HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

Jedna cesta na celnici. Jeden rozhovor, po kterém se zdálo, že jejich značka možná skončí dřív, než se pořádně rozjede. A k tomu zjištění, že ani vlastní logo vlastně není tak úplně jejich. Nový díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama přináší otevřený rozhovor s Petrou Kantorovou a Elenou Suskovou, zakladatelkami značky North Say, o podnikání, psech, slepých uličkách i o tom, proč někdy největší posun přinesou právě problémy, které člověk vůbec nečekal.Od pejskařů pro pejskařeNový díl podcastu nás tentokrát zavádí do světa psů, tréninků, závodů a podnikání, které vzniklo z čisté potřeby dělat věci jinak – a lépe.Značka North Say dnes nabízí funkční oblečení a vybavení pro pejskaře, ale na začátku byly hlavně vlastní zkušenosti z výcviku a potřeba mít oblečení, které opravdu funguje.A také spousta nečekaných podnikatelských lekcí. Jak vám málem podnikání zastaví celniceJedna z nejsilnějších částí rozhovoru přichází ve chvíli,kdy obě podnikatelky popisují, jak vlastně vznikl dnešní název značky. Původně totiž podnikaly pod názvem Nordstar. Jenže pak přišel moment, který by vydal na samostatný filmový scénář.„Pan celník si vzal moje doklady stranou a pak říká: ‚Vypoužíváte značku Nordstar? Víte, že Nordstar má registrovanou ochrannou známkuBaťa?‘“Následovalo rozhodování mezi správním řízením a rychlýmstažením zboží.„Řekl mi: buď vám to zabavím, nebo si to všechno vezmete anikdy jsme se neviděli.“Právě tahle zkušenost vedla ke kompletnímu přejmenování značky. A nebyl to jediný právní problém.Když nestačí ani vlastní logoV podcastu se dozvíte také historku o tom, jak se zakladatelky dostaly do konfliktu kvůli logu s tlapkou.Krátce po vstupu na zahraniční trh jim totiž přišla výzva od zástupců známé outdoorové značky. „Zjistili jsme, že tlapičku na sportovním oblečení používáJack Wolfskin. A měli jsme další problém.“I tahle komplikace ale nakonec vedla k tomu, že značka získala svou dnešní podobu a identitu.Rozhovor velmi otevřeně ukazuje, že za každou značkou bývámnohem víc práce, nejistoty a improvizace, než je zvenčí vidět.Nejde jen o psy. Je to životní stylPřestože se celý díl točí kolem pejskařského světa, nejde jen o psy samotné.Je to také rozhovor o:podnikání postaveném na osobní zkušenostihledání vlastní cestybudování značky od nulyo tom, jak důležité je dělat věci autentickyVelkou část rozhovoru tvoří také povídání o samotné komunitě pejskařů, výcviku a společném trávení času se psy.A právě tady je slyšet, že North Say nevznikl jako „byznysový projekt od stolu“, ale z reálného života.Co dalšího v podcastu uslyšíte?V celé epizodě se dozvíte například:jak vznikalo první oblečení pro pejskařeproč je komunita kolem psů tak specifickájak se podniká v úzkém specializovaném segmentuproč jsou osobní zkušenosti při vývoji produktů zásadnínebo jaké největší chyby a slepé uličky podnikatelky zažilyNový díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama je o podnikání, vytrvalosti i o tom, že někdy člověka posunou nejvíc právě nečekané komplikace.Ať už jste pejskaři, podnikatelé nebo jen rádi posloucháte autentické lidské příběhy, tenhle rozhovor vás bude bavit. Dopřejte si celý díl podcastu se zakladatelkami značky NorthSay.

Jak se rodí šperk, který v sobě nese příběh hor, rodiny nebo třeba otisk psího čumáčku? V novém dílu podcastu Hlavou,srdcem a rukama vás zavedeme do Raspenavy za šperkařkou Marcelou Kindl Steffanová, autorkou značky Maja Steffan jewelry. Její tvorba spojuje řemeslo, osobní příběhy i hluboký vztah k Jizerským horám – a přesně takový je i celý projekt Liberecký kraj sobě. Šperk jako návrat ke kořenům Šperky, co se dědí a mají tradici – to je motto, na kterém staví její značka svou práci. Řemeslu se Marcela Kindl Štefannová věnuje od studií na jablonecké uměleckoprůmyslové škole. Její cesta vedla přes Technickou univerzitu v Liberci až k významným osobnostem českého výtvarného světa. Zásadní inspirací jí bylnapříklad Vratislav Karel Novák, umělecká osobnost spjatá s Jabloncem. Právě cit pro prostor, materiál a architekturu je v její tvorbě patrný dodnes. Když šperk vypráví příběh továrny Od studií se v její tvorbě promítají silná témata, která ji zrovna upoutala. Byl to i příběh kdysi prosperující textilní továrny v Novém Městě pod Smrkem. Objekt bývalé jízdárny patřící továrníkovi baronu Klingerovi, se stal pro Marcelu symbolem paměti místa. Když hrozilo jeho zbourání, rozhodla se jeho krásu „zachovat“ po svém – ve špercích. „Říkala jsem si, že když už to nemůžu zachránit celé, tak aspoň kousek té energie a příběhu můžu přenést do šperku,“popisuje autorka. Z maskaronů vytvořila brože, z tiskových folií náhrdelníky. Část těchto děl se dostala dokonce do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Pro ni to ale nebyl jen umělecký úspěch – byl to způsob, jak vrátit architektuře úctu a pozornost. Na tomto přístupu dále staví i svou řemeslnou značku: šperk není jen ozdoba. Je to médium, které dokáže nést paměť, emoci i vztah k místu. Snubní prsteny s otiskem trávy i lipového listu Dnes tvoří především autorské šperky na zakázku. Nejčastěji snubní a zásnubní prsteny. Každý z nich vzniká z rozhovoru. „Hrozně mě baví, když mi zákazník začne vyprávět, jaká jeho partnerka je, co má ráda, co spolu prožili,“ usmívá se šperkařka a dodává: „Ty věci by v životě nevznikly jen z mé hlavy. Vzniknou právě díky tomu příběhu.“ Otisk psího čumáčku? Ano. Možná si říkáte, že vás už nic nepřekvapí. Ale Marcela otiskuje i psí čumáčky. A dětské prsty. A listy stromů. Speciální vosk umožní zachytit jedinečný otisk, který se následně přetaví do stříbra nebo zlata. Vznikají tak šperky, které nejsou jen krásné – jsou hluboce osobní. Jeden okamžik, jeden dotek, zachycený navždy. Workshopy: když si prsten vyrobíte sami Důležitou součástí její práce jsou i workshopy. Snoubenci si u ní mohou vyrobit vlastní prsteny. Muž může vlastnoručně vytvořit zásnubní prsten. Někdo si přinese kamínek z Jizerek a zasadí jej do šperku. „Když pak odcházejí, často říkají: Teď už se na šperky budu dívat úplně jinak,“ vypráví Marcela a dodává: „Najednou vědí, kolik práce je za tím uříznout kus plechu a proměnit ho v něco, co má hodnotu.“ Sympora: umění v zahradě Marcela ale nezůstává jen u komerční tvorby. V Raspenavě pořádá mezinárodní intermediální sympozium Sympora – spojení slov „sympozium“ a „Raspenava“. Umělci zde tvoří sochy, instalace i site-specific projekty, které reagují na místní prostředí. Veřejnost může přijít na vernisáž, koncert i závěrečnou výstavu. Aktuálně jsou práce ze sympozia k vidění v Severočeském muzeu v Liberci. Proč sipustit celý rozhovor? Protože z něj cítíte odvahu i pokoru. Protože slyšíte, že podnikání nemusí být jen o prodeji, ale o vztazích. A protože vám připomene, že když už do něčeho investujeme – čas, peníze, energii – chceme, aby to mělo smysl. Pokud vás zajímají lokální výrobky, hledáte dárek s příběhem nebo plánujete svatbu, tenhle díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama si určitě nenechte ujít. Možná v něm objevíte víc než jen šperk. Možná objevíte nový pohled na to, co znamená tvořit hlavou, srdcem i rukama.  Příjemný poslech!

Hudba, která dýchá. Řemeslo, které posouvá hranice zvuku. Apříběh člověka, pro kterého je nástroj víc než jen kus dřeva a kovu.V dalším pokračování podcastu Hlavou, srdcem a rukama vás zveme do Liberce – do ateliéru, kde vznikají a znovu ožívají dechové nástroje. Hostem je Jan Provazník, hudebník, inovátor a zakladatel ⁠Ateliéru H&M – dechové nástroje⁠, držitel ocenění Regionální produkt Jizerské hory.Když se nástroj stane prodlouženou rukou„Hudební nástroj by měl být prodlouženou rukou instrumentalisty,“ říká Jan Provazník. A právě tohle přesvědčení stojí za jeho prací.Specializuje se na klarinety, saxofony, flétny i fagoty. Opravuje je, upravuje, vyvíjí nové komponenty – a hledá cesty, jak hráčům umožnit svobodnější a přesnější vyjádření. Protože když nástroj reaguje přesně tak, jak má, hudebník se může soustředit jen na hudbu.V rozhovoru se dozvíte, jak může drobná součástka zásadně ovlivnit barvu tónu i intonaci. A proč někdy stačí změnit jeden jediný detail, aby se hra stala přirozenější a zvuk plnější.Malý díl, velká změnaŘeč je o klarinetovém soudku – malé části mezi hubičkou a tělem nástroje. Na první pohled nenápadný komponent, který má ale obrovský vliv na výsledný zvuk.Jan Provazník se rozhodl prozkoumat, jak jeho tvar a parametry ovlivňují intonaci a harmonické spektrum. Výsledkem jsou vlastní varianty soudků, které dokážou kompenzovat rozdíly mezi nástrojem a hubičkou nebo pomoci hráči dosáhnout přesně takové barvy tónu, jakou hledá.Nejde o univerzální řešení. Každý kus vzniká na míru konkrétnímu hráči a jeho nástroji. A právě v tom spočívá jedinečnost celé práce – kombinace řemesla, experimentu, technického měření i hudebního citu.Historie jako detektivkaRozhovor ale nekončí u současných nástrojů. Dostaneme se i k práci na historických saxofonech z poloviny 19. století, z doby, kdy je vyvíjel sám vynálezce nástroje, Adolf Sax. Jan Provazník se podílí na výrobě replik chybějících součástí pro unikátní projekt, jehož cílem je nahrát hudbu na původní nástroje z té doby.Jak zní saxofon z roku 1850? Jaký je rozdíl oproti dnešním nástrojům, které prošly výraznými úpravami například v éře rock’n’rollu? A co všechno obnáší snaha zachovat historickou autenticitu – od složení kovu až po technologii zpracování? I o tom si v podcastu povídáme.Řemeslo, které spojuje tradici a technologieV ateliéru se potkává ruční práce se soustruhem, pájení, práce se dřevem – i moderní technologie jako 3D modelování nebo CT skenování. Každý den je jiný. Každá zakázka přináší novou výzvu.Možná vás překvapí, že mezi zákazníky nejsou jen místní hudebníci. Opravené nebo upravené nástroje putují do Litvy, Francie, USA i Austrálie. A přesto zůstává práce hluboce osobní – založená na dialogu s hráčem a hledání řešení na míru.Pokud vás zajímá, co všechno se skrývá za krásným tónem klarinetu nebo saxofonu, jak může drobný detail změnit hudební výraz – a jak vypadá spojení hlavy, srdce a rukou v praxi – pusťte si nový díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama.Možná už pak nikdy neuslyšíte dechový nástroj stejně jako dřív.