Bruselská setba

EU chce do roku 2035 vypnout všechny měděné linky a nahradit je moderními sítěmi – od optických vláken přes 5G/6G po satelity. Znamená to konec klasických pevných telefonů, ale také to slibuje větší konkurenci a tím i tlak na nižší ceny mobilních tarifů.

Právo veta vyplývá, respektive požadavek jednomyslnosti v Radě EU, platí v oblastech spojených se suverenitou členských států: společná zahraniční a bezpečnostní politika, obrana, rozšiřování EU, změny smluv, části daňové politiky, sociálního zabezpečení a některé rozpočtové otázky. V ostatních oblastech se rozhoduje kvalifikovanou většinou (nejméně 55 % států reprezentujících 65 % obyvatel EU). V praxi se ovšem veto používá stále častěji jako nástroj nátlaku. Kritici říkají, že paralyzuje EU v době geopolitických krizí a oslabuje její kredibilitu navenek. Je to tak?

Podíl průmyslu na HDP v Česku se dlouhodobě pohybuje kolem 30 %. Ovšem průměr Evropské unie je výrazně níže: v roce 2024 to bylo jen 14,3 %. Cílem Evropské komise je průměrný podíl průmyslu navýšit na 20 % do roku 2035. Prostředkem k tomu má být čerstvý návrh Industrial Accelerator Act, který má posílit evropský průmysl a zároveň urychlit jeho dekarbonizaci. Nejde to proti sobě? A nakolik je to vůbec realistické?

V Poslanecké sněmovně nyní leží zákon, který přebírá novou evropskou směrnici o konfiskaci majetku. Státu má umožnit zabavovat (slovy zákona „odčerpat“) majetek nevysvětleného původu – a to i bez odsouzení za konkrétní trestný čin. Původně mělo jít hlavně o majetek pocházející z mezinárodního organizovaného zločinu a praní špinavých peněz, jenže českou legislativní kreativitou přibyla řada dalších paragrafů. Panují proto silné obavy z možného zneužití takového zákona. Podle všeho oprávněné.

I když obrana zůstává v Evropské unii převážně národní záležitostí, od roku 2022 – po ruské invazi na Ukrajinu – je patrné prohlubování spolupráce na úrovni EU, zejména v průmyslu a celkové snaze o vojenskou připravenost. Jak to tedy přesně je s obrannou politikou v rámci EU?

V EU je 27 států a tak i 27 právních režimů. Pak je tu ale i 28. režim – respektive jeho idea. Cílem je vytvořit dobrovolný právní rámec, který bude fungovat vedle stávajících 27 národních předpisů a má usnadnit podnikání na vnitřním evropském trhu.

V Bruselu se chystá největší úprava pravidel ochrany osobních údajů od zavedení GDPR. Návrh reformního balíčku EU Digital Omnibus - digitální omnibus počítá i se zjednodušením řady povinností pro firmy, včetně využívání osobních i citlivých údajů při trénování umělé inteligence.

Systém emisních povolenek EU ETS2, který má rozšířit zpoplatnění emisí CO2 i na paliva a vytápění pro běžné spotřebitele, byl silným předvolebním tématem a zůstal jím i po volbách. Nastupující vláda Andrejem Babišem avizuje, že směrnici do českého práva neimplementuje. Jaké právní a finanční důsledky takový krok může mít?

Obaly z koupeného zboží vnímáme jako něco zbytečného – co hned vyhodíme. V roce 2022 to jen v EU bylo přes 186 kilogramů obalového odpadu na osobu, z toho 36 kilogramů tvořily plasty.n Změnit to má nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech. Mimo jiné zapovídá zbytečnou přepravu vzduchu, požaduje maximální recyklaci, zakazuje některé jednorázové plasty a na indexu budou třeba i kávové kapsle.

Na Evropská unie se často popisuje jako na upadající velmoc, příliš byrokratická, přeregulovaná, málo akceschopná. Jenže – co když je i v té regulaci síla a světový vliv? Pojem „bruselský efekt“ upozorňuje právě na to, že Evropská unie – díky své velikosti trhu, přísným standardům a regulační kapacitě – prosazuje legislativu nejen uvnitř svých hranic, ale úspěšně ji vnucuje třetím zemím i velkým globálním firmám.

V aktuálním víceletém rozpočtu na roky 2021 – 2027 pracuje Evropská unie s celkovou sumou přesahující dva biliony eur. To je zhruba 25 ročních rozpočtů Česka. Realitu doby, kdy stávající víceletý finanční rámec vznikal, ilustruje položka v kapitole bezpečnost a obrana: bylo to tehdy pouhých 16,4 miliardy eur. Jak ale bude vypadat rozpočet na roky 2028 – 2034, který se nyní připravuje? Co to obnáší, co to bude znamenat pro Českou republiku a jak rozpočtové plány můžeme ovlivnit?

Rada Evropy, jejímž členem je i Česko, přijala novou úmluvu na ochranu advokátů, kteří čelí rostoucím hrozbám, útokům a zastrašování, zejména v zemích jako Turecko, Maďarsko či Polsko. Proč je tato úmluva klíčová nejen pro právníky, ale i pro občany? Jak může pomoci chránit principy právního státu i u nás?

Evropská komise letos v červnu představila EU Space Act, Evropský vesmírný zákon, který má sjednotit pravidla pro vesmírné aktivity v EU. Cílem je zajistit „bezpečnost, udržitelnost a posílit postavení evropského vesmírného sektoru na světové scéně“. Škála zákona je široká – od ochrany před vesmírným odpadem po kybernetickou bezpečnost satelitů; zákon chce také usnadnit podnikání v oboru firmám a startupům.

Emisní povolenky se silně propisují do ceny elektrické energie pro koncového zákazníka. Z jejich výnosů se ale platí i různé populární dotace typu zelená úsporám. Jenže tu máme i novou evropskou směrnici EU ETS II, kdy povolenky cíleně dopadnou na domácnosti a jejich výdaje třeba na vytápění nebo nákup pohonných hmot. O co přesně jde a zda to lze ještě zvrátit probereme v dnešní Bruselské setbě.

Na konci května se jeden český odpůrce evropského „zeleného šílenství“ rozhodl, že další nápad z Bruselu už bez svého kritického komentáře nenechá. Nezamířil však na některou z populárních sociálních sítí, ale do pro Čechy jen málo probádaných vod: na stránky Evropské komise, kam je možné psát veřejné připomínky k nařízením a směrnicím, které jsou teprve ve fázi ideového záměru.

Když byla v roce 2017 zavražděna maltská investigativní novinářka Daphne Galiziaová, bylo proti ní v té době podáno skoro padesát žalob, které jí dlouhodobě ztrpčovaly život a komplikovaly práci. Ne nadarmo se evropské směrnici, která má novináře a obránce lidských práv chránit proti takzvaným strategickým či spíše šikanózním žalobám, přezdívá zákon Daphne. Platit má i v Česku. K tomu, aby opatření skutečně dávalo smysl, by jej ale zákonodárci měli doplnit a dopracovat.

Když byla v roce 2017 zavražděna maltská investigativní novinářka Daphne Galiziaová, bylo proti ní v té době podáno skoro padesát žalob, které jí dlouhodobě ztrpčovaly život a komplikovaly práci. Ne nadarmo se evropské směrnici, která má novináře a obránce lidských práv chránit proti takzvaným strategickým či spíše šikanózním žalobám, přezdívá zákon Daphne. Platit má i v Česku. K tomu, aby opatření skutečně dávalo smysl, by jej ale zákonodárci měli doplnit a dopracovat.

Svítit, topit, vařit – považujeme to za samozřejmé, ale úplně samozřejmé to není. Asi nepřekvapí, že i obor energetiky nějakým způsobem Evropská unie na společném trhu upravuje a reguluje. Třeba prostřednictvím revize nařízení původem z roku 2011 REMIT II a týká se „integrity a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií“. Cílem je posílit dozor nad energetickými trhy v EU, reagovat na problémy, jakými byla energetická krize vyvolaná ruskou válkou proti Ukrajině či na vývoj nových technologií…

Otázka na výši platu, dotaz „kolik bereš“, byla vždy považována za poněkud nevhodnou, někdy dokonce i smluvně zakázanou. Jenže právě na tohle, respektive na rovné odměňování mužů a žen a obecně princip „za stejnou práci stejné peníze“, míří unijní směrnice o transparentnosti odměňování. Ta mimo jiné dává zaměstnancům nárok ptát se svých zaměstnavatelů na to, kolik berou kolegové na stejné pozici a proč.

Název „nařízení o odlesňování“ (EU Deforestation Regulation) může působit trochu zmatečně: ve skutečnosti jde o snahu bránit odlesňování, především kácení a vypalování deštných pralesů. Evropa ovšem žádné takové pralesy nemá, proč by se tedy Evropská komise měla zabývat odlesňováním někde na druhé straně zeměkoule?

Evropská unie se v poslední době snaží reagovat na geopolitické změny a provádí úpravy v dosud klíčových legislativních pilířích Green Dealu, naposledy pod hlavičkou takzvaného Omnibus balíčku. Jde jen o technické úpravy, nebo to odráží hlubší změny v prioritách EU v reakci na ekonomické, politické a globální tlaky? Probereme v dnešní Bruselské setbě.

Vypadá to, že si v Bruselu všimli, že se v Evropě poněkud mění vítr – a vzali si k ruce kompas: Kompas konkurenceschopnosti. V něm Evropská komise slibuje změny v ekonomickém směřování EU, podporu inovací, energetické bezpečnosti i snížení byrokracie. Dá se to brát i jako přiznání, že jsme došli se záplavou regulací a opatření do slepé uličky, z níž chceme ven?

Už rok v plném rozsahu platí evropské nařízení o digitálních službách. Jeho snahou je mimo jiné regulovat činnost velkých platforem jako je Facebook, X, Tik Tok nebo Instagram – i s ohledem na to, aby se na nich nešířil nelegální či „jinak škodlivý“ obsah. O nařízení a jeho vymáhání se nyní hodně mluví v souvislosti s kampaní před německými parlamentními volbami či s ohledem na zrušené první kolo rumunských prezidentských voleb.

To, co účinně zafungovalo ve Spojených státech, tedy rozpumpování ekonomiky podporou inovativního průmyslu spojeného s čistými technologiemi, by ráda v rámci svých pravidel zopakovala i Evropská unie. Pomoct k tomu má Net Zero Industry Act, tedy nařízení na „podporu technologií pro nulové čisté emise“. To znamená finanční podporu fotovoltaiky, tepelných technologií, baterií, vodíkových technologií, bioplynu, ale i jádra. A výčet tím nekončí.

Když se hledají příčiny toho, proč Evropská unie zaostává v konkurenceschopnosti či v investiční přitažlivosti za Spojenými státy, často se mluví o kapitálových trzích. Zatímco v USA si firmy běžně chodí pro kapitál právě prostřednictvím emise akcií, v Evropě to pořád není zvykem.

Evropská unie si začala hlídat to, aby firmy ze třetích zemí nevyužívaly na evropském trhu nedovolenou podporu svých vlád. Jde o nařízení „o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh“. Ty donedávna – ke škodě evropské ekonomiky – žádným omezením nepodléhaly. Opatření se v praxi již běžně používá, jak se nedávno přesvědčila například i tuzemská PPF. A svou roli hraje takzvané FSR (Foreign Subsidies Regulation) i v ostře sledované dostavbě Dukovan.

Od začátku prosince začala v novém složení fungovat Evropská komise. V jejím čele má být na dalších pět let opět německá křesťansko-demokratická politička Ursula von der Leyenová. Evropské komisi ale bývá často vyčítaný demokratický deficit; označuje se za nevolený orgán, který přitom pořád něco nařizuje a diktuje…

Zaštupovat si děravé ponožky, opravit televizi, kutit něco v motoru auta… Kdysi bylo běžné si věci opravovat, dnes se staré a porouchané obvykle vyhodí, koupí se nové. Proti tomuto trendu jde nedávno přijatá evropská směrnice o „povinnosti zajistit opravy zboží“: Right to Repair Directive...

Část agendy, kterou by měl mít v Evropské komisi na starosti český eurokomisař Jozef Síkela, se týká ekonomické bezpečnosti Evropy a toho, aby EU měla dostatek kritických nerostných surovin důležitých pro vývoj a výrobu moderních technologií a digitalizaci. Vznikl kvůli tomu akt o kritických surovinách, který je v EU účinný už od letošního května. Cílem je i to, aby Evropa nebyla závislá na jejich nákupu od režimů a zemí jako je Rusko a Čína.

V Česku se výrazně rozšíří okruh institucí a soukromých firem, které patří na seznam kritické infrastruktury. „Jde o poskytování služeb, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, hospodářských činností, veřejného zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí. A to je v principu základní důvod existence státu,“ shrnuje Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.

Útoků v kybernetickém prostoru přibývá: jsou součástí válečných konfliktů, formou terorismu i kriminality. Opakují se případy, kdy kyberútoky ochromí chod firem, napadají i klíčovou infrastrukturu státu. Nově důraz na kybernetickou bezpečnost nařídí širokému okruhu firem zákon; jen v Česku půjde o zhruba šest tisíc subjektů.

Lhát se nemá – ani o tom, že jsou firmy a jejich výrobky „zelené“. Greenwashing bude v EU zakázaný. Zákoutí nové směrnice vysvětluje v rozhovoru s Robertem Břešťanem (HlídacíPes.og) partner právní kanceláře Kinstellar Kamil Blažek.

Obraz debat před volbami do Evropského parlamentu se často nese v duchu nesplnitelných slibů, co bude „až nás zvolíte do Evropského parlamentu“ a jak už nedovolíme „zlému Bruselu“ kazit to dobré a krásné v české kotlině. „Nic v Bruselu se nepeče tajně a za zády členských států,“ dozvíte se v Bruselské setbě.

Vesmír není jen nekonečný prostor, ale i oblast, k níž směřují politické, technologické, byznysové i vojenské plány řady zemí světa. Také Evropská unie vesmír považuje za zásadní pro další technologický rozvoj i svou bezpečnost a snaží se dojít k dohodě o využívání vesmíru. Jak v rámci EU, tak ve vztahu k třetím zemím.

AFIR, nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva: všechny členské státy EU mají zajistit, aby nabíjecí infrastruktura pro elektrické vozy byla už do roku 2025 k dispozici na hlavních tazích v EU každých šedesát kilometrů. A stavět musejí třeba i plnící stanice na vodík.

Dnešní téma? Velké firmy budou muset prověřovat spolupracující firmy a dodavatele kvůli jejich vztahu k ochraně životního prostředí, či s ohledem na to, zda nevyužívají dětskou práci nebo třeba otrockou práci Ujgurů. Jde o takzvanou due diligence směrnici, tedy směrnici o odpovědnosti za dodavatelský řetězec nazývanou též zkratkou CS3D, která je před schválením v Evropském parlamentu.

Téma Green Dealu, Zelené dohody, se ve veřejném prostoru stále vrací. Nejčastěji jako otloukánek – tu od protestujících zemědělců, tu od milovníků spalovacích motorů, případně od Andreje Babiše, navzdory faktu, že to byl on, kdo jako premiér Green Deal za Česko podepsal. Co to tedy ten Green Deeal je – a jde zrušit, jak by si leckdo přál?

O tom, co je uhlíkové clo, proč vzniklo a koho se týká a proč nás to má zajímat.