O sjezdu Sudetských Němců a historii jejich odsunu

Velká část sudetských Němců podporovala Hitlerovu NSDAP. Srovnatelné procento Čechů ale podporovalo stalinistickou KSČ. Neměli být také odsunuti kvůli hrůzám stalinské diktatury?Veřejná debata o vhodnosti nebo nevhodnosti konání sjezdu sudetských Němců v Brně potvrzuje, že existuje jedna minulost a mnoho historii. Každá ze stran líčí poválečný odsun Němců úplně opačně a líčí ho tak, aby to vyhovovalo jejím současným politickým cílům. Jde o typickou politickou instrumentalizaci historie pro současnou agendu. Sjezd v Brně byl zástupný problém a postoje k němu jasně kopírují štěpení politické scény na národně-konzervativní a liberálně-kosmopolitní směr. Platí, že čím více je kdo proti EU, tím byl větším odpůrcem konání sjezdu v Brně. Čili o nějakou objektivní historickou pravdu vůbec nejde.Pikantní ovšem je, že nejvíce protiněmeckou notu hrají ti politikové, kteří zároveň podporují německou AfD. Pokud z Německa hrozí nebezpečí ve vztahu k Benešovým dekretům, je to od AfD. SPD je s nimi v jedné europarlamentní frakci a zároveň horuje proti Sudetoněmeckému krajanskému sdružení.Na územích zemí Koruny české žilo přes 600 let smíšené obyvatelstvo a až na ojedinělé okamžiky žilo v klidu a míru. Až formování občanské společnosti v 2. polovině 19. století vedlo k vzniku moderních nacionálních identit, které začaly být vůči sobě čím dál nevraživější. Tak byla německá menšina po roce 1918 přinucena žít v národním státě Čechoslovaků, přičemž jejich postavení – trefně vystižené historikem Igorem Lukešem – nebylo zcela rovnoprávné. Nebyli majiteli domu, ale jen nájemníky. Do toho přišla velká hospodářská krize, která měla v pohraničí daleko ničivější dopad. Je tedy celkem pochopitelné, že když sudetští Němci viděli hitlerovskou propagandu spektakulárních úspěchů a slyšeli na „Heim ins Reich“, zatímco v ČSR je nic podobného nečekalo.Odsun Němců navázal na trend očišťování společnosti od tzv. nezdravých elementů, který začal v závěru třicátých let a pokračoval až do let padesátých. Nejdříve byli na řadě demokraté, liberálové, Židé a Romové, pak Němci, třídní nepřátele a reakcionáři. Podporou bezpráví se tak čeští demokraté sami oslabili. Není v tom tedy žádné národní sebemrskačství, když si to na základě historických pramenů přiznáme. Česká republika tím rozhodně nebude ohroženější.