Jak jsme pomáhali Rusům. Československo mělo pro emigranty jasně nastavená pravidla

Před sto lety Češi zachránili desetitisíce Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších občanů zaniklé Ruské říše, kteří prchali Evropou před bolševickým terorem. Mladé Československo byl jediný stát na světě, který dokonale organizoval svou imigraci, měl pro ni pravidla a příchozí si důsledně vybíral. Programu se říkalo Ruská pomocná akce a měl pomoci v zemědělství či v technice. O podrobnostech této akce, o celé jedné zapomenuté emigrační vlně, o tom, jak jsme jako Češi uspěli, ale následně také hanebně selhali, diskutují s historičkou Danou Haškovou ve třinácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Tradičně ji vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Poslední dva roky žije střední Evropa – a tudíž i Česko – ukrajinskou emigrací. Dokázali jsme pomoct, vstřebali jsme příliv statisíců uprchlíků, můžeme na sebe být hrdí. Zároveň po dvou letech se na přišedší čílíme, diskutujeme, na co všechno mají nárok a jestli bychom své peníze neměli dávat jinam. Třináctá epizoda podcastu Hej, Slované ukáže, že absolutně nic z toho nejsou v českých dějinách novinky, protože prakticky tytéž debaty, tytéž společenské reakce a procesy se děly přesně před sto lety, kdy Československo přijalo vlnu uprchlíků z Ruské říše. Mimo vědeckou komunitu je to emigrace spíše zapomenutá, protože se o ní dlouho nesmělo mluvit: vadila jak nacistům, tak následně komunistům. Ti ostatně řadu někdejších emigrantů po druhé světové válce a „osvobození Československa“ unesli a uvěznili v gulazích. Byly to ostudné a ponižující chvíle znovuvzkříšeného státu, jelikož unesení lidé byli dávno plnohodnotnými občany Československa, které se však za ně nikdy nepostavilo. Ti, kteří věznění na Sibiři přežili, se začali vracet až po deseti dvanácti letech na konci padesátých let. Toto vše ale bylo možné kloudně zkoumat teprve po roce 1989, kdy se také naplno vyjelo, jak byla Ruská pomocná akce koncipována: jako promyšlená politika, která si z milionů lidí bloudících Evropou, zničenou po první světové válce, vybírala především studenty, zemědělce (protože čeští muži padli na frontě a pole neměl kdo obdělávat) a třeba techniky. Nově příchozí se novému domovu odvděčili řadou vynálezů, staveb, novými lékařskými obory, ale také novými impulsy v humanitních vědách. Československý stát pro ně připravil plnohodnotné školství od mateřinek po univerzity, učitelé měli stejná práva jako ti čeští. Leč postupně stát začal finanční kohoutky přivírat, protože Ruská pomocná akce byla velmi drahý program, který byl plánován jenom na čtyři roky – počítal totiž s tím, že se bolševický režim zhroutí a lidé se vrátí zpět do demokratického Ruska a pomůžou s jeho správou… O celém tomto fascinujícím příběhu, o němž víme v obecném povědomí málo, vypráví v epizodě historička Dana Hašková, která pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR a která vloni vydala objemný biografický slovník nazvaný Osobnosti emigrace z území Ruské říše v meziválečném Československu – oceněný jako slovník roku 2023. Aneb konečně podcast, kde se skutečně dozvíte, co jste ještě nevěděli.