K jádru věci: WERNISCH

Ze kterého kostýmu má Lucie Trmíková modřiny? Jakou Wernischovu báseň má nejraději režisér Jan Nebeský? A k čemu nabádá wernischovské desatero? Inscenace, která vznikla ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL, je poctou Ivanu Wernischovi. Dílo tohoto českého básníka, překladatele a snivce ožívá v celé své hravosti a imaginativnosti. Wernischovy básně jsou eklektické a nepředvídatelné – plné vtipu, romantiky, existenciální tísně i nonsensu. Inscenace tento svět přetavuje do kaleidoskopu divokých obrazů, kde důležitou roli hrají nafukovací žraloci, badmintonové míčky a žebříky. „Mně se prostě nelíbí divadlo, které je zcela pochopitelně jasné,“ říká Lucie Trmíková. „Poezie by měla mít tajemství,“ doplňuje David Prachař. Spolu s těmito dvěma herci uslyšíte také hudebního skladatele Aleše Březinu, který vysvětlí, proč už při své práci nečeká na režijní pokyny Jana Nebeského. Celým podcastem nás provede dramaturgyně Jana Slouková. Použité ukázky jsou ze záznamu z premiéry z 13. 6. 2024.