Martin Holík: Opravdové lidství

Ve středu jsem byl v Senátu na Koncertu 5 tváří zdi. Nejprve jsme se setkali v zadním salonku za Zrcadlovým sálem na ekumenické modlitbě. Už to je samo o sobě unikátní. Seděli jsme vedle sebe pracovníci vězeňské služby, představitelé restorativní justice, právníci, umělec a kytarista Ondřej Škoch, několik nás duchovních z různých křesťanských církví a také přijelo pět mužů, v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody a jeden před půl rokem propuštěný. Dělá správce a zahradníka u sester Boromejek v nemocnici pod Petřínem.Na výborně slovem provázeném koncertě vážné hudby vystupovali mezi skladbami jednotliví účastníci: při vystoupení některých se člověku tajil dech. Drogy, krádeže, vězení, pomoc MVS, a na svobodě opět drogy, opět vězení – a pak do toho vstoupila definitivně Radostná zpráva o milujícím Bohu, reprezentovaná těmi, kteří se do věznic vydávají. Spáchal jste mnoho zlého, ale my jsme vás přijeli podpořit. Děláme také mnoho pro vaše děti. Chceme, abyste se sem už nikdy nevrátil.A já děkuji za ty dobré duše, a vám posluchačům přeji, ať jste tu a tam tichou vrbou na trápení druhých. Jak málo stačí, a situace by se mohla otočit. Pak budeme potřební my. A to je opravdová stránka lidství.Pán Bůh s námi. POJĎME DO KANÁÁN Pojďme do Kanáán: Vraťte se domů, řekla stařičká Noemi svým snachám – Orpas a Rút po smrti svého muže.  Neopustím Tě, odpověděla překvapivě Noemi a přineslo to požehnání všem.Zaskočme do Jeruzaléma: Anna s Joachimem žili pokorně a nenápadně, milovali Boha z celého srdce a tuto lásku předali svému jedináčkovi, dcerce Mařence.  Jako Noemi, i oni patří do řetězu úžasných lidí, skrze které přijde mezi lidi Mesiáš.Pojďme do Betánie za Jordánem: Marta uměla dobře organizovat, věděla, kde co opatřit a kdy se pustit do práce, aby bylo pro milé návštěvy vše včas připraveno.Marie věděla, že Mistra nemohou nechat osamoceného čekat na pohoštění, krom toho stejně jako Marta milovala jeho hlas a to, co říkal.Lazar byl tiše hrdý na svého přítele a na zázemí svého domu.A hupky hupky na Velehrad: Gorazd se nadchl novým náboženstvím, víru v Krista mu pomohli utvrdit bratři, kteří by jeden bez druhého nedokázali nic: Konstantin a Metoděj.A ještě do Milána: Carlo Acutis zápasil s nemocí a v patnácti letech věděl, že zemře; jeho povzbuzení tisíců křesťanů skrze webové stránky o eucharistických zázracích se jen tak neztratí.Proč připomínám všechna tato jména? Protože jsem přesvědčen, že je možné připsat větu se jménem každého z vás, posluchačů. My všichni totiž patříme do rodiny těch, kteří usilují mít se rádi, hledí k Bohu, mají dobrou vůli a jsou připraveni chválit, povzbuzovat, odpouštět, žádat o odpuštění, chovat se jako Ježíš. Víte to, víme to? Skvěle, díky!