Totalfilm Podcast

Quentin Tarantino pouští své postavy do světa, kde se můžou potkat s někým z úplně jiné série, hororová klasika se chystá na další restart pod křídly A24 a studia zároveň čím dál častěji sahají po značkách, které už jednou fungovaly. Mezi tím se během jinak relativně klidného filmového týdne řeší velké byznysové přesuny, návraty ikon i to, jestli se z nostalgie dá vytřískat víc než jen hezký pocit. Přejeme hezký prodloužený víkend a hezké čtení.

Pořád ještě nevíme, jak moc se enormní zájem na internetu o marketing tohohle comebacku po dvaceti letech promění v dolary, eura a koruny, rozhodně ale tušíme, že Ďábel nosí Pradu 2 není radno podceňovat. Film s nejsledovanějším trailerem roku 2025 se vrací s kompletním ikonickým obsazením, a přestože Meryl nejspíš komerčně nedorovná Michaela ani Maria, za nás to je zdaleka nejpříjemnější podívaná z téhle trojky dubnových blockbusterů.

Dubnové premiéry nám nadělily nejen pořádně šťavnaté Drama a vykleštěnou hagiografii Michaela Jacksona, ale i jedno opeřené překvapení, dokument o vaření ovesné kaše nebo sadistickou černou komedii se svérázným názvem Kdybych měla nohy, tak ti nakopu. A taky trend, kdy po vzoru Mumie Lee Cronina odmítáme název filmu vyřknout bez jména režiséra.

Hollywood se dál snaží najít rovnováhu mezi jistotou a rizikem. Na jedné straně stojí obří značky, které pořád vydělávají miliardy, ale už ne tak suverénně jako dřív, na té druhé roste tlak na efektivitu a opatrnější plánování. Nejlépe je to vidět na budoucnosti ságy Avatar, která se po slabším výkonu třetího dílu ocitá v bodě, kdy se bude muset rozhodnout, jestli dál tlačit technologickou revoluci, nebo hledat udržitelnější model. Podobné dilema ale řeší i Marvel, kde se sice nabízí další týmovky s Deadpoolem, zároveň se však musí chytře dávkovat nástup X-Menů a dalších velkých značek. Do toho studia dál zkoušejí nové trendy i staré jistoty. Sydney Sweeney se veze na vlně úspěchu a rychle rozšiřuje svůj „žánr nebezpečných brigád“, zatímco A24 znovu potvrzuje, že i z provařené látky lze vytěžit svěží a nepříjemně intenzivní podívanou. Mezitím kina balancují mezi vlažnější návštěvností a jednotlivými hity, které drží čísla nad vodou.

Dlouho vyhlížené drama o životě Michaela Jacksona provázely nakonec komplikace podobného rozsahu, jakými nechvalně proslula Bohemian Rhapsody, i když životopis krále popu si alespoň udržel svého režiséra. Přes drastické přetáčky a vyhození celého třetího "příliš kontroverzního" aktu producenti jistě nadále doufají, že se bude opakovat situace Mercuryho fláku, kdy cinefilové budou možná brblat, ale široká veřejnost, která stojí především o nostalgickou jízdu, obrazy a zvuky svého mládí, bude spokojená. Uspěje tedy Michael přinejmenším v tomto slova smyslu?

V uplynulých dnech proběhl v Las Vegas další ročník filmově prezentačního eventu CinemCon, studia tedy oznámila záplavu nových projektů, tunu remaků, ukázala nové záběry z blížících se bijáků včetně Spideyho a Avengers a řadu dříve oznámených posadila na konkrétní data premiér. Je toho tuna, většinou ale jde o drobky, které bude mít smysl důkladněji rozebrat později, až k nim budeme mít víc informací. Probrat si ale můžeme aktuální kontext, kdy se o pár set kilometrů vedle Hollywood netěší zrovna nejlepší atmosféře, a jedno zajímavé castingové oznámení a jedno ne úplně šťastné vyvolávání AI duchů.

Tenhle týden byl alespoň ve světě filmu nebývale klidný, vzhledem ke všem těm hrozbám o "koncích civilizací" ale trocha klidu rozhodně neuškodí... Alespoň na něco je ale spoleh. Hollywood opráší známé motivy v nových kabátech, seriálové fenomény odmítají skončit a ambiciózní tvůrci zkoušejí vykročit mimo své zavedené polohy. Do toho přichází i další signály z kin, které naznačují, co dnes opravdu funguje – i co už naopak ztrácí dech.

Zatímco Spasitel dál potvrzuje status letošního hitu a Zendaya si střihá jeden velký projekt za druhým, hororová scéna žije znovuzrozením starých značek a zároveň chystá nové kapitoly těch nejúspěšnějších. Do toho přichází i ambiciózní seriál o Epsteinově kauze, trojitá dávka Sloního muže a první náznaky, kam se po úspěchu Hodiny zmizení vydá Zach Cregger. Přejeme příjemné čtení a hezké Velikonoce!

Drama s názvem Drama. Na co si to proboha hrajete? To bude určitě nějaká do sebe zahleděná, nesnesitelná, rádoby intošská blbost, které se karma za nadutost pomstí zapadnutím v internetových algoritmech. Protože kdo teď ten film vůbec najde? Jenže vůbec! Drama je raným kandidátem na jeden z filmů roku. A my mu přejeme, aby vágní název a potřeba tajit svou podstatu nezabránila publiku si k tomuhle skvělému počinu najít cestu. Pozor, recenze obsahuje spoilery.

Březen byl náročný měsíc, který kromě silných témat z lidskoprávního festivalu Jeden svět přinesl i bolestivé svědectví v podobě oscarového kandidáta Hlas Hind Radžab, ale také několik zklamání, ať už jde o nevyužitý potenciál popfeministické variace Nevěsta, ambiciózní, leč nedotažené sci-fi Zlom vaz, bav se, neumři od Gora Verbinského nebo osobně laděné Najdou si tě, které nedokázalo strhnout; opatrná očekávání pak provázela i filmové završení seriálu Peaky Blinders: Nesmrtelný muž. Vedle toho ale měsíc nabídl i výrazná pozitiva, když český Poberta potěšil jako chytrá a vstřícná komedie, slovenská Potopa se ukázala jako suverénní debut a Tanec s medvědem zaujal alespoň svými silnými momenty, zatímco rodinná pixarovka Na skok do divočiny nabídla nenáročnou zábavu, druhá série seriálu One Piece znovu potvrdila kvality jedné z nejlepších hraných adaptací mangy a nakonec překvapil i Spasitel alias Project Hail Mary, který svým úspěchem zachránil kariéru svých tvůrců, takže ve výsledku nebyl březen vůbec marný a jen naznačil, jaké Drama může přijít v dubnu.

Marvel snad konečně otáčí kormidlem vstříc fandovské spokojenosti a první trailer na Spider-Mana láme rekordy. Zároveň se vrací i další velké značky našeho dětství. Středozemě chystá návrat s novým filmem a HBO opatrně láká na seriálový návrat do Bradavic. Naopak generativní algoritmus Sora už naše oblíbené série dojit nebude.

Z hollywoodské historie dobře známe fenomén tzv. tzv. „twin films“, kdy se v krátkém časovém rozestupu objeví dva či více velkých filmů s nápadně podobným tématem, často v důsledku jejich paralelního vývoje, snahy svézt se na aktuálním trendu nebo prosté shody okolností. Z české a slovenské kinematografie mnoho takových případů neznáme. Jen před pár měsíci jsme se ale dočkali v kinech adaptace životního příběhu slovenského krasobruslaře Ondreje Nepely pojmenovaného prostě Nepela, a už 9. dubna do nich vstoupí snímek Šampión, který se soustředí na dva rozhodující dny v životě stejného sportovce. Jak se stalo, že filmový životopis stejné osobnosti vznikl souběžně dvakrát? Jde spíš o konkurenci, nebo zajímavý umělecký dialog? Je nevýhoda mít premiéru až jako druhý? Jak se dá různými způsoby přistoupit ke stejnému tématu? A je Šampión spíš intenzivní sportovní film, nebo intimní drama o svobodě a tlaku společnosti a doby? O tom si Martin Mažári popovídal s režisérem Jakubem Červenkou.

Filmová sezona minulý víkend pro nás vyvrcholila předáváním Českých lvů a Oscarů, jen několik hodin po sobě. O humory se tradičně pokusily Zlaté maliny a místo jednoho traileru tenhle týden musíme zmínit hned dva.

Původem slovinský, v Česku však již dlouhá léta pohodlně zabydlený filmař Olmo Omerzu uvádí svůj pátý celovečerní film Nevděčné bytosti o rozbitých vztazích uvnitř jedné rodiny, jejíž členové se sice stále milují, přesto se neobejdou bez nutnosti si navzájem lhát a přetahovat se o dominanci. O filmu si s režisérem povídal Martin Svoboda a řešili spolu třeba i tom jak vznikal příběh o dynamice vztahů jedné rozbité rodiny, kde odloučení rodičové, tedy anglicky mluvící otec a česká matka, bojují o přízeň svých dětí. Zvlášť když syn se cítí stále odstrčeněji a dcera propadá anorexii? Jak vzniká specifická nálada jeho filmů, v níž se mísí bolestivá trefnost a černý humor? Proč se Olmo tak často vrací k příběhům dětí a teenagerů? A jak se mu pracovalo s neherci, s nimiž mu pomáhala herečka a koučka Eliška Křenková?

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Zvolili jsme při souboji našich oblíbených Hříšníků a Jedné bitvy za druhou podobně vyhrocenou rétoriku, jako americké publikum? Zasloužíme si Oscara za oslí můstky? Přivlastňujeme si jako země Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi, nebo si ho skutečně zasloužíme? Nebylo by lepší sehnat si jednu ze sošek Seana Penna na Aukru? Jak se Timmymu Chalametovi podařilo tak ladným krokem vytančit z pozice favorita na oscarovou sošku? A čím to je, že horor jako žánr konečně sklízí ceny, které si tak zaslouží? Nezapomeňte si pustit i povídání o Českých lvech, jejichž večer byl sice dvakrát kratší, zato utíkal dvakrát pomaleji.

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Proč jedinou nominaci nedostalo výtečné slovenské drama Otec, přestože kongresové centrum připomínalo převrat, kdy český film zkolonizovali naši slovenští sousedé? Proč na lva neměl šanci ani česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi, když mu britská i americká akademie sošku dala? Jak zpětně hodnotíme kontroverzního Sbormistra a naše hlasování na Cenách české filmové kritiky? Bylo předávání příliš woke, nebo příliš málo? Co čeští akademici vidí a zbytek světa ne, že několik sošek rozdali životopisnému Franzovi? A jak slavnostnímu večeru slušelo Kongresové centrum? A odsýpalo příliš rychle, nebo pomalu? Nezapomeňte si pustit i povídání o oscarovém večeru, kde filmaři dokonce dostali i čas za své ceny poděkovat.

Letí to, a letošek už trvá deset týdnů, během kterých se toho zase stalo víc, než za celý rok 2019. Naštěstí se pořád můžeme před světem schovávat k filmům. Pixar po solidním startu své novinky odhalil plány na další roky, Arnold Schwarzenegger mezitím naznačil velké osmdesátkové návraty a ve Středozemi se rozjíždí nejen Lov na Gluma, ale i herecké hvězdy. Ambiciózní Nevěsta! naštvala pár diváků a bolestivě narazila, a Gore Verbinski se vrátil za kameru aby nás se smíchem informoval, že tu všichni chcípneme.

Hollywood se v posledních dnech proměnil v jednu velkou byznysovou partii pokeru. Po měsících spekulací se zdá, že studio Warner Bros. Discovery nakonec neskončí v rukou Netflixu, ale Paramountu, což rozjíždí debaty o budoucnosti filmového průmyslu, médií i politiky. Zatímco se zákulisní miliardové šachy teprve budou roky schvalovat, studia už dál sázejí na to, co funguje nejlépe. Na obzoru je filmová Hra o trůny, návrat parodické série Scary Movie, v kinech řádí nostalgický Vřískot a český mainstream mezitím zkouší zvednout hlavu covidovou komedií Poberta. A aby toho nebylo málo, internet se tentokrát místo filmů zabýval tím, jestli náhodou někdo nevyměnil Jima Carreyho za Jima Scarreyho.

Maggie Gyllenhaal, herečka a tvůrkyně nominovaná na Oscara a podepsaná pod chválenou Temnou dcerou, přichází s odvážnou a osobitou reinterpretací jednoho z nejslavnějších příběhů všech dob. Tentokrát jako temnou, smyslnou a stylově nekompromisní černou romancí.

Hlavním blockbusterem měsíce je samozřejmě Jarmuschova epika Otec Matka Sestra Bratr, jejímuž titulu jsme se rozhodli vzdát holt rozčleněním filmů minulého měsíce podle klíče tak vágního, že by to udělalo radost i mistru amerického nezávislého filmu. V otcovské linii stojí poctivě zrežírovaná žánrovka Cesta zločinu s Chrisem Hemsworthem, Markem Ruffalem a Halle Berry a komediální sci-fi hříčka Parazit z chlaďáku, zatímco unaveně působící Vřískot 7 nedokáže navzdory návratu Kevina Williamsona a Neve Campbell zakrýt kreativní vyčerpání série; audiovizuální extázi naopak přináší Luhrmannův koncertní film EPiC z archivních materiálů Elvise Presleyho a v mateřské sekci i melodramaticky vyhrocené Bouřlivé výšiny Emerald Fennell s Margot Robbie a Jacobem Elordim, které se staly nevděčným terčem tiktokových debat, zatímco cenové ambice nenaplnilo boxerské drama Christy se Sydney Sweeney; bratry a sestry pak oslovují animáky Nejlepší z nejlepších: GOAT a Velrybí píseň, kde první těží z americké energie sportovního filmu a druhý z klidnějšího, koprodukčně „europudinkového“ přístupu s výraznou českou stopou. materiálů Elvise Presleyho.

Uplynulý týden střídal radost z domácích úspěchů s pobaveným zoufalstvím nad rozhodnutími hollywoodských studií. Na BAFTÁCH i v Berlinale triumfoval český dokument, taky se ale hodně nadávalo. Venom, Madam Web i Kraven se vrátí, v prvním traileru se představilo páté Toy Story a Vřískot řeže do žíly nostalgie.

„Víte, čí tvář na nás poslední roky odevšad kouká málo? Vladimíra Putina! Pojďme se na něj dívat dvě a půl hodiny v kuse, vždyť kdo by na něco takového neměl chuť!“ Těžko říct, kolik potenciálních diváků a divaček pronese tato slova, když uvidí plakát na Čaroděje z Kremlu, film sledující reálný vzestup profesního špiona optikou fiktivního mistra PR. Někdy to ale holt není o zábavě a pánbůh ví, že té se od Vladimira Vladimiroviče příliš nedočkáme. Což neznamená, že nejde o produktivní zážitek.

A.I. udělala další krok k apokalypse v Hollywoodu, F1 se vrací, Jason Statham objevuje metaúroveň vlastní existence a Stephen King dál úspěšně plní pětiletku. Do toho odchází tichý velikán Robert Duvall, česká kina na chvíli zachraňuje domácí gastro romantika a festivalové horory slibují traumata, za která si dobrovolně zaplatíme.

Hollywood si podává kliku s Prahou, Disney mění královský pár v čele studia a česká kritika rozvířila debatu, která sahá daleko za hranice jednoho filmu. K tomu za sebou máme Super Bowl jako výkladní skříň blockbusterů, nečekaný koncertní hit a jeden literární monument, který se v kinech proměnil v nečekaně sexy drama.

Hudební životopisy dnes zaplavují kina i streamy podobně neodbytně jako televizní kriminálky tuzemský éter. Každý velký umělec si koleduje o vlastní film a Hollywood už dávno nehledá zda, ale jak ho natočit jinak než minule. Tenhle týden to je vidět obzvlášť zřetelně: ambiciózní čtyřfilm o Beatles slibuje bezprecedentní experiment s perspektivou, Michael míří na masové publikum skrze velkolepou, ale uhlazenou poctu králi popu a my si klademe otázku, kde dnes leží hranice mezi autorským gestem a bezpečnou nostalgickou atrakcí. Podíváme se ale taky na chystaný prequel Ramba, tržby filmu tak budovatelského, že by se za něj nemusela stydět ani Třetí říše, a doporučíme si nenápadný malý seriál, o kterém jsme určitě doteď ani nezaslechli.

Leden nám po těžkém startu roku servíruje hlavně adrenalin a existenciální depky: injekci napětí obstarává pokračování 28 let poté v režii Niy DaCosty, kde i bez Dannyho Boylea drží Garlandův scénář laťku vysoko, zatímco comeback Sama Raimiho v hravém SOS připomíná jeho éru Evil Dead a dává Rachel McAdams prostor zazářit. Žánrově neurazí ani Greenland 2, naopak největším zklamáním měsíce je blockbuster Důkaz viny s tápajícím Chrisem Prattem. Temnější polohu ledna pak potvrzuje shakespearovsky laděný Hamnet, bolestný portrét ztráty dítěte, dále Křídla smutku s Benedictem Cumberbatchem a režijní debut Kate Winslet Sbohem, June o umírající mamince. Historické drama Norimberk boduje Russellom Crowem coby Hermannem Göringem i Rami Malekem jako psychiatrem zkoumajícím podstatu zla, byť film lehce naráží na limity režiséra. Útěchu v lidské blízkosti hledáme v podivně něžné Rodině k pronájmu s Brendanem Fraserem i v cynické festivalové senzaci Citová hodnota o rozpadlé umělecké rodině. Seriálově pak potěší návrat do světa ledu a ohně v komorně pojatém Rytíři sedmi království a okrajově se dotýkáme i fenoménu hokejové romance Heated Rivalry

Ralph Fiennes možná prokecl nového Voldemorta, DC si zadělává na další batmanovské dilema, ceny se dál točí kolem stejných favoritů a kina mezitím bojují s jedním z nejslabších lednových období za poslední roky.

Evropské ceny vysílají signály do Ameriky, čeští akademici rozjíždějí lví sezónu, Star Wars mění vedení, Tomb Raider se vrací ve velkém a Warneři sypou do kin jednu premiéru za druhou. A mezitím se řeší, kdo si letos zaslouží Zlatou malinu, proč Avatar nepropadl, proč kvalita neznamená tržby a jestli se dá ještě jednou a jinak vyprávět Frankenstein i Shakespeare.

Sezona cen je tady, a tradičně ji vykopávají problematické a kontroverzní Zlaté glóby, které se letos rozhodly hrát na jistotu a rozdat sošky přesně podle všech očekávání. Mezitím svádí lítý tržební boj Zootropolis s Avatarem, znovu se spekuluje o novém představiteli Jamese Bonda, dalším odchodu Kathleen Kennedy z Lucasfilmu a v prvním traileru se znovu vrací Mumie. Tentokrát ale jinak a o poznání syrověji a brutálněji, než fandové dobrodružných pohádek čekali.

Dvaadvacet let po znepokojivém hororu 28 dní poté se série znovu probouzí, aby připomněla, že žádný jiná zombie svět není tak nepředvídatelný, drsný a podivně živý jako ten, který kdysi nakopli režisér Danny Boyle a scenárista Alex Garland. Loňských 28 let poté ukázalo, že návrat k téhle značce neznamená nostalgii, ale divoké riskování a tonální kotrmelce. Aktuální Chrám z kostí navzdory tvůrčím změnám v tradici pokračuje. Minimálně po obsahové, když už ne i formální stránce.

Po sváteční pauze, kterou jste si mohli zkrátit naší topkou nejlepších českých i zahraničních filmů končícího roku, jsme zpátky s naším shrnutím filmových zpráv a novinek. Na přelomu let 2025 a 2026 drtí kina Avatar se Zootropolis, my se přesto díváme do budoucnosti. Ryan Coogler už totiž ví, co uvede po úspěšných Hříšnících. A del Torovi po rozporuplném Frankensteinovi možná píchne sám král světa. Holky se tomu všemu jen smějí a Emma Stone s Jennifer Lawrence připravují film věnovaný skutečné ikoně. A fandové Stranger Things... jsou ve fázi popírání.

Podcast otevíráme tradičním kázáním Jamese Camerona a jeho třetího Avatara. Řešíme, jestli film říká málo, nebo až příliš, kolikrát jsme se k jednotlivým dílům vraceli mimo kina a proč bychom chtěli, aby se Železný Jim pustil i do něčeho jiného, i když si jeho modrou Pandoru stále umíme užít. Řešíme i Prachovou příšeru, která si publikum nenašla, ale nabízí poctivě temnou rodinnou podívanou, k Pěti nocím u Freddyho 2 mířícím hlavně na mladší fanoušky herního fenoménu a k Anakondě s hvězdným, leč překvapivě vlažným obsazením, kde silný námět zůstává nevyužitý. Zastavujeme se i u Deníku shopaholičky Evy Toulové, u něhož se marně hledá jakýkoli příslib kvality. Na streamu nás víc než většinu diváků strhla Potopa světa a ptáme se, proč se k tomuto jihokorejskému katastrofickému mišmaši publikum staví zády a zda nebude bezpečnější volbou druhý Greenland s Gerardem Butlerem. Na závěr chválíme Na nože jako silný zážitek a věštíme slibnou budoucnost Joshi O’Connorovi, zatímco u Pluribusu po právě skončené sérii nervózně vyhlížíme pokračování a konstatujeme, že druhý Fallout úspěšně navazuje na povedený start první řady.

Rok 2025 byl na filmy poměrně silný a slušná část toho nejlepšího se dostala i do české distribuce. Sestavovat žebříček nejlepších filmů byla tedy radost. Jako vždy se pokoušíme nabídnout pestrý mix od zábavných velkoprodukcí až po charismatická indiečka, která prošla tuzemskou kinodistribucí, přičemž první místo obsadil mix všech možných nároků. Co se týče tržeb, globální box office překonal 34 miliard dolarů, což sice pořád nestačí na předcovidová léta, trend je ale pozitivní. Roste přitom role Číny a dalších nezápadních trhů. Zdaleka nejúspěšnějším filmem se skoro dvojnásobným náskokem oproti druhému Lilo a Stitch byl ostatně čínský animák Ne Zha 2, který do našich kin nedorazil. Opět se každopádně potvrdilo, že filmový průmysl stojí na několika kusých blockbusterech ročně, nejčastěji pod kontrolou Disneyho. Překvapivě úspěšnou sezónu ale zažili i Warneři, a to dokonce s několika originálními tituly. Jde o důkaz, že publikum jde nalákat na novou látku a doufáme, že si to budou producenti pamatovat i po akvizici Netflixem. To je ale otázka budoucnosti, teď se pojďme podívat zpátky za uplynulým rokem.

Český film má za sebou rok, který potvrdil, že domácí tvorba umí držet krok s dobou i měnícími se diváckými návyky. V první polovině roku hlásila kina meziroční růst tržeb o 14 % a nic nenasvědčuje tomu, že by se závěr roku výrazně propadl. Zároveň šlo o období, kdy se české filmy připomněly i v zahraničí. Po více než třiceti letech jsme měli zástupce v hlavní soutěži Cannes, což se určitě nepoštěstí každý rok. Rok 2025 ale nestál jen na jedné festivalové události. Do kin dorazila pestrá směsice titulů, které ukazují, že české filmy se nebojí citlivých témat, společenské reality ani osobních příběhů. Od syrových dramat přes sociální dokumenty až po černočernou komedii těžce za hranou — náš výběr nejlepších deseti snímků, které v uplynulém roce prošly českou kinodistribucí, ukazuje chuť experimentovat a reflektovat dnešní společnost.

Tak, jako každý rok Spotify vydává svoje celoroční statistiky vašich poslechů, dostávají zajímavá numera i tvůrci obsahu a podcastů. Díky tomu víme, že vás tu pravidelně poslouchá už pár tisíc a že za poslední rok vás tu je zase o třetinu víc. Servery kvůli tomu nikomu nespadnou, když jsme ale s podcastem jako vedlejším projektem v rámci Totalfilmu začínali, nenapadlo nás, že porosteme tak stabilně i relativně rychle. Dělá nám to radost a děkujeme i za milé reakce, které nám chodí do mailu. S prvním novoročním shrnutím se vrátíme 10. ledna, ještě předtím se ale můžete těšit na naše každoroční žebříčky nejlepších českých i zahraničních filmů.

Tvrdohlavý samouk z Kanady rozjel či redefinoval několik franšíz a jednou se mu svým blockbusterem podařilo dokonce strhnout Oscary. Poslední dekády svého života se pak zabydlel na přenádherné Pandoře, odkud dovoluje milionům lidí v kinech prožít své fantazie o spojení s přírodou i komunitou a nalezení autentického života. Za to je stejnou měrou vyzdvihován i kritizován, přičemž pro obojí dává dost důvodů. James Cameron je génius. Ale také je to někdy arogantní balík. Je vynikající vypravěč. Ale také možná až moc velký pragmatik. Myslí to dobře, ale někdy se přeci jen přeceňuje. Nyní tu máme tři a čtvrt hodinové orgie Avatar: Oheň a popel, sdružující vše dobré a vše kritiky hodné na jeho přístupu.

Máme tu 50. shrnutí a 50. týden tohoto roku, který se tak nevyhnutelně zase jednou chýlí ke konci. Streamovací války měly podle některých právě skončit, ve skutečnosti ale letošní advent poznamenala jejich nejostřejší fáze. Netflix, Paramount, Trump, saúdské peníze, miliardové nabídky a studio Warner Bros. uprostřed bouře – v Hollywoodu se během pár dní rozjela globální partie, která může přepsat celý mediální trh a nakonec ovlivnit i to, na co a kde budeme v příštích letech koukat. K tomu se přidává přeobsazování Aragorna, ambiciózní jaro České televize, nejnovější bizár Evy Toulové a hořkosladké výsledky Pěti nocí u Freddyho.

Půlrok se s půlrokem sešel a máme tu nový film Evy Toulové, nejhorší české režisérky (což je titul, který už zní skoro oficiálně). Letos nás zvládla obdarovat Krtkovým světem, křečovitou apologetikou skutečného ilegálního dětského hřiště. Nyní přichází Deník shopaholičky, který si vytyčuje ještě opulentnější cíl: Vzdát hold konzumu a vyřknout vánoční poselství pro letošní sezónu, a sice, že nakupování je důležitější než přátelé.

Scarlett Johansson jedná o zásadní roli v dvojce Batmana, Quentin Tarantino se snaží o poprask a do toho přichází bizarní zprávy, že čtvrtou Křižovatku smrti tlačí do výroby samotný americký prezident. Snad, aby v ní dostal cameo. Do toho Amazon posouvá kupředu adaptaci God of War, šeptá se o novém Bondovi a dvojka Zootropolis překonává i ty nejdivočejší tržební přepoklady.

Jako první na přetřes musí nevyhnutelně přijít trumf Aplle TV+ a asi největší nový seriálový fenomén v podobě sci-fi Pluribus. Sci-fi velmi odlišného ražení je Predátor: Nebezpečné území, kde se nejslavnější vesmírný lovec poprvé stává protagonistou. Méně nadšení jsme od nového Frankensteina, který se del Torově vedení navzdory stává streamovým contentem tentokrát v tom nejhorším slova smyslu. Vynechat nemůžeme dvě očekávané dvojky, které boří pokladny, Druhá Čarodějka svou dominanci udržuje především v domácích Spojených státech, zatímco Zootropolis překonává očekávání po celém světě. Jiná dvojka se nám rozpadla, a sice bratři Safdieoveé. Bennyho Mlátička má posloužit jako reboot kariéry Dwaynea Johnsona. Do světa akce nás vezme brilantní druhý Sisu, který se s tím absolutně nepáře, výrazně méně úspěšná je z tohoto hlediska další kingovská adaptace Běžící muž. Pokud se vám ale do akce nechce, můžete dát šanci povedené romantice Navždy s tebou? Do české distribuce pak konečně vstupuje i jedna z nejdiskutovanějších festivalovek letoška Není jiná možnost. Premiérovaly i dva dokumentární blockbustery Virtuální přítelkyně a V síti, potěšila nás žánrová podívaná Bubák a většinu hojně chodících diváků neurazila oddychovka Rudolfa Havlíka Na horách.

James Cameron si místo dalšího sci-fi eposu odskočil na stage, Kevin Spacey se po dlouhých letech na okraji hollywoodského zájmu snaží znovu vyškrábat na výsluní a Warneři, kteří v předvečer prodeje studia čelí palbě kritiky za rychlokvašné projekty a zároveň slaví fajn tržby, oživují podvratnou vánoční sérii. Mezitím dorazily smutné zprávy o úmrtí dvou hereckých ikon, streamovací služby začínají bez ostychu nasazovat AI i tam, kde dřív býval lidský dotek samozřejmostí, a trailer týdne patří stylizované sportovní jízdě.

Zootropolis vydělalo v roce 2016 víc než miliardu dolarů, z čehož jde jistě vyvozovat mnoho věcí, ale jednu především: Dvojka Města zvířat je jen otázkou času. Disneymu nakonec trvala výroba devět let, takže původní caparti odrostli a novinka musí oslovit zase nové publikum. Podaří se jí to?

Finská řežba Sisu z roku 2023 byla svěží a přitom starosvětskou podívanou, která musela uspokojit každého s příklonem k tomuto typu filmů. Nezastavitelný zlatokop Jorma Tommila povraždil bez jediného slova komando SSáků a vyrazil domů za rodinou. My se k němu vracíme o dva roky později, kdy jeho milovaní skonali rukou Sovětů. Pokud si pamatujete, co hrdina dokázal minule, když mu šlo prostě o kus drahého kovu, umíte si vůbec představit, jak bude vypadat jeho Odplata za vlastní rodinu? Neumíte!

Jeden z největších hollywoodských hráčů je na prodej, internet šílí z drbů o návratu Snyderverse, další bizarní hračka míří do kin, Tom Cruise konečně drží v ruce Oscara, hvězdy se hádají na sociálních sítích a blockbusterové statistiky létají nahoru i dolů jak na horské dráze. K tomu přidejte první trailer dalšího Maria, nový restart Star Treku a finského nezmara, který znovu krájí padouchy.

Carpenterova kultovní Věc se znovu proubouzí, Mumie se po týdnu zase znovu vrací, tentokrát i Fraserem a Weisz a hollywoodské vody čeří kauza kolem polámaného, pozvolna tělo i kariéru rehabilitujícího Jeremyho Rennera. Do toho padla první klapka druhé sezony Vetřelce, v prvním teaseru se představilo Toy Story 5 a Predátor válcuje kina u nás i v Americe. Na rozdíl od Sydney Sweeney, která možná trenduje na sítích a ve snech, na pokladnách ale vůbec.

The Rockovi patřil ještě docela nedávno Hollywood. Jednu dobu šlo o nejlépe placeného a komerčně nejúspěšnějšího herce okamžiku. Ale víte, jakým jediným směrem se dá vyrazit z vrcholu? Ne že by Dwaynea Johnsona stihl absolutní pád na dno, ale typ filmů, kterými plnil kina, se přesunuly na stream a jeho osobní prestiž značně klesla. Mnoha jednotlivými hřebíčky do rakve se pak staly pidiskandály, které sice neodhalují nějakou šílenou kauzu, ale spíš to, že bývalý wrestler s image bezbřehého sympaťáka je ve skutečnosti nesnesitelná primadona, s níž se nedá pořádně pracovat. Johnson tedy pod své nohy vysypal hrách a poklekl před slovutné studio A24, aby mu vyprodukovalo film na tělo, který bude fungovat tak trochu jako kariérní reset. Těžko by si pak mohl přát lepší projekt než samostatný debut Bennyho Safdieho, poloviny ikonického sourozeneckého režijního dua. A tak jsme se dostali až k Mlátičce.

Ben Richards toho má dost. Vlastně je to nejnaštvanější chlap široko daleko. A i to ho, jak říká, "pěkně sere." Nejde se mu ale divit, když žije ve společnosti, kde třídní rozdíly vybrázdily masivní kaňony mezi chudými a bohatými, kde musí dřít jako mezek v extrémně nebezpečných kšeftech, aby měl na léky a jeho dcera nemusela zemřít na obyčejnou chřipku, a kde se ti nejbohatší mezitím posmívají jemu podobným v moderní variaci gladiátorských zápasů. Místo pokračování v tomhle krysím závodu se proto rozhodne závodit ve hře Běžící muž, kde stačí po třicet dní prchat před po zuby ozbrojenými muži, aby si domů přinesl hromadu peněz.

Filmový svět má za sebou týden plný paradoxů – zatímco se na place Stranger Things řeší obvinění z obtěžování a Netflix se ocitá v nepříjemné pozici, jiná studia oznámila návraty slavných značek. Mumie se znovu vrací pod taktovkou režiséra Smrtelného zla a Godzilla Minus One se dočká ambiciózního pokračování s názvem Minus Zero. Do toho přichází i zpráva, že Steven Spielberg a John Williams po letech opět spojí síly na novém sci-fi projektu, a Keanu Reeves se chystá zpátky do žánru, který mu kdysi vynesl status ikony.

Predátor se znovu vydává na lov. Režisér Dan Trachtenberg, který sérii úspěšně oživil filmem Kořist, přivádí na scénu mladého bojovníka, který se snaží dokázat svou cenu ve společnosti androidky Elle Fanning. Výlet na tohle Nebezpečné území přináší vizuálně opulentní, přímočarou sci-fi akci, které tuhle ikonickou značku posouvá, přitom ale nezapomíná, odkud vyšla.

Barbora Chalupová se doposud zapsala hlavně vedle Víta Klusáka jako režisérka kontroverzního, ale enormně úspěšného dokumentárního blockbusteru V síti. Dorovnat tenhle stín, nebo se z něj dostat, nebude snadné. V sólovém reportážním Zákonu lásky režisérka už naznačila větší cit pro nuance, i když nešlo o stejně strhující podívanou. „Dokument o OnlyFans“ Virtuální přítelkyně by v tomto ohledu mohl spojit příjemné s užitečným.