Hana Pinknerová: Nejčastější oslava

Zastávám přesvědčení, že letní měsíce jsou k oslavám vhodnější než jiné. Je to ryze subjektivní názor, protože já i většina naší rodiny má narozeniny v létě. Také bych nerada tvrdila, že zabíjačka je jako oslava nevhodná, nebo dokonce že zimní svatby nejsou hezké. Jsou! Ale léto je léto. Nemůžu za to, ale když si mám představit oslavu, vytane mi na mysli zahradní slavnost. Nejspíš prazážitky z dětství a letité vlastní zkušenosti zformovaly mou představu do této podoby. Ale ono na tom vlastně nezáleží. (Ačkoli anglická královna by nesouhlasila. Sama slaví narozeniny o pár měsíců později, než se skutečně narodila, aby je mohla slavit v létě.) Slavit se dá úplně všechno. V české tradici jsou nejčastější oslavou narozeniny. Proč tomu tak je? Nevím. Možná tento důvod nepodléhá žádné politizaci, nemá žádné náboženské pozadí a pěkně spravedlivě je má každý člověk jednou za rok. Já bych je klidně slavila i víckrát, ale to bych byla už moc stará. Znám lidi, kteří oslavu svých vlastních narozenin nesnášejí. Tvrdí, že nejsou rádi středem pozornosti, dárky jim nic neříkají a vůbec všechen ten směšný humbuk s dorty, přáníčky, balónky a zmrzlinou je jim z duše protivný.  Nevidí v tom žádný smysl. Já to upřímně řečeno nechápu. Miluju dárky. Strašně ráda je dávám a samozřejmě je ráda přijímám. Pokud se oslavám vzpíraly ženy, často je při bližším zkoumání objevila, že je jim nepříjemné připomínání toho roku navíc. Nechtějí stárnout. Jedna známá na své třicetiny sice pořádala oslavu, ale nazvala ji tryznou a pro vstup bylo doporučeno pouze černé oblečení. Nebyla jsem tam, a tak nevím, jestli se z toho nevyklubal nakonec docela veselý večírek. Myslíte, že ti, kdo neradi slaví své narozeniny, se bojí smrti?