Jiří Kaňa: K čemu adventem směřujeme

Advent je pro nás, křesťany, časem očekávání narození Ježíše Krista. Už jsme si na toto liturgické období zvykli tak, že jsme schopni si dopředu spočítat, za jak dlouho budou Vánoce. Především děti to považují za velmi důležité, protože díky adventním kalendářům si mohou snadno a často i sladce odpočítávat dobu, která je dělí od večera plného překvapení. Dospělým už možná tato upřímná dětská nedočkavost chybí. Advent pak berou spíš jako období příprav, úklidu, nákupů, uzávěrek. Někdy i nám, křesťanům, advent podobně uteče pod prsty. Připravíme tak na Vánoce nanejvýš svou domácnost, stihneme snad i nějaký koncert nebo punč u obecního vánočního stromu, ale na přípravu svého srdce už nestačíme. Přesto ale ta základní myšlenka, příprava na slavnost narození Božího Syna, kdesi hluboko v nás je tak hlavní, určující: malé Boží dítě, narozené Panně Marii, pod ochranou svatého Josefa, obklopené pastýři a ovečkami. Asi tak, jak se to poprvé v dějinách před 800 lety pokusil ztvárnit naživo svatý František pod horou Terminillo. Tato již tradiční vánoční scéna má však jeden duchovní háček, skrytý i v celém adventu. Díky tomu, že žijeme v novozákonní době, umíme si totiž celkem živě představit, k čemu adventem směřujeme. Jak to však bylo ta staletí předtím? V době starozákonní? Věřící Starého zákona, už od Abraháma znali advent, období čekání na Mesiáše, ale vůbec si nedokázali představit, kdy tato doba nastane a jak Mesiáše rozpoznají. Netrpělivost lidu často přerostla do té míry, že se různí samozvanci prohlašovali za Mesiáše a strhávali věřící ke vzpourám proti vládcům a utlačovatelům. Boží proroci před těmito falešným proroky i mesiáši téměř neustále kázali. Starý zákon nám však ukazuje, že čekat na splnění Božích příslibů, být trpělivý a stále věrný, nevzdávat to a nečekat přitom se založenýma rukama, je velmi těžké. Ale právě toto je skutečný advent, to je skutečná cesta víry. Dnes už si náš advent dokážeme spočítat, a to je možná příčina, proč pak selháváme v praktickém životě, když se nesplní hned naše očekávání. Mnoho křesťanů se pak dostává do krize víry jen proto, že už nemají sílu čekat na Boží pomoc a cítí se opuštění a zapomenutí. Ztrácejí důvěru v Boží věrnost a záchranu. Možná by nám k obnově víry pomohl skutečný biblický advent, který nemá čtyři neděle a ani Vánoce s přesným datem.