Judikatúra

V této epizodě rozebíráme dvě rozhodnutí týkající se spotřebitelských smluv. V prvním (33 Cdo 234/2025) se zaměřujeme na spotřebitele: co když je tu smíšený účel ("dual use")? Kdy člověk ztrácí status spotřebitele? Stačí jakákoli přítomnost podnikatelského účelu? A je rozdíl mezi hmotným a procesním právem? Rozebíráme k tomu i důležité rozhodnuti SD EU C-570/21. Druhé rozhodnutí (33 Cdo 2954/2025) nás přenáší na stranu podnikatelskou - co rozhoduje, aby šlo o činnost související s podnikáním? Musí jít o výkon hlavní činnosti? Nebo může jít i o činnost vedlejší či doplňkovou? Opět k tomu přikládáme i relevantní judikaturu SD EU.

Advokát měl klienta zastupovat v rozhodčím řízení. Ale pochybil a klient spor prohrál. Všechny soudy došly k závěru, že advokát skutečně nepostupoval, jak by postupovat měl. Ale nárok na náhradu škody klientovi nepřiznaly. Krajský soud pro nedostatek příčinné souvislosti, Nejvyšší soud pro neunesení důkazního břemene (25 Cdo 921/2025). A tak tu máme dobrý příklad pro povídání o roli advokáta v rozhodčím řízení (liší se od řízení před soudem?), o tom, jak se tvoří rozložení důkazního břemene (můžeme předpokládat, že rozhodce bude rozhodovat vadně, nebo správně?), o tom, zde se v řízení o náhradě škody přezkoumává rozhodčí nález a o dalších souvisejících otázkách.

Dne 15. srpna uplynulo 300 let od narození jednoho z nejvýznamnějších právníků rakouské monarchie. Martini patřil k představitelům osvícenského přirozenoprávního myšlení v habsburské monarchii a jeho práce zásadně ovlivnila právnické vzdělávání i přípravu rakouské kodifikace soukromého práva, která v Rakousku platí dodnes.K mikrofonu jsme si pozvali vzácné hosty: doc. Ivo Cermana z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a doc. Ondřeje Horáka z Univerzity Palackého v Olomouci. Ivo Cerman se zabývá přirozeným právem, právní filosofií a osvícenskou etikou v habsburské monarchii, v roce 2024 publikoval v časopise Grotiana práci: „Carl Anton Martini a přirozené právo na Vídeňské univerzitě po roce 1752“. Ondra Horák je vynikající právní historik, s nímž se v našem podcastu nesetkáváte poprvé.Nechte se pohltit povídáním o přirozeném právu a životě Martiniho, který byl také tak trochu náš (proč, to se dozvíte na konci epizody).

Mostecký autodrom a hluková imise. Případ, který si došel až pro zamítavý nález k Ústavnímu soudu (I. ÚS 143/26). A dobrý odrazový můstek k povídání o tom, co to vůbec imise je, co je to privilegovaná imise, zda má význam, že se přistěhujete do místa, které je hlučnější, a jak se liší právní úprava OZO, OZ 1964 a ta současná a co to prakticky znamená.

Velký senát Nejvyššího soudu (31 Cdo 213/2026) se zabýval otázkou, jak je to s určitostí započtení v případě, když je aktivní pohledávka započítávána vůči více pasivním pohledávkám a přitom se zcela nekryjí. My k tomu ještě přidáváme opačný pohled (více aktivních pohledávek vůči jedné pasivní) a povídání k § 1932 a § 1933.

Existuje příčinná souvislost mezi protiprávním činem řidiče, který neuposlechne výzvu policejní hlídky k zastavení a začne ujíždět, a škodou vzniklou při havárii policejního vozidla, které jej v rámci služebního zákroku pronásleduje? Před tuto dovolací otázku byl postaven Nejvyšší soud (25 Cdo 971/2025). Jde o otázku psychické kauzality, kterou naše soudy tak často neřeší. Povídáme si nejen o řešení, k němuž soud dospěl, ale o konceptu psychické kauzality samotném, v jakých případech se ještě uplatňuje a co je důležité mít na paměti.

Dnešní díl je o poctivosti. O jedné důležité právní zásadě, která se promítá nejen ve smluvním právu. Ale právě o smluvním právu bude řeč - o tom, jaké tu poctivost plní funkce, že např. dokáže doplnit smluvní závazek o některé vedlejší povinnosti, které musejí strany dodržet. A ilustrovat to budeme na případu, který doputoval až k Ústavnímu soudu (III. ÚS 3044/24) - na případu výpovědi společného nájmu bytu mezi manželi, který vznikl sňatkem, o kterém pronajímatel nevěděl, a proto výpověď nedoručil oběma manželům, ale pouze původnímu nájemci.

Dnes se zabýváme problematikou tzv. nepřímého zkrácení věřitele (NS 29 Cdo 666/2024) - co když dlužník převádí věc za její obvyklou cenu, ale později nastane skutečnost, která ztíží uspokojení věřitele? Jak se k tomuto problému staví česká doktrína a judikatura? Znamená aktuální rozhodnutí určitý posun v dosavadním přístupu?

Pro dnešní díl nás zaujalo rozhodnutí, ve kterém Nejvyšší soud (sp. zn. 33 Cdo 3181/2023) došel k závěru, že když už je uzavřena realizační smlouva, která však nevyčerpává vše, na čem se strany dohodly ve smlouvě o smlouvě budoucí, je tím přesto smlouva o smlouvě budoucí "konzumována" a už se nelze ničeho domáhat. A to nám tak úplně nesedí, protože takový paušální závěr odporuje právní úpravě. Ukazujeme, že to není tak jednoduché a že možných řešení existuje vícero v závislosti na konkrétních skutkových okolnostech.

Dnes máme premiéru, neboť se poprvé věnujeme rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS 8 As 38/2025). Sice nemůže rozhodovat soukromoprávní spory, ale v našem případě jednu soukromoprávní otázku předběžně posuzoval. Konkrétně šlo o to, zda zákaz týkající se dispozice s určitou věcí, váže povinného i v případě, že disponuje s hromadnou věcí, jejíž je tato jednotlivá věc součástí. My si k mikrofonu pozvali jednoho z našich největších odborníků na věcná práva, Petra Tégla, a povídali si s ním o tom, co to hromadná věc je, zda jde o věc v právním slova smyslu, jak do toho zapadá obchodní závod a dalších otázkách, které (nejen) rozhodnutí NSS vzbuzuje.

Podle § 2234 OZ má pronajímatel právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní. O jaké jde právo? Jaký je jeho rozsah? Jak ho může pronajímatel reálně vykonat? A je to opravdu běžné pravidlo, jak tvrdí důvodová zpráva? O tom všem i o dalších aspektech v dnešní epizodě na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2057/2025.

Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu (III. ÚS 1948/25) je důležité, neboť se staví proti dlouhodobé judikatuře obecných soudů, které zle nedobře (svévolně) míchaly otázky příčinné souvislosti a spoluúčasti poškozeného na vzniku škody. Ústavní soud tento problém řeší a navíc ukazuje, jak by se mělo postupovat při zvažování podílu poškozeného na vzniku škody, dochází-li ke střetu odpovědnosti za ohrožení a odpovědnosti za zavinění. K povídání jsme si pozvali Petru Mertelovou z PF MU v Brně, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.

V dnešní jubilejní epizodě se opět pouštíme do historie, tentokrát se podíváme na to, jak u nás vznikla, rozvinula se a poletech zanikla myšlenka pořádání právnických sjezdů. Že nebyly sjezdy vždy stejné, co se na nich řešilo a spoustu zajímavostí okolo nich. K mikrofonu jsme tentokrát pozvali JUDr. Jana Kabáta z PF MU v Brně, který se touto problematikou zabýval velmi intenzívně a výsledkem jeho výzkumu je publikace věnující se právě historii právnických sjezdů.

Dnešní díl navazuje na 29. epizodu, v níž jsme rozebírali rozhodnutí velkého senátu NS 31 Cdo 3125/2022, v níž se soud zabýval otázkou, od kdy běží promlčecí lhůta u pohledávky, u níž je určení její splatnosti ponecháno na vůli věřitele. Od té 29. epizody už uběhly bezmála 3 roky, během nichž se toho stalo docela dost. Někteří soudci Nejvyššího soudu vyjádřili s rozhodnutím velkého senátu literárně svůj nesouhlas, proběhla konference týkající se problematiky promlčování utvářecích práv a v neposlední řadě spatřil světlo světa nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 778/25, ve kterém se IV. senát Ústavního soudu postavil proti závěru velkého senátu Nejvyššího soudu. A my jsme si řekli, že to vše vydá na novou epizodu, v níž se zaměříme především na argumenty, které zazněly vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jak si s problémem poradil IV. senát ÚS (IV. ÚS 778/25).

Dnes zavítáme do oblasti, které jsme se v našem povídání ještě nedotkli. Řeč bude o autorských právech, konkrétně o jejich dědění, oceňování a omezeních, která vyplývají z právní úpravy pro dědice. Zároveň epizoda obsahuje jednu výzvu týkající se oceňování, protože to je téma, kterému se právníci raději vyhýbají, ale my bychom ho chtěli zvednout.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3411/2024 je nám podkladem pro povídání, které na první pohled vypadá jako další příběh z bezdůvodného obohacení. Leč na konci se zdá, že sovy nejsou tím, čím se zdají být (dotkneme se třeba i otázky nabytí vlastnického práva). Řešíme případ z doby covidové pandemie, příběh podnikatele, který měl státu dodat roušky pořízené v Číně, a státu, který po něm následně vymáhal úhradu jejich přepravy. Ilustrační obrázek tentokrát upomíná k jednomu z trapných okamžiků tehdejších představitelů státu.

Podle jednoho bonmotu pochází podílové spoluvlastnictví od ďábla 🙂 A proto se dnes zaměříme na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2911/2025, v němž se řeší problematika rozdílu mezi řádnou a mimořádnou správou společné věci - podle čeho se odlišují a proč je to důležité?

Dnes si povídáme o zmaření díla objednatelem a nároku zhotovitele na sníženou cenu za dílo. Konkrétně se zabýváme § 2613 OZ: jaké případy můžeme označit za zmaření díla objednatelem a co vše si musí zhotovitel na původní cenu díla započíst? Nejvyšší soud se ve věci sp. zn. 23 Cdo 2153/2024 zabýval metodikou stanovení snížené ceny a my k tomu přidáváme ještě něco navíc.

Dnes se opět po čase vracíme do oblasti dědického práva, když na pozadí dvou rozhodnutí (NS 24 Cdo 2900/2025, NS 24 Cdo 2655/2025) řešíme, jak se postavit k majetku, který nebyl předmětem projednání v pozůstalosti, ale dědic ho chce bránit nebo vymáhat vůči třetí osobě. Soud rovněž trochu vyjasňuje další problém - kdy dochází k nabytí dědického práva. A abychom se “neutopili” v procesních detailech, přizvali jsme si k povídání notáře Filipa Plašila.

V epizodě nejprve vysvětlujeme základní parametry regulace bezdůvodného obohacení, abychom pak mohli posoudit, kdo je aktivně legitimován v případě, že podnájemce neoprávněně přenechá jednotku k užívání další osobě - přísluší aktivní legitimace vlastníkovi, nebo nájemce? A je důležité, zda jde o období po dobu trvání podnájmu, nebo o období po jeho skončení? To vše na pozadí rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 3353/2024.

V této epizodě se na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu věnujeme problematice ušlého zisku (sp. zn. 25 Cdo 548/2025). Rozebíráme, kdy lze žádat ušlý zisk, který by byl získán v rozporu s veřejnoprávním pravidlem (zde konkrétně šlo o nájemné z nájmu uzavřeného v rozporu s veřejnoprávním určením nebytového prostoru), ale především se věnujeme dlouhodobé judikatuře Nejvyššího soudu, která chybně užívá pravidlo "pravidelného běhu věcí", aby v rozporu se zásadou plné náhrady škody omezila náhradu ušlého zisku.

V tomto dílu se zaměřujeme na judikaturu týkající se subrogačního regresu dle § 1937 odst. 2 OZ ve vztahu k bankovní (finanční) záruce, konkrétně k regresu upravenému v § 2039 OZ (29 NSČR 62/2023). Jaký je jejich vztah? Vstupuje výstavce záruky poté, co plnil, do postavení původního věřitele? Na začátku se věnujeme obecně tématu záruční smlouvy a finanční záruky, na konci zase vzájemnému vypořádání více zajišťovatelů.

Zavítali jsme na Nejvyšší soud a povídali si tam s Petrem Šukem, místopředsedou Nejvyššího soudu, o potkávání se akademie a justice - co od sebe čekají, jak na sebe reagují, jak soudci snášejí kritiku a o mnoha dalších tématech.

V poslední letošní epizodě se na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 590/2025 věnujeme výkladu § 2630 OZ, který k nám transplantoval québecké pravidlo o společné odpovědnosti poddodavatelů, projektantů a dozorčích osob při zhotovení díla. Jde o dost nesystémové pravidlo a jeho uchopení není vůbec jednoduché. Týká se odpovědnosti za vady i odpovědnosti za škodu?

Dnešní epizoda je propojena s dílem č. 39. V ní jsme řešili, zda může třetí osoba, jež není povinna k uhrazení dluhu, plnit věřiteli bez souhlasu dlužníka. Nyní se opět vracíme k § 1936 odst. 1 OZ a řešíme, za jakých podmínek je věřitel oprávněn odmítnout plnění dluhu třetí osobou. Jde především o to, co je to souhlas dlužníka, jak ho lze udělit, komu musí být udělen. Ale nejen o to, jak jste u nás již zvyklí. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 293/2025

Nutnou obranu si jako okolnost vylučující protiprávnost spojujeme především s trestním právem. Ale ona je samozřejmě důležitá též v rovině civilní, neboť s odpadnutím protiprávnosti odpadá též povinnost k náhradě škody. V tomto dílu si tak povídáme na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 611/2025 o předpokladech nutné obrany dle § 2905 OZ.A ještě připojujeme regulaci krajní nouze ze slovenského návrhu nového OZ, jak o něm mluvíme: (1) Kdo v krajní nouzi způsobí škodu, aby odvrátil od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí, je povinen ji nahradit.(2) Povinnost k náhradě nemá ten, kdo poškodil nebo zničil věc, která byla zdrojem nebezpečí, sám toto nebezpečí nevyvolal a nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Pokud je zájem ohroženého ve srovnání s významem ohrožující věci nepodstatný, má ohrožený povinnost zásah strpět.(3) Použije-li ten, kdo odvrací škodu, k jejímu odvrácení věc náležející jinému, která sama není zdrojem nebezpečí, přičemž význam této věci je zjevně výrazně nižší ve srovnání se závažností újmy hrozící ohroženému a nebezpečí není možné odvrátit jinak, je vlastník věci povinen takové použití strpět. Právo ohroženého použít cizí věc nemá vliv na jeho povinnost k náhradě škody podle odstavce 1.(4) Překročí-li ohrožený meze krajní nouze z důvodu omluvitelného vzrušení mysli vyvolaného hrozícím nebezpečím, nejedná zaviněně.

Co když se někdo vydává za jiného a uzavře s nic netušícím partnerem smlouvu? Kdo je z ní zavázán, komu vznikají práva a povinnosti? Nejen na tyto otázky hledáme odpověď na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3134/2024 týkajícího se krádeže identity jedním z vězňů, který uzavřel smlouvu o zápůjčce za použití identifikačních údajů svého bývalého spoluvězně.

Dnes si povídáme o problematice spadající do podílového spoluvlastnictví: kdy dochází k tzv. nadužívání společné věci - když např. jeden ze dvou spoluvlastníků užívá celou věc a za jakých podmínek má druhý ze spoluvlastníků právo na vydání bezdůvodného obohacení. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2529/2024.

V dnešní epizodě se věnujeme rozhodnutí z oblasti dědického práva (NS 24 Cdo 2532/2024), které má však přesah i do práv věcných a práva bezdůvodného obohacení. Není to veselý poslech, protože od nás vůči tomuto rozhodnutí zaznívá opravdu velká kritika. Je na něm totiž špatně tolik věcí, až to bolí. Rozebíráme ho proto velmi důkladně.

V této epizodě si ukazujeme, jak poznat, která norma je kogentní (zda to v konkrétním případě § 20 odst. 2 zákona o advokacii zvládl Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 33 Cdo 3259/2024), rozlišujeme cílové a trvající závazky, bavíme se o odstoupení a též zabrousíme do úpravy bezdůvodného obohacení. A nakonec přijde i konverze.

Tentokrát se věnujeme problematice výkladu § 1050 odst. 2 OZ ve spojitosti s § 1045 odst. 2 OZ a § 65 katastrálního zákona - co se stalo k 1. 1. 2024 s vlastnictvím nemovitých věcí, u nichž byl v katastru nemovitostí nedostatečně identifikován vlastník. Jaké má postavení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových? Jaké možnosti mají skuteční vlastníci? A co třetí osoby?

V jubilejním dílu si povídáme o různých aspektech soudní a soudcovské nezávislosti - o soudcovské samosprávě, jaký vliv má vnitřní hierarchie soudu (pozice předsedy soudu), o hodnocení výkonu soudce, o kárném řízení, o povinném vzdělávání, populistických tlacích a dojde i na ty soudcovské platy.U mikrofonu s námi jsou předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka a profesor Právnické fakulty MU David Kosař.

Tato epizoda je věnována třem rozhodnutím Nejvyššího soudu (NS 21 Cdo 185/2025, NS 22 Cdo 505/2025, NS 23 Cdo 431/2024). Vracíme se v ní k několika našim předchozím epizodám a sledujeme, jak soud pokračuje v řešení daných problémů. Konkrétně jde o otázku výkladu právního jednání, mimořádné vydržení a dohodu o mimosoudním řešení sporu a její vliv na běh promlčecí lhůty.

V dnešní epizodě přivítáme jako hosta Jana Flídra, advokáta a pedagoga z PF UK. A rozebíráme s ním rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 3491/2022 věnované předkupnímu právu - kdy se stává dospělou povinnost nabídnout věc k předkoupení, co musí taková nabídka obsahovat, a jak se uzavírá smlouva mezi povinným a předkupníkem. A dostaneme se i na právo retraktu. A zase boříme "zažité pravdy".

V dnešní epizodě se věnujeme problematice, která je rozkročená přes drážní zákon, věcná práva, bezdůvodné obohacení až po restituce. Vysvětlujeme, že není součást jako součást, když se soustředíme na pojmy dráha, součást dráhy, stavba, stavba dráhy, součást věci. Rozebíráme, jak funguje věnování k veřejnému užívání a jak ovlivňuje případný nárok na bezdůvodné obohacení. A dojde i na restituce, které prolamují některá standardní řešení. A přitom se to zdálo jako banální případ žaloby na náhradu za užívání části domu, skrz který vede východ z metra. To vše na pozadí rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1484/2024.

V tomto dílu se zaměřujeme na výklad § 1880 odst. 1 OZ - co vše získá postupník společně s pohledávkou? Podíváme se na zoubek obsahu zástavního práva a vyložíme, co jsou práva s pohledávkou spojená. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3283/2024.

Tentokrát rozebíráme nenápadné rozhodnutí s velkým dopadem na ochranu věřitele v pozůstalostním řízení. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 24 Cdo 729/2025 totiž učinil prakticky nepoužitelným pravidlo v § 643 odst. 1 OZ: "Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno." Věřitel se na něj již kvůli Nejvyššímu soudu nemůže spolehnout.

V epizodě č. 23 jsme se zabývali přelomovým rozhodnutím R 76/2023 k moderaci smluvní pokuty. V této epizodě navazujeme, když se podrobně díváme na dvě rozhodnutí (NS 23 Cdo 767/2024, 23 Cdo 1567/2024), které v rámci nově nastaveného režimu moderace řeší dvě dílčí skutečnosti - podání námitky nepřiměřenosti smluvní pokuty v odvolacím řízení a moderaci smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení.

V praxi se čím dál více řeší případy darovacích smluv uzavřených dárcem před smrtí. Následně vznikají spory o platnost takových smluv založené na tvrzení, že dárce jednal v duševní poruše, jež ho činila neschopnou právně jednat. A jeden takový je základem pro naše povídání nejen o § 581 OZ, a to na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3870/2023.

Ústavní soud nedávno vydal nález sp. zn. III. ÚS 2534/24, ve kterém se mj. věnuje též příčinné souvislosti v rámci náhrady škody. Jeho vývody připomínají pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou vařily dort. Proto se v tomto dílu pokoušíme ukázat nejen to, jaké chyby soud dělá, ale jak se má správě při zkoumání příčinné souvislosti a objektivní přičitatelnosti postupovat.

Při postoupení pohledávky nabývá nový věřitel často též jistotu, která zajišťuje splnění pohledávky. V případě řešeném ve věci sp. zn. 21 Cdo 264/2025 šlo o zástavní právo k nemovitosti. Na pozadí dnešního rozhodnutí se zabýváme případem, jak je případný postupník chráněn, nabývá-li toto zástavní právo od neoprávněného. A přizvali jsme si hosta, který je jedním z našich největších odborníků na věcná práva a veřejné seznamy - doc. Petra Tégla.

Speciální epizoda o tom, co zajímavého se "urodilo" v soudních rozhodnutích napříč evropskými státy v roce 2024 v tématu náhrady škody. Využili jsme toho, že Filip Melzer byl letos autorem závěrečného komparativního shrnutí, s nímž na konferenci vystoupil. Podíváme se na trendy v oblasti odškodňování sekundárních obětí, odpovědnosti státu za škodu, provozní odpovědnosti apod.

Tato epizoda nás zavádí do prostředí dědického práva, konkrétně k výkladu § 1531 OZ, který se týká pohnutky k sepsání závěti ve věci sp. zn. 24 Cdo 127/2025. Je právně relevantní? Musí být v závěti vyjádřena? A co když se je mylná? Má to vliv na platnost závěti? To vše se dozvíte při poslechu tohoto dílu.

V této epizodě se vracíme k tématu, které bylo předmětem jednoho z našich prvních dílů na podzim 2022 (díl č. 15). 33. senát Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 340/2024 se totiž opět vyjádřil k tomu, zda lze pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí v některých případech dovodit povinnost písemné formy. A opět negativně. Minule to schytal zleva, zprava, což sám přiznává ("Nejvyššímu soudu je známo, že výše uvedené závěry se nesetkaly se souhlasem části odborné veřejnosti a že rozhodnutí nebylo schváleno ke zveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek."), proto se nyní snaží obhajobu svého závěru rozvést. A nám nezbylo, než to podrobně okomentovat.

Tentokrát se věnujeme rozhodnutí velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, v němž se řešily dvě praktické otázky: 1. Od kdy začíná běžet promlčecí lhůta práva zapůjčitele na vrácení peněz u zápůjčky uzavřené na dobu neurčitou? 2. Má manžel právo požadovat vrácení peněz jako bezdůvodné obohacení od třetí osoby, pokud namítá, že smlouva o zápůjčce, kterou uzavřel druhý manžel s touto třetí osobou, je podle § 714 odst. 2 OZ neplatná?Nejvyšší soud učinil zásadní odklon od dosavadní judikatury v obou řešených otázkách.

Nejvyšší soud řešil ve věci sp. zn. 33 Cdo 2131/2024 případ podvodu spáchaného organizovanou skupinou. Její člen se vydával za zástupce obchodní společnosti a převedl na dobrověrného nabyvatele nemovitost patřící oné společnosti. Řešíme, koho a proč má právo chránit - prvního podvedeného, nebo druhého podvedeného? Na pozadí tohoto případu řešíme i letitý problém z filmu Vrchní, prchni!

Nejvyšší soud řešil ve věci sp. zn. 30 Cdo 477/2024 velmi zajímavý případ muže, který se domáhal v rámci odpovědnosti státu náhrady ušlého zisku, který ale dosahoval v rozporu s právními předpisy. Má na takovou náhradu škody nárok? A co musíme zohlednit? Dozvíte se při poslechu další epizody našeho podcastu.

Ústavní soud nedávno vydal nález sp. zn. III. ÚS 2534/24, ve kterém se mj. věnuje též příčinné souvislosti v rámci náhrady škody. Jeho vývody připomínají pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou vařily dort. Proto se v tomto dílu pokoušíme ukázat nejen to, jaké chyby soud dělá, ale jak se má správě při zkoumání příčinné souvislosti a objektivní přičitatelnosti postupovat.

V této epizodě se věnujeme problematice záruční (garanční) smlouvy, která má řadu projevů a použití. V praxi jsme zvyklí zužovat její vnímání pouze na problém záruky za jakost. K ní se naše povídání nakonec stočí, když se budeme věnovat tomu, co je jejím obsahem, a jakých modalit může nabývat. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 295/2024.

Pokračujeme v epizodách s hostem - tentokrát s Ivanem Tvrdíkem, odborníkem na civilní proces. Na zoubek se podíváme letitému sporu, v němž byla postupně vydána série rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu (NS 23 Cdo 2741/2014 + III. ÚS 2551/16 + NS 23 Cdo 1383/2018 + NS I. ÚS 543/22 + NS 23 Cdo 3124/2022).Můžete v soudním řízení jen tak bez negativních dopadů místo plnění ze smlouvy začít požadovat třeba náhradu škody, nebo bezdůvodné obohacení, ukáže-li se, že je smlouva neplatná? Povídáme si tak o změně žaloby, předmětu sporu, o totožnosti základu předmětu sporu, či procesním nároku.