Tajemné dějiny

Katastrofální povodeň, která udeřila na Prahu v pátek 27. února roku 1784, zůstává dodnes jednou z největších živelních katastrof českých dějin. Nepřekonala ji ani povodeň z roku 2002.

Víkend načínající druhou polovinu února roku 1941 se stal osudným španělskému přístavu Santander. Špatná údržba v kombinaci se silným větrem vyvolala katastrofální požár, jemuž padla za oběť většina tohoto středověkého města. Oheň způsobil obrovské materiální škody, vyžádal si však jen jeden lidský život.

Byl únor 1949. Západní Berlín v té době čelil už sedm měsíců trvající sovětské blokádě bránící jeho zásobování. Stejnou dobu však fungoval také berlínský letecký most, jenž po sedmi měsících dosáhl maximální efektivity. Počátkem roku 1949 překračovaly denní letecké dodávky potravin často 10 tisíc tun, což svědčilo o odhodlání Západu.

Případ zmizení dětí Beaumontových zůstává dodnes jednou z největších záhad světové kriminalistiky, a ani po 60 letech není vyřešen. Všechno začalo 26. ledna 1966 na australské pláži Glenelg ve městě Adelaide, kde se ztratily tři děti - devítiletá Jane, sedmiletá Arnna a čtyřletý Grant. Krutou ironií osudu právě na 26. leden připadá australský celonárodní státní svátek – Den Austrálie. Zmizení dětí jej navždy potáhlo stínem.

Bylo páteční dopoledne 19. ledna roku 1996 a pokojská v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí právě převlékala postele po předchozí noci. Do pokoje číslo 318 se dostávala obtížně, v zámku byl zlomený klíč. V té chvíli ještě nikdo netušil, že začíná případ, který má v české kriminalistice snad jen jednu jedinou obdobu.

Byla středa, Štědrý večer roku 2008. V jídelně domu rodiny Ortegových v Los Angeles se sešly tři generace, když za starými rodiči, kteří už spolu byli 53 let, přijely jejich dospělé děti i s vnoučaty. Nikdo z nich netušil, že tento společný večer bude pro mnoho z nich večerem posledním.

Ve čtvrtek 8. prosince 1966 se v Egejském moři převrátil a potopil námořní trajekt Heraklion, což mělo za následek smrt více než 200 lidí. Tragédie dodnes zůstává největší námořní katastrofou v dějinách Řecka.

Přelom 19. a 20. století byl v zemích Rakouska-Uherska poznamenán velkou vystěhovaleckou vlnou do Spojených států amerických, v nichž mnozí Češi i Slováci viděli slibnou zemi neomezených příležitostí. Zajímal je zejména prudce se rozvíjející důlní průmysl, protože s havířskou prací měli spoustu zkušeností. V prosinci roku 1907 však tento překotný rozvoj hornictví vyvrcholil sérií děsivých katastrof se stovkami mrtvých.

Jsem Anděl, který chodil do školy k Satanovi. Někteří mi říkají, že jsem schizofrenik nebo dokonce Hitler nebo jiné hrozné věci. To je v pořádku. Zmíněné věty pronášel po svém zatčení ukrajinský sériový vrah Anatolij Onoprienko, který v letech 1989 až 1995 zavraždil na různých místech nejméně 52 lidí. Právě délka a děsivá „efektivita“ jeho vražedného řádění dovedla ukrajinské novináře k tomu, že mu začali říkat Terminátor.

Atentát sedmnáctiletého polsko-německého židovského mladíka Herschela Feibela Grynszpana na německého legačního sekretáře Ernsta vom Ratha, kterého Grynszpan zastřelil na německém velvyslanectví v Paříži 7. listopadu 1938, posloužil nacistům jako vítaná záminka pro rozsáhlý protižidovský pogrom. Podle rozbitého skla ze židovských obchodů získala tato akce jméno Křišťálová noc.

Stále více českých oken a zahrádek zdobí v čase kolem svátku Všech svatých a Dušiček strašidelně vyřezávaná dýně. Její rostoucí popularita se ne každému líbí, někteří ji považují za novodobý importovaný zvyk a další známku komercionalizace tradičních českých slavností. Tito kritici ale nemají tak docela pravdu. Zvyk vyřezávat z dýní hrůzné a groteskní obličeje sahá v Čechách a na Moravě až do 19. století.

Živelný průběh 28. října 1918 s sebou nesl několik málo doceněných okamžiků. Jedním bylo rozhodnutí vyslat rychle do ulic vlastenecky hrající kapely, aby masy v ulicích nezačaly rabovat a ničit. Druhým obsazení obilního ústavu v Praze, jehož zásluhou dostali muži 28. října Rakousko do šachu. A třetím diplomatický um, s jakým čeští politici svedli rozhodující partii s veliteli rakouské armády. Jak ten den v Praze probíhal?

V pátek 25. října roku 1918 se kolem třetí ráno zastřelil ve štábním železničním vagonu velitel první divize československých legií v Rusku plukovník Josef Jiří Švec. K rozhodnutí sáhnout si na život ho dovedl postoj jeho vojáků, kteří odmítli zaútočit na bolševická vojska soustředěná u města Bugulmy. Jeho smrt vojáky otřásla do té míry, že rozkaz splnili.

Dvanáctimetrová jižanská ponorka na ruční pohon měla během americké občanské války prorazit námořní blokádu Charlestownu. Třikrát vyplula, třikrát ztroskotala. Přestože při své třetí plavbě dokázala potopit i nepřátelské plavidlo, více smůly přinesla vlastním lidem. Zahynulo v ní celkem 21 námořníků – včetně jejího vynálezce.

Jeho příběh zní jako z hororu a také se hororovým námětem opravdu stal. Joseph D. Ball, známý také jako Joe Ball, byl texaský vidlák, který kousek od zapadlého texaského městečka Elmendorf provozoval bar u silnice. Návštěvníky lákal na hezké servírky a své jezírko se šesti aligátory. To měl vzadu a občas pro pobavení publika krmil ještěry živými zvířaty. Když kolem nebyli diváci, tak zřejmě nejen zvířaty.

Jeden z nejkrvavějších sériových vrahů v historii ruského města Petrohrad, Eduard Vasiljevič Šemjakov, se nechal ke svému řádění inspirovat dílem, jehož poselství bylo původně vysoce humanitní – slavným sovětským válečným filmem …a jitra jsou zde tichá.

Ve čtvrtek 1. září 1983 se nad sovětské území dostal korejský civilní let KAL 007. Šlo o Boeing 747 korejských aerolinek s 269 lidmi na palubě. Sovětský stíhač ho sestřelil. Všech 269 lidí zahynulo. V té době to byl druhý největší počet obětí při letecké katastrofě. O tři a půl týdne později se svět dostal na samý pokraj jaderné války, když systém protivzdušné obrany Sovětského svazu spustil falešnou zprávu o jaderném útoku.

Kolem jedné hodiny odpoledne v sobotu 25. srpna roku 1990 se na mostě nad řekou Kamenicí u Spálova na Liberecku v nepřehledném skalnatém terénu čelně srazily osobní motorák s manipulačním nákladním vozem. Nehoda si vyžádala čtrnáct lidských životů včetně strojvůdce motorového vlaku.  

Je to jedno z nejproslulejších krveprolití nejen francouzských, ale i světových dějin. Masakr na den svatého Bartoloměje, zvaný též Bartolomějská noc, se odehrál v Paříži nad ránem 24. srpna 1572 a vyústil ve vraždění po celé zemi. O život přišly tisíce hugenotů, tedy francouzských protestantů. Všechno zosnovala králova matka Kateřina Medicejská, původně však chtěla zabít pouze jednoho muže.

Psal se červenec roku 1941. V jedné polské obci začal hon. Hon na lidi. Lovenou kořistí byli Židé a lovci… byli Poláci. Za pomocí holí a kamenů zahnali své židovské spoluobčany na náměstí, pak je odvedli za město do předem připravené stodoly, v té je zamkli a stodolu zapálili… Jméno obce, kde k tomuto zločinu došlo, znělo až krutě ironicky. Jmenovala se Jedwabne, takže česky bychom jí říkali Hedvábná.

Zbaveni majetku, zbaveni možnosti kandidovat do funkce hlavy státu a zbaveni dokonce i práva žít nadále v Rakousku. Tak skončili v roce 1919 Habsburkové, rod, jenž po staletí určoval rakouskou politiku. Takzvaný habsburský zákon, který někdejší panovníky střední Evropy vypověděl z jejich rodné země, pozbyl z větší části platnosti až v novém tisíciletí.

Psal se rok 1920, když žižkovský bohém František Sauer alias Franta Sauer alias Franta Habán ze Žižkova dostal nápad: co takhle inscenovat přímo na Vítkově slavnou bitvu Žižkových husitů se Zikmundovou křižáckou přesilou? Akce by se konala u příležitosti 500. výročí bitvy na Vítkově 14. července 1920 a posílila by národního ducha.

Před 60 lety se v německých Brémách začal odehrávat první ze dvou nejslavnějších německých případů pozorování záhadného fenoménu zvaného poltergeist, tedy samovolného pohybu předmětů bez zjevné příčiny. Oba případy vyšetřoval tehdejší věhlasný psychiatr Hans Bender, který si i díky nim vysloužil přezdívku Lovec duchů. Věnovali se jim ale také agenti tajných služeb, kteří v nich viděli možnou zbraň studené války.

Současná vojenská konfrontace mezi Izraelem a Íránem znovuoživila dávnou minulost z první poloviny 50. let 20. století, kdy se v Íránu odehrál převrat, který skončil svržením tehdejšího premiéra Muhammada Mosaddeka.

Ve čtvrtek 16. června 1910 složil v Pardubicích pilotní zkoušku legendární první český aviatik inženýr Jan Kašpar. Do dějin české aviatiky se zapsal především úspěšným přeletem z Pardubic do Chuchle, který se uskutečnil v sobotu 13. května 1911, proslavil se ale už o rok dříve. V neděli 19. června 1910 uskutečnil na vojenském cvičišti v Pardubicích svůj první veřejný vzlet, na který se přišlo podívat kolem 22 tisíc lidí.

Desátý červen by měl být za normálních okolností jedním z nejhezčích dnů v roce. Je to den, kdy léto je už za dveřmi, děti nedočkavě vyhlížejí prázdniny, všude všechno kvete a voní a řeky i jezera začínají lákat ke koupání. Přesto se právě tento den jakousi divnou hrou osudu pojí napříč historií s tak hrůznými masakry, že se je lidská mysl téměř zdráhá pochopit.

Magii chápal jako experimentální vědu. Vědec a profesor táborského gymnázia Rafael Maria Boušek měl po celý svůj život blízko k mystice. Zabýval se templářským řádem a zanechal po sobě tajemný rukopis, psaný devíti druhy tajných písem.

Přesně 90 let uplyne příští rok od jedné z nejkatastrofálnějších událostí předválečného Československa. V Rakvicích na Břeclavsku se na řece Dyji potopil 26. května 1936 pod školní výpravou přetížený a ztrouchnivělý vor. Tragédie si vyžádala 32 lidských životů, z toho 31 dětí. Z jedné dívky našli lidé jenom ruku.

Bylo úterý 12. května 1942, do útoku na zastupujícího říšského protektora a masového vraha Reinharda Heydricha zbývalo pouhých 15 dní. Do budovy příbramského gymnázia, vedeného ředitelem Josefem Lukešem, vtrhla německá komise. Ta ostře zkritizovala nejen výzdobu školy, ale také způsob výuky řady profesorů včetně ředitele. Začalo se rozehrávat drama, jež později proslavila povídka a film Vyšší princip.

V sobotu 5. května roku 1945 vyvraždilo německé komando moravskou vesničku Javoříčko u Olomouce. Němci tu zastřelili 38 mužů a srovnali celou obec se zemí. Z 34 domů přežila pouze škola, kaplička, stodola a jeden obytný dům. Masakru předcházel vražedný čin opilého partyzána.

Mystický kapucín Páter Josef, přezdívaný šedá eminence podle barvy své kapucínské kutny, přesvědčil podle některých historiků v roce 1630 intrikami rakouského císaře Ferdinanda, aby zbavil Albrechta z Valdštejna funkce vrchního velitele císařských vojsk.

Koncem dubna roku 1563 se do Českého Krumlova vrátil z dlouhé cesty po severozápadní Evropě tehdy čtyřiadvacetiletý Petr Vok z Rožmberka, pozdější význačný šlechtic, k jehož stolu se rády sjížděly mnohé osobnosti rudolfinské éry a jenž významně ovlivňoval život celého českého království. V té době určitě ještě netušil, že se stane posledním potomkem slavného rodu. A že jeho životem projde mnoho záhadných osobností.

Tři roky zbývají do oslav 680. výročí založení Univerzity Karlovy, jejíž zakládací listina nese datum 7. dubna 1348. A pouhých pár dní nás dělí od 80. výročí nejzáhadnější události, která je s touto univerzitou spojena – s tajemným zmizením jejích insignií a nejstarších písemností i početného spisového materiálu. Jejich stopa končí ve vlaku, který vyjel kolem 20. dubna 1945 z pražského Hlavního nádraží směrem na západ.

Za časů Franské říše, v období vlády franské dynastie Merovejců, se někteří příslušníci tehdejších místních elit nechávali pohřbít i se svými koňmi. Před více než 30 lety jako by se je jeden muž pokusil napodobit. Jen místo koně se nechal pochovat se svým autem.

Převedl 200 lidí. Zabil tucet esenbáků. Je to postrach zákona. Král Šumavy. Dneska zabijeme Josefa Hasila, křičí velitel pohraničníků v nové upoutávce na pokračování minisérie Král Šumavy režiséra Davida Ondříčka, popisující životní osudy slavného českého převaděče – který byl původně také pohraničník.

V temných a tragických časech Protektorátu Čechy a Morava se nočními ulicemi a po střechách domů pohyboval dlouhými skoky tajemný Pérák, děsící nacisty i české kolaboranty. Kde tato tajemná legenda vzala svůj počátek? A může mít nějaký reálný podklad?

Popeleční středa představuje v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby. Noc, která jí předchází, ukončuje masopust. Následovat má čtyřicetidenní půst (spolu se šesti nedělemi, které se do něj nezapočítávají). Popeleční středa tak připadá na 46. den před Velikonoční nedělí.  

Zanícený obhájce tradičních práv českého národa a bonviván bojující proti pokrytectví své doby. Tak vypadá slavný kutnohorský šlechtic a kronikář z přelomu 16. a 17. století Mikuláš Dačický z Heslova ve filmu Cech panen kutnohorských, v němž jej ztvárnil Zdeněk Štěpánek. Symbolem Mikulášovy údajné svobodomyslnosti se ve filmu stalo i kouření dýmky. Je ale reálné, že by tento legendární aristokrat kouřil doopravdy?

Jde o jeden z nejzáhadnějších, nejzmatenějších a bohužel asi také nejtragičtějších příběhů československé radiotelegrafie. Na jeho začátku byl zřejmě jen něčí hloupý žert a z něj odvozená fáma. Na konci ale jedna podivná vražda.

Na území dnešní Kalifornie se nachází zvláštní jeskyně, na jejímž stropu lze spatřit červeně namalovaný větrník a můru s velkýma očima. Tajemný obrazec zřejmě svědčí o tom, že dávní domorodci vyznávali rituál, při němž se potřebovali dostat do halucinogenního stavu – a věděli, jak si tento stav navodit.

Bylo páteční odpoledne 27. ledna 1922. Na severu USA najednou začalo padat tolik sněhu, jako by někdo protrhl oblohu. Sněžení neustalo po celou noc a ani po většinu následujícího dne. Tuny čerstvého sněhu začaly zatěžovat střechy budov, včetně narychlo postaveného kina Knickerbocker. Zatímco stovky diváků v jeho hledišti se zájmem sledovaly promítání němého filmu, střecha povolila…

Před 260 lety, v lednu roku 1765, vyrazilo pást na strmé svahy drsné francouzské venkovské provincie Gévaudan sedm dětí - pět chlapců a dvě dívky. Byl mezi nimi i 12letý Jacques Portefaix, jehož měla už brzy velebit celá Francie. Stal se totiž chlapcem, který se postavil hrůzné bestii z Gévaudanu – a tento střet nejen přežil, ale zachránil i své přátele.

V roce 2015 začal britské hlavní město děsit tajemný šílený zvířecí zabiják, po němž zejména na jihu Londýna zůstávaly zohavené kousky těl stovek domácích koček a koťat – a také králíků nebo lišek. Zděšení místní obyvatelé mu začali přezdívat Croydon Cat Killer, tedy zabiják koček z Croydonu, protože právě v tomto jižním londýnském městě řádil nejčastěji. Zvířecí pozůstatky naznačovaly, že se vyžívá v kuchání vnitřností a že zbytky koček schválně aranžuje poblíž škol a domovů.

Šestý leden je znám jako svátek Zjevení Páně a u nás jej připomínají zejména postavy „tří králů“, někdy také mágů či mudrců, kteří přicházejí, aby se novorozenému Ježíškovi poklonili a předali mu své dary – myrhu, kadidlo a zlato. Známe i jejich jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Má ale tato legenda nějakou oporu v historické realitě?

V 50. letech minulého století se Břeclavsku v těsně předvánočním čase stala dvě velká železniční neštěstí. První se událo 21. prosince 1950, druhé 24. prosince 1953. O tři roky a o tři dny později. Jako by osud hrál nějakou podivnou a krutou hru.

Bude tomu právě sto let, co se na brněnském náměstí Svobody poprvé rozzářil velký vánoční strom. Ten den byla sobota 13. prosince roku 1924 a ten strom, 19 metrů vysoká a 68 let stará jedle, představoval, aniž by to kdo věděl, počátek nové brněnské, české a československé tradice vánočního stromu republiky. 

Kostel svatého Vojtěcha ve Vejprnicích na Plzeňsku oslavil na jaře roku 2022 už třísté výročí poklepání na svůj základní kámen. Na podzim roku 1890 se stal dějištěm tajemného úkazu, který prý pozorovali všichni vejprničtí občané. Včetně tak důvěryhodného svědka, jako byl tehdejší farář, páter Martin Pachl.

Americkou Školu Panny Marie Královny andělů provozovala v Chicagu římskokatolická arcidiecéze jako mateřskou a základní školu pro děti katolických přistěhovalců s italskými, polskými, irskými a německými kořeny. Škola jim měla být útočištěm. V pondělí 1. prosince 1958 ji ale zachvátil ohnivý žár, který ji proměnil v peklo na zemi.

Až se vrátím do Bílého domu, odtajním a odpečetím všechny dokumenty související s atentátem na JFK. Je čas, aby americký lid poznal pravdu. Tato slova pronesl v průběhu své prezidentské kampaně současný vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump. Do Bílého domu se teď opravdu vrací. A současně se blíží už 61. výročí tragické události v Dallasu, která se stala jedním z přelomových příběhů studené války.

Byla ještě tma, když byl v neděli 11. listopadu 1918 v pět hodin a pět minut ráno podepsán dokument, který ukončil první světovou válku. K podpisu došlo v osobním voze soukromého vlaku francouzského maršála Ferdinanda Foche, odstaveném na železniční vlečce v lese poblíž francouzského města Compiègne. Nebyl to ale poslední akt, jímž se tento železniční vagon zapsal do dějin.