nebudeme, to si nezasloužíme – opravdu budete umět onu energii poslat správným směrem dál?! Nebo budete buď syslit a hromadit žetonky a stanete se de facto chudými bohatými anebo budete utrácet za kraviny, které nepotřebujete (a možná ve skutečnosti ani nechcete), ale jsou symbolem, že už jste ve hře na vyšším levelu = např. bazén a přitom se neradi koupete apod.Pokud si totiž budete kupovat věci, služby, nástroje atd., která vám pomohou ještě lépe dělat činnosti, které vás baví – logicky se budete zlepšovat (v kvalitě, kvantitě, ve jménu) a budete tedy ještě více energie v konečném důsledku přitahovat a tedy bohatnout – no, nezní to snad logicky?!