K jádru věci: BAKCHANTKY

Už jste slyšeli, že za humny se koná největší večírek všech dob? A tím „za humny“ rozumějte ve Stavovském divadle. Do Théb, kde vládne mladý racionální Pentheus, přichází nespoutaný Dionýsos. Jeho stoupenkyně Bakchantky provádějí v Kythairónských roklích podivné rituály. Jedni tvrdí, že se oddávají orgiím a vlastníma rukama sápou dobytek na kusy. Jiní říkají, že umí zázraky, že jim z holí teče med a mléko. Pentheus chce ve svém městě řád s s Dionýsem, bohem vína a divadla, se dostane do nevyhnutelného střetu. Vzniká nesmrtelný konflikt nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost - bipolarita racionální skepse a bezhlavého fanatismu. Filologové se přou, zda jsou Bakchantky komedií, nebo tragédií. Eurípidés v ní dává velký prostor chóru, o němž se domníváme, že byl v antickém Řecku zpívaný. Režisér Jan Frič tak zvolil formu scénického koncertu plného líbivých melodií, který se v určitém okamžiku zasekne a z barevné pompéznosti se stane komorní rodinné drama. O hudbě režisér Jan Frič v podcastu říká, že zní asi tak, jako by zněl Woodstock, kdyby v USA vyhráli komunisti. Ale kdo je vlastně ten narušitel systému, Dionýsos? A proč má na sobě božské slipy se zářivou jahodou? Musel Pentheus skončit bez hlavy? Podcastem provází dramaturgyně Nina Jacques, režisér Jan Frič a samotný Dionýsos, Petr Vančura.  Použité ukázky jsou z záznamu premiéry 16.2.2023. Hudba je hudbou inscenace z pera Jakuba Kudláče. Slyšíte zpívat a hrát herce Národního divadla, kapelu Bert & Friends a ženský sbor.