HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 12: Když toho moc nevíš, tak nevíš, že to nejde! Seznamte se s jubilejním 300. členem naší komunity Liberecký kraj sobě – „pejskařskou“ značkou Løype.

Karolína byla jedna z prvních v republice, kdo zaváděl canisterapii ve zdravotnictví a od středoškolských let se věnovala cvičení psů. Nejprve svých a pak i dalších lidí. Štěpán aktivně závodil v běžkaření se psem, skijöringu, a na závodech se také seznámili s norskou značkou postrojů pro tento sport. Z koníčka vyrostlo úspěšné podnikání se společenským přesahem, protože jejich motto zní: Pro ještě lepší život se psem. Vymýšlí a vyrábí pomůcky a vybavení pro aktivní pejskaře a k tomu vytváří další vzdělávací obsah v podcastu, videích i článcích na blogu. A pak si vše může i pejskař amatér ověřit na živo na jejich seminářích nebo závodech. Seznamte se s jubilejním 300. členem databáze lksobe.cz, značkou Løype. Na začátku jim všichni říkali, že se zbláznili – opustit jistotu zdravotnictví a nakoupit postroje, potom koupit ruinu, bývalou sklárnu. Že to nemůžou zvládnout. Oni ale nikdy nebyli odborníci na rekonstrukce ani na byznys, tak nevěděli, že to nejde. A zkrátka to zkusili. Karolína se cvičením psů a potom canisterapií zabývala od středoškolských let a svého přítele Šimona, dnes již manžela, přivedla i k závodění v běhání a běžkaření s čtyřnohými parťáky. Jak sami říkají, měli před sebou „normální život“, ona na mateřské, on kariéra v nemocnici. V roce 2012 se na závodech v Pyrenejích setkali s Nory, kteří jim ukázali novou značku postrojů pro psy. Tu začali dovážet do Čech a rozjeli podnikání. „Nebavilo nás ale jenom objet obchody a postroje prodat, chtěli jsme je naučit lidi používat,“ vypráví Šimon. „Z toho vznikl projekt Běhej se psem. Jenom běhání nás zase nebavilo, bavilo nás psy cvičit. A zase člověk narazil na další limity a ty nás baví posouvat. Tak vznikla i značka Løype, která je od začátku stavěná do široka, protože možných aktivit se psy je spousta. Ze začátku nás nenapadlo, že by to bylo podnikání, to přišlo až tak po dvou třech letech, kdy už se to dohromady se zaměstnáním nedalo stíhat. Stáli jsme před rozhodnutím, že buď se z toho velmi brzo zblázníme, nebo musíme něco osekat“ směje se.