Průvodce tancem

Tanečník Jan Váňa, sólista kyjevského baletu českého původu, se navzdory ruské válečné agresi vrátil na své pracovní místo. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy. Kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. Autorka: Jana Návratová

autorka: Natálie BulvasováV novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět zaměřuje na aktuální premiéry i dění na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla F. X. Šaldy uvedl autorskou inscenaci Butterfly Effect choreografa Adama Sojky, která rozvíjí téma teorie chaosu a pomíjivosti okamžiku. Podle recenzentky Lucie Dercsényi inscenace svou intelektuální stránku rozšiřuje až na úkor srozumitelnosti, zároveň ale těží z interpretační kvality souboru. V Brně se v unikátním prostoru Vodojemů na Žlutém kopci představil taneční projekt Sinfonietta100 Martina Dvořáka. Propojuje Janáčkovu skladbu, která vznikla přesně před 100 lety, se současným tanečním i hudebním jazykem, čímž vytváří dialog mezi minulostí a současností.V epizodě připomínáme také patnácté výročí jihlavského prostoru DIOD, který se za dobu své existence stal centrem nového cirkusu na Vysočině. Jeho ředitelka Kateřina Nikodýmová uvádí, že po pandemii dochází k návratu diváků, a to například díky vzdělávacímu projektu Cirkus do škol, který vedle nového publika podporuje i vznik komunity. Mluvíme také o jmenování Jiřího Bubeníčka politickým náměstkem ministra kultury pro oblast živé kultury za SPD. Bývalý první sólista Hamburg Ballett se bude nově podílet na vedení resortu, přičemž podle svých slov nepřichází kvůli politice, ale kvůli českému umění a kultuře.Epizoda se obrací za 32. ročníkem České taneční platformy, který proběhl i přes nulovou dotaci od Ministerstva kultury. Reportáž Rozálie Andělové upozornila na paradoxní situaci: zatímco budoucnost platformy je nyní nejistá, letošní ročník v mnohém působil živěji než ten předchozí, hlavně díky smysluplnější dramaturgii i úpravě marketingové identity. Na dění navazujeme v rozhovoru s manažerkou České taneční platformy Evou Brunclíkovou a ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou. Ptáme se, jak může platforma fungovat bez podpory Ministerstva kultury, jaké má dnes místo na české scéně a jak se jí daří podporovat mezinárodní export českého tance. Na otázku ohledně budoucnosti platformy odpovídají respondentky jednoznačně: letošní ročník se vydařil, v zahraničí má přehlídka silné jméno a zvedl se i zájem ze strany české odborné veřejnosti. Fungování je nyní zajištěno především díky čtyřleté podpoře Magistrátu hlavního města Prahy a grantu Státního fondu kultury. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaKdyž americký herec Timothée Chalamet v březnu prohlásil, že balet a opera nikoho nezajímají, mnoho lidí tím nadzvedl ze židle. Jiní se ale začali ptát, zda přece jen neměl v něčem pravdu. Dokáže balet k divákům promlouvat současným jazykem a o aktuálních tématech? Proč jsou klasické soubory stále tak málo diverzitní a je jistý konzervatismus nutnou součástí baletní DNA? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom s redaktorkou Clarou Zanga diskutovala taneční vědkyně a publicistka Zuzana Rafajová. Rafajová předně připomíná, že Chalamet klasický tanec komentoval z amerického pohledu, kde tato umělecká forma nemá tak pevnou tradici jako v Evropě. „Oproti tomu v Česku je situace až absurdní. Devět souborů na desetimilionovou zemi je ojedinělá situace,“ glosuje. Vysvětluje ale, že velká dostupnost klasického tance má svou stinnou stránku – nedostačující rozpočty těles a s tím související ne vždy dostačující kvalita inscenací či špatné ohodnocení tanečníků.Na otázku, zda klasický tanec dokáže držet krok s dobou, se dá dívat z mnoha úhlů pohledu. V době, kdy bojují v konkurenci sociálních sítí a další zábavy o pozornost konzumentů všechny formy umění, mohou právě opera a balet snadno propadnout dojmu, že ony jako staré formy umění již o své místo na scéně bojovat nemusí. „Ale i tradiční a konzervativní instituce si uvědomují, že je potřeba v tom jít divákům naproti,“ pozoruje Rafajová a zmiňuje, že přibývá třeba obsahu ze zákulisí pro sociální sítě. Proč se v baletu tak pomalu prosazuje tělesná a etnická diverzita? A může této umělecké formě paradoxně pomoci konzervativní obrat v současné politice?

autorka: Natálie BulvasováV novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová vrací k několika důležitým tanečně-pohybovým událostem posledních dní. Laterna magika uvedla inscenaci Baron Prášil v režii Miřenky Čechové a Petra Boháče, která podle recenzentky Marcely Benoni staví především na vizuální imaginaci a věrně navazuje na principy původní Laterny magiky. Titulní roli ztvárnil mim Radim Vizváry, který v příběhu o největším mluvkovi překvapivě mlčí a vše vypráví jen za pomoci pohybu a pantomimy.Zaměřujeme se také na šestidílnou dokumentární sérii České televize To je tanec!, která představuje český contemporary dance a fyzické divadlo a vedle uměleckých přístupů otevírá i otázky pracovních podmínek, udržitelnosti kariéry nebo zázemí pro tvorbu. Na festivalu Divadelní svět Brno vystoupil soubor NDT1 z Nederlands Dans Theater s trilogií Postavy mizejícího světa choreografky Crystal Pite a režiséra Simona McBurneyho. Ambiciózní projekt reflektuje klimatickou krizi, zánik druhů i téma smrti a recenzentka Marcela Benoni na něm oceňuje precizní práci se skupinovou choreografií a civilním tanečním projevem, zároveň ale upozorňuje, že množství mluveného slova vede k informačnímu zahlcení na úkor tance, jehož se objevuje vlastně docela málo.Vracíme se také k jednání zástupců tanečního a novocirkusového sektoru s ministrem kultury, jemuž se věnoval podcast Průvodce tancem v souvislostech. Hlavním cílem schůze byla snaha o dorovnání rozpočtu Ministerstva kultury a s ním související otázky stability, víceletého financování, nezávislosti komisí i komunikace. Na toto téma navazuje rozhovor s choreografem a uměleckým vedoucím souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem. Reagujeme na výsledky dotačního řízení, v němž soubor navzdory vysokému bodovému ohodnocení přišel o zhruba 22 % podpory. Řešení problému podle Kuneše není příliš pozitivní. Se snížením počtu představení dojde k omezení zkoušek a tanečníci a tanečnice budou nuceni hledat jinou, stabilnější práci, čímž hrozí zhoršení kvality souboru. Peníze je ovšem potřeba investovat do připravovaných premiér. „Odborné komise naši práci podle premiér hodnotí, nemůžeme si je dovolit osekat, když se jedná o hlavní kritérium naší činnosti,“ říká choreograf. Děje se tak i přesto, že se podle jeho slov v jiných evropských zemích již dívá i na jiná kritéria, než je počet diváků a odehraných představení. Celý díl si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováRáno 20. března se na pozvání kabinetu ministra kultury dostavila do Nostického paláce, sídla ministerstva kultury, delegace jedenácti zástupkyň a zástupců asociací za taneční umění a nový cirkus. Přišli na pozvání ministra kultury Oto Klempíře. Byli dobře připraveni na náročnou debatu o stabilizaci sektoru podseknutého sníženým rozpočtem a ochromeného rozpočtovým provizoriem. Co se v bohatě dekorovaném sále toho dopoledne projednávalo a s jakým výsledkem? Jaké dojmy si z jednání představitelé tance a nového cirkusu odnesli? A jak se jim jeví snaha ministra o odpovědnou kulturní politiku? To se dozvíte v dnešním Průvodci tancem v souvislostech, kterým vás provede Jana Návratová.Jedním z hlavních témat dlouhé diskuse bylo dorovnání letošního rozpočtu, jehož bezprecedentní krácení přivedlo začátkem března před ministerstvo kultury tisíce protestujících studentů. „Jsem bytostně přesvědčen, že bez tohoto důrazného upozornění by k tomu setkání s ministrem vůbec nedošlo,“ říká Zdeněk Prokeš z Nadačního fondu pro taneční kariéru. Dnes je jasné, že dorovnat rozpočet se nepodařilo. Jak ale bude finančně vypadat příští rok a ty následující? „Náš základní cíl by měl být, aby nedošlo k naplnění střednědobého rozpočtového plánu,“ říká Ondřej Vykoukal z Asociace nového cirkusu s odkazem na fakt, že vláda Andreje Babiše plánuje v oblasti kultury další nemalé škrty.Kouzelné slovo, které se neustále do debaty vracelo, bylo „stabilita“. V kontextu výsledku série debat, kterých proběhlo celkem pět, a následných výroků a rozhodnutí ministra zní to slovo přinejmenším ironicky, když ne vůči celému sektoru přímo výsměšně. Jde totiž o víc, což za mluvčí podcastu shrnuje Markéta Málková, předsedkyně Vize tance: „Když začíná totalitní režim, kultura je první, na co se začíná sahat. Jsme takový kanárek v dole. Situace je dnes alarmující, a proto nesmíme mlčet.“

autorka: Natálie Bulvasováperex HP: V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. Českobudějovická Sněhová královna choreografa Paula Juliuse podle Lucie Dercsényi vychází nejlépe v rovině současného tance a bude dobře sloužit jako rodinná inscenace, která zaujme především děti. Kabaretní show Hezky česky i novinka Směj se, pořád se směj! tematizují podstatná společenská témata. Uskupení PiNKBUS propojilo politické skeče, prvky drag show a burlesky a v návaznosti na svou satiru o Slovensku se nyní zaměřuje na českou (nejen) politickou kulturu. Pohybová inscenace souboru Jany Burkiewiczové zase otevírá téma vyhoření, tlaku na výkon a posedlosti úspěchem mimo jiné za pomoci propojení lidového a současného tance.Recenzentka Rozálie Andělová také reflektovala letošní ročník Bazaar Festivalu s tématem lidských i nelidských společenství. Mezinárodní festival, jenž je podle autorky textu v životní formě, zároveň čelí nejisté budoucnosti kvůli škrtům v ministerských dotacích. Dále se epizoda vrací k osobnosti tanečníka Erika Bruhna a k jeho odkazu v dějinách baletu. V úhlu pohledu Jany Bohutínské pak zaznívá výzva k aktivnějšímu postoji kulturní obce, která by měla reagovat na aktuální politické dění i jinak než pouhým vyjednáváním. Jak daleko může tlak na kulturu zajít, totiž máme možnost sledovat v přímém přenosu na Slovensku nebo v Maďarsku.V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. Podle Brtnické je všechno umění politické ze své podstaty, míra jeho angažovanosti ale záleží na kontextu. „Dílo se najednou může objevit v kontextu, kde vyzní úplně jinak, než bylo zamýšleno,“ říká a odkazuje na svou inscenaci Enola o svržení atomové bomby. Ta měla metaforicky zobrazovat člověka, který se vypořádává s fatální situací, s „výbuchem“. Inscenace je i po deseti letech stále na repertoáru, protože se v novém válečném kontextu její význam proměnil a z jednotlivce se přesunul ke komunitě. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

V novém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová ohlíží za aktuálním děním na české taneční scéně. Vrací se k premiérám Baletu Národního divadla v Praze i Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a k inscenaci One Gesture uvedené na festivalu Malá inventura. Nechybí ani reflexe situace v divadle PONEC a širší debaty o podmínkách práce v kultuře. Zazní hodnocení triptychu Avant-Garde, který patří podle recenzentky Zuzany Rafajové k nejlepším večerům Baletu Národního divadla za poslední dekádu, i komponovaného programu Nejen Mozart! v Ostravě, jenž propojuje různé choreografické přístupy k tanci na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Ve třetím zmíněném textu, jenž reflektuje inscenaci One Gesture souboru Temporary Collective, zvolili jeho autoři Rozálie Andělová a Josef Bartoš formu scrollytellingu a upozornili na limity převodu logiky sociálních sítí do divadelního jazyka.Podcast se dále věnuje rozhovoru publikovanému na Tanečních aktualitách s tanečnicí Natašou Novotnou o rezidenčním systému v divadle PONEC, kde se cítila jako „host na vlastní náklady“. Závěrem otevírá glosa Jany Návratové otázky férového odměňování, pracovní etiky v kultuře a snahy o spravedlivé podmínky, které ale budou bez systémových změn v přímém rozporu s ekonomickou realitou celého oboru. V tematické části podcastu redaktorka hovoří s tanečníkem Honzou Malíkem, který působil jako člen grantové komise slovenského Fondu na podporu umění. Rada fondu 18. března zrušila všechny víceleté granty, čímž došlo bez jakéhokoliv vysvětlení k ukončení již platných smluv. Podle Malíka, jenž je mimo jiné také dramaturgem jednoho z dotčených subjektů, mezinárodního tanečního festivalu Nu Dance Fest, se v podstatě jedná o protiprávní situaci. Shledává v ní ale i naději. „Kdo má tu potřebu tvořit, tak zkrátka tvořit bude, třeba do šuplíku, třeba ve skrytu, třeba bude vytvářet bytové divadlo,“ myslí si. Umění se v této nové situaci může stát uměním vzdoru a být více angažované, naléhavé a díky tomu i autentické. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováV dalším dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem české taneční a pohybové scény. Druhá březnová epizoda se zastavuje u několika nových premiér. Přibližuje fyzický duet Flotsam and Jetsam Lukase Blahy Blisse a Andreje Štěpity, který podle recenze Hany Strejčkové propojuje fyzické divadlo, tanec i objektovou manipulaci. Performativní esej Trapéza ve Studiu Hrdinů polské choreografky Izy Szostak je sice inspirovaný cirkusem a klaunstvím, ale tato inspirace se na scéně projevuje jen okrajově. Lucy Grace Macphail v libereckém Divadle F. X. Šaldy představila choreografii o skotské krajině a tradicích, která svůj inspirační zdroj podle recenze Barbory Truksové využívá s lepším výsledkem. V podcastu zazní také připomínka padesátin belgického choreografa Sidiho Larbiho Cherkaouiho, který ve své tvorbě propojuje různé kulturní tradice a pohybové jazyky, a ohlédneme se i za aktuálním děním v kulturní politice. Stále trvající debatu rozšířilo zveřejnění bodového ohodnocení projektů, ale i studentská demonstrace Stojíme za kulturou nebo kontinuální performance iniciativy Umění trvá.V rozhovoru s Tobiášem Wallerem otevřeme otázku vztahu mladého publika k tanci. Taneční publicista odpovídá na to, jak mladí lidé taneční umění vnímají, co je od návštěvy představení odrazuje a proč se někdy může zdát, že tanec působí jako uzavřený nebo elitní prostor. Epizoda je dostupná ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošOsmileté studium tance na konzervatořích není procházka růžovým sadem. Na tanečních sálech studenti tráví většinu času, zbytek pak zabírají další související školní aktivity. Tanec se pro mladé aspiranty stává po dobu osmi let synonymem života. Nicméně po absolutoriu se může stát, že najednou studenti nezapadají do „typu“, který šéfové a šéfky baletních souborů hledají. Jedná se o běžnou situaci, která výrazným způsobem znemožňuje přechod mezi konzervatoří a profesionálním angažmá. Pomocnou ruku v  takovém případě mohou podat juniorské soubory, které se také staly tématem dnešního vydání podcastu Průvodce tancem v  souvislostech.Františka Sochorová, absolventka Pražské taneční konzervatoře a hostka podcastu, to říká jasně: „Konzervatoře nepřipravují studenty na tu alternativu, že práci nedostanou. Mnoho studentů pak prochází krizí identity, protože osm let pro ně byl tanec úplně vše.“ Realitu oboru pak shrnuje následovně: „Nezáleží na tom, jak je člověk schopný, ale jaké má štěstí. Nouzi o práci mají úplně všichni.“ Koneckonců s tím souhlasí i Alena Pešková, choreografka a bývalá vedoucí libereckého baletu, která zmínila ono hledání typů. Menší regionální soubory totiž nemají tolik vůle při výběru a musí se orientovat podle specifického repertoáru adaptovaného pro menší scény. Marika Blahoutová, choreografka a produkční Bohemia Baletu, jednoho z juniorských souborů u nás, pak přitakává, že právě ansámbly tohoto typu mohou být pomyslnou záchrannou sítí.Pešková zároveň upozorňuje, že juniorské soubory mohou být vhodnou platformou pro experiment, který si velké profesionální soubory dovolí jen málokdy. Blahoutová ale upozorňuje na tíživou situaci souboru, který je do značné míry závislý na grantových výzvách. Připomíná tím také aktuální situaci kolem grantových řízení Ministerstva kultury, která se v posledních dnech nacházejí v ohnisku společenského zájmu: „Čekáme s napětím, jak dopadnou granty na Ministerstvu kultury. Bojujeme o to, aby nás systém nechal přežít.“

Autorka: Natálie BulvasováV prvním březnovém dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české taneční scéně i širším otázkám, které se dnes kolem tanečního a pohybového umění otevírají. Podcast začíná reflexí inscenace Labutí jezero v Divadle města Ústí nad Labem. Na základě recenze Tobiáše Wallera se zaměřuje na to, jak se regionální baletní soubor vyrovnal s ikonickým titulem klasického repertoáru a proč se podle recenzenta vyplatilo i přes omezené podmínky a komorní jeviště vsadit na klasiku.Zaměříme se také na téma těhotenství a mateřství v tanci, které bývá vnímáno jako přerušení kariéry, nebo dokonce její konec. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech sdílely své zkušenosti choreografky Martina Hajdyla Lacová a Markéta Vajdová. Proměny těla spojené s mateřstvím reflektovaly ve své umělecké práci, konkrétně v projektech Bodies in Progress, vznikajícím přímo během těhotenství, a F*cking Beautiful Spring, který tanečnici nabídl prostor pro hluboce osobní interpretaci. Epizoda se věnuje také aktuální situaci v oblasti kulturní politiky. Shrnuje hlavní teze vyjádření Asociace nezávislých divadel ČR k návrhu výdajů státního rozpočtu na kulturu a otevřeného dopisu, který reaguje na útoky ministra kultury Oty Klempíře na grantové komise. V závěru podcastu se spolu s hlavním tématem opět vracíme k regionálním baletům a pomyslným Labutím jezerům na českých jevištích. S taneční publicistkou Barborou Truksovou rozebíráme výzvy, které před sedmi českými regionálními balety stojí, jejich hlavní poslání a divácká očekávání. Epizoda je nyní dostupná ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaTěhotenství bývá v tanečním světě vnímáno minimálně jako přerušení kariéry, v prostředí klasického baletu často jako úplná stopka. Objevují se však i díla, která z něj činí jevištní téma nebo proměny těla s ním spojené pojímají jako ústřední prvek choreografie. Na takových projektech v minulosti pracovaly Markéta Vajdová i Martina Hajdyla Lacová. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech mluvily také o tom, jak mateřství ovlivnilo jejich kariéru i pohybové možnosti a zda je svět tance na potřeby rodičů vůbec připraven.Hajdyla Lacová vysvětluje, že při předchozích dvou těhotenstvích necítila potřebu toto téma umělecky reflektovat. Až při tom posledním ji motivovala taneční legenda David Zambrano, a tak začalo vznikat dílo Bodies in Progress, které hrála pouze během svého těhotenství. Při předchozích dvou těhotenstvích se prý vždy těšila, až bude ve svém těle zase sama. Tentokrát to ale bylo jinak. „Přemýšlela jsem, jak ten stav přijmout, jak si z něj vzít sílu jako podnět k pohybu, i když to není vždy příjemné,“ vysvětluje. Po porodu na Bodies in Progress volně navázala s Bodies After Progress, v němž vystupuje se svou dcerou. Oproti tomu Markéta Vajdová přiznává, že jí byl tento tělesný stav natolik fyzicky nepříjemný, že vůbec neměla chuť k pohybu. Už jako umělkyně sžívající se s mateřskou rolí však působivě ztvárnila těhotnou mladou dívku v díle Fucking Beautiful Spring. Přiznává přitom, že i když má jít o nečekaně těhotnou mladou ženu, ona do postavy výrazně vložila svou vlastní mateřskou zkušenost. „V závěrečné části vždy vyloženě cítím syna ve své náruči. Je to tak silná zkušenost, že se od ní nelze oprostit,“ říká. Po narození dítěte u ní také došlo k zásadnímu tvůrčímu obratu: neměla už takovou chuť sama vytvářet choreografie a začala se cítit spíše interpretkou. „Cítím, že s věkem jsem mnohem silnější jako člověk, ale ne jako tvůrce. Jako interpret se na jevišti cítím mnohem jistěji,“ uzavírá. 

Autorka: Natálie BulvasováV dalším díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním událostem na české i mezinárodní taneční scéně. Ohlíží se za premiérou Programu 7 juniorského souboru Baletu Národního divadla Brno NdB2, který se vrací ke třem choreografiím z let 2022 a 2023 a podle reflexe Ivany Kloubkové potvrzuje vysoké interpretační kvality mladých tanečníků. Epizoda připomíná také 54. ročník soutěže Prix de Lausanne, kde cenu za celoživotní přínos světu tance získala francouzská primabalerína Sylvie Guillem, osobnost, jež zásadně proměnila podobu klasického baletu. Prostor dostává i rozhovor s choreografkou a spoluzakladatelkou souboru Déjà Donné Lenkou Flory. Pro Taneční aktuality reflektovala životní změny a nabídla i kritický pohled na současnou českou taneční scénu. Na ženy v české kultuře se zaměřila také Miřenka Čechová v inscenaci DVACETjedna. V podcastu zmiňujeme rozhovor, v němž choreografka mluví o spolupráci s režisérkami, jimž nabídla k využití své tělo, ale také o nástrahách, kterým ženy umělkyně při své práci čelí.V závěru se podcast věnuje domácí kulturní politice a shrnuje klíčové teze textu Jany Bohutínské o Ministerstvu kultury, zejména o nedostatku komunikace, transparentnosti a nejistotách kolem financování kultury. S Janou Bohutínskou navazujeme i v hlavním tématu epizody a bavíme se o situaci v Divadle PONEC. Divadlo totiž nebylo v prvním roce pod dramaturgickou správou tříčlenné umělecké rady Magistrátem hlavního města Prahy navrženo k podpoře v rámci víceletého grantu. Podcast je nyní k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováV prvním novoročním dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět věnuje aktuálnímu dění na české taneční a pohybové scéně. Ohlíží se za dvěma komponovanými večery Baletního souboru Jihočeského divadla a Bohemia Baletu.Českobudějovický program Next Place přináší generační výpověď o dospívání a hledání místa ve světě v choreografiích What’s Next? a My Place, které se liší autorským přístupem i pohybovým jazykem. Místo na zemi souboru Bohemia Balet ve spolupráci s kolektivem Fluō naopak otevírá otázku stylové jednotnosti programu a obměnu přináší zejména choreografií Green Notes. Epizoda připomíná také 125. výročí narození Kurta Joosse, jednoho ze zakladatelů Tanztheater, a přináší vzpomínku na nedávno zesnulou Miroslavu Pešíkovou, emeritní sólistku Národního divadla.V závěrečné části dílu otevíráme debatu o pražských kulturních grantech, která se rozvinula kolem textů Jany Bohutínské a Jana Žůrka. S předsedkyní profesní organizace Vize tance Markétou Hrdličkou Málkovou si povídáme o kulturní politice hlavního města a jejích dopadech na oblast tance a pohybového umění. Epizoda je k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Jana Návratová Uplynulé parlamentní volby zamíchaly kartami a do čela našeho státu se dostala nová politická reprezentace. Změna je to razantní a diskuse o ní všudypřítomné. Ještě v době adventu jsme proto pozvali k rozhovoru do našeho podcastu Průvodce tancem v souvislostech Hanu Polanskou a Jana Žůrka, zástupce české umělecké sféry, kteří oba politiku intenzivně sledují, komentují a také se v ní angažují. Hana Polanská, která kandidovala v parlamentních volbách za stranu Levice a často se na sociálních sítích vyjadřuje ke stavu současného světa a geopolitickým tématům, je angažovanou kritičkou neoliberálního kapitalismu a domnívá se, že toto zřízení za rouškou falešného pocitu svobody jedince, podporou soutěživosti a tlaku na výkon, plošně vykořisťuje a nechává moc hrstce jedinců.  Zatímco Hana hodně čerpá ze současné filozofie, akademických diskurzů, ale také z oblasti dance studies, Jan Žůrek vychází z praxe. Dlouhá léta organizoval mezinárodní festival Divadelní Flora, než se rozhodl vyzkoušet si „druhý břeh“ a vstoupil do komunální politiky, v níž se brzy dostal do poměrně vysoké funkce radního pro kulturu Olomouckého kraje. Jeho perspektiva je zkušenostní: „Vidím prekarizaci umělců na volné noze, vidím obrovské problémy v ohodnocování zaměstnanců v příspěvkových organizací v oblasti kultury a vidím reálné dopady na kvalitu tvorby,“ říká v našem podcastu a dodává, že v kultuře chybí nejen peníze, ale také kompetence na to, aby mohla být životaschopným odvětvím. O tom, jak hodnotí naši hosté míru relevance a angažovanosti současného umění v Česku, se dozvíte v dnešním dílu.

Autorka: Natálie BulvasováV posledním Průvodci tancem roku 2025 přinášíme přehled aktuálního dění na české taneční, pohybové a novocirkusové scéně. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za novým projektem Baletu Národního divadla Brno 3 s názvem Masters, který otevírá téma tvorby pro zralé interprety, a za premiérou inscenace DVACETjedna Miřenky Čechové, která propůjčila své tělo dvaceti režisérkám, aby v krátkých fragmentech ztvárnily zkušenosti žen-umělkyň.Za nový cirkus připomeneme kabaret Armagedon: Poslední derniéra souboru Losers Cirque Company, a za drag scénu inscenaci Fallen Olymp platformy PiNKBUS. Ta otevřela na webu Tanečních aktualit kritický dialog mezi dvěma autorkami, což poukázalo na možnosti vícehlasého čtení jednoho díla a naznačilo nový směr kritické reflexe.Zazní také vzpomínka na právě zesnulého nizozemského choreografa Hanse van Manena a informace o jmenování Adama Halaše novým děkanem Hudební a taneční fakulty AMU. Hlavním tématem epizody je 30. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. O jeho významu pro českou taneční scénu, konkrétních inscenacích i Kulturní stanici Galaxie, kde po dobu čtyř měsíců probíhal, hovoří režisérka a publicistka Hana Strejčková. Epizodu si můžete poslechnout na našem webu i ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošLouskáček ruského choreografa Lva Ivanova z roku 1892 se stal fenoménem, který každoročně během adventního období láká do divadel početné publikum. Jedná se totiž o jediný baletní titulem s vánoční tematikou, a proto je mnohdy ideální volbou pro rodiny s dětmi. Adéla Pollertová, bývalá sólistka Hamburg Ballett a Baletu Národního divadla a hostka našeho dnešního dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech, kromě svátečního námětu zmiňuje, že důležitá je podle ní i ritualizace Vánoc, a právě Louskáček se stal její součástí. „Je to něco, co na Vánoce lidé chtějí. Louskáček je fenomén i proto, že jeho příběh není tak komplikovaný a pochopí ho úplně každý.” dodává Pollertová.Taneční historička, kritička a pedagožka Katedry tance pražské HAMU Zuzana Rafajová však vzápětí upozorňuje, že Louskáček ani zdaleka nebyl fenoménem vždy. „V žádném případě to nevypadalo, že z něj bude taková bomba, jaká je dnes. Před 140 lety by to asi nikoho ani nenapadlo.“ Dobové kritiky tehdejší novince vyčítaly téměř vše, zejména choreografii a prostou dějovou linku. Naopak jejich autoři vyzdvihovali interpretační výkony a hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Víme ale, že ani on nebyl z tématu Louskáčka nadšen. Navíc ho postihla rodinná tragédie; v období příprav mu zemřela sestra, a proto měl balet premiéru až v prosinci 1892, jak dodává Rafajová.Louskáček se dočkal svého uvedení mimo Rusko až v roce 1908. Zajímavostí je, že si jej vybral tehdejší šéf Baletu Národního divadla v Praze Achille Viscusi a uvedl ho na jevišti naší první scény spolu se slavnou hostující primabalerínou Tamarou Karsavinou. Ke své slávě se ale Louskáček přiblížil v polovině 20. století, kdy jej pro soubor New York City Ballet inscenoval a následně nechal zfilmovat George Balanchine. Pollertová přitakává: „Amerika z Louskáčka udělala show a Evropa se pak inspirovala v tom, že by to mohl být dobrý kasaštyk.“ Proč je podle našich hostek Louskáček kýčem a verzi jakého choreografa či choreografky by rády viděly? Jaký nástroj musí nutně soubor do svých orchestrů zařídit, aby Louskáčka mohl hrát? A je Louskáček technicky náročný, nebo se naopak dá oproti jiným baletním titulům zvládat levou zadní? O tom si můžete poslechnout v podcastových aplikacích nebo po přihlášení na našem webu.

Autorka: Natálie BulvasováPrvní prosincové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled premiér a projektů, které obohatily českou taneční scénu na sklonku podzimu. Nový díl se věnuje jak klasickým titulům, tak experimentálním formám a doplní jej téma práce se seniorskými interpretkami a interprety.Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlédne za plzeňskou La Bayadère Michala Štípy, kde se podle recenze Lucie Dercsényi potkává vizuální opulence s nedotaženým nastudováním. Podíváme se také na dojemnou a hravou inscenaci V parku Radima Vizváryho pro Laternu magiku, která citlivě pracuje s tématem stárnutí a tělesné paměti. Nechybí experimentální performance All Is Good in Heaven souboru Farma v jeskyni propojená s výstavou Davida Lynche v pražském DOXu, ani autorská inscenace žongléra Aleše Hrdličky Orbiting Zero budující černobílý vesmír plný kruhů, gravitace a iluzionistiky. Připomeneme odchod významné osobnosti české baletní scény Hany Machové-Jureczkové a v závěru se zastavíme u festivalu Bread & Dance, který letos ovlivnily i změny na České taneční platformě.Hlavním fokusem epizody, jenž navazuje na Vizváryho inscenaci V parku, je zapojení tanečnic a tanečníků v seniorském věku do pohybové tvorby. V rozhovoru téma rozvede choreografka Ester Trčková na základě svých poznatků z tvorby inscenace Entropie. Představí, jaké jsou limity i potenciál starších těl na jevišti a co může mezigenerační setkávání taneční tvorbě přinést. Díl je již k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováDruhé listopadové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem se nese v duchu oslav. Redaktorka Natálie Bulvasová přináší přehled událostí, které v uplynulých týdnech formovaly českou taneční scénu, od výročních titulů po novinky uvedené v Praze i v regionech. Soubor DEKKADANCERS oslavil své desáté výročí energickou a efektní inscenací Studio 54, která přenáší na scénu ARCHY+ legendární newyorský klub. Další z reflektovaných premiér je Frida Mariky Mikanové z libereckého Divadla F. X. Šaldy, která v choreografii propojuje neoklasiku, flamenco a mexický folklor. V pražském Studiu Hrdinů uvedl performer Jan Bárta svou konceptuální performanci HIT s filozofickým přesahem. Ohlédneme se také za stoletým výročím narození primabaleríny Maji Plisecké a v souvislosti s novým vedením Národního divadla Brno mluvíme i o budoucí vedoucí Baletu Darie Klimentové.Hlavním tématem epizody je padesáté výročí Pražského komorního baletu, které se proměnilo v oznámení o pozastavení činnosti. S šéfredaktorem Tanečních aktualit Josefem Bartošem rozebíráme, čím je soubor na české taneční scéně specifický, proč vůbec k pozastavení činnosti došlo a jak se projevuje jeho konzervativnost. Celý díl si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaPohybové divadlo a tanec si jen zřídka nacházejí cestu do mainstreamových médií. Tvůrkyním inscenace Kuchyňské porno z uskupení Nebojsy se to však povedlo, aniž by měly za zády zkušený komunikační tým. Jak se jim to podařilo? Které největší prohřešky tanečníci v komunikaci s médii dělají? A funguje lépe silné téma, nebo propojení se známými osobnostmi? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom diskutovaly odbornice na kulturní PR Michaela Sikorová a členka uskupení Nebojsy Tereza Holubová. Impulsem k vytvoření inscenace Kuchyňské porno se stala kniha právničky a publicistky Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané? – feministický text o každodenních stereotypech a nerovnostech. Možná i tím, že tvůrčí trio ve složení Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková vycházelo z relativně známé publikace, se jim podařilo oslovit diváky a divačky, kteří běžně na pohybové divadlo nechodí. Úspěch inscenace podle Michaely Sikorové potvrzuje, že i alternativní umění může proniknout do širšího povědomí, pokud dokáže srozumitelně komunikovat své téma. „V dnešní době, kdy se kulturní rubriky slučují s lifestylovými, je klíčové stavět na silném tématu – ne nutně na známých jménech,“ vysvětluje. Kuchyňské porno tak díky propojení aktuálního společenského tématu, výrazné estetiky a přístupné formy zaujalo média i veřejnost a prodeje se zvyšují s každou reprízou. „Zjednodušit sdělení neznamená snižovat hodnotu díla. Naopak, někdy je nejtěžší být prostě srozumitelný,“ věří Holubová.

Autorka: Natálie BulvasováListopadové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled tanečních premiér, které na české taneční scéně rezonují. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za dvěma velkými baletními událostmi uvedené v Národních divadlech, jimiž jsou brněnský Kafka od Markéty Pimek Habalové a pražský Liliom v choreografii Johna Neumeiera. Zazní také ohlédnutí za intimním sólem Smoke and Mirrors souboru 420PEOPLE, které v prostorách Studia Maiselovka propojuje současný tanec, světlo a flamenco.Připomeneme také čerstvé vítěze Cen Thálie 2025 v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo, v níž byli oceněni Romina Contreras a Federico Ievoli za své výkony v L’Histoire de Manon a Martin Talaga za drag performance v projektu PiNKBUS slovenský a žiadny iný. Cenu za Celoživotní mistrovství obdržela dlouholetá sólistka ostravského baletu Alice Kvasnicová.Ve druhé části se epizoda tematicky obrací k současné kulturní politice, jež je po parlamentních volbách aktuální. Herec Jiří Šimek v rubrice Úhel pohledu otevírá diskusi o statusu umělce a nutnosti větší angažovanosti kulturní obce. V závěrečném rozhovoru představí nové vydání Dance Context Journal jedna z jeho editorek Zuzana Rafajová. Letošní číslo publikace se zaměřuje na identity v tanci, a nejen o tom, proč je dnes podstatné téma identit otevírat, si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Jana Návratová V novém dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech popisuje těmito slovy choreografka a tanečnice Leona Qaša Kvasnicová pocit, který se jí zmocnil, když se k ní dostalo jedno video. Na záběrech probíhala zkouška choreografie, kterou kdysi nastudovala pro muzikál Děti ráje I. Jenže – ta scéna se zkoušela pro jiný muzikál… A nebylo to poprvé, kdy se „někdo“ pokusil neeticky využít Qašinu práci a „přivlastnit si její dítě“. Co v takové situaci dělat? Jak se k tomu postavit? Jít k soudu, nebo se pokusit domluvit? V našem podcastu choreografka popisuje několik dalších příkladů špatné praxe, s nimiž se v rámci muzikálové scény setkala, ale i to, jak se svá práva pokusila hájit. Rozhodla se o tom nemlčet a vy si teď můžete poslechnout, jak to celé dopadlo.Ve studiu jejímu vyprávění pozorně naslouchala také právnička Petra Žikovská, která se na oblast autorského práva specializuje. Zkušenosti, které Qaša sdílela, posloužily jako kazuistika, na níž Žikovská vysvětlila modality vztahu producenta a autora. Víte například, co je institut zaměstnaneckého díla a v čem jsou jeho výhody a nevýhody? A co je dobré udělat před tím, než se choreograf rozhodne vytvořit dílo pro nějakého zadavatele? Jak může ochránit svoje práva, a to i posmrtně? Proč je dobré nechat se jako autor zastupovat a v čem jsou ve Francii v oblasti autorského práva dál? To všechno se dozvíte v našem podcastu.

Autorka: Natálie BulvasováV posledním říjnovém vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem se s redaktorkou Natálií Bulvasovou ohlížíme za pražskými pohybovými premiérami, které tematizují ženské prožitky. Tři nové inscenace – Jen si to tu trochu… spolků Mind Move a CreWcollective, WASHAWAY pod záštitou Alica Minar & col. a Vlasta souboru Ultra-Minimal-Ballet – spojuje ženská zkušenost, která se odkrývá skrze výpovědi matek a umělkyň, dialog s přírodou nebo skutečný příběh ženy poznamenané válkou a osobními traumaty.Zazní také přehled nominací na Ceny Thálie 2025 v kategorii balet, tanec a pohybové divadlo, které letos oceňují výrazné výkony tanečnic a tanečníků Národního divadla v Praze i Brně, souborů DEKKADANCERS a Lenka Vagnerová & Company. Ocenění za celoživotní mistrovství letos získá Alice Kvasnicová. V podcastu připomeneme také osobnost Zdeňka Sudka, emeritního sólisty baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, který zemřel ve věku 91 let.Tématem epizody je sociální a ekonomické postavení tanečníků a tanečnic v Česku, jemuž se ve svých textech pro Taneční aktuality věnovaly Tereza Holubová a Miřenka Čechová v rubrice Úhel pohledu. Publicista Roman Vašek v rozhovoru doplňuje širší kontext debaty a vysvětluje, proč je taneční profese stále prekarizovaná a jaké systémové změny by mohly situaci zlepšit. Celý díl si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováV prvním říjnovém vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem nabízí redaktorka Natálie Bulvasová přehled výrazných událostí začátku sezóny. V pražských premiérách se představily tři projekty. Cirk La Putyka otevřel sezónu inscenací St.art, v níž propojuje svět vrcholového sportu a performativního umění, Dočasná Company uvedla rituální Zatmění slunce věnované památce Natálie Podešvové a soubor Tantehorse v inscenaci Rukojmí otevírá téma domácího násilí skrze fyzický projev těla a dokumentární výpovědi.V podcastu zazní také informace o nultém ročníku Feet Forward Festivalu v Kulturní stanici Galaxie, který se zaměřuje na tvorbu pro nejmladší publikum, a o personálních změnách v čele Tanečního centra Praha – konzervatoře, jejímž novým ředitelem se stal Václav Janeček.Hlavním tématem epizody je budoucnost nově obsazovaného Ministerstva kultury. Taneční publicistka a odbornice na téma statusu umělce Jana Návratová v rozhovoru představuje, jaké výzvy stojí před novým ministrem či ministryní kultury a co by podpořilo další rozvoj současné taneční scény. Také o tom, že se snad České republice podaří vyhnout cestě ideologické kontroly umění, k níž za současné garnitury dochází na Slovensku, si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošV těchto dnech (6.–11. října) probíhá nultý ročník festivalu Feet Forward, který se zaměřuje na tvorbu současného a pohybového divadla pro mladé publikum od jednoho roku do patnácti let. Jedná se o první akci svého druhu, jejíž program se skládá z děl českých souborů zaměřujících se na ty nejmladší generace: Eli a kol., Ostružina, tYhle a ZDRUHESTRANY. Proto jsme přizvali do podcastu Průvodce tancem v souvislostech jednu ze zakladatelek, Mirku Eliášovou, která nám prozradila pár informací o chystané premiéře Respekt a o debatách s teenagery: „Velmi se zrychluje vnímání toho, kdo je starší a kdo je mladší. Říkali nám, že si s o rok mladšími dětmi už nerozumí v tom jazyce, který používají. Velmi nás to překvapilo, protože ten rozdíl je pro nás minimální.“ A dodává: „V momentě, kdy jsme všichni on-line, tak jsme si všichni rovni.“Do studia jsme přizvali také autorku dětských představení, divadelní režisérku a dramaturgyni Hanu Strejčkovou, která mimo jiné navázala na Eliášovou a její slova doplnila vlastními zkušenostmi ze zahraničních festivalů: „Být offline je v současnosti i trochu in.“ Jako třetí se do diskuze zapojila Tereza Macurová, dětská psycholožka, se kterou jsme se bavili o širších vývojově-psychologických souvislostech, a také o tom, jak připravit nejmladší do divadla nebo jak mluvit s teenagery o zhlédnutých představeních. „Výzkumy ukazují, že čím víc možností vyjádření ukazujeme dětem, tím lepší se stávají v komunikaci.“ Probírali jsme také problémy s videohrami a digitálními přístroji, těžkou konkurencí umělecké tvorby: „Často se mě rodiče ptají, zda nemá jejich dítě ADHD nebo autismus, protože když mu dají tablet, tak si jich vůbec nevšímá. Já se jim snaží vysvětlit, že ani nemají šanci v téhle konkurenci odlákat jejich pozornost,“ uklidňuje Macurová starosti rodičů. V závěru jsme se ještě zamysleli nad tím, jak přilákat více dětí do divadel a Eliášová se Strejčkovou prozradily, zda si myslí, že by mělo vzniknout taneční představení na téma Minecraftu.

Autorka: Natálie Bulvasová V prvním vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší redaktorka Natálie Bulvasová ohlédnutí za prvním měsícem sezóny 2025/2026. Nové premiéry si na září připravily dva významné taneční soubory – 420PEOPLE a Lenka Vagnerová & Company. První se v inscenaci Sylvy Šafkové Moment in Time věnuje tématu relativity času, naopak choreografické duo Emilie Leriche a Pascal Marty se v inscenaci Your Ghosts, My Shadows ptá, co nás nutí zůstat a co opustit důvěrně známá místa.Otevřela se také nová Kulturní stanice Galaxie, proběhl festival MOVE Fest Ostrava a vzpomínáme i na osobnost tanečníka a pedagoga Jana Koldy, dlouholetého prvního sólisty baletu Národního divadla moravskoslezského, který 18. září zemřel ve věku 59 let.Hlavním tématem epizody je dění na Taneční konzervatoři Brno, kde Kristýnu Slezákovou ve funkci ředitelky po roce vystřídala Hana Litterová. Situaci v Brně v proběhlém školním roce probíráme s redaktorkou Klárou Huvarovou. O důvodech rezignace, rozdělení školy na dva tábory a dalších podrobnostech si můžete poslechnout ve zpravodajském přehledu, který najdete ve všech podcastových aplikacích. 

Autorka: Clara ZangaMůže být tanec skutečně nízkoprahový, komunitní a bezbariérový? Tanečnice, choreografka a pedagožka Barbora Látalová ukazuje už řadu let, že to jde. V minulosti adaptovala dvě své inscenace pro neslyšící a třináct let připravovala taneční hodiny pro romské děti a děti ze sociálně znevýhodněných rodin na žižkovské ZŠ Cimburkova. „Dávalo mi to velký smysl, byla radost s těmi dětmi pracovat,“ vzpomíná. Se Žižkovem je i nadále spjatá, nyní prostřednictvím centra Žižkostel, kde spolu s kolegyněmi provozuje dětský ateliér Ostružina. Ten zatím nízkoprahový není, hlavně kvůli grantovému financování projektu. Látalová si už v minulosti vyzkoušela, že pro práci s menšinou či znevýhodněnou skupinou je nutné spolupracovat s někým z dané komunity. Při hraní pro neslyšící tento princip již uplatnila, v práci se sociálně slabšími dětmi zatím ne. Spolu s kolegy však připravuje nový festival pro mladého diváka Feet Forward. „Myslíme i na to, komu všemu a jak jej zpřístupnit,“ říká. Festival, jehož nultý ročník se uskuteční začátkem října, nabídne také adaptace pro neslyšící. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích. 

Autorka: Jana Návratová Poslední díl podcastové řady Tanec jako lék nás zavede do cirkusu. Ptáme se v něm: Jaká je souvislost mezi cirkusem a psychologií? Jak mohou cirkusové techniky komplexně prospívat zdraví? Může žonglování zastavit panickou ataku? A co je to Cirkusová klinika? S Hanou Davidovou, ohňovou performerkou, lektorkou a manažerkou, která byla součástí tříletého mezinárodního projektu Circus Clinic, hovoříme o tom, jak mohou pravidelné lekce cirkusových technik, podpora skupiny, rituály a bezpečný prostor obohatit, podpořit a rozvinout naše prožívání života. Postupně se buduje expertíza a kazuistika, která může obohatit dosavadní spektrum terapeutických přístupů. Sama Davidová používá pojem „brave space“ – místo k odvaze, místo, kde lze překročit svůj strach.

Autor: Josef BartošZávěrečný díl řady Regiony nezávisle podcastu Průvodce tancem jsme se rozhodli věnovat organizaci, jejíž jméno či aktivity zřejmě běžný posluchač nebude znát. Neznamená to ale, že je v rámci našeho oboru méně důležitá. Jedná se o servisní organizaci Nová síť, která se významným způsobem stará o rozvoj tanečního i divadelního umění v regionech. Dokonce všichni dosavadní hosté a hostky, které jste si mohli poslechnout, jsou jejími členy. Když jsem se její ředitelky Adriany Světlíkové zeptal na unikum této organizace, odpověděla následovně: „Nová síť je extrémně pružná. Umíme velmi rychle reagovat na změny, a to na různých úrovních. Jsme totiž neustále v terénu, jsme takoví terénní pracovníci, kteří neustále nasávají kulturní praxi.“V podcastu jsme se bavili nejenom o specifických potřebách regionů, ale také o srovnání s hlavním městem, ve kterém podle Světlíkové dochází vysloveně k honu na diváka kvůli obrovské nadprodukci. Ačkoliv například Ministerstvo kultury podporuje regionální dění významným způsobem, a dokonce má regionální dopad ve svých hodnoticích grantových kritériích, stále největší obnos peněz míří do Prahy. A přitom prý není řešením vyvážet produkce z české metropole do krajů. Navíc upozorňuje na to, že účinným nástrojem decentralizace jsou rezidence: „Lidé přijíždí z měst do menších obcí, potkávají se tu dva světy, a to je extrémně blahodárné. Navíc jsme velmoc na rezidence a málokdo to ví.“

Autorka: Clara ZangaTaneční aktuality čeká v příštích dvou letech postupný přechod na placený obsah. Nyní probíhá první fáze zpoplatnění média, kdy je možné redakci podpořit libovolnou částkou nebo se alespoň registrovat pomocí e-mailové adresy. „Je to taková upomínka čtenářům, že vznik našeho obsahu je poměrně finančně náročný,“ říká v podcastu Průvodce tancem šéfredaktor mediální platformy Josef Bartoš. Krok má přispět mimo jiné k větší stabilitě redakce a její menší závislosti na grantech, jejichž udělení či neudělení může ohrozit existenci projektu, ale i k vyšší kvalitě obsahu. Díky podpoře čtenářek a čtenářů by mohly vznikat například delší verze podcastů nebo recenzi jedné inscenace by mohli psát hned dva autoři. „Například velmi zkušený autor a mladý autor. Došlo by ke střetu dvou pohledů, čímž by se mohl oborový diskurz velmi obohatit,” věří Bartoš. Recenze, reportáže a zpravodajský servis přitom zůstanou i nadále plně zdarma. Zpoplatnění se bude týkat podcastů, rozhovorů a profilů osobností.Celý rozhovor moderátorky Clary Zanga s Josefem Bartošem si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaOd dětství se Hana „Hanele“ Dezortová věnovala baletu, v dospělosti se zamilovala do flamenca, které už několik let učí. Coby tanečnice větších rozměrů v klasickém tanci nikdy nestávala v předních řadách. „Měla jsem pocit, že při výběru do představení měl vzhled větší váhu, než výkon. Byla jsem stejně dobrá, jako někdoy jiný. Důvod, proč jsem to nebyla já, byl tedy nejspíš můj vzhled,“ přemýšlí. Dnes jí záleží na tom, aby se na jejích lekcích cítili vítaní lidé s jakkoliv „netypickým“ tělem. Hanele zároveň bourá nejeden stereotyp tím, že jako tanečnice flamenca často vystupuje na veřejnosti. A nezřídka se pak setkává s komplimenty, které v sobě však obsahují i předsudek. „Netušila jsem, že někdo, kdo vypadá jako vy, může takto tancovat,“ dává příklad. „Nikdo z nich to ale nemyslí špatně a pochvala je pochvala,“ dodává. Jak si vypěstovala zdravý přístup k sobě samé a co může pomoci rozšířit heslo, že „každé tělo může tancovat“? Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováO tom, že tanec jako každodenní intenzivní praxe, tedy tanec jako profese, není příliš zdravý, se moc nemluví. Tanečníci běžně málo odpočívají, zkouší v chladu, cestují na velké vzdálenosti přes časová pásma a hned z letadla jdou do studia nebo na scénu. Tím nejenže zvyšují riziko úrazů, ale také zkracují délku své kariéry. Dá se to ale dělat i jinak. Se Zunou Kozánkovou, tanečnicí a autorkou několika knih věnovaných zdraví podle principů tradiční čínské medicíny, hovoříme o tom, jak vědomě zacházet s tělem, aby bylo dlouho zdravé a kreativní.

Autor: Josef BartošLibor Kasík, ředitel trutnovského multifunkčního centra UFFO a mezinárodního festivalu CIRK-UFF odpovídá na otázku, jak zvládá tolik věcí najednou, s neochvějnou přesvědčivostí: „Když děláte to, co máte rád, tak to jde.“ V řadě Regiony nezávisle jsme se tak přesunuli do podkrkonošské oblasti, kde se díky Kasíkovým aktivitám daří novému cirkusu. O svém přístupu k dramaturgii tvrdí, že ho baví zejména překvapovat pomocí propojování odlišných disciplín: „Propojování žánrů se v novém cirkusu daří dobře. Lidé jsou překvapení, že přišli na něco jiného, ale on na ně čeká kumšt se vším všudy.” Zároveň se neuzavírá ani mladším generacím. Kromě jeho oblíbené tvorby pro generaci Z také založil novocirkusovou školu pro mladé talenty se zahraničními lektory z celého světa. Podcast Průvodce tancem, v němž se můžete kromě výše uvedeného dozvědět také to, jakým způsobem nakládá s negativními, někdy i „haterskými“ komentáři, si můžete poslechnout na Youtube či v podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováTaneční terapie je v našem prostředí často marginalizovaná, její výsledky nejsou dostatečně uznány a její potenciál málo využíván. Přitom odborná terapeutická práce s tělem a pohybem je prokazatelně hluboce léčivá, a to i v případě, že daný člověk netrpí žádnou pociťovanou obtíží. Somatické metody, jako například autentický pohyb, vedou člověka ke svobodě a hlubokému prožívání života. Naše tělo totiž reaguje na všechno, tvrdí v dnešním podcastu Průvodce tancem terapeutka Rena Milgrom, která vystudovala somatickou psychoterapii, Labanovu analýzu pohybu a další metody, aby klienty vedla k pravdivým, hlubokým odpovědím na zásadní existenciální otázky. „Nemůžu si pomoct,“ řekla mi po skončení rozhovoru, „musím to dělat, nic mi nepřipadá důležitější než tahle cesta.“

Pedagogická práce je náročná, ale energie dětí pomáhá, říká Andrea Medzanská,která vyučuje na tanečním oboru ZUŠ Teplice. Studovala gymnázium a k tanci sedostala oklikou, vracela se k němu až několik let po maturitě, kdy nastoupila napedagogickou větev Tanečního centra Praha. „Učitel mi tehdy řekl, že přecenebudu ve fabrice, ať se věnuju tanci,“ vzpomíná. V podcastové sérii Bez bariérmluvila také o tom, s jakými stereotypy se jako Romka setkává a jak řeší dotazyžáků a žaček na svůj původ.Medzanská také vzpomíná, jak bylo těžké skloubit výuku na ZUŠ a studiumkonzervatoře, a to i psychicky. „Museli jsme navštěvovat hodiny mladších žáků, což bylotěžké, protože byli lepší. Přicházíte na školu s tím, že něco umíte, a zjistíte, že neumíteskoro nic,“ vzpomíná. K tomu čelila tlaku, že jako Romka to přece „musí mít v sobě.“Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošPři našich toulkách po Česku jsme navštívili už tři významné organizace, které podporují rozvoj profesionálního tanečního umění mimo hlavní město. V dnešním díle podcastové řady Regiony nezávisle se podíváme hned na dvě místa, která se zaměřují šířeji na performativní a přesahové žánry, případně i jiné umělecké druhy. Zavítáme do Valdštejnského imaginária sídlícího v barokní památce Valdštejnské lodžie na Jičínsku a pak do brněnského CO.LABSu, multikulturního centra, jež prochází velkou rekonstrukcí a jehož cílem je stát se komunitně zaměřeným projektem. Hosty dnešního podcastu jsou Jiří Vydra, kastelán a umělecký ředitel Valdštejnské lodžie a Juraj Augustín, člen uměleckého vedení centra CO.LABS.„Lodžie nebyla zatížená dramaturgickým plánem a nevědělo se, co s ní. Bylo to čisté plátno, na které se může začít malovat. Měl jsem to jednodušší než moji kolegové, kteří musí nastupovat do rozjetého vlaku,“ říká Jiří Vydra o volnosti při tvorbě svého konceptu. Naopak Juraj Augustín popisuje koexistenci nezávislých a kamenných divadel: „Nebrojíme proti kamenným divadlům, ale snažíme se říct, že je škoda, aby v Brně, v městě takové velikosti, byla jenom taková divadla.“ Nezávislé organizaci se poměrně daří, mají vysokou soběstačnost, která je ale vykoupená poměrně nízkými platy tamních pracovníků. „Je to něco za něco, “ konstatuje J. Augustin. 

Autorka: Clara ZangaJak se dají propojit přístupy současného tance, tradičního afrického tance a streetových stylů? Herečka a tanečnice Angela Nwagbo to zkoumala v autorské inscenaci Confluence uvedené v rámci cyklu Emergency Dances. Vypořádávala se v ní mimo jiné se svou česko-nigerijskou identitou. V šestidílné podcastové sérii Bez bariér mluvila také o tom, jak se snaží nabourat stereotypní zobrazování lidí černošského původu na českém jevišti. Angela Nwagbo absolvovala stáž na senegalské taneční škole École de Sables, jejíž zakladatelka Germaine Acogny je považována za matku afrického současného tance. Právě fúze přístupů z různých kontinentů ji inspirovala k vlastní tvorbě. Při přípravě inscenace se vrátila také ke slovanskému folkloru, od nějž se paradoxně kvůli své „jinakosti“ odklonila už jako malá. „Měli jsme závěrečné vystoupení, při kterém mi nehopsaly culíčky tak jako ostatním holčičkám. Byla jsem smutná z toho, že se tam nehodím,“ vzpomíná. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích. 

Autorka: Jana NávratováV dalším vydání podcastu Průvodce tancem, konkrétně v řadě Tanec jako lék hovoří Jana Návratováme s tanečnicí, choregrafkou a performerkou Markétou Vacovskou o tom, jak tanec zlepšuje kvalitu života lidem, kteří onemocněli Parkinsonovou chorobou. Jde o nemoc, jejíž příčinu věda nezná a nedokáže ji tedy účinně léčit ani preventovatpředcházet, dokáže jen zmírňovat její progresi postupný rozvoj a potlačovat symptomy. Mozek přestává produkovat transmiter dopamin a  – zjednodušeně řečeno –  člověk ztrácí kontakt se svým tělem. V praxi se ukazuje, že tanec dokáže na nějaké úrovni chybějící neuronální spojení přemosťovat, což pacientům vrací do života tělesné zážitky, motivaci a naději. U nás se na tuto práci zaměřuje projekt Dance Well, který sdružuje tanečníky a choreografy podporující lidi postižené parkinsonovou chorobou. Více se dozvíte v našem podcastu.

Autor: Josef BartošVlaková stanice Plzeň – Jižní předměstí může leckoho překvapit. Přejdete-li most do druhé části budovy, naleznete zde nejenom kavárnu, ale také divadlo pro současné performativní umění Moving Station. „Dřív jsme měli vytlučená okna zakrytá igelitem a prkny, takže když projížděly uhelné vlaky ze Sokolova, byl to rachot. Mělo to nádech těžkého undergroundu, patří to ale ke koloritu toho místa,“ říká umělecký vedoucí ojedinělého prostoru Roman Černík, který je také hostem tohoto dílu podcastu Průvodce tancem.Opravené divadlo, které zároveň funguje i jako rezidenční či vzdělávací centrum, je významným regionálním místem na mapě nejen českého tanečního umění. Nádražní budova prošla plnou rekonstrukcí, a ačkoliv ji vlastní soukromý majitel, daří se už celé čtvrt století probouzet genia loci této stavby různými uměleckými žánry. Černík přiznává, že velkou výhodou je, že v Plzni nemají žádnou konkurenci, přijetí je pozitivní, a proto nemají problém naplnit divadelní sál. „Všichni se tu známe a totéž platí i pro naše diváky, které můžeme oslovovat skoro osobně. Řada z nich je s námi od roku 2000. Plzeň se pak od roku 2010 opravdu proměnila. Byla prvním městem v Čechách, které mělo přijatou kulturní strategii, první dokumenty vznikaly dokonce už v průběhu devadesátých let.“

Autorka: Clara ZangaPrimabalerína Nikola Márová se v polovině prosince oficiálně rozloučila s diváky hlavní rolí v inscenaci Tramvaj do stanice Touha. V podcastu Průvodce tancem popsala, jak se v ten okamžik cítila, a prozradila, co jí pomohlo skloubit vrcholnou kariéru s péčí o syna. „Tereza Podařilová měla dva syny. To, že se vrátila po prvním i druhém těhotenství, mi dodávalo velkou sílu a odvahu,“ říká ve druhé epizodě šestidílné série Bez bariér.Končící první sólistka mluvila o dělbě péče s partnerem, podpoře rodiny i tehdejšího šéfa baletu Národního divadla Petra Zusky. Zmínila ale také, že za dnešní situace by se jí již hladký návrat pravděpodobně nepodařil. „Teď se jede na 250 procent a domluva tam není. Pokud žena nastoupí po mateřské, musí být v divadle od rána do večera, proto se jich vrací málo. Nedovedu si představit, jak bych to zvládla,“ přiznává. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováTouto větou zahajuje Petr Veleta setkání se seniorkami a seniory v domovech důchodců. Už více než dvacet let sem přichází se svojí noblesou a srdečností, s odvahou ke kontaktu a citem pro nelehké fyzické i mentální problémy, aby vracel úsměv, probouzel radost, a dokonce vracel paměť. A to není málo. O tom, jak bývalý sólista baletu, taneční pedagog a choreograf vyměnil jeviště za společenské místnosti v domovech seniorů, jak vznikla spolupráce s Českou alzheimerovskou společností a Gerontologickým centrem v Praze a jaké jsou přínosy jeho taneční terapie si s Petrem Veletou povídáme v tomto díle série Tanec jako lék podcastu Průvodce tancem.

Autor: Josef BartošV malé obci Komařice na Českobudějovicku vznikl před téměř deseti lety rezidenční dům REZI.DANCE. Jeho zakladatelkou je Markéta Málková, významná osobnost tamního kulturního života, české taneční scény a v současnosti také předsedkyně oborové organizace Vize tance. Ve druhém díle podcastové řady Regiony nezávisle jsme se bavili o procesu vzniku celého projektu, ale například i o tom, proč je provozování kultury v obci, která čítá pouhých 371 obyvatel, jednodušší: „Umění je tady vyloženě ‚hands on‘ – lidé se můžou s umělci setkat v hospodě, v krámu, popovídat si s nimi. Vztah si začínají umělci i diváci vytvářet společně.“„Přenést nápad z velkého města nikdy nefunguje. Lidé musí vědět, kdo to dělá a proč to dělá. V tu chvíli je důležitá srdcařina,“ dodává Málková. Navíc poukazuje na další principy rezidenčního domu – ať už je to vnímání diváků jako aktivních článků tvorby, nebo záměrné uvádění představení mimo divadelní scény, přímo v přilehlé krajině. Málková také mluví o svém přání přivést tanec do obce k místním, protože „lidi se tu cítí bezpečně. A i ve chvíli, kdy tomu nebudou rozumět, prostě ví, kudy domů“.

autor: Clara ZangaChlapci mají na konzervatořích jiné podmínky, než dívky, a to mimo jiné kvůli jejich nižšímu zastoupení na tanečních školách, míní režisérka a choreografka Miřenka Čechová. “V kolektivu vzniká divná dynamika, kdy se s muži nakládá opatrně jako s princi, zatímco ženy musí splňovat náročná kritéria,” říká. Začíná nová šestidílná podcastová série Bez bariér, v níž novinářka Clara Zanga pátrá po linii nerovnosti a diverzity v tanci. Čechová se v podcastu dotkla také samotné podstaty klasického repertoáru, v němž je genderová nerovnost zakódovaná. “Otázkou je, zda není už dávno překonaný, zda potřebujeme příběhy o ženských obětech, které zachraňují silní hrdinové,” přemýšlí. Mluvila také o vlastní zkušenosti s tím, jak se prosazovala coby režisérka v této dominantně mužské profesi a o skloubení práce na nezávislé scéně s rodičovstvím. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích. 

Autorka: Jana NávratováNovou podcastovou sérii Tanec jako lék, v níž se zaměřujeme na terapeutický potenciál tance, zahajujeme rozhovorem s choreografem Zdeňkem Prokešem, který do své bohaté umělecké praxe letos zařadil novou zkušenost. Nastudoval s vězeňstvem v Příbrami a ve Světlé nad Sázavou taneční verzi muzikálu West Side Story. Jednorázové červnové uvedení, k němuž vedla náročná mnohaměsíční cesta, viděla sice jen hrstka diváků, ale stopa toho počinu je hluboká a významná. Souvisí s konceptem tzv. restorativní justice, v němž vězeňský prostor hraje klíčovou roli. Tvorba, komunitní práce, individuální pozornost k osobám ve výkonu trestu může zásadně ovlivnit výsledky jejich nápravného pobytu. V recidivách trestné činnosti patří Česko bohužel na přední příčky v Evropě. I tanec, jak ukazuje náš podcast, může pomoci toto neblahé prvenství změnit.

Autor: Josef BartošNovou podcastovou řadu Regiony nezávisle otevíráme rozhovorem s Janou Ryšlavou, zakladatelkou a ředitelkou festivalu MOVE FEST, který patří nejenom mezi stálice regionálního dění, ale také v minulém roce oslavil desáté narozeniny. Jana Ryšlavá práci na ostravském festivalu přirovnává k maratonskému běhu s potřebou sprinterských dovedností. Podle ní totiž nevybudujete takový festival jen tak. Akce podobného typu vyžaduje léta a léta tvrdé práce s neutuchajícím entuziasmem, musíte být ale také schopni řešit jakékoliv ad hoc záležitosti, a to od problémů s prodejem lístků přímo na místě až po práci s ambasadory různých demografických skupin.Jana Ryšlavá zároveň tvrdí, že Ostrava zažívá velký rozkvět, který nastal po neúspěšné kandidatuře na evropské hlavní město kultury v roce 2015. Tehdy vznikly strategické dokumenty, které se užívají doteď a zajišťují proměnu ze silně industrializovaného města na kulturní a studentské centrum s vibrující atmosférou. Podle jejího názoru je nejtěžší zamezit odchodům z moravskoslezského regionu a nabídnout nejenom divákům, ale i kulturním pracovníkům festival, na který se budou rádi vracet: „Každý člen festivalového týmu si vybírá pracovní oblast tak, aby ho to nejvíce rozvíjelo, aby to byl směr, kterým on chce růst. Pak se nám to vrací zpět na té energii a kvalitě.“

Autorka: Clara ZangaMísto v klasickém divadelním souboru získaly po dokončení konzervatoře jen dvěz ročníku. Dnes šestadvacetiletá Kristýna Kmentová se přesto rozhodla souborNárodního divadla Brno po několika letech opustit a vydat se vstříc nezávislé scéněi vlastní tvorbě. „Začala jsem vnímat, že mi dává mentálně zabrat být baletkou.Vnitřně mi neseděl výsledný produkt, který jsem před diváky donesla. Nechtěla jsembýt víla nebo princezna,“ říká v podcastu Průvodce tancem. Mluvila také o tom, jaképro ni jako pro čerstvou absolventku byly začátky v divadle, co ji překvapilo jakotanečnici na volné noze a jak se dostala k choreografování pro juniorský soubor NdB.

Autorka: Jana NávratováPodcast Druhá kariéra – to jsou rozhovory o tanci jako práci i vášni, o dalších vizích, a takéo bolesti a pocitu ztráty, ale hlavně o změnách. Tentokrát se Jana Návratová zapovídalas tanečníkem a choreografem Lukášem Viltem, který se po covidu rozhodl odejít z jevištěa dělat něco úplně jiného, totiž  – stát se manažerem. V covidové pandemii si vyzkoušel,jaké to je postavit se do čela, komunikovat a řídit ostatní. S několika kolegy založil spolekKulturní sféra, který zastupoval individuální umělce a umělkyně působící v komerčnímkulturním sektoru. Tato zkušenost ho naučila, že je třeba být aktivní, zjišťovat si informacea učit se. To se mu nyní hodí na pozici projektového a uměleckého manažera Nové Spirályna Výstavišti Praha.

Autor: Josef BartošTma a světlo, noc a den, nepohoda a pohoda. Vše, co na tomto světě existuje, je třebavnímat ve svém kontextu a tím je i kontrast. Proto nelze vnímat duševní pohodusamostatně, ale jako součást našeho života, jehož integrální částí je i nepohoda, říkávýznamný český mim, režisér a pedagog Radim Vizváry. V podcastové řadě Zdravá dušejsme se společně zaměřili na well-being nejenom v osobním, ale i v pracovním životě.Radim Vizváry například přiznává, že duševní nepohoda pro něj představuje aktivizačnísílu, která ho neustále žene vpřed a díky které může o pohodu usilovat. Je zároveň šéfemsouboru Nové scény Národního divadla známé pod názvem Laterna magika, a proto jsmese zaměřili i na to, jak pečuje o well-being svých zaměstnanců.

Lenka Nahodilová působí v souboru Cirk La Putyka, její cesta k tanci však byla klikatá. Ačkoliv jej milovala odmala a od čtyř let navštěvovala studio Light Lenky Tretiagové, studovala nejprve výtvarný obor a později herectví na DAMU. Mimo jiné proto, že od okolí slýchala, že je to koníček, nikoliv práce. O tom, jak se etablovala v prostředí profesionálního tance, aniž by měla formální vzdělání, mluvila v podcastové řadě Mladá krev.Do Cirku La Putyka se dostala náhodou díky tomu, že jí spolužačka z DAMU řekla o konkurzu. Nyní je Lenka spokojená, že se věnuje tomu, co ji naplňuje nejvíc. Někdy řeší nedostatky v taneční technice, které u sebe oproti kolegům pozoruje. “Vůbec jsem si neprošla klasickou taneční technikou, což je někdy znát. Občas taky necítím celé tělo. Někdy mi nepracujou ruce, jindy hlava,” reflektuje. Je jí ale jasné, že každá cesta má své klady i zápory. “Někdy sice řeším, že umím od všeho trochu a nic pořádně, na druhou stranu jsem ale ráda, že můžu dělat víc věcí,” říká.

Autor: Josef BartošSyndrom vyhoření patří mezi typické civilizační choroby. Tento zákeřně plížící se fenomén vyčkává poměrně dlouho, než se rozvine na plné obrátky. Jakmile k tomu ale dojde, není kroku zpět. A ačkoliv by se mohlo zdát, že se tanečnímu prostředí vyhýbá obloukem, protože tanec přeci všichni dělají z lásky, opak je pravdou. Své o tom ví český choreograf, tanečník a pedagog Václav Kuneš ze skupiny 420PEOPLE, který v otevřeném a upřímném rozhovoru prozradil, jak na něj dolehlo vyhoření, jak dlouho se s ním potýkal a co přesně zažíval. V závěru rozhovoru jsme se pak zaměřili na to, jak syndrom vyhoření rozpoznat a co by na základě svých zkušeností Václav každému poradil, aby do této vyhořelé pasti nikdo další nespadl.

Taneční aktuality od ledna přecházejí pod zastřešující název Dance Context, pod který patří nejen web, ale i další aktivity, jako je Databáze tance, workshopy či diskuse. Změna je reakcí na rostoucí portfolio aktivit, které přesahují klasickou redakční práci, i čilejší zahraniční spolupráci. „Taneční publicistika je stále tak trochu popelkou, co se týče financování i vnímání veřejnosti. Proto je zahraniční spolupráce velice důležitá,“ říká ředitelka Dance Contextu Daniela Machová.Pro zahraniční partnery přitom nebyl někdejší název srozumitelný. Pro čtenáře Tanečních aktualit či uživatele Databáze tance se ale mnoho nemění. „Jediné, co postřehnou, je změna loga. Jinak budou chodit stále na stejnou webovou adresu,“ ujišťuje Machová. Nový zastřešující název má podle ní dávat najevo, že se Dance Context považuje za fórum, jehož cílem je rozvíjet a reflektovat tanec.