Když jsem napsal román Sestry, hodně lidí to překvapilo. Včetně mě, říká novinář Martin Uhlíř (187)

Často si vzpomenu na citát amerického novináře a spisovatele Christophera Hitchense, který napsal: “Každý v sobě má román. A ve většině případů by tam taky měl zůstat.”Novinář Martin Uhlíř v sobě dokázal udržet svůj román dlouho, až do padesátky. Ale v roce 2021, ve třiapadesáti, vydal v nakladatelství Paseka svoji prozaickou prvotinu. A nepotvrdil rozhodně vtipný Hitchensův bonmot, protože Sestry jsou podle mě jedním z nejlepších románů posledních let.Je to lehce mysteriózní příběh, který se odehrává v omezeném čase exotické dovolené, a zpracovává téma mužské zbabělosti a rozpadu vztahu. Knížka je bravurně napsaná a jakkoli nejsem psycholog, mám pocit, že míří na hlavně mužské čtenáře, nejlépe ve středním věku. Což je v době, kdy literaturu kupují a čtou hlavně ženy, trochu problém.I o tom jsme se s Martinem Uhlířem bavili. Ale také o vědě, protože psaním o ní se zabývá a živí celý život. Původně v Lidových novinách a teď už mnoho let v časopise Respekt. Oddechový čas mezi prací pro deník a týdeník si vybral v Americe, kde byl v roce 2005 na zhruba ročním studijním pobytu na MIT a Harvardově univerzitě.Žijeme v době, kdy lidské poznání neuvěřitelně pokročilo, a my prozkoumáváme tajemství hmoty i vesmíru, či lidské a umělé inteligence, a zároveň se přesvědčujeme, že spousty našich názorů i chování stále ovlivňuje iracionalita. Jaké to je psát v téhle době o vědě? Samozřejmě jsem se na to zeptal.Taky na to, z čeho se Martinu Uhlířovi ve vědě tají dech, a čeho se naopak obává. Jestli si myslí, že je život ve vesmíru běžný, anebo jsme v něm sami. Kde vidí rozdíl mezi vědou a náboženstvím, a jestli sám v Boha věří. A taky jak prožíval covid i to, že Česko neprošlo krizí pandemie příliš dobře. Přeju vám příjemný poslech.