Mezi svými

Sobotní odpoledne a večer jsem strávil v Třinci jako živá kniha. To možná koukáte, co tady plácám, že? Ještě dodám, že nás, tedy živých knih, bylo více a že jedna z nich byla dokonce v Americe a přitom se účastnila akce v Třinci. Teď docílím možná i toho, že čtenářky a čtenáři, kteří stále píšou pod Očima, že jsou tak hnusné, že je ani nečtou, je doopravdy přestanou číst. Zbaví se vysokého tlaku z toho, že je stejně čtou, ač je číst nechtěli.