V mokřadech Pereplutu

Netflix se snažil čtvrtou sérii Zaklínače skoro zamlčet. My jsme ji ale i přes nulové promo objevili a rozhodli se ji probrat z perspektivy někoho zaujatého, kdo už ani nemůže nabídnout pozitivní pohled. I tak si ale díl věnovaný podivně pojmenovaným epizodám „Co tě nezabije, to tě posílí“ a „Sny o splněném přání“ určitě užijete. ✨ Naučili jsme se s Vítkem například zcela nezáměrně dělat podobné „mhm“ jako Liam Hemsworth.

Měli bychom mít rádi Potkany? S největší pravděpodobností ani trochu. Vždyť život Ciri s nimi začíná sexuálním násilím a její první vraždou... Dnes se na tuhletu skupinku sebedestruktivních hédonistických teenagerů, kteří uznávají pouze násilí a libují si v cingrlátkách, podíváme pořádně. Řekneme si, co pro knihu znamenají, proč s nimi Ciri i přes všechno to negativno zůstává, s jakými literárními tropy a motivy si u nich Sapkowski pohrává a co s nimi plánovala provést netflixová produkce. A víte, kdy a proč se začalo používat jméno Kayleigh?🐀 Budu moc ráda za vaši podporu na stránce buymeacoffee: https://buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Ciri se po svém setkání s ohněm ocitá v provincii Geso, je sama a cizinci se k ní chovají jako k psovi. Potkává kluka, který je taky jako pes a ve chvíli, kdy jeho a jeho zlé zelené oči poprvé zahlédne, má dokonce kolem krku obojek. A taky je sám. Jenomže potom se ukáže, že on přátelé má – takové, kteří ho nikdy nenechají ve štychu. Jak tohle Ciri zaimponuje...🐕 Budu moc ráda za vaši podporu na stránce buymeacoffee: https://buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

V Ciri něco dost razantně končí. Zároveň ale začíná úplně novou etapu života. Potkává se totiž s Falkou, respektive se svou druhou polovinou, se svým podvědomím, s tím zlým,  negativnějším já, jehož identitu na sebe pak přijímá. Ciri se ale pokušení Moci nepoddá, stejně jako to neudělal Ježíš Kristus, když ho na poušti (!) pokoušel ďábel… Ano, máme tady další biblický motiv. ☕️ buymeacoffee: https://buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Dnes se podíváme na nový animovaný film Sirens of the deep, který najdete na Netflixu. A otázka je jasná: proč producentka Lauren Schmidt Hissrich nesnáší Zaklínače? Interpretace povídky Trochu se obětovat se v podání jejího tvůrčího týmu stává spíš pohádkou, která si za svůj inspirační zdroj (docela chytře) bere disneyovskou Ariel. Zároveň ale psychologizací ničí charaktery (Marigold prostě není z Bremervoordu!), dělá z nich černobílé postavičky nebo zapšklé maloměšťačky (Essi!) a dosazuje zbytečný twisty tam, kde by prostě jen stačilo pokorně následovat Sapkowského slova. Ale tak jsme aspoň zase slyšeli Douga Cockleho jako Geralta…🧜🏻‍♀️ Budu moc ráda za vaši podporu na stránce buymeacoffee: https://buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Princezna Cirilla se probouzí v poušti a čeká ji velice nepříjemný zážitek pod pálícím sluncem, ve tmě, v zimě, o hladu a žízni, alespoň do doby než potká jednorožce s nevyslovitelným jménem. Proč je to právě jednorožec? Nakolik je Sapkowski intertextuální směrem ke středověké křesťanské symbolice? Chtěl by být slovanským Umbertem Ecem? Proč by si Ihuarraquax Ciri neustále lehal do klína, kdyby tím autor neodkazoval na neposkvrněné početí? To se od ní přece neustále očekává – má zplodit fantasy variantu mesiáše, a přitom pořád zůstává "uzavřenou zahradou". Ale dojde i na Ferdu mravence a Ťutínka.❤️ buymeacoffee: buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Máte rádi Francescu Findabair? Přejete jí být královnou vlastního státu, kde nemá kdo žít? A jaký je váš nejoblíbenější zaklínačský antagonista? Má Kalousova touha po demokracii smysl? Světí v jeho případě účel prostředky? Líbilo by se vám, kdyby se jmenoval Puštík jako v originále? A taky vám bylo divný, že má Emhyr k dispozici Ciriiny vlasy?Budu moc ráda za vaši podporu na stránce Buymeacoffee: buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Na Kontinentu začala válka. A začala překvapivě podobně jako druhá válka světová, i když je pravda, že Nilfgaardu a jeho neútočení nikdo tolik nedůvěřoval jako Německé říši. Našly by se ale i další paralely, během nichž byli severští vládci podobně naivní jako ti evropští na sklonku 30. let minulého století. Jak vypadal nilfgaardský blitzkrieg? A kdo se zachoval jako větší zrádce, král Foltest nebo král Henselt?✨Budu moc ráda za vaši podporu (a vaši kávu) na stránce Buymeacoffee:https://buymeacoffee.com/vmokradechpereplutu

Orfeus (Marigold) vchází do podsvětí (Brokilonu), aby přivedl zpět do světa živých svou milovanou Eurydiké (Geralta). Nejkrásnější mužské přátelství v literatuře se v Sapkowského psaní opět rozjíždí naplno! A jen pár mil od našich dvou hrdinů, z nichž jeden o všechno přišel a druhý se mu snaží dokázat, že to není pravda, začíná druhá severní válka a peklem se stává i ten zdánlivě bezpečný svět živých.

Je opravdu Temerie "nejmocnější ze čtyř království, silné, bohaté a efektivně spravované"? Ale proč mám takový dojem, že nejmocnější zemí severu je bezkonkurenčně Redanie? A to i přesto, že nemá tak výhodnou geografickou polohu a nespadá pod ní území nejbohatší na nerostné suroviny: trpaslická země Mahakam... Nemluvě o tom, jak polovinu ságy v Redanii nevládne král, ale Dijkstra s Philippou, zatímco s temerským panovníkem Foltestem se potkáme už v povídce Zaklínač a pak nás až do konce neopustí! Mohly náš obraz trošku pošramotit počítačové hry?

Geralt se setkává s Vilgefortzem, který do místnosti pod Tor Lara přiletí (a který zřejmě využívá biohacking vylepšený experimenty na lidech)... Obecně budeme několikrát mluvit o křídlech a létání. A přestože Vilgefortz není tak úplně NPC, zanedlouho se z něj v knihách stane ta nejšablonovitější záporná postava, tudíž bych jeho a zaklínačův finální souboj klidně za boss fight označila.

V další pohádkové epizodě se vrátíme do Brokilonu za Freixenetem, který byl proměněný do kormorána a jehož sestra si myslela, že ho odčaruje za pomoci košile z kopřiv. Dostaneme se tak k několika variantám pohádky o dívce hledající své bratry proměněné v ptáky. Je jich totiž mnoho: jenom Grimmové zapsali tři její varianty, pod názvem Sedmero krkavců ji známe od Boženy Němcové a Sapkowski se přímo inspiroval umělou pohádkou Hanse Christiana Andersena. Na tuto skupinou pohádek se dnes uplatňuje velice zajímavá optika, narušuje totiž heteronormativní uspořádání společnosti v nukleární rodině, podkopává představu správné mlčící hrdinky a dokonce si i pohrává s binaritou člověka a zvířete.

Geralt zlomí kotník Dijsktrovi a jeden člověk uhoří zaživa. Ciri zase kouká druhým do hlavy a tentokrát se nejedná o lidi, ale o kocoury. Vysvětlíme si znovu, proč Codringher nemá pravda v tom, že by Cirilla byla potomkem krvavé Falky, a taky si řekneme, co jsou to skrupule a jak byste si před začátkem našeho letopočtu čistili zuby (a jestli by to bylo jedlou sodu, jako má ve zvyku Filippa).

Shrneme si všechno důležité o průběhu velmi podstatného puče na Thaneddu, jehož děj Sapkowski v knihách trošku maskuje různými vyprávěčskými pohledy a několika roztržitými vyprávěními od čarodějů utíkajících před magickým bojem. Ale vedle rozdělení na jednotlivé strany a důsledky pro nikoho nepovedeného převratu přidáme i podstatné otázky: Jakou roli hrála Yennefer? Proč Tissaia zrušila antimagickou blokádu? Jak se Filippa a Dijkstra dozvěděli, kdo jsou zrádci? A co by se stalo, kdyby Filippina frakce vyhrála? Byl by to happy end pro všechny naše milované postavy? (Spoiler: zřejmě ano.)

V epizodě si vyprávíme o historii z pohledu mágů a čarodějek, od prvního lidského ovládnutí Moci až po hony na čarodějnice, které končí – v porovnání s naší minulostí – překvapivým obratem. Ze zrádkyně Filippy se stává světice a z vělekněze Willemera kacíř. Tomu ale předchází stovky let postupného budování postavení, zkoumání teleportace, živlů, elfské kultury nebo filozofie magie. Kdo byly rektorky Arethusy? Čí byly milenky a dcery...? Kdo byl zaživa stažen z kůže? Kdo nechal adeptky magie hrabat se v hlíně a lopatkou přesouvat hory? A kdo to dělal za pomoci džina?

Sapkowski v téhle kapitole zase hodně naznačuje a neříká nic pořádně a na přímo. A vytvořil si k tomu postavu, která je úplně stejná jako on: Vilgefortze. Ten se snaží Geralta vyděsit, ale nedaří se mu to. Ani očima jeho Ciri na obrazu Larry Doren, ani možností pádu do mořské propasti, ani podivnou paralelou mezi (možná) vymyšlenou čarodějkou a Yennefer. A víte, že Arethusa je nymfa z řecké mytologie, ale taky polská minerálka?

Ve velkém sálu paláce v Arethuse to jiskří. A ve vzduchu visí i něco jiného než lustry a sexuální napětí. Erotičnost a živočišnost, které se schovávají za okázalou distingovanost, nás dneska budou zajímat. Protože vedle humrů, krevet, krabů a kaviáru potkáme i hodně prosvítajících ňader. Mimochodem, ústřice tu sice nejsou, ale stejně na ně přijde řeč. Hodí se to, když si Geralt a Yennefer konečně vyznají lásku. Pamatujete si, kdy se na sebe poprvé pořádně přitiskli? Právě v ledové míse plné těchto sexy mlžů, před osmnácti lety.

Divoký hon jako folklorní fenomén. Téměř po celé Evropě létá po obloze tohle procesí nadpřirozených bytostí, někdy doprovázené démonickými psy, které předznamenává katastrofy, válku a změny počasí. Vždy ho vede jedna konkrétní postava: Ódin, Wotan, Holda, Perchta nebo Gwyn ap Nudd. Kým vlastně jsou? Proč si Sapkowski pro svou červenou nit procházející celým příběhem vybral právě jej? A nakolik se v Zaklínači jedná o legendu a na kolik o skutečné osoby? (A taky se dozvíme, že jediné, co mytologické ženské postavy dělají je... předení.)

Proč jede Ciri za Geraltem za bouřné noci mezi vrbami a olšemi? Proč se k ní natahují větve stromů a ona vidí přízraky jezdců? Anebo že by tam skutečně byli? Protože kdysi Johann Wolfgang Goethe napsal báseň Erlkönig. Povíme si o ní a o jejím vlivu na Sapkowského elfy zvané Lid olší a Krále olší, který se snaží Dítě Starší krve přilákat do svého světa kdesi mezi smrtí a životem. Jojo, ti básníci to umí. Umí vyprávět o tom, o čem jiní mlčí.

Odkaz na akci: https://www.archa-plus.cz/cz/program/detail/210/2024-11-07-halloween-upirsky-slejvak-ziveCiri je BRAT, protože se ledabyle zakusuje do hrušky, zatímco o hlavu vyššímu chlápkovi tvrdí, že zvíře v jeho kleci není bazilišek, ale mnohem méně nebezpečná wyverna. A taky protože má úplně zelený oči. Dospělé čarodějky se tu chovají úplně nesnesitelně a dětinsky a celé je to takové opilé a zpocené. Vítejte v lázních a v zapařeném stanu na začátku léta!

Vrháme se na nejlepší epizodu celé netflixové zaklínačské série! Geraltův dynamický hororový souboj se strigou (pupeční šňůra v prachu, wow) kazí snad jen Triss, která vypadá, jako by se měla každou chvíli rozbrečet. A přestože se Yennefeřina vizuální proměna neobejde bez mého velkého hejtu na pokrytectví celé série, i tak se s Kryštofem shodujeme na famóznosti této epizody. A zajímá nás, co si o ní myslíte vy!

Dneska se díky Ciriině náhodné věštbě o osudu budoucího mořeplavce Fabia Sachse dostaneme k povídání o Witcher Fanon Wiki, fanouškovském portálu, kde si toho můžete mnoho přečíst (nebo i napsat). Fan stránka o mladém pihovatém objeviteli z Gors Velenu nás dovede třeba do východních zemí Kontinentu nebo na kontinent úplně nový a seznámí nás s mnoha druhy elfů, více či méně odpovídajícími Sapkowského kánonu.

Čemu se věnují mágové a čarodějky po vystudování školy? Proč je nuda být rezidentním čarodějem? Kolik mágů se vůbec může angažovat ve vysoké královské politice? Proč jsou ve vědě a výzkumu tak napřed a věnují se oborům v našem světě objeveným v 19. a 20. století, jako jsou genetika, vývoj antibiotik a hybridizace? Proč jsou čarodějky tak hezké a nestárnou? A vyhrál by v magickém souboji Vilgefortz nebo Voldemort?

Arethusa, Ban Ard, Gweison Haul a Imperiální akademie v Loc Grim. To jsou nám známé školy magie umístěné na Kontinentu. Každá pochází z trochu jiného zdroje a žádné z nich se Sapkowski moc nepověnoval. Informace se ale dají dohledat všemožně, což nám nabízí skvělou příležitost si v nich udělat pořádek a dozvědět se třeba o tom, jestli jde vyvolávat kouzla za pomoci pohlavních orgánů.

Florén, oren, koruna, bezant, dukát, denár, lintar, nobl, tolar… Celou tuhle epizodu strávíme v bance, což nám nabízí skvělou příležitost k povídání o měnách Kontinentu. Podívám se nejen do knih, ale i do třetí počítačové hry a přihodím i návod na to, jak být ve Wild huntu správný chudý lore-friendly zaklínač, jako je Geralt celou svou kariéru. Tedy když mu Yennefer tajně neplatí zakázky.

Vrcholné setkání a vrcholná smrt. To nás dneska čeká spolu s koncem první kapitoly Času opovržení. Víte, co všechno bude následovat, když Aplegatt Vizimirův vzkaz nepředá svému králi? A jak dlouho to trvá než elfské postavy zmoudří a najdou “lidskost” i v boji za svobodu? 

Dneska v knihovně podobné labyrintu, která patří dvěma novodobým zaklínačům, nakoukneme do rodokmenů, abychom si dokázali, že Ciri nemůže nastoupit na cintránský trůn. A díky lži jejího otce si popovídáme o bývalém království a dnešním nilfgaardském protektorátu Maechtu. Ale hlavní otázka zní: existuje na Kontinentu knihtisk?

Kulatá epizoda a nová kniha! Pouštíme se do opovrhování, ale s chválou, protože hned první kapitola druhého románu ságy o Geraltovi a Ciri má skvělý rámcový příběh jízdního posla Aplegatta. Ten projíždí Kontinentem, zatímco ve vzduchu visí válka a vypadá to jako v dobách Falčina povstání. A o téhle Ciriině (ne)příbuzné si dnes povídáme především.

Co vás dnes čeká: Joey Batey, který je Marigoldem i ve svém skutečném životě; MyAnna Buring, která je naprosto úžasná; Ciri, která si musí povídat s NPC postavami a sama jednou z nich je; Konec světa, z něhož jsme nadšení (až na CGI sylvána); Henry, kterýmu muselo být hrozný vedro; perfektní Yennefer s NPCoidním Istreddem a Kryštof, který chce Ciri říkat Siri.

Pouštíme se do komiksů a začínáme těmi přeloženými do češtiny, nejdřív si v nich ale obecně uděláme pořádek. První se jmenuje Skleněný dům, vyšel v roce 2014 a... moc se nepovedl. Fakt by Geralt kolem sebe nechal jen tak projít nebezpečnou nestvůru? A proč tady všechny dialogy zní jako hláška hrobice "pečené tuhé kůže, mušle, chutné pamlsky, mramor a dřevo, vlci a vrány"?

Dnes dokončíme Krev elfů, takže na konci tohoto konce čeká mé krátké zhodnocení celého prvního románu. Ale nemohl by to být pořádný závěr Sapkowského knihy, aniž bychom se nejdřív zastavili u irské mytologie, velšských slov, odkazů na červenou knihovnu z fikčního světa Kontinentu nebo u práva první noci.

V sedmé kapitole Krve elfů je naznačeno mnohé o vztahu Yennefer a Ciri, jak už to ale u Sapkowského bývá, to hlavní pluje pod povrchem v náznacích. Proč říká Yennefer Ciri "Škaredko"? Proč je čarodějčin pobyt s dívkou tak zásadní proto, aby se mohla opět dát dohromady s Geraltem? Proč je důležité být v jakémkoliv typu vztahu (a především v tom mezi rodičovskou figurou a potomkem) naprosto upřímný? A podíváme se i na krátkou historii první obrázkové pornografie. 

Jak podle Sapkowského funguje magie na Kontinentu? Především stojí všechny mágy a čarodějky mnoho energie při čerpání Moci z přírodních živlů i při jejím vysílání ven během vyvolávání kouzla. Můžou být čarodějky panny? Proč je čerpání Moci z ohně nebezpečné? Jak poznáte, kdo kouzlo vyčaroval? Jak se věští ze sýra? A co to má společného se Zaklínačem?

V první epizodě věnované netflixovému výtvoru inspirovanému Zaklínačem Naty srovnává seriál s knihou a “nezaujatý divák” Kryštof ho obhajuje jako samostatné audiovizuální dílo. Dopadá nakonec tahle seriálová interpretace jako menší zlo? Dá se přijít na to, kdy se jaká z jeho časově rozstřelených linií odehrává? Daří se scénáristům domýšlet to, co Sapkowski (schválně) popsal jen jako rozmlžené vzpomínky? A jakou povídkou byste tohle vyprávění odpálili vy?

Během setkání se čtyřmi zástupci Bratrstva čarodějů (mimochodem, velmi maskulinní název), z nichž většina nese nizozemská jména, si popovídáme o čarodějné Kapitule, její historii a fungování. Především se ale zaměříme na tři její členy. Vilgefortz z Roggeveenu nemá skoro nic společného se svou jmenovkyní svatou Wilgefortis. Artaud Terranova si nezaslouží být v Kapitule. A bývalá rektorka Arethusy Tissaia de Vries trpí OCD, ale je skvělá.

Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž. To si asi říkají Vilgefortz i Emhyr, když se rozhodnou spolupracovat a tolerovat si svoje výstřelky. Protože se postavy v téhle části kapitoly chovají dost nelogicky, musíme se podívat do minulosti i do budoucnosti a pokusit se osvětlit si, jaká je dynamika vztahu této nepravděpodobné trojice císař, mág a krysa. Pozor, SPOILERY.

Akce vyvolává reakci. A já SPOILERUJU. Prvním kamínkem je setkání čtyř králů a jedné královny na hradě Hagge. Jeden z nich se mimochodem jmenuje podle íránské sopky, královna-bojovnice naopak podle známé královny-bojovnice z (jaké jiné než) irské mytologie. Povíme si ale i o tom, jak vypadala bitva, která pod hradem Hagge před čtyřiceti lety proběhla, kde vzal král pojmenovaný podle sopky syna, a co je ta reakce, kterou akce vyvolala.

Dneska přichází na scénu tři nové důležité postavy, které už z ní nezmizí. Medička Shani, jejíž zrzavé vlasy jsou vypravěčem podané jako celá její persona, sice bude mít výskytovou mezeru další tři knihy, zato Dijkstra a Filippa Eilhart nás budou šťastně otravovat až do Paní jezera a ještě dál! Povíme si tedy něco o nich, o jejich motivacích (MÍT MOC, tak bych to shrnula), ale taky o spletité historii redanské rozvědky, která se běžně složitě hledá a vyžaduje znalost polštiny (či dobrý překladač a trochu trpělivosti).

Vydáváme se na plavbu po řece, respektive po deltě řeky Pontar. Sapkowski tady zesměšní všechny šlechtice v čele s otravným chlapečkem s mezerami v mléčném chrupu Everettem “Můj-táta-má-větší-cokoliv” a taky veškeré pseudovzdělance Kontinentu za pomoci Linuse Pitta, magistra přírodních nauk z oxenfurtské akademie, který ještě předtím, než dá tvorům složitá latinská jména inspirovaná jím samým, je pojmenovává jako “Co-to-je-Jaký-je-to-druh-Taková-zvířata-nejsou”. A velmi ne-neutrální zaklínač Geralt zvaný Geralt je tu nad všechny vyzdvižen, protože oplývá selským rozumem.

S epizodou se vrátíme do povídky Hranice možností, kde se různorodá skupinka hnala na draka, aby jistý král získal ruku princezny. Tento motiv mě přivedl k povídání o dracích a princeznách napříč mytologií. Podíváme se do antiky na Persea a Andromedu, do středověku na sv. Jiří, do slovanské mytologie na zmeje a Dobryňu Nikitiče nebo na Peruna, který zápolením se zmejem naplňuje svůj “boj proti chaosu”, a nemineme ani severského Sigurda s Fáfnirem. A samozřejmě by to nešlo bez nějakého toho genderového výkladu celého zachraňovacího narativu.

Hospodářsky nejvýznamnější země severu v čele s králem Vizimirem II. (ještě ne Spravedlivým), který bude za chviličku zavražděn. Popovídáme si o redanském erbu (orel nebo orlice?), dynastii, geografii, historii, ekonomice, armádě a nejlepší rozvědce celého Kontinentu. A taky o tom, jak moc se Redanie podobá Sapkowského rodnému Polsku.

Dneska dorozebereme kapitolu, která by klidně mohla sloužit jako samostatná povídka o tom, jak a zda být během konfliktů neutrální. A ono tomu tak opravdu bylo. V roce 1994, kdy byla v Polsku vydána kniha Krev elfů, vyšla tato kapitola v povídkové formě pod názvem “Róże z Shaerrawedd” v časopise Nová fantastyka, kde od roku 1986 vycházely také další zaklínačské povídky. Píšu to sem, protože jsem v epizodě zapomněla. Hezký poslech toho ostatního!

Dnešní epizoda nás zavede k diskuzi o neutralitě probíhající na šejtrochu furverku, ze kterého chudák Yarpen nemůže močit. Trpaslík si během debaty o nad vše povzneseném Geraltovi jistě myslí, že je baran, zaklínač o něm naopak, že je pazgřivec. Cucák Ciri mezitím nic nechápe, což je dobře, protože tak může Sapkowski představovat koncept neutrality z mnoha různých stran.

Dneska si představíme Veverky, neboli Scoia’tael, i když se ještě v lese, kterým putujeme s trpaslickou karavanou, neukazují. (Zatím tenhle konvoj s pěti známými drakobijci sledují jen z povzdálí zahalení v listech.) Naopak tedy na světlo postavíme právě trpaslíky, jejich jména a společné příhody.

Ze čtvrté kapitoly Krve elfů přečteme v epizodě asi tak tři stránky, ale hutně si popovídáme o prvním velkém severním království (a rovnou druhé nejrozlehlejší zemi Kontinentu), Kaedwenu. Připojíme i něco o jeho králi Henseltovi, historii, současné politice a taky detaily o (především říční) geografii. Sapkowski totiž nezvolil pro nejdelší kaedwenskou řeku jméno Buina jen tak náhodou…

Irští Aos Sí (nebo Daoine Síth), skupina bohů Tuatha dé Danann, Tolkienovi elfové, waleští Tylwyth Têg, skandinávští Alver a Shaspearovi elves a fairies… Podíváme se na mytologické postavy, jimiž se Sapkowski, vědomě či nevědomě, inspiroval při psaní svých Aen Seidhe a Aen Elle. (A ještě nám něco zbyde do budoucna.)

Vysocí, atraktivní Aen Seidhe, v překladu ze Starší mluvy Lidé hor, s mandlovýma očima jsou v Sapkowského pojetí zahořklou rasou, která se z posledních sil snaží přežít na území kolonizovaném lidmi, již jsou elfům stejně cizí jako oni jim (až na mnoho a mnoho sexuálních úletů). Vyprávíme si o tom, jak k propadu kdysi mocné civilizace došlo, proč nemají špičáky (a proč by je naopak mít měli) a co mají společného se zápletkou knih, že bylo nutné po nich dokonce celý jeden díl pojmenovat.

Paráda, široký sinister, horní kvarta, útočení tercií, dexter, půlpirueta… V epizodě si budeme hodně povídat o šermu a bojových postaveních, která ale nedávají smysl a jen stěží si je představíte. Geralt je prostě spíš baletka než obrněný rytíř 13. století. Jak tohoto dojmu Sapkowski dosahuje, bude jedno z dnešních témat. Ještě vedle polské a české knedlíčkové kuchyně. Paráda!

Kdo se snaží s Ciri navázat telepatické spojení během transu? Je to Vilgefortz nebo elfové z jiné sféry? Ano, je to spoileroidní, ale musíme se na tuhle zásadní věc podívat! Stejně tak koukneme na Starší mluvu a různé typy nadávek. To je taky nutné. „Lambert cárem me a'báeth aep arse.” Fakt.

Magická noc na Midinváerne (neboli den Zimního slunovratu) nabídne Triss a zaklínačům rámec k povídání o tom, jak moc může Ciri ovládat Moc a proč jí to moc nejde… Je sice médium, ale rozhodně ne takové, jakých se vyrojilo spoustu ke konci 19. století. Ta totiž ani moc média nebyla, jak v epizodě mimo jiné probereme.