Martin Holík: Pojďme do Kanáán

Pojďme do Kanáán: Vraťte se domů, řekla stařičká Noemi svým snachám – Orpas a Rút po smrti svého muže.  Neopustím Tě, odpověděla překvapivě Noemi a přineslo to požehnání všem.Zaskočme do Jeruzaléma: Anna s Joachimem žili pokorně a nenápadně, milovali Boha z celého srdce a tuto lásku předali svému jedináčkovi, dcerce Mařence.  Jako Noemi, i oni patří do řetězu úžasných lidí, skrze které přijde mezi lidi Mesiáš.Pojďme do Betánie za Jordánem: Marta uměla dobře organizovat, věděla, kde co opatřit a kdy se pustit do práce, aby bylo pro milé návštěvy vše včas připraveno.Marie věděla, že Mistra nemohou nechat osamoceného čekat na pohoštění, krom toho stejně jako Marta milovala jeho hlas a to, co říkal.Lazar byl tiše hrdý na svého přítele a na zázemí svého domu.A hupky hupky na Velehrad: Gorazd se nadchl novým náboženstvím, víru v Krista mu pomohli utvrdit bratři, kteří by jeden bez druhého nedokázali nic: Konstantin a Metoděj.A ještě do Milána: Carlo Acutis zápasil s nemocí a v patnácti letech věděl, že zemře; jeho povzbuzení tisíců křesťanů skrze webové stránky o eucharistických zázracích se jen tak neztratí.Proč připomínám všechna tato jména? Protože jsem přesvědčen, že je možné připsat větu se jménem každého z vás, posluchačů. My všichni totiž patříme do rodiny těch, kteří usilují mít se rádi, hledí k Bohu, mají dobrou vůli a jsou připraveni chválit, povzbuzovat, odpouštět, žádat o odpuštění, chovat se jako Ježíš. Víte to, víme to? Skvěle, díky!