Kacíř Jan Patočka: Dvacáté století – válečné, ale nehybné. A my jsem se z nihilismu vymanili? Pravda neexistuje? #33 episode artwork

EPISODE · Jul 5, 2024 · 40 MIN

Kacíř Jan Patočka: Dvacáté století – válečné, ale nehybné. A my jsem se z nihilismu vymanili? Pravda neexistuje? #33

from Echo Podcasty · host Echo Media

V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu. Patočkovy Kacířské eseje, poprvé publikované v roce 1975, jsou jednou z nejpřekládanějších filozofických knih české filozofie, patrně i kvůli působivé šesté eseji, v níž autor interpretuje dvacáté století z hlediska války. Tu nezavrhuje. Naopak navazuje na myšlenky, které doprovázejí filozofii od jejích začátků. Válka je otcem všech věcí, říká Hérakleitos – a Patočka to neodmítá. Konflikt nás rozvíjí, právě i tím, že lomcuje našimi jistotami. Nemusíme si hned představit reálnou válku. Máme-li zažít ve třetím pohybu otřesení, asi se nám nezadaří, budeme-li se všude setkávat s mírností. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že platí něco podobného jako v případě sebevraha. Nemáme-li svět umrtvit, musíme démonické síly války přesáhnout. Znamená to, že se nesmíme nechat přesvědčit otřesením a zůstat stát u dogmatického skepticismu. To by bylo pramálo kacířské. I reálné historické války otevírají dvě cesty. Jedna je sebevražedná a znehybňující: do válek se ponoříme s fascinací a necháme se její sílou přemoci. Druhá je nejistá, ale nadějeplná. Otřesení, které jen neoslabuje, ale rovněž obnažuje vlastní sílu, přesáhneme novým pojmem odpovědnosti. Tu Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Patočka se zde pohybuje, věren kacířství, na hraně: zkušenost násilí je základem pro nejzazší možnosti lidství, pro to, co někteří autoři označují jako pokřesťanský pojem odpovědnosti. Kapitoly I. Charta a kacíř [začátek až 20:30] II. „Zápolil s beznadějí.“ [20:30–31:45] III. Z čeho se rodí dějiny [31:45–52:05] IV. Válka tvůrcem jednoty? Ale co dál? [52:05–57:00] V. Solidarita otřesených [57:00 až konec] Celá epizoda na Pravda neexistuje? (@pravdaneexistujetm) | Forendors nebo na echo24.cz

V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu. Patočkovy Kacířské eseje, poprvé publikované v roce 1975, jsou jednou z nejpřekládanějších filozofických knih české filozofie, patrně i kvůli působivé šesté eseji, v níž autor interpretuje dvacáté století z hlediska války. Tu nezavrhuje. Naopak navazuje na myšlenky, které doprovázejí filozofii od jejích začátků. Válka je otcem všech věcí, říká Hérakleitos – a Patočka to neodmítá. Konflikt nás rozvíjí, právě i tím, že lomcuje našimi jistotami. Nemusíme si hned představit reálnou válku. Máme-li zažít ve třetím pohybu otřesení, asi se nám nezadaří, budeme-li se všude setkávat s mírností. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že platí něco podobného jako v případě sebevraha. Nemáme-li svět umrtvit, musíme démonické síly války přesáhnout. Znamená to, že se nesmíme nechat přesvědčit otřesením a zůstat stát u dogmatického skepticismu. To by bylo pramálo kacířské. I reálné historické války otevírají dvě cesty. Jedna je sebevražedná a znehybňující: do válek se ponoříme s fascinací a necháme se její sílou přemoci. Druhá je nejistá, ale nadějeplná. Otřesení, které jen neoslabuje, ale rovněž obnažuje vlastní sílu, přesáhneme novým pojmem odpovědnosti. Tu Patočka nazývá „solidaritou otřesených“. Patočka se zde pohybuje, věren kacířství, na hraně: zkušenost násilí je základem pro nejzazší možnosti lidství, pro to, co někteří autoři označují jako pokřesťanský pojem odpovědnosti. Kapitoly I. Charta a kacíř [začátek až 20:30] II. „Zápolil s beznadějí.“ [20:30–31:45] III. Z čeho se rodí dějiny [31:45–52:05] IV. Válka tvůrcem jednoty? Ale co dál? [52:05–57:00] V. Solidarita otřesených [57:00 až konec] Celá epizoda na Pravda neexistuje? (@pravdaneexistujetm) | Forendors nebo na echo24.cz

NOW PLAYING

Kacíř Jan Patočka: Dvacáté století – válečné, ale nehybné. A my jsem se z nihilismu vymanili? Pravda neexistuje? #33

0:00 40:04

No transcript for this episode yet

We transcribe on demand. Request one and we'll notify you when it's ready — usually under 10 minutes.

No similar episodes found.

No similar podcasts found.

Frequently Asked Questions

How long is this episode of Echo Podcasty?

This episode is 40 minutes long.

When was this Echo Podcasty episode published?

This episode was published on July 5, 2024.

What is this episode about?

V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v...

Can I download this Echo Podcasty episode?

Yes, you can download this episode by clicking the download button on the episode player, or subscribe to the podcast in your preferred podcast app for automatic downloads.
URL copied to clipboard!