Hana Pinknerová: Pro maminku to nejlepší

Co si mám honem přát? Cítila jsem se trochu zmateně a trochu zahanbeně. Má obvykle tak rychlá a schopná mysl byla jakoby paralyzovaná prostou otázkou. Co si přeješ k narozeninám? Vypadá to divně, ale skutečně v tu chvíli jsem měla v mysli nikoli prázdno, protože já nějaká přání samozřejmě mám, ale v mé mysli zavládl zmatek. Co si můžu dovolit říct? Možná to bude pro dárce moc drahé a já mu způsobím trapnou situaci, že mi to, co si přeju, nebude moci koupit. Hodí se vůbec, abych si přála něco osobního? Už měsíc totiž sním o krásných plavkách, které jsem zahlédla někde ve výloze. Jsou bílé s kašmírovým růžovofialovým vzorem a malým volánkem kolem výstřihu. Ty bych si doopravdy přála. Jenže jsou tak drahé, že si na to netroufám. To je vlastně i důvod, proč jsem si je doposud nekoupila sama. Co si vůbec může maminka přát k narozeninám, aby to bylo vhodné, uměřené, adekvátní pro dárcovu peněženku a abych z toho fakt měla radost? Byly roky, kdy jsem věděla, že si přeju věci, o kterých nesmím ani špitnout, protože by mi je nemohl nikdo koupit. Přála jsem si tedy rukodělné výrobky, malá umělecká díla z rukou svých dcer nebo muže. Přála jsem si osobní koncerty nebo baletní představení, toužila jsem po loutkovém divadle nebo dramatizaci vlastních textů. Dostávala jsem je. Byly darovány s radostí a vášnivostí. Pro maminku to nejlepší. Teď jsou na to už dcery velké. Skutečně by mi chtěly koupit něco, co si přeju. Ale já nevím. Nechtěla bych je uvést do rozpaků tím, že bych si přála něco nad jejich možnosti. Ale zároveň bych je nechtěla ponížit nějakým nesmyslně nepatrným přáním, kterým bych jim mohla naznačovat, že jsou ještě malé. Mám pocit, že se střetla láska a ohledy k mým dcerám s láskou a ohledy k sobě samé. Která strana vyhraje? Může si maminka přát drahé dárky? Neměla by raději být skromná, tichá a bez nároků? Vím, že takové otázky straší pouze v mé hlavě. Kdybych je vyslovila nahlas, dcery by se mi vysmály. Řekly by, ale mami, vždyť jsi dáma. Přej si, co chceš. V nejhorším ti to nekoupíme. Jako bych je slyšela. Nejhorší omezení si dáváme vždycky sami. Tak jo, přijímám. Jsem už velká holka a mám velká přání. Uvidíme, jak to dopadne. Když nebudu mít ráda sama sebe, jak bych mohla mít ráda další lidi?