KS Praha

Ježíš během svého pozemského života dokazoval, že je Mesiáš a že se Boží království prolomilo do tohoto světa. Po svém vzkříšení je v nebi a na zemi jsme my, kteří jsme jeho učedníci a on nám dal svého Ducha.  Co nás má provázet?

Ježíš nás povolává k dokonalosti. Co to ale znamená? Můžeme být z lidské snahy dokonalí? A jak s tím souvisí žití svatého života a náš vztah k lidem, co ho nežijí?

Kdo je Duch Svatý? Jakou roli má v životě křesťana? Kázání ukazuje, že skrze Ducha Svatého se rodíme k novému životu, zakoušíme Boží lásku a vstupujeme do vztahu s Bohem jako Otcem. Zaměřuje se na kontrast života podle těla a podle Ducha a zdůrazňuje „Ducha synovství“, který nám dává identitu Božích dětí.

Překvapivě, podle Ř 12,1, je bohoslužba vnitřní krok, který určuje průběh našeho života. Některé praktické oblasti, kterých se dotýká, zmiňuje Jakub: mluvení, soucit, neposkvrněnost zlými vlivy. V kázání jsou Jakubovy podněty aktualizovány na dnešní situaci sboru.

Setkání Ježíše se samařskou ženou u studny.

Co je pod povrchem? Na čem skutečně záleží? Skutečný boj s hříchem se odehrává v srdci a mysli.

Učedníci měli problém uvěřit, že Ježíš vstal z mrtvých. V jejich očích nebyl tím všemocným Bohem, který je větší než smrt. Uvěřili až poté, co  skrze Písmo a setkání s Ježíšem poznali, kdo skutečně je. Jak velký je Ježíš, kterého známe? Je pro nás Bible cestou k nalezení Života?

Bohoslužba není jen nedělní shromáždění, ale životní styl, který žijeme každý den. Součástí tohoto života jsou i oběti, ke kterým nás Bůh vede – přesto v knize Izajáš čteme překvapivá slova o tom, že některé z nich odmítá. Na čem tedy Bohu skutečně záleží nejvíc?

Kým je pro nás Bůh Otec, a jak naši představu ovlivňuje naše zkušenost s tělesným tátou? Příklady milujících otců. Čím se prakticky projevuje Otcova láska?

Úcta se projeví tím, že dám prostor tomu, co chce Bůh, víc než tomu, co chci sám. Abakuk je příkladem člověka, který v úctě pokládal Boží názor za důležitější než svůj. Díky tomu se může radovat, může mu být dobře, i když si je vědom okolností. Totéž velmi prospívá i nám .

Mojžíš, Eliáš a Ježíš jsou vedoucí osobnosti Bible. Ježíšovo zjevení na hoře propojilo Starý a Nový zákon. Co všechno mají Mojžíš a Eliáš s Ježíšem společného?

Ježíš je náš nejstarší bratr, ten prvorozený. Můžeme se na něj s důvěrou obrátit. On dává pokoj, který nezáleží na okolnostech a který funguje, i když se okolnosti nemění.

Farizeové nahradili život podle Božího zákona souborem náboženských pravidel a příkazů.Podobné riziko hrozí i nám. Pokud si nedáme pozor a zapomeneme na Božího ducha, můžou se z nás stát pouzí zákoníci.Na příkladu Nikodéma vidíme, že když se pokoříme a přijdeme za Ježíšem s upřímným srdcem, Bůh nám pomůže slyšet jeho hlas a jít správnou cestou.

Blahoslavenství nám Ježíš říká s úctou, ne jako ten, kdo počítá naše chyby. Neobvyklý výklad známých míst Písma i pojmu Boží království ukazujíce na Boží vztah k nám.

Lidské srdce má vždy kapacitu odvrátit se k Bohu zády. Jak si ho chránit? Pomohou nám v tom vztahy srdce na srdce?

Bůh se rozhodl stvořit člověka jako muže a ženu. Jsou rozdílní, ale to nemá být důvod k soupeření, ale spolupráci a doplnění. Předně v manželství, ale to, že každý z nás je muž nebo žena má dopad na náš celý život. Vzájemně se potřebujeme. 

"Já jsem ta cesta, pravda i život." Stačí nám to?

Bohu jde o motiv a o to co je ve skrytu. Otázkou není "Děláš dobré věci, modlíš se, postíš?" Ale: Proč to děláš a před kým? Protože tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Proč je dobré věřit v Trojici?

Poznání Boha formuje náš život. Zkušenosti Božích lidí nejsou daleko od našich osobních zkušeností. V poznání Boha nám pomáhá vstřebávání Bible a modlitba, a kupodivu taky půst, který v nás pro Boha vytváří prostor.

Ježíš je větší, než si myslíme nebo než žijeme. Pojďme si říct, proč život podle pravidel nestačí, proč musíme umřít sami sobě a jak hledat, k čemu nás Bůh posílá. Pojďme se povzbudit k navrácení se k Bohu, k hledání Ježíše , k modlitbám.

Ježíš, Kníže pokoje, přichází do světa plného nejistoty a temnoty. Přináší nám pokoj navzdory okolnostem Advent je výzvou, abychom ho nechali kralovat v našich srdcích a nesli Jeho pokoj dál.

Celý Ježíšův život je vyjádření té největší lásky, kterou člověk může mít.

Jih

Jak souvisí doba, ve které žijeme, s Ježíšovou výzvou získávat učedníky? Co praktického můžeme udělat, abychom jako církev byli v šíření evangelia úspěšnější?

Udržovat hlad po Bohu je znakem naší závislosti na Bohu. Jak ho rozvíjet a udržovat?

Narozením Ježíše Krista a celým jeho životem, který byl prorokován v mnoha detailech, se na naší zem prolomilo Boží království. Nebyla to náhoda, byl to Boží plán. Jeho naplnění umožnila poslušnost dvou lidí.

V době Adventu si připomínáme příchod Ježíše na zem. Je to začátek velkého příběhu Evangelia - dobré zprávy. Šíříme jí? A jak bychom odpověděli na otázku - "Proč si mi to neřekl?"

Jan Hus mluví i dnes. Jeho zamyšlení nad třemi mudrci, kteří se objevují v příběhu narození Ježíše, nás může v lecčem inspirovat. Co znamená, že přišli od východu? Že přinesli zlato, kadidlo a myrhu? Nebo, že se navrátili domů jinou cestou? Pojďte si poslechnout Husův výklad Matouše 2, 1 - 12.

Záznam z prosincového sborového shromáždění.

Jako křesťané jsme povolání k životu ve svobodě.

Jáchym mluvil o tom, že Bůh každému z nás svěřil jedinečné dary a talenty, a volá nás, abychom je rozvíjeli – ne ve strachu, ne ve srovnávání s ostatními, ale v důvěře, že On sám nás vede. Povzbuzoval nás, abychom právě dnes udělali konkrétní krok víry a dali Bohu k dispozici to, co máme, protože i malé věci v Jeho rukou mohou proměnit svět kolem nás.

Pokora znamená vidět se realisticky – tak, jak nás vidí Bůh. Bez přikrášlení, ale i bez znehodnocování.

Ježíš vypráví příběh o dvou typech služebníků, kterým byly svěřeny Talenty. Jak ale máme využívat Talenty, které nám byly od Boha svěřeny, my?

Jak moc nás Ježíš miluje? Dal nám úplně vše. Jen díky němu můžeme Boha nazývat naším Otcem. Co tedy může obnášet to, když ho máme následovat?

Písmo dává praktické pokyny, abychom žili v pokoře, a zároveň nás volá, abychom byli jako Kristus. Pokora není těžká, je na dosah, křesťané ji mají v sobě.

Bůh si vybral Abrahama, aby z něj učinil veliký národ. Vírou v Krista jsme i my součástí tohoto národa i jeho zaslíbeních. Historie křesťanů tedy začíná již před Ježíšem - je neoddělitelně spojená s dějinami Izraele.

Ježíšovou reakcí, když hledí na lidi kteří jsou bez Hospodina ztrápení a zmatení svými životy, je pokyn pro učedníky. Tím pokynem je pokyn k modlitbě. Ale proč?

Pro kohokoliv na světě má den 24 hodin. Jak si teda vysvětlit větu - "nemám čas!". Skutečně to tak je? Jak se na správcovství času dívá Bible a jak to ve svém životě aplikoval Ježíš?

Bůh změnil náš život a jeho věci by pro náš měli být nejzásadnější, protože jsou to ty nejlepší. Jak to máme my? Hledáme jen základní pojetí víry nebo usilujeme o plnost?

Bůh jedná s jednotlivci, ale jedná i s většími celky. Generace Mojžíše, Jozua a Soudců byly rozdílné svou vírou. V každé z nich byli lidé, kteří se své generaci vymykali. Jakými lidmi budeme my?

Jaká je naše ochota nechat se vést? Vést se Bohem, nebo i lidmi, kteří nás mohou posunout dál. Jsme nastavení, že se chceme skutečně dát vést?

O tom, co je úspěchem v Božích očích, a že to nemusí být v souladu s tím, co je úspěchem v lidských očích. A také o tom, jak zjevovat Boží život a Boží moc.

Bůh v našich bitvách nemlčí, ale jedná. Gedeon měl s Bohem již zkušenosti, věděl, že se na něj může spolehnout. Přesto měl strach a Hospodin to věděl. Povzbudil ho tak, aby mohl směle jednat a porazit Midjánce s pouhými 300 muži.

Různé generace mají různé zkušenosti a zvyky a to může vést ke konfliktu dokonce i v církvi. Jaký je Boží plán pro generace? Potřebujeme se nebo je lepší se jedna druhé vyhnout?

Všechno důležité, co umíme a čím jsme, jsme se naučili. Stálo nás to úsilí a k mnohému jsme potřebovali druhé lidi. Podobně ani život s Bohem a následování Krista nejde bez učení a učitelů. Proto i Ježíš přichází jako učitel a připravuje své učedníky na velkou misi učit další.

Gedeon stále zápasí s obavami a pochybnostmi, ale uctívá Hospodina a poslechne ho. Hospodin cení naši upřímnost a odpovídá na naše nejistoty. V konečné fázi je zásadní, zda dáme přednost poslušnosti před čímkoli.

Nemáme ochabovat v činěních dobrých skutků, protože jsou přínosné, užitečné a důležité. Ale stačí nám rozum k tomu, abychom dokázali poznat, co je skutečně dobré?

V tomto kázání se Jakub Černý zamýšlí nad velkým přikázáním „milovat bližního jako sám sebe“.  Ukazuje, jak můžeme přikázání desatera vztáhnout k lásce k bližnímu a prakticky je uchopit pro náš všední život. Zamýšlí se také nad tím, kam až tato láska sahá a kde má svůj zdroj.

Záznam kázání z říjnového sborového shromáždění.