Hana Pinknerová: Co když dostanu strašný dárek, který se mi vůbec nebude líbit?

Předpokládám, že každý člověk se už někdy v životě dostal do takové situace. Dostal na oslavě dárek, který byl úplně příšerný. Bylo to něco, co by si oslavenec opravdu nikdy nepřál, oč by ani pohledem nezavadil, co by nikdy nikomu nebyl schopen koupit. A teď vybalil z dárkového papíru tu věc přímo před zraky dárce. Co teď? Smí člověk dát najevo, co si doopravdy myslí? Jistě záleží na mnoha faktorech. Pokud je dárcem vaše stará babička a víte o ní, že nikdy nedělá zlomyslné šprýmy, bude to nejspíš dárek z lásky, bezelstně vybíraný s největší péčí. Pak seberte všechno své herecké nadání, zapřete se, neukazujte své okamžité pocity a sehrajte etudu potěšeného obdarovaného. Myslete na to, že jde o dárek z lásky. Oblečte si tu věc nebo si ji důkladně prohlížejte. Útěchou vám může být, že to je naposled. Hned večer to můžete spálit nebo hodit do popelnice. Pokud je dárcem někdo, koho můžete důvodně podezírat z potměšilosti, buďte ve střehu. Jsou dvě možnosti. Buď pochopíte, že jde o žert a za dvě vteřiny se oba rozchechtáte na celé kolo anebo budete muset zdvořile poděkovat. Velmi zřídka si smíte dovolit být v takové situaci upřímní. I kdybyste tušili, že výběr dárku byl motivován zlomyslností, buďte nad věcí. Nemusíte jásat, ale slušné poděkování je nutnost. Nepoděkovat za dárek, i když je příšerný, je nepřípustné. Možná je to nejlepší dárek, jakého byl dárce schopen. Možná vám dal to, co sám považoval za nejlepší. Berte za potěšující i pouhou snahu vám vůbec něco darovat. Nevhodný dar bych nahlas nehodnotila ani před dárcem, ani před někým jiným. Zbavila bych se jej, jak nejdříve by to šlo. A snažila bych se uchovat na dárce hezké vzpomínky. Přestavte svou perspektivu. Nedívejte se na tu hroznou věc jako na vkus urážející ohavnost, ale jako na pokus udělat vám radost. Určitě to pomůže. Jen si vzpomeňte, jaké příšernosti jsme vyráběli svým maminkám a ony jásaly. Možná je čas převzít štafetu.