Dobrodružství poznávání

Ukázka z knihy Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání. Daniel Lawrence Schacter (narozen 17. června 1952) je americký psycholog. Je profesorem psychologie na Harvardově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické a biologické aspekty lidské paměti a amnézie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi vědomými a nevědomými formami paměti a v poslední době na mozkové mechanismy paměti a zkreslení mozku a na paměť a simulaci budoucnosti. Schacter získal bakalářský titul na University of North Carolina at Chapel Hill v roce 1974, magisterský a doktorský titul na University of Toronto v roce 1977 a 1981. Jeho doktorskou práci vedl Endel Tulving. V roce 1978 působil jako hostující výzkumný pracovník na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity. Zabýval se také vlivem stárnutí na paměť. Profesor Schacter ve svém výzkumu využívá jak kognitivní testy, tak zobrazovací techniky mozku, jako je pozitronová emisní tomografie a funkční magnetická rezonance. Schacter napsal tři knihy, vydal sedm svazků a publikoval více než 200 vědeckých článků a kapitol. Mezi jeho knihy patří např: Searching for Memory: The Brain, the Mind, and the Past (1996); Forgotten ideas, neglected pioneers: Richard Semon and the story of memory (2001); [1] The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers (2001). Kromě svých knih Schacter pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech. Mezi témata, kterými se zabýval, patří např: Alzheimerova choroba, neurověda paměti, age-related memory effects, otázky spojené s falešnou pamětí, paměť a simulace. V roce 2012 v rozhovoru pro časopis American Psychologist uvedl, že náš mozek je jako stroj času, přesněji řečeno funguje jako simulátor virtuální reality.

Případ francouzského muže, který žil téměř běžný život i přes extrémní poškození mozku, patří k nejpozoruhodnějším medicínským záhadám posledních desetiletí. Tento příběh, popsaný v článku na ScienceAlert, zásadně zpochybňuje naše dosavadní představy o tom, co je vědomí a kde v mozku vlastně vzniká.Celý článek naleznete na blogu Dobrodružství poznávání.Zdroj: ScienceAlert | Iniciativa SníhVoice: TopMediaAIMusic from Uppbeat | License code: KIIBQTALJF7SDJUL

Ukázky z knihy "Jako Červenej Karkulák"Dopisy z vězení jednoho z předních disidentů v letech 1968 až 1989. Rudolf Battěk byl za svou kritiku normalizačního režimu poprvé uvězněn už v září 1969. Celkem strávil ve vězení devět let.Kdo vezme do ruky knihu Jako červenej Karkulák s podtitulem Dopisy z vězení, kterou vydalo nakladatelství Gallery v roce 2002, dozví se o životním zaměření Rudolfa Battěka to nejdůležitější: koncem války se zapojuje do protinacistického odboje. V padesátých letech odmítá za komunistického režimu zúčastnit se parlamentních voleb. Následuje postih v zaměstnání. Jako zámečník-údržbář v SONP Kladno Poldi začíná pak soukromě provádět sociologický výzkum malých pracovních skupin. Výzkum je později kladně posouzen Sociologickým ústavem Československé Akademie věd a Battěk v něm v roce 1965 nastupuje jako odborný pracovník. Od počátku šedesátých let sleduje politický vývoj v zemi, který v Pražském jaru začíná zdůrazňovat svébytnost české kulturní a politické tradice. V březnu 1968 spoluzakládá Klub angažovaných nestraníků (KAN). Je kooptován do tehdejší České národní rady. Ani po vstupu sovětských vojsk neustává ve své nonkonformní činnosti. V květnu 1969 píše otevřený dopis poslancům ČNR, po němž následuje v září další s peticí Deset bodů. Dokument podepsali Václav Havel, Ludvík Vaculík a další.Battěk se stává nekonformním, protestujícím občanem. A to se v zemi okupované sovětskými vojsky a prosovětsky orientovanou vládou netrpí: následuje třináctiměsíční vazba, pak propuštění bez soudu. Propuštění ze zaměstnání přichází vzápětí. V roce 1971 je opět zatčen. Tentokráte za organizování celostátní letákové akce před parlamentními volbami. Ve vazbě tráví 11 měsíců. Následuje soud a nonkonformista Battěk je odsouzen na tři půl roku za podvracení republiky. Po propuštění pracuje jako čistič výloh.Mezi prvními podepisuje koncem roku 1976 Chartu 77; v roce 1978 spoluzakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a Hnutí nezávislých socialistů. V roce 1980 se stává mluvčím Charty 77. Opět následuje zatčení. Battěk je falešně obviněn z napadení veřejného činitele, dodatečně obviněn také z podvracení republiky a v červenci r. 1981 odsouzen na sedm a půl roku do vězení. Byl to jeden z nejvyšších trestů, který kdo z nekonformních občanů za husákovské normalizační éry dostal. Po odvolání byl trest zmírněn na dobu pěti a půl roku. Koncem roku 1985 byl propuštěn. Pokračuje však v opoziční aktivitě a v roce 1988 spoluzakládá Hnutí za občanskou svobodu (HOS). V památném listopadu 1989 se účastní založení Občanského fóra; následně je zvolen poslancem Federálního shromáždění a po parlamentních volbách v roce 1990 se stává předsedou Sněmovny lidu. V oficiální politice nezůstává však dlouho. Již v roce 1992 odchází z parlamentní funkce a působí jako politický publicista.

Metaanalytická studie zahrnující více než 16 000 účastníků z 11 zemí zjistila, že osoby se silnějším zmatením základních znalostí častěji věří v paranormální jevy. Tato souvislost byla zvláště výrazná u účastníků z Finska. Výzkum byl publikován v časopise Personality and Individual Differences.Koncept záměny základních znalostí, který navrhli Lindeman a Aarnio, popisuje, jak náš mozek někdy zaměňuje různé typy základních znalostí, což vede k nesprávným vysvětlením. Naše mysl se vyvinula tak, aby zvládala specifické úkoly, jako je pochopení pohybu předmětů, rozpoznávání živých bytostí nebo výklad toho, proč lidé jednají určitým způsobem. Tyto přirozené způsoby myšlení však mohou být někdy nesprávně použity. Lidé mohou například zacházet s předměty, jako by byly živé, nebo věřit, že k přírodním událostem dochází díky neviditelným silám nebo duchům.Tato záměna může také vést k víře v jevy, jako jsou duchové, magické síly nebo jiné nadpřirozené představy. Dochází k němu proto, že se náš mozek spoléhá na intuitivní zkratky, které nám připadají správné, ale nejsou založeny na vědě nebo faktech. Někdy mohou jedinci při svém uvažování přisuzovat záměry nebo znalosti neživým objektům, například hvězdám. Na výslovný dotaz však mohou jasně prohlásit, že nevěří, že hvězdy mají úmysly. Někteří vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že lidé používají dva systémy uvažování: jeden, který je intuitivní a automatický a slouží k rychlému rozhodování, a druhý, který je více promyšlený a logický.Autorka studie Albina Gallyamova a její kolegové se zaměřili na integraci poznatků z dříve publikovaných výzkumů o souvislostech mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Snažili se ověřit, zda jedinci se silnějším zmatením základních znalostí skutečně častěji věří v paranormální jevy.Výzkumníci hledali v databázích vědeckých článků texty obsahující klíčová slova „základní znalosti“ nebo „ontologický zmatek“ a „paranormální“ nebo „nadpřirozené“. Toto vyhledávání přineslo 25 výsledků z 22 studií publikovaných v letech 2010 až 2024, které zahrnovaly údaje od 16 129 účastníků. Průměrný věk účastníků byl 28 let a 66 % tvořily ženy. Studie představovaly výsledky z 11 zemí: Austrálie, Finska, Japonska, Kanady, Německa, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Spojeného království a Spojených států. Pozoruhodné je, že 10 z 25 výsledků pochází z Finska.Studie se lišily v síle uváděné souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Některé studie uváděly relativně slabé souvislosti, jiné naopak velmi silné. Všechny studie však dospěly k závěru, že tyto dvě psychologické charakteristiky spolu souvisejí.Ve všech studiích byla souvislost mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy v průměru mírná. Když se výzkumníci zaměřili na údaje z Finska, zjistili, že asociace uváděné finskými studiemi byly silnější než asociace ze zbytku skupiny.„Navzdory značné heterogenitě a potenciálním vlivům nezkoumaných moderátorů výsledky naznačují univerzální kognitivní vzorec spojující paranormální přesvědčení s určitými typy ontologických zmatků. Tato metaanalýza podtrhuje potřebu dalšího zkoumání kontextových variací pro pochopení komplexního vztahu mezi paranormálními přesvědčeními a ontologickými omyly,“ uzavřeli autoři studie.Studie objasňuje souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Je však důležité poznamenat, že design studie neumožňuje vyvozovat z výsledků kauzální závěry.Celý článek i s odkazy na studii naleznete zde: https://pepikhipik.com/2024/12/22/proc-lide-veri-v-nadprirozene-jevy/Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě.Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci.Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bukáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji.Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně.Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat.Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř.To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne.Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi.Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi.Zdroj: Česká televizeČlánek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Lidi ke konspiracím nevede naivita, ale hlavně touha po sounáležitostiSpouštěčem bývá osobní trauma vedoucí k nedůvěře v zavedené autorityKomunita pak utvrzuje přesvědčení a často motivuje k reálnému aktivismuKonspirační teorie bývají často vysvětlovány jako důsledek iracionality či problematických povahových rysů jednotlivců. Jeden z nejnovějších a nejdůkladnějších výzkumů v této oblasti ale ukazuje, že realita je daleko složitější. Nejde jen o „naivní důvěřivost“, jak se někdy může zdát. Lidé se k těmto teoriím přiklánějí hlavně proto, že jim poskytují komunitu, pocit sounáležitosti a možnost zapojit se do společného hledání odpovědí na nelehké životní otázky.Vědecký tým složený ze sociologů a marketingových odborníků z Bathu a Dublinu se rozhodl nahlédnout přímo „do terénu“. Analyzovali nejen internetová fóra, ale vydali se i mezi lidi. Sledovali především čtyři velká témata: konspirační narativy kolem 5G sítí, pandemie covidu-19 a očkování, urbanistické koncepty „patnáctiminutových měst“ a nízkodopravních zón a oblasti alternativního zdraví. Okrajově se setkali i s teoriemi o ploché Zemi.V letech 2017 až 2022 se účastnili veřejných setkání, konferencí i protestů a zároveň vedli rozhovory s jednotlivci, kteří popisovali své „probuzení“. Takto nasbírali desítky hloubkových rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií či letáků (konkrétně se jednalo o 32 rozhovorů se 23 účastníky, 362 stran poznámek a 105 fotografií).Celý článek zde: https://vtm.zive.cz/clanky/lide-nepodlehaji-konspiracnim-teoriim-kvuli-bizarnim-tvrzenim-zasadni-roli-hraje-pocit-sounalezitosti/sc-870-a-236598/default.aspxTento článek namluvila AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Soňa Peková, na objednávku slovenského zmocněnce Kotlára, vypracovala velmi pochybnou analýzu vakcín proti covidu-19 na základě které tvrdí, že tyto vakcíny jsou kontaminovány obrovským množstvím nebezpečné DNA. Aby své analýze dali potřebnou váhu, zveřejnili výsledky ve „vědeckém“ časopise a na studii připsali prominentního amerického antivaxera Fleminga. Problém je v tom, že tento časopis, vydávaný v Indii, je podvodný predátorský časopis, který po zaplacení zveřejní jakékoli bláboly. Jeho jediným cílem je získat od autorů publikační poplatky (přibližně $1,400). Články zveřejněné v tomto časopise jsou nesmyslné, jsou přijaty okamžitě po podání a neprocházejí žádným recenzním řízením.Výsledky uvedené v článku navíc samy odporují tvrzení autorů. Přestože byly „nalezeny“ miliardy molekul DNA, v přepočtu na celkovou váhu se jedná o minimální množství DNA, které je hluboko pod povolenými normami pro výrobu vakcín. Článek navíc používá nesprávnou metodologii, špatné kontroly a expriované staré vakcíny, u nichž pravděpodobně již došlo k rozpadu mRNA.Aby slovenští novináři dokázali nesmyslnost tohoto predátorského časopisu, zaregistrovali se v něm pod jmény smyšlených univerzit („Madeup University“ a „Univerzita Petra Kotlára“) a submitovali články složené z vymyšlených hloupostí, které byly okamžitě a bez jakýchkoli námitek přijaty.V ČR výsledky Kotlára a Pekové propaguje Angelika Bazalová s Karlem Drbalem, kteří navíc tvrdí, že ve vakcínách je obsažena DNA s“velmi nebezpečnými ostrými konci“, které mají vlastnost samovolně se začleňovat do chromozomální DNA a způsobovat rakovinu. Jedná se o naprosté nesmysly. Aby způsobily nádorový růst, musely by tyto fragmenty DNA mít velmi specifické vlastnosti (například přítomnost specifických promotorů, enhancerů, nebo protoonkogenů) a několik těchto kousků by se muselo současně v jediné buňce začlenit do několika velmi specifických míst v genomu (paní Bazalová samozřejmě neví do kterých) a to s přesností na několik nukleotidů. Pravděpodobnost takového vývoje je prakticky nulová.V preklinickych a klinických studiích jsou používány plazmidové DNA vakcíny, které jsou podávány ve velkém množství několika set miligramů. V těchto vakcínách je přítomno mnohomilionkrát více volných konců DNA nežli v mRNA vakcínách (plazmidová DNA se neustále štěpí a není možné izolovat a podávat čistou kondenzovanou uzavřenou plazmidovou DNA; i ta se ale dekondenzuje a štěpí v cílové buňce). Po podání těchto DNA vakcín není znám jediný případ, kdy by způsobily rakovinný růst.aké z toho plyne ponaučení? Na zlepšování bezpečnosti a účinnosti vakcín samozřejmě je a bude nutné neustále pracovat. Co je ale ještě důležitější: Všichni prominentní antvaxerští aktivisté jsou podvodníci a lháři. Nevěřte jim ani slovo. Vakcíny nezpůsobují rakovinu.Slovenská akademie detailně prozkoumala vakcíny proti covidu. Nenašla problémSlovenská akademie věd (SAV) oznámila, že přezkoumala očkovací látky proti onemocnění covid-19. Na základě této analýzy odmítla tvrzení zmocněnce slovenské vlády Petera Kotlára, že mRNA vakcíny obsahují zvýšené množství DNA a že představují riziko. Vakcíny organizace prozkoumala z podnětu vlády premiéra Roberta Fica.„Analýza složení mRNA vakcín jasně ukázala, že tyto vakcíny obsahují pouze stopové množství molekul DNA, které je hluboko pod schválenými limity,“ uvedla Slovenská akademie věd (SAV). „Vakcíny také neobsahují žádné příměsi jiných látek, a zejména neobsahují grafenové sloučeniny,“ vyvrátila rovnou několik kolujících dezinformací.Více zde: https://pepikhipik.com/2025/08/22/20407/

Peter Peteraj: Jednání československé a sovětské delegace v Čierne nad Tisou, archiv Radio Free Europe.----------------------------Přepis dobového záznamu Československé televize:Čierna nad Tisou: Dubček & Brežnev (29.7 - 3.8.1968)Ještě před několika lety tu byli bažiny plné komárů a malá stanička, která se během posledních 20 let velice rozšířila. Koncem července a v prvních dnech srpna se jméno Čierna nad Tisou začalo skloňovat ve všech světových jazycích. 29. července sem přibyly dva zvláštní ostře sledované vlaky - jeden s československými výsostnými znaky, druhý se sovětskými. Do městečka se nesmělo a zvláště ne na náměstíčko ohraničené budovou nádraží a Klubem železničářů, v němž je místní kino. Toto je ono místo X, kde se konaly s napětím očekávané československo-sovětské rozhovory. Celé čtyři dny kromě oznámení o zahájení jednání a jeho pokračování nevyšlo odtud na veřejnost ani jediné slovo kromě nepotvrzených zpráv zahraničních agentur. Československý rozhlas byl bez informací, ani lidé vzdálení několik set metrů od místa rozhovorů nevěděli víc.Náš kameraman, který byl na místě od samého začátku směl začít filmovat teprve druhého dne odpoledne - bylo to v úterý 30.července. Zakončení rozhovorů po setmění: první vychází sovětská delegace, za ní vycházejí naši pozdravovaní vzdálenými lidmi. Pravidelný večerní odjezd sovětského vlaku přes hraniční čáru. Naši vždycky dlouho do noci diskutovali o společném postupu a ráno znova. Jednání byla velice obtížná - původně se předpokládalo, že potrvají pouze jeden jediný den...Napětí doma i ve světě stále vzrůstalo... Zahraniční zpravodajové nebyly do Čierné vůbec vpuštění. Několik kilometrů okolo byla hráz příslušníků Veřejné bezpečnosti. Po vyčerpávajícím úterním jednání chyběl ve středu ráno v Sovětské delegaci Leonid Brežněv, ani Dubček nebyl později přítomen - jak se ukázalo navštívil nemocného Brežněva ve vlaku. Dopolední jednání bylo toho dne brzy přerušeno. Obě delegace se odebrali na procházku městem...Podaří se najít cestu ze slepé uličky? Teprve v těchto chvílích se Dubček připojuje k oběma delegacím. Patrně jim sděluje zprávu o Brežněvovi zdravotním stavu. Jednání pokračují...Až teď přichází Brežněv s Dubčekem... Dá se říci že právo Československa na vlastní suverenitu a svobodu bylo ve vesnickém kině v Čierné nad Tisou prozatím vybojováno. 3.srpna, jenom dva dny po skončení rozhovorů opustili také poslední sovětské jednotky naše území. Jediným oznámením z Čierné nad Tisou bylo svolání schůzky signatářů Varšavského dopisu o dva dny později do Bratislavy za účelem podepsání společné deklarace.Více zde: https://pepikhipik.com/2021/10/21/cierna-nad-tisou-1968/

František Suchý se narodil 17. dubna 1927 v Praze. Františkovi rodiče se  snažili syna od začátku vést k etickým hodnotám a chlapce toto  ovlivnilo na celý život. Roku 1932 se jeho otec stal ředitelem pražského  krematoria, kde mu byl přidělen i služební byt. Neobvyklé místo získal  ve výběrovém řízení jako zahradní architekt schopný spravovat i přilehlý  urnový háj.Za protektorátu v krematoriu začali spalovat oběti politických vražd z  Pankráce i Kobylis. Františkovi tehdy bylo šestnáct let a musel  zapisovat jména těch, kteří byli před pár hodinami popraveni. Františkův  otec nesměl vyzrazovat jména popravených, musel je evidovat, a papíry  předávat okupantům. Popel obětí měl kompostovat. Tajně jej však  schovával, čímž riskoval vlastní život. Během války bylo takto v  ilegální třetí směně zpopelněno kolem 2200 osob, jejichž jména většinou  František Suchý starší zaznamenal. Do kompostu pak dával obyčejný popel,  který v případě potřeby ukazoval při kontrole.Během Pražského povstání se František Suchý spolu se spolužáky zapojil do bojů. Jak praví, byl šťasten, že se Češi zbavili okupantů, ale radost z Rudé armády neměl. O  poměrech v Sovětském svazu, tamní tajné policii NKVD a politických  perzekucích se podle pana Suchého po válce ledacos proslýchalo.  František Suchý maturoval v roce 1947 a s touhou stát se konstruktérem  nastoupil ke studiu na vysoké škole. Tam ho zastihly i únorové události.  Zúčastnil se nočního pochodu studentů na Hrad, kde delegaci přijal  prezident Beneš.František Suchý coby člen národně socialistické strany začal vydávat  letáky a šířit projevy Tomáše Garrigua Masaryka. Ve svém autě nechal  přespat agenta Jaroslava Koudelku. Přátelé pana Suchého uvažovali o  emigraci, on nikoli. Poté, co v krematoriu viděl, jak tam opět vozí těla  popravených rozhodl se k zapojení do odboje. Jeho otec opět schovával  popel obětí totalitního režimu. Urny popravených byly pak anonymně  ukládány ve společném pohřebišti. Příbuzní byli o kremaci informováni,  ovšem nesměli vidět ani tělo, ani být přítomni obřadu. Mladý František  držel v ruce i urnu Milady Horákové.Po zatčení agenta Koudelky policisté zatkli v roce 1952 i Františka  Suchého. Začaly první výslechy v Bartolomějské ulici. Otec byl zadržen  po dvou měsících a matka těsně před procesem. Manželé Suší přitom byli  krátce zatčeni už v roce 1949 pro pomoc jiné rodině při útěku za  hranice. V pozdějším politickém procesu byli odsouzeni na 4 a 4,5 roku  odnětí svobody. Vyšetřování trvalo čtvrt roku a rozsudek pro Františka  Suchého mladšího zněl 25 let vězení.Za nejhorší kriminál pan Suchý považoval Mírov. Na Bory a Leopoldov se  ovšem dostal až v letech pro politické vězně příznivějších. V Opavě směl  pracovat v technickém ústavu, takže bylo vyloučeno, aby ho bachaři  týrali. I tam si ovšem prošel korekcemi o hladu a tvrdé loži. Důvody  mohly být různé: stačilo nepozdravit nebo mít špatně uklizeno v cele. Na  Mírově pracoval jako jediný laik mezi uvězněnými kněžími.Do roku 1960 se pohyboval pouze mezi politickými vězni, až poté se mezi  ně začali dostávat skuteční zločinci. Propuštěn byl na podzim roku 1964  po odpykání poloviny délky trestu. O dění venku byl dobře informován a  svět přede zdmi žaláře ho nepřekvapil. Zaměstnali ho coby zámečníka ve  Vršovicích a po jedenácti letech až do důchodu pracoval v konstrukci  podniku Kovodílo.Autor: Petr SlintákSpolupracovali: historik Martin Tichý a zvukový mistr Josef Kačírek

Sci-fi povídkaAutor: Pavel SvobodaČte: Jiří TrnkaHudba a zvuk: Josef Kačírek

Ukázka z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“Příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy. Vydáno: 2004, Academia Překlad: Zuzana Šťastná

Letní reportáž ze Středoslovenského kraje byla součástí úplně prvního rozhlasového pořadu Džavotanie. Tento pořad byl rozhlasovým měsíčníkem ve slovenštině, který se vyráběl tzv. na klíč a vysílal se na dnes již zrušené stanici Čro Leonardo. Po ukončení vysílání této samostatné stanice zaměřené na vzdělávání a popularizaci vědy ztratilo nové vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem o tento typ pořadu zájem. Oficiálně pro něj nenašlo nové vedení žádné vhodné umístění v rámci programu celého Českého rozhlasu.V jednodušší verzi tento pořad připravuje jeho autorka Viera Kučerová v posledních několika letech pro Rádio ZET.V letní reportáži navštívíme obec Očová, která pořádá folklórní slavnosti, potkáme se s muzikantem a výrobcem slovenské fujary, odskočíme si z Očové do obce Hronsek, kde se nachází artikulární dřevený kostel, který patří mezi kulturní památky UNESCO. V tomto kostele se dozvíme o jeho pohnuté historii i jeho velmi živé současnosti a potkáme se zde se slovenskou svatbou, farářem a českými turisty.Pak se vrátíme zpět do Očové, kde se dozvíme o slavné očovské výšivce, která vzniká technikou "krivé ihly" a dnes je tato technika součástí výuky na zdejší základní škole. Odtud se rozjedeme do Zvolena za jedním z tvůrců repliky obrněného vlaku známého z bitev v Druhé světové válce.Následovat bude rozhovor s přímým účastníkem bojů v SNP a budete si tak moci udělat obrázek o tom, čím si prošli mladí muži v těžkých dobách války. Udtud se přesuneme zpět na festival do Očové, kde se potkáme s pěveckou legendou slovenského folklóru a vyzpovídáme také současného šéfa folklórního souboru z Očové, který byl v minulosti členem slavného souboru Lúčnica z Bratislavy.Na zpáteční cestě do Prahy ještě jednou navštívíme Zvolen, kde se o folklórním fenoménu, který na Slovensku zažívá neuvěřitelný boom, popovídáme s etnografem a na tuto oblast se podíváme z více úhlů.Snad vás tato letní reportáž z roku 2009 navnadí k návštěvě tohoto na památky i hory bohatého kraje pomůže i k porozumění mezi našimi národy i k procvičení slovenštiny, která je již mladším ročníkům v České republice velmi vzdáleným jazykem a přestávají jí rozumět. Snad není všem dnům konec a slovenština se znovu vrátí do našich médií, kin a divadel.

Ukázka z knihy "ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT"Autor: Henry HobhousePříběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy.Vydáno: 2004, AcademiaPřeklad: Zuzana Šťastná

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.Blog & Podcast Dobrodružství poznávání

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN.Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella.Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny.

Klasická česká pohádka ve skvělé interpretaci Jiřího Škorpíka, zpěváka skupiny 4TET, skladatele, aranžéra a všestranného muzikanta. 

Klasická česká pohádka v interpretaci zpěváka Jiřího Korna. Jiří do studia přišel připraven tak, že svým vynikajícím vypravěčským výkonem všechny přítomné ohromil.

Závěrečná část četby na pokračování z fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který "Dopisy" napsal původně pro časopis Simplicissimus.Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly."Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu..."

Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který "Dopisy" napsal původně pro časopis Simplicissimus.Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly."Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu..."

Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který "Dopisy" napsal původně pro časopis Simplicissimus.Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly."Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu..."

Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který "Dopisy" napsal původně pro časopis Simplicissimus.Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly."Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu..."

Fiktivní korespondence bavorského poslance-sedláka, vychytralého primitiva vyslaného do sněmu klerikály. Autorem je satirik Ludwig Thoma, který "Dopisy" napsal původně pro časopis Simplicissimus.Ludwig Thoma (21. leden 1867 Oberammergau – 26. srpen 1921 Rottach, Tegernsee) byl bavorský básník, spisovatel, novinář a dramatik, který byl populární v první čtvrtině 20. století pro své satirické práce, psané často v bavorském nářečí (Bairisch).Jedna z nejvtipnějších knih. Dokonale a s obrovským humorem a nadhledem ilustruje pozadí vládnutí. Vynikající překlad je dílem Jaroslava Homoly."Milá Maryšo, ono to vládnuti nebévá pořát pěkny, kolikrát to člověka aji dožírá dyž negdy ani nevi co po ňem doopravdi chcó, protože to vijó jenom ti hlavoni ale dyž vozim ten hnuj tož vim co chcu a žádnimu po tem nic néni a mužó mňe všeci polóbnót v kapcu..."

Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, kapitola devátá.

Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, Kapitoly 5 a 6.

Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) je kniha Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání.

Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) je kniha Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání.Hříchy pamětiZapomínáníRoztržitostPaměťový blokZáměnaSugestibilitaZkreslováníPřetrvávání

Četba z kapitoly "1100, PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA" autora Petra Charváta z knihy PŘEDĚLY STALETÍ - České a světové dějiny v horizontech staletí.Křížové výpravy představují velmi výrazný dějinný jev raného  Evropy a přilehlých oblastí Asie a Afriky. Jedni je pokládají za vrcholný projev evropské křesťanské duchovnosti, jiní nad nimi krčí rameny jako nad čímsi, co už se nemůže odestát, ač nemáme valný důvod k obzvlášť vřelým vzpomínkám na to, co naši předchůdci na Předním východě vykonali. Jsou i tací, kteří křížové výpravy kritizují jako jeden z prvních projevů agresivního evropského protokolonialismu. Každému, co jeho jest, praví antický klasik. Ctím autority, pravda je mi však milejší, praví jiný. Obraťme svou pozornost k událostem konce jedenáctého století a shrňme stručně to, co tvoří základ jakéhokoli západního vědění, umu a dovednosti – totiž fakta.

Ukázka z knihy Pavla Tigrida Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, kapitola Pětačtyřicátý. Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru vypravěče s mladou ženou Lucií, kteří náhodou tráví současně dovolenou na pobřeží Jaderského moře na severu Jugoslávie. Lucie otevřeně vyslovuje svoji nespokojenost se situací ve svém domově – v Československu zasaženém normalizací; váhá, zda se má z dovolené vrátit do šedivé reality všedního života do Prahy nebo zda má emigrovat. Vypravěč (s nímž se autor ztotožňuje) žije v exilu v Paříži a vzhledem k přístupu ke svobodným informacím bez cenzury a také díky svému vyššímu věku má větší přehled o historii. Místo jednoznačné odpovědi, která by pomohla vyřešit její dilema, proto Lucii nabídne, že jí bude každý večer vysvětlovat svůj pohled nejen na dějiny Československa, ale i komunismu v Sovětském svazu a v ostatních státech východního bloku.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Závěrečná ukázka z knihy Markéty Křížové Inkové - Nejmocnější indiánský stát. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Ukázka z knihy Markéty Křížové Inkové - Nejmocnější indiánský stát. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Ukázka z knihy Markéty Křížové InkovéNejmocnější indiánský státHistorická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Inkové autorky Markéty Křížové. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích.Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Markéty Křížové Inkové Nejmocnější indiánský stát. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Inkové autorky Markéty Křížové. Nejmocnější indiánský stát. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Dinosauři v kupce sena - Úvahy o povaze přírodních věd, jež je posledním svazkem esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa Stephena Jay Goulda.Opět se velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Ne každý bude s Gouldovými závěry souhlasit, protože kniha je poplatná americkému způsobu myšlení, nebo přinejmenším psaná s ohledem na amerického čtenáře, ale každého zaujme svou schopností vtáhnout do zdánlivě složité odborné problematiky i naprostého laika. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů (dinosauři zde hrají pouze ilustrační roli), ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti. Gouldova kniha je tedy určena nejen biologům, ale i všem, kteří mají požitek z četby vtipně napsaných textů.Stephen Jay Gould (10. září 1941 New York – 20. května 2002 tamtéž) byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton.

Dopis králi Manuelovi o nalezení Brazílie je zpráva, kterou Pero Vaz de Caminha napsal portugalskému králi Manuelovi I. v roce 1500. Popisuje objev území dnešní Brazílie flotilou Pedra Álvarese Cabrala. Dopis je cenným historickým dokumentem, který poskytuje první pohled Evropanů na Brazílii a její obyvatele.Vaz de Caminha, písař vrchního kapitána flotily, podrobně popisuje přírodní krásy, flóru a faunu nově objevené země, stejně jako první setkání s domorodými obyvateli. Dopis mimo jiné uvádí, že domorodci jsou přátelští a nevinní, ale naznačuje i potenciální možnost jejich obrácení na křesťanskou víru.Zajímavostí je, že původní rukopis dopisu se ztratil, ale dochoval se v opisech. Dopis je důležitý nejen pro portugalskou, ale i pro brazilskou historii, neboť je to první písemný záznam o objevení a kolonizaci této země.

Ukázka z knihy Markéty Křížové Inkové Nejmocnější indiánský stát. Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Historický přehled je doveden do 20. století. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka až do konce 20. století.

Ukázka z knihy Eduarda Droberjara Věk barbarů - České země a stěhování národů z pohledu archeologa. První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.Eduard Droberjar je český archeolog, absolvent Masarykovy univerzity v Brně, specialista na dobu římskou (labskogermánský okruh, římsko-germánské vztahy, problematika interregionálních kontaktů v barbariku, chronologie a „Fibelforschung“) a na dobu stěhování národů.Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně (1990–1994), v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (1994–2004), v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) v Praze (2005–2007), v Ústavu Archeologie UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curii-Skłodowskiej) v Lublinu (2009–2012), na Katedře historie FF UP v Olomouci (2011–2014) a v Historickém ústavu Opolské univerzity (2015–2018). Nyní působí na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové (od 2007) a v Archeologickém ústavu SAV v Nitre (od 2017). Je stipendistou nadace Alexandra von Humboldta (Johannes-Gutenberg-Universität Mainz 1998), členem Humboldtova klubu České republiky a dopisujícím členem Německého Archeologického ústavu (Deutsches Archäologisches Institut). Je autorem přes 170 publikací (z toho devíti monografií).Založil mezinárodní protohistorické konference, z nichž vycházejí tematicky zaměřené sborníky „Archeologie barbarů“. Účastní se mezinárodních projektů a byl řešitelem grantů (např. Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem, Jevíčko a Malá Haná v době římské).

Ukázka z knihy Věk barbarů českého archeologa Eduarda Droberjara. První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy.Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.Eduard Droberjar je český archeolog, absolvent Masarykovy univerzity v Brně, specialista na dobu římskou (labskogermánský okruh, římsko-germánské vztahy, problematika interregionálních kontaktů v barbariku, chronologie a „Fibelforschung“) a na dobu stěhování národů. Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně (1990–1994), v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (1994–2004), v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) v Praze (2005–2007), v Ústavu Archeologie UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curii-Skłodowskiej) v Lublinu (2009–2012), na Katedře historie FF UP v Olomouci (2011–2014) a v Historickém ústavu Opolské univerzity (2015–2018). Nyní působí na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové (od 2007) a v Archeologickém ústavu SAV v Nitre (od 2017). Je stipendistou nadace Alexandra von Humboldta (Johannes-Gutenberg-Universität Mainz 1998), členem Humboldtova klubu České republiky a dopisujícím členem Německého Archeologického ústavu (Deutsches Archäologisches Institut). Je autorem přes 170 publikací (z toho devíti monografií). Založil mezinárodní protohistorické konference, z nichž vycházejí tematicky zaměřené sborníky „Archeologie barbarů“. Účastní se mezinárodních projektů a byl řešitelem grantů (např. Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem, Jevíčko a Malá Haná v době římské).

Ukázka z knihy Eduarda Droberjara Věk barbarů - České země a stěhování národů z pohledu archeologa. První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.Eduard Droberjar je český archeolog, absolvent Masarykovy univerzity v Brně, specialista na dobu římskou (labskogermánský okruh, římsko-germánské vztahy, problematika interregionálních kontaktů v barbariku, chronologie a „Fibelforschung“) a na dobu stěhování národů.Pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně (1990–1994), v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze (1994–2004), v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) v Praze (2005–2007), v Ústavu Archeologie UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curii-Skłodowskiej) v Lublinu (2009–2012), na Katedře historie FF UP v Olomouci (2011–2014) a v Historickém ústavu Opolské univerzity (2015–2018). Nyní působí na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové (od 2007) a v Archeologickém ústavu SAV v Nitre (od 2017). Je stipendistou nadace Alexandra von Humboldta (Johannes-Gutenberg-Universität Mainz 1998), členem Humboldtova klubu České republiky a dopisujícím členem Německého Archeologického ústavu (Deutsches Archäologisches Institut). Je autorem přes 170 publikací (z toho devíti monografií).Založil mezinárodní protohistorické konference, z nichž vycházejí tematicky zaměřené sborníky „Archeologie barbarů“. Účastní se mezinárodních projektů a byl řešitelem grantů (např. Dobřichov-Pičhora, Třebusice, Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem, Jevíčko a Malá Haná v době římské).