Kdo je tady superman? Nietzsche o jedné dosud aktuální postavě. Pravda neexistuje? #15

„Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí,“ píše Friedrich Nietzsche ve svém spisu Tak pravil Zarathustra. Svůj pojem nadčlověka, který je do angličtiny převáděn jako superman, formuluje v době, v níž se to pokusy o stvoření nového člověka jen hemží. Charles Darwin ukázal ve své knize O původu druhů, že člověk pochází z opice. Na Nietzscheho to zapůsobilo: Bylo-li možné překonat opici, nešel by překonat i člověk? Z jiného hlediska se objevují pojmy nového člověka v kontextu socialistických utopií. Není možné člověka změnit tím, že přenastavíme společnost, případně člověka převychováme? A co více, možná jsme už člověka překonali. Izraelský historik Y. N. Harari tvrdí, že současný člověk je – co do životního komfortu, ale i jeho síly – blíže starověkým bohům než starověkému člověku. My nejsme homo sapiens, ale homo deus, člověk božský. Nietzsche je vůči těmto přístupům skeptický. Jeho nadčlověk – či svobodný duch – vzniká přetvářením sebe sama – o převýchovu mu tedy jde jednoznačně, ale o tu, kterou člověk na sebe uvalí sám. Ovšem radikální individualismus, který se Nietzschovi přisuzuje, německý filozof v mnoha svých polohách rovněž odmítá. Sice říká: „Chcete-li do vysokých výšek, choďte po vlastních nohou!“ Ale ihned dodává: „Choďte šlépějemi, kudy šla již vašich otců ctnost! Jak byste stoupali do výšin, nestoupá-li s vámi vůle vašich otců?“ Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že v tomto napětí individualismu a důrazu na dědictví tkví pozoruhodnost Nietzschova pojetí svobodného ducha. Otrocky neupadá do touhy po originalitě, ale také neodkazuje jen na „cesty otců“. Je třeba vydat se cestami otců, ale kráčet po vlastních nohách, a ještě pečlivě vybírat jen ctnostné stezky. Ostatně právě ctnost je pro nadčlověka stěžejní: nadčlověk není osoba hrubé síly. Takové jedince označuje německý myslitel za „kriply naruby“. Spíše je to člověk, který do sebe – díky klasické ctnosti spravedlnosti – vtělil co nejvíce hledisek na věc, a tím si vytvořil „hmat pro všechny lidi“. Nadčlověk není nad lidmi, ale má nadhled nad sebou, a proto umí být pozorný vůči druhým. Kapitoly I. Nihilismus podmínkou přátelskosti? [Počátek až 8.30] II. Od nadčlověka síly k převrácenému kriplu [8.30–26.40] III. Filosofie musí odpovědět na utrpení [26.40–37] IV. Nietzschovo evangelium: Tak pravil Zarathustra [37–45.40] V. „Jsou mrtvi všichni bozi: teď chceme, aby živ byl nadčlověk.“ [45.40–55.50] VI. Kundera: Jen minulost je plná života, budoucnost prázdnota [55.50–1.07.50] VII. Nadčlověk má hmat pro všechny lidi [1.07.50–1.15.40] VIII. Čtyři tipy, jak se stát svobodným duchem [1.15.40 až konec] Bibliografie Y. N. Harari, Homo Deus. Stručné dějiny zítřka, přel. Ondřej Červenka, Praha: Leda, 2017. M. Kundera, Kniha smíchu a zapomnění, Brno: Atlantis 2017. F. Nietzsche, Ecce homo, přel. J. Fischer, Nakladatelství Olomouc: Olomouc 2001. F. Nietzsche, Genealogie morálky, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2019. F. Nietzsche, Kritische Gesamtausgabe, II/2. Briefwechsel, vyd. G. Colli – M. Montinari, München 1976. F. Nietzsche, Lidské, příliš lidské, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2018. F. Nietzsche, Mimo dobro a zlo, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2021. F. Nietzsche, O užitku a škodlivosti historie pro život, in: Nečasové úvahy, přel. J. Krejčí – P. Kouba, Praha: OIKOYMENH 2021. F. Nietzsche, Pozdní pozůstalost, I, přel. V. Koubová, Praha: OIKOYMENH, 2020. F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra. Kniha pro všechny a nikoho, přel. O. Fischer, Praha: Rybka Publisher 2018. F. Nietzsche, Zrození tragédie z ducha hudby, přel. O. Fischer, Praha: Gryf, 1993.