Totalfilm Podcast

Milan Ondrík patří k hercům, u kterých máte často pocit, že mu roli nestačí jen zahrát – musí ji nejdřív fyzicky prožít. Kvůli svým postavám běhá, boxuje, kvůli Bojovníkovi rok trénuje MMA... ale pak přijde snímek, jako je Otec, ve kterém je herecky možná ještě mnohem náročnější to, co se odehrává uvnitř hrdiny. V rozhovoru si s ním proto Martin Mažári popovídal o tom, proč potřebuje umět věci, které by za něj vlastně mohla vyřešit kamera a střih, jak hledá postavu přes řeč těla, nebo co ze sebe je ještě ochoten svým postavám půjčit. Dostaneme se ale i k tomu, jaké to je hrát skutečného zločince a nesoudit ho, jak si odnesl domů dva pytle plné cen, jak se mu jako Slovákovi hraje v češtině, nebo jestli si už zvykl na to, že se z člověka, kterého kdysi zaskočily limuzíny a červené koberce v Karlových Varech, stala jedna z nejvýraznějších tváří česko-slovenského filmu.

Červenec měl být okurkovou sezonou, místo toho přinesl dva festivaly, rekordní nápor na kina, šestnáctihodinovou antickou báseň Christophera Nolana a Spider-Mana, který vydělává rychleji, než Marvel stíhá renderovat. Martin Mažári a Martin Svoboda se po Varech a Filmovce vracejí do studia, aby probrali párovou terapii s Olivií Wilde, horory o mateřství, české festivalové filmy i otázku, zda může kritika s nulovým hodnocením posloužit jako ten nejlepší marketing.

Před šesti lety jsme s Annou Geislerovou na Letní filmové škole mluvili o životních rolích i o tom, co pro ni znamená herectví. Letos se do Uherského Hradiště vrací jako držitelka Výroční ceny Asociace českých filmových klubů, a byla tak ideální příležitost na náš tehdejší rozhovor navázat. Řeč přišla nejen na to, jak se za šest let proměnil její pohled na vlastní profesi, ale také na filmy Karavan, Pramen a dokument Dvě deci tuše, u něhož se ujala i producentské role. Mluvili jsme o morálně nejednoznačných postavách, důvěře mezi hercem a režisérem, rodinných vzpomínkách, producentské odpovědnosti i o tom, zda dnes vnímá filmovou kritiku jinak než dřív.

Na Letní filmové škole jsme si s oceněným Jiřím Lábusem popovídali o jeho celoživotním vztahu k filmu, divadlu i dabingu. Prozradil, proč se před každou novou rolí stále cítí jako začátečník, proč je dobrá komedie podle něj nejtěžším hereckým žánrem i jak se stalo, že američtí tvůrci při schvalování dabingu nepoznali, že dvě různé postavy namluvil stejný herec. Zavzpomínal také na Arabelu, bezmála padesátiletou spolupráci s Oldřichem Kaiserem, působení ve Studiu Ypsilon a své nejslavnější animované postavy. Připravil Martin Mažári.

Tak už to je tu... Odyssea Christophera Nolana, adaptace epické básně, jež je jedním ze základů takzvaného západního kánonu. Projekt natočený komplet na IMAX kamery, který si automaticky nárokuje stěžejní pozici v dějinách kinematografie. Protože pokud nejsou filmy Christophera Nolana nejdůležitější, jaké být mohou, tak nejsou vůbec ničím. Stojí výsledek za všechno to haló?

Říká se, že život dává smysl až zpětně. Jaké je dočkat se vlastního filmového portrétu, který mapuje padesát let vašeho života? Co vlastně s vámi udělá, když vás kamera sleduje roky a postupně z jednotlivých situací skládá váš filmový obraz, který nikdo dopředu neumí přesně naplánovat? Časosběr patří k nejpozoruhodnějším dokumentárním metodám, a nikdo není povolanější o něm promluvit než režisérka Helena Třeštíková. Spolu s ní a protagonistkou jejího nejnovějšího filmu, zpěvačkou Bárou Basikovou, si v našem podcastu Martin Mažári povídal o tom, jak se takový film rodí, co všechno při něm nelze kontrolovat, jak náročné je po letech vybírat z nasbíraného materiálu to podstatné a jak zvláštní může být pro samotného protagonistu sledovat vlastní minulost s odstupem času. Na příkladu nového dokumentu o Báře Basikové, který se divákům představí mj. na nadcházejícím karlovarském festivalu, tak otevírají mnohem širší debatu o autenticitě, paměti a o tom, co všechno zpětně dokáže o člověku odhalit kamera. Do distribuce výsledek vstoupí 17. září.

Nový film Šimona Holého Chica Checa vstupuje do hlavní soutěže Karlovarského festivalu a s ním i příběh, který v českém filmu otevírá svět dragu, queer identity, rodinných vztahů i maloměstského prostředí. Hostem našeho podcastu se tak stal Jan Cina, představitel Lukáše, který se ve filmu vrací domů jako drag performer a musí znovu potkat nejen svou mámu v podání Pavly Tomicové, ale i místo, kde se všichni znají a každý má pocit, že může mluvit do života druhých. Jak si herec z filmu odnesl vlastní dragové alter-ego a co mu drag vlastně přináší? Kam se podle něj posouvají queer témata a postavy v českém filmu? A čím Šimon Holý podle něj víří tuzemské filmové vody?

Šesté letošní Filmové Martini vznikalo v lehce předvarském deliriu. Než se ale definitivně přesuneme na kolonádu, bylo třeba probrat všechno, co nám poslední týdny nadělily: comeback Armieho Hammera, který by za normálních okolností nikdo rozumný jako comeback neoznačil, bojkot A24, hračkové blockbustery, jeden rozpolcený Spielbergův dinosauří exponát a také otázku, jestli je lepší Spider-Noira sledovat barevně, černobíle, nebo vůbec.

Režisér Luca Guadagnino doteď platil za jednoho z předních talentů Hollywoodu, přesto má ale problém najít distribuci pro svůj nejnovější film. Proč? Nepěkně v něm totiž mluví o ChatuGPT. Karlovarský filmový festival doplnil bohatý výběr hostů, Twitter měl málem skončit jako první pokus o Disney+ a do kin míří výrazné hororové podobenství. Vítejte u posledního našeho shrnutí před změnou na letní čtrnáctideníkový režim, přejeme hezké čtení... a neupečte se.

V uplynulém týdnu se nám poprvé plnohodnotně představil pátý díl Shreka ve svém novém, moderně animovaném kabátku. Internet si samozřejmě teprve zvyká, má na to ale přes rok čas. Díky úspěchu Backrooms začíná Hollywood dolovat nápady na Redditu, George Miller hodlá mermomocí dokončit svou ságu o Šíleném Maxovi a konečně padla i první klapka na chystaném pokračování Batmana.

Znova, a pravděpodobně ne naposledy, si povíme o astronomickém úspěchu hororového hitu Posedlost. O filmu jsme zatím téměř bezvýhradně jen básnili, bohužel ale vychází na povrch i spory o tom, kdo všechno má na obří balík peněz z kin vlastně nárok. Ridley Scott a Glenn Close dostanou za své letité kariéry čestné Oscary, nový Spider-Man čelí hackerskému útoku a Vládci vesmíru kina ovládnout nedokázali.

Jelikož minulý týden nás naplno zaměstnával Zlínský filmový festival, dala si audioverze Total Weeku pro jednou oraz. Pokud vám tedy na YouTube kanále nebo na Spotify chyběla, můžete si doplnit alespoň dva live podcasty, které jsme natáčeli přímo na festivale, případně neváhejte mrknout na web, kde vyšla aspoň v tradiční textové podobě. Řešili jsme například nervové zhroucení Elona Muska nad finále seriálu The Boys nebo AI oživování Stana Leeho. Ani v aktuálním shrnutí nás téma umělé inteligence neopouští, k problému totiž zaujali postoje například Steven Spielberg nebo Martin Scorsese. Horory Backrooms a Posedlost přináší z kin miliony a z Idrise Elby je oficiálně rytíř.

Na Zlín Film Festivalu proběhlo v rámci Meet & Greet další živé natáčení Totalfilm podcastu. Tentokrát se festivalová debata vydala do Beskyd, mezi tátovské výpravy, dětská dobrodružství, zákazy mobilů a rodinný chaos, který má ke klidné dovolené hodně daleko. Hlavním tématem byla nová rodinná komedie Expedice Galejník, která se aktuálně natáčíí. Hosty byli režisérka Zuzana Mariánková, scenárista Jan Biggles Hanzlík a herci Jan Révai a Petr Vaněk.

Na právě probíhajícím Zlín Film Festivalu si Martin Mažári povídal s režisérem a producentem Miloslavem Šmídmajerem a herci Emmou Businskou, Tomášem Weberem, Jasmínou Houf, Martinem Myšičkou a Jiřím Ployharem o jejich pohádce Princezna stokrát jinak, která zkraje roku proběhla kiny. Společně se s tvůrci snímku tematizujícího tlak okolí a sebepřijetí probrali nezaměnitelné místo české pohádky v naší kinematografii, nedotknutelnost tohohle žánru, o tom, kdo je vlastně jeho cílovým divákem i o výzvách a tlaku, které nejen mladé herce, ale všechny tvůrce čekají, když jdou s kůží na trh a s novým filmem ven.

Květnové Filmové Martini řeší Cannes z bezpečné vzdálenosti, nervozitu Hollywoodu z festivalových premiér i to, jak se Netflix s novou Narnií Grety Gerwig opatrně pouští do kin. Hlavní blockbusterovou otázkou je Mandalorian a Grogu, který jednoho z nás potěšil jako rodinná starwarsovská oddechovka s hezkými loutkami a hudbou Ludwiga Göranssona, zatímco druhý v něm vidí hlavně čtyři slepené epizody bez výraznějšího vývoje. Došlo i na Mortal Kombat 2, koncertní 3D film Billie Eilish od Jamese Camerona, rozporuplnou Farmu zvířat Andyho Serkise a silnou hororovou nadílku, v níž Hokum rozdělil názory, Pasažer v konkurenci spíš zapadl a Backrooms potěšily jako sympatický přerod internetové creepypasty v celovečerní film. Největší nadšení si ale odnáší Posedlost, levný, vtipný i nepříjemně děsivý horor o kouzelně vynucené lásce, kontrole a touze vlastnit druhého člověka, který se pro nás vedle Dramatu řadí mezi nejzajímavější filmy dosavadního roku.

Po více než deseti letech se konečně chystá nový hraný film ze světa Pána prstenů, Hon na Gluma. Režisér původní trilogie Peter Jackson ale naznačuje, že v budoucnu se možná dočkáme i adaptace mýtického Silmarillionu. Na novém projektu ze Středozemě pak pracuje i české videoherní studio Warhorse. Casting nového Bonda oficiálně začal a padlo jméno prvního kandidáta, Rick a Morty míří do kin a režisér Michael Bay připravuje film o válce mezi USA a Íránem.

Disney koupí Star Wars neprodělal – brand zažehnutý Georgem Lucasem by generoval stamiliony dolarů, i kdyby byly všechny nové filmy propadáky a na seriály nikdo nekoukal. Značka je plně udržitelná z merchandisingu a udělování licencí. Asi i proto se Myšák Mickey rozhodl, že po bouřlivém (ne v dobrém) přijetí Epizody IX si dá na pár let pauzu od filmů a bude se soustředit na seriálovou produkci. V ní se může vyprofilovat nová funkční cesta, než ji bude potřeba s mnohem většími náklady promítnout na zeď kin. Když se tedy Star Wars vrací, měly by se vrátit v plné parádě a ke spokojenosti co největšího množství lidí.

Scenárista David Koepp začal čerstvě psát scénář pro nové pojetí Westworldu, knižní fenomén Čtvrté křídlo dostane seriálovou adaptaci, čeká nás další přírůstek do série o Planetě opic a rozroste se také Rychle a zběsile, jen tentokrát mimo velká plátna.

Zdravíme vás z pršivého Liberce a naší tradiční zastávky na Anifilmu, kde se kocháme Vlkochodci a další tvorbou irského studia Cartoon Saloon a s animátory si povídáme o tom, jak unikátní zkušenost byla práce na skečích Robot Chicken, v čem jejich práce připomíná šachy nebo že animovat jde i ostříhané nehty. Mezitím se americká filmová Akademie jasně vymezila proti užívání umělé inteligence k psaní scénářů nebo k nahrazování lidských herců. Snímky, které by snad chtěly tyto technologie ve velkém využít, tedy na Oscarech nepochodí. Režisérka Greta Gerwig si pro svou novou adaptaci Narnie vybojovala u Netflixu mimořádná privilegia a Ďábel nosí Pradu 2 má podle očekávání našlápnuto k pořádnému megahitu.

Quentin Tarantino pouští své postavy do světa, kde se můžou potkat s někým z úplně jiné série, hororová klasika se chystá na další restart pod křídly A24 a studia zároveň čím dál častěji sahají po značkách, které už jednou fungovaly. Mezi tím se během jinak relativně klidného filmového týdne řeší velké byznysové přesuny, návraty ikon i to, jestli se z nostalgie dá vytřískat víc než jen hezký pocit. Přejeme hezký prodloužený víkend a hezké čtení.

Pořád ještě nevíme, jak moc se enormní zájem na internetu o marketing tohohle comebacku po dvaceti letech promění v dolary, eura a koruny, rozhodně ale tušíme, že Ďábel nosí Pradu 2 není radno podceňovat. Film s nejsledovanějším trailerem roku 2025 se vrací s kompletním ikonickým obsazením, a přestože Meryl nejspíš komerčně nedorovná Michaela ani Maria, za nás to je zdaleka nejpříjemnější podívaná z téhle trojky dubnových blockbusterů.

Dubnové premiéry nám nadělily nejen pořádně šťavnaté Drama a vykleštěnou hagiografii Michaela Jacksona, ale i jedno opeřené překvapení, dokument o vaření ovesné kaše nebo sadistickou černou komedii se svérázným názvem Kdybych měla nohy, tak ti nakopu. A taky trend, kdy po vzoru Mumie Lee Cronina odmítáme název filmu vyřknout bez jména režiséra.

Hollywood se dál snaží najít rovnováhu mezi jistotou a rizikem. Na jedné straně stojí obří značky, které pořád vydělávají miliardy, ale už ne tak suverénně jako dřív, na té druhé roste tlak na efektivitu a opatrnější plánování. Nejlépe je to vidět na budoucnosti ságy Avatar, která se po slabším výkonu třetího dílu ocitá v bodě, kdy se bude muset rozhodnout, jestli dál tlačit technologickou revoluci, nebo hledat udržitelnější model. Podobné dilema ale řeší i Marvel, kde se sice nabízí další týmovky s Deadpoolem, zároveň se však musí chytře dávkovat nástup X-Menů a dalších velkých značek. Do toho studia dál zkoušejí nové trendy i staré jistoty. Sydney Sweeney se veze na vlně úspěchu a rychle rozšiřuje svůj „žánr nebezpečných brigád“, zatímco A24 znovu potvrzuje, že i z provařené látky lze vytěžit svěží a nepříjemně intenzivní podívanou. Mezitím kina balancují mezi vlažnější návštěvností a jednotlivými hity, které drží čísla nad vodou.

Dlouho vyhlížené drama o životě Michaela Jacksona provázely nakonec komplikace podobného rozsahu, jakými nechvalně proslula Bohemian Rhapsody, i když životopis krále popu si alespoň udržel svého režiséra. Přes drastické přetáčky a vyhození celého třetího "příliš kontroverzního" aktu producenti jistě nadále doufají, že se bude opakovat situace Mercuryho fláku, kdy cinefilové budou možná brblat, ale široká veřejnost, která stojí především o nostalgickou jízdu, obrazy a zvuky svého mládí, bude spokojená. Uspěje tedy Michael přinejmenším v tomto slova smyslu?

V uplynulých dnech proběhl v Las Vegas další ročník filmově prezentačního eventu CinemCon, studia tedy oznámila záplavu nových projektů, tunu remaků, ukázala nové záběry z blížících se bijáků včetně Spideyho a Avengers a řadu dříve oznámených posadila na konkrétní data premiér. Je toho tuna, většinou ale jde o drobky, které bude mít smysl důkladněji rozebrat později, až k nim budeme mít víc informací. Probrat si ale můžeme aktuální kontext, kdy se o pár set kilometrů vedle Hollywood netěší zrovna nejlepší atmosféře, a jedno zajímavé castingové oznámení a jedno ne úplně šťastné vyvolávání AI duchů.

Tenhle týden byl alespoň ve světě filmu nebývale klidný, vzhledem ke všem těm hrozbám o "koncích civilizací" ale trocha klidu rozhodně neuškodí... Alespoň na něco je ale spoleh. Hollywood opráší známé motivy v nových kabátech, seriálové fenomény odmítají skončit a ambiciózní tvůrci zkoušejí vykročit mimo své zavedené polohy. Do toho přichází i další signály z kin, které naznačují, co dnes opravdu funguje – i co už naopak ztrácí dech.

Zatímco Spasitel dál potvrzuje status letošního hitu a Zendaya si střihá jeden velký projekt za druhým, hororová scéna žije znovuzrozením starých značek a zároveň chystá nové kapitoly těch nejúspěšnějších. Do toho přichází i ambiciózní seriál o Epsteinově kauze, trojitá dávka Sloního muže a první náznaky, kam se po úspěchu Hodiny zmizení vydá Zach Cregger. Přejeme příjemné čtení a hezké Velikonoce!

Drama s názvem Drama. Na co si to proboha hrajete? To bude určitě nějaká do sebe zahleděná, nesnesitelná, rádoby intošská blbost, které se karma za nadutost pomstí zapadnutím v internetových algoritmech. Protože kdo teď ten film vůbec najde? Jenže vůbec! Drama je raným kandidátem na jeden z filmů roku. A my mu přejeme, aby vágní název a potřeba tajit svou podstatu nezabránila publiku si k tomuhle skvělému počinu najít cestu. Pozor, recenze obsahuje spoilery.

Březen byl náročný měsíc, který kromě silných témat z lidskoprávního festivalu Jeden svět přinesl i bolestivé svědectví v podobě oscarového kandidáta Hlas Hind Radžab, ale také několik zklamání, ať už jde o nevyužitý potenciál popfeministické variace Nevěsta, ambiciózní, leč nedotažené sci-fi Zlom vaz, bav se, neumři od Gora Verbinského nebo osobně laděné Najdou si tě, které nedokázalo strhnout; opatrná očekávání pak provázela i filmové završení seriálu Peaky Blinders: Nesmrtelný muž. Vedle toho ale měsíc nabídl i výrazná pozitiva, když český Poberta potěšil jako chytrá a vstřícná komedie, slovenská Potopa se ukázala jako suverénní debut a Tanec s medvědem zaujal alespoň svými silnými momenty, zatímco rodinná pixarovka Na skok do divočiny nabídla nenáročnou zábavu, druhá série seriálu One Piece znovu potvrdila kvality jedné z nejlepších hraných adaptací mangy a nakonec překvapil i Spasitel alias Project Hail Mary, který svým úspěchem zachránil kariéru svých tvůrců, takže ve výsledku nebyl březen vůbec marný a jen naznačil, jaké Drama může přijít v dubnu.

Marvel snad konečně otáčí kormidlem vstříc fandovské spokojenosti a první trailer na Spider-Mana láme rekordy. Zároveň se vrací i další velké značky našeho dětství. Středozemě chystá návrat s novým filmem a HBO opatrně láká na seriálový návrat do Bradavic. Naopak generativní algoritmus Sora už naše oblíbené série dojit nebude.

Z hollywoodské historie dobře známe fenomén tzv. tzv. „twin films“, kdy se v krátkém časovém rozestupu objeví dva či více velkých filmů s nápadně podobným tématem, často v důsledku jejich paralelního vývoje, snahy svézt se na aktuálním trendu nebo prosté shody okolností. Z české a slovenské kinematografie mnoho takových případů neznáme. Jen před pár měsíci jsme se ale dočkali v kinech adaptace životního příběhu slovenského krasobruslaře Ondreje Nepely pojmenovaného prostě Nepela, a už 9. dubna do nich vstoupí snímek Šampión, který se soustředí na dva rozhodující dny v životě stejného sportovce. Jak se stalo, že filmový životopis stejné osobnosti vznikl souběžně dvakrát? Jde spíš o konkurenci, nebo zajímavý umělecký dialog? Je nevýhoda mít premiéru až jako druhý? Jak se dá různými způsoby přistoupit ke stejnému tématu? A je Šampión spíš intenzivní sportovní film, nebo intimní drama o svobodě a tlaku společnosti a doby? O tom si Martin Mažári popovídal s režisérem Jakubem Červenkou.

Filmová sezona minulý víkend pro nás vyvrcholila předáváním Českých lvů a Oscarů, jen několik hodin po sobě. O humory se tradičně pokusily Zlaté maliny a místo jednoho traileru tenhle týden musíme zmínit hned dva.

Původem slovinský, v Česku však již dlouhá léta pohodlně zabydlený filmař Olmo Omerzu uvádí svůj pátý celovečerní film Nevděčné bytosti o rozbitých vztazích uvnitř jedné rodiny, jejíž členové se sice stále milují, přesto se neobejdou bez nutnosti si navzájem lhát a přetahovat se o dominanci. O filmu si s režisérem povídal Martin Svoboda a řešili spolu třeba i tom jak vznikal příběh o dynamice vztahů jedné rozbité rodiny, kde odloučení rodičové, tedy anglicky mluvící otec a česká matka, bojují o přízeň svých dětí. Zvlášť když syn se cítí stále odstrčeněji a dcera propadá anorexii? Jak vzniká specifická nálada jeho filmů, v níž se mísí bolestivá trefnost a černý humor? Proč se Olmo tak často vrací k příběhům dětí a teenagerů? A jak se mu pracovalo s neherci, s nimiž mu pomáhala herečka a koučka Eliška Křenková?

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Zvolili jsme při souboji našich oblíbených Hříšníků a Jedné bitvy za druhou podobně vyhrocenou rétoriku, jako americké publikum? Zasloužíme si Oscara za oslí můstky? Přivlastňujeme si jako země Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi, nebo si ho skutečně zasloužíme? Nebylo by lepší sehnat si jednu ze sošek Seana Penna na Aukru? Jak se Timmymu Chalametovi podařilo tak ladným krokem vytančit z pozice favorita na oscarovou sošku? A čím to je, že horor jako žánr konečně sklízí ceny, které si tak zaslouží? Nezapomeňte si pustit i povídání o Českých lvech, jejichž večer byl sice dvakrát kratší, zato utíkal dvakrát pomaleji.

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Proč jedinou nominaci nedostalo výtečné slovenské drama Otec, přestože kongresové centrum připomínalo převrat, kdy český film zkolonizovali naši slovenští sousedé? Proč na lva neměl šanci ani česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi, když mu britská i americká akademie sošku dala? Jak zpětně hodnotíme kontroverzního Sbormistra a naše hlasování na Cenách české filmové kritiky? Bylo předávání příliš woke, nebo příliš málo? Co čeští akademici vidí a zbytek světa ne, že několik sošek rozdali životopisnému Franzovi? A jak slavnostnímu večeru slušelo Kongresové centrum? A odsýpalo příliš rychle, nebo pomalu? Nezapomeňte si pustit i povídání o oscarovém večeru, kde filmaři dokonce dostali i čas za své ceny poděkovat.

Letí to, a letošek už trvá deset týdnů, během kterých se toho zase stalo víc, než za celý rok 2019. Naštěstí se pořád můžeme před světem schovávat k filmům. Pixar po solidním startu své novinky odhalil plány na další roky, Arnold Schwarzenegger mezitím naznačil velké osmdesátkové návraty a ve Středozemi se rozjíždí nejen Lov na Gluma, ale i herecké hvězdy. Ambiciózní Nevěsta! naštvala pár diváků a bolestivě narazila, a Gore Verbinski se vrátil za kameru aby nás se smíchem informoval, že tu všichni chcípneme.

Hollywood se v posledních dnech proměnil v jednu velkou byznysovou partii pokeru. Po měsících spekulací se zdá, že studio Warner Bros. Discovery nakonec neskončí v rukou Netflixu, ale Paramountu, což rozjíždí debaty o budoucnosti filmového průmyslu, médií i politiky. Zatímco se zákulisní miliardové šachy teprve budou roky schvalovat, studia už dál sázejí na to, co funguje nejlépe. Na obzoru je filmová Hra o trůny, návrat parodické série Scary Movie, v kinech řádí nostalgický Vřískot a český mainstream mezitím zkouší zvednout hlavu covidovou komedií Poberta. A aby toho nebylo málo, internet se tentokrát místo filmů zabýval tím, jestli náhodou někdo nevyměnil Jima Carreyho za Jima Scarreyho.

Maggie Gyllenhaal, herečka a tvůrkyně nominovaná na Oscara a podepsaná pod chválenou Temnou dcerou, přichází s odvážnou a osobitou reinterpretací jednoho z nejslavnějších příběhů všech dob. Tentokrát jako temnou, smyslnou a stylově nekompromisní černou romancí.

Hlavním blockbusterem měsíce je samozřejmě Jarmuschova epika Otec Matka Sestra Bratr, jejímuž titulu jsme se rozhodli vzdát holt rozčleněním filmů minulého měsíce podle klíče tak vágního, že by to udělalo radost i mistru amerického nezávislého filmu. V otcovské linii stojí poctivě zrežírovaná žánrovka Cesta zločinu s Chrisem Hemsworthem, Markem Ruffalem a Halle Berry a komediální sci-fi hříčka Parazit z chlaďáku, zatímco unaveně působící Vřískot 7 nedokáže navzdory návratu Kevina Williamsona a Neve Campbell zakrýt kreativní vyčerpání série; audiovizuální extázi naopak přináší Luhrmannův koncertní film EPiC z archivních materiálů Elvise Presleyho a v mateřské sekci i melodramaticky vyhrocené Bouřlivé výšiny Emerald Fennell s Margot Robbie a Jacobem Elordim, které se staly nevděčným terčem tiktokových debat, zatímco cenové ambice nenaplnilo boxerské drama Christy se Sydney Sweeney; bratry a sestry pak oslovují animáky Nejlepší z nejlepších: GOAT a Velrybí píseň, kde první těží z americké energie sportovního filmu a druhý z klidnějšího, koprodukčně „europudinkového“ přístupu s výraznou českou stopou. materiálů Elvise Presleyho.

Uplynulý týden střídal radost z domácích úspěchů s pobaveným zoufalstvím nad rozhodnutími hollywoodských studií. Na BAFTÁCH i v Berlinale triumfoval český dokument, taky se ale hodně nadávalo. Venom, Madam Web i Kraven se vrátí, v prvním traileru se představilo páté Toy Story a Vřískot řeže do žíly nostalgie.

„Víte, čí tvář na nás poslední roky odevšad kouká málo? Vladimíra Putina! Pojďme se na něj dívat dvě a půl hodiny v kuse, vždyť kdo by na něco takového neměl chuť!“ Těžko říct, kolik potenciálních diváků a divaček pronese tato slova, když uvidí plakát na Čaroděje z Kremlu, film sledující reálný vzestup profesního špiona optikou fiktivního mistra PR. Někdy to ale holt není o zábavě a pánbůh ví, že té se od Vladimira Vladimiroviče příliš nedočkáme. Což neznamená, že nejde o produktivní zážitek.

A.I. udělala další krok k apokalypse v Hollywoodu, F1 se vrací, Jason Statham objevuje metaúroveň vlastní existence a Stephen King dál úspěšně plní pětiletku. Do toho odchází tichý velikán Robert Duvall, česká kina na chvíli zachraňuje domácí gastro romantika a festivalové horory slibují traumata, za která si dobrovolně zaplatíme.

Hollywood si podává kliku s Prahou, Disney mění královský pár v čele studia a česká kritika rozvířila debatu, která sahá daleko za hranice jednoho filmu. K tomu za sebou máme Super Bowl jako výkladní skříň blockbusterů, nečekaný koncertní hit a jeden literární monument, který se v kinech proměnil v nečekaně sexy drama.

Hudební životopisy dnes zaplavují kina i streamy podobně neodbytně jako televizní kriminálky tuzemský éter. Každý velký umělec si koleduje o vlastní film a Hollywood už dávno nehledá zda, ale jak ho natočit jinak než minule. Tenhle týden to je vidět obzvlášť zřetelně: ambiciózní čtyřfilm o Beatles slibuje bezprecedentní experiment s perspektivou, Michael míří na masové publikum skrze velkolepou, ale uhlazenou poctu králi popu a my si klademe otázku, kde dnes leží hranice mezi autorským gestem a bezpečnou nostalgickou atrakcí. Podíváme se ale taky na chystaný prequel Ramba, tržby filmu tak budovatelského, že by se za něj nemusela stydět ani Třetí říše, a doporučíme si nenápadný malý seriál, o kterém jsme určitě doteď ani nezaslechli.

Leden nám po těžkém startu roku servíruje hlavně adrenalin a existenciální depky: injekci napětí obstarává pokračování 28 let poté v režii Niy DaCosty, kde i bez Dannyho Boylea drží Garlandův scénář laťku vysoko, zatímco comeback Sama Raimiho v hravém SOS připomíná jeho éru Evil Dead a dává Rachel McAdams prostor zazářit. Žánrově neurazí ani Greenland 2, naopak největším zklamáním měsíce je blockbuster Důkaz viny s tápajícím Chrisem Prattem. Temnější polohu ledna pak potvrzuje shakespearovsky laděný Hamnet, bolestný portrét ztráty dítěte, dále Křídla smutku s Benedictem Cumberbatchem a režijní debut Kate Winslet Sbohem, June o umírající mamince. Historické drama Norimberk boduje Russellom Crowem coby Hermannem Göringem i Rami Malekem jako psychiatrem zkoumajícím podstatu zla, byť film lehce naráží na limity režiséra. Útěchu v lidské blízkosti hledáme v podivně něžné Rodině k pronájmu s Brendanem Fraserem i v cynické festivalové senzaci Citová hodnota o rozpadlé umělecké rodině. Seriálově pak potěší návrat do světa ledu a ohně v komorně pojatém Rytíři sedmi království a okrajově se dotýkáme i fenoménu hokejové romance Heated Rivalry

Ralph Fiennes možná prokecl nového Voldemorta, DC si zadělává na další batmanovské dilema, ceny se dál točí kolem stejných favoritů a kina mezitím bojují s jedním z nejslabších lednových období za poslední roky.

Evropské ceny vysílají signály do Ameriky, čeští akademici rozjíždějí lví sezónu, Star Wars mění vedení, Tomb Raider se vrací ve velkém a Warneři sypou do kin jednu premiéru za druhou. A mezitím se řeší, kdo si letos zaslouží Zlatou malinu, proč Avatar nepropadl, proč kvalita neznamená tržby a jestli se dá ještě jednou a jinak vyprávět Frankenstein i Shakespeare.

Sezona cen je tady, a tradičně ji vykopávají problematické a kontroverzní Zlaté glóby, které se letos rozhodly hrát na jistotu a rozdat sošky přesně podle všech očekávání. Mezitím svádí lítý tržební boj Zootropolis s Avatarem, znovu se spekuluje o novém představiteli Jamese Bonda, dalším odchodu Kathleen Kennedy z Lucasfilmu a v prvním traileru se znovu vrací Mumie. Tentokrát ale jinak a o poznání syrověji a brutálněji, než fandové dobrodružných pohádek čekali.

Dvaadvacet let po znepokojivém hororu 28 dní poté se série znovu probouzí, aby připomněla, že žádný jiná zombie svět není tak nepředvídatelný, drsný a podivně živý jako ten, který kdysi nakopli režisér Danny Boyle a scenárista Alex Garland. Loňských 28 let poté ukázalo, že návrat k téhle značce neznamená nostalgii, ale divoké riskování a tonální kotrmelce. Aktuální Chrám z kostí navzdory tvůrčím změnám v tradici pokračuje. Minimálně po obsahové, když už ne i formální stránce.

Po sváteční pauze, kterou jste si mohli zkrátit naší topkou nejlepších českých i zahraničních filmů končícího roku, jsme zpátky s naším shrnutím filmových zpráv a novinek. Na přelomu let 2025 a 2026 drtí kina Avatar se Zootropolis, my se přesto díváme do budoucnosti. Ryan Coogler už totiž ví, co uvede po úspěšných Hříšnících. A del Torovi po rozporuplném Frankensteinovi možná píchne sám král světa. Holky se tomu všemu jen smějí a Emma Stone s Jennifer Lawrence připravují film věnovaný skutečné ikoně. A fandové Stranger Things... jsou ve fázi popírání.