papež František: Co chcete, abych pro vás udělal?

Co chcete, abych pro vás udělal? papež František Jakuba a Jana se Ježíš v 10. kapitole Markova evangelia ptá: „Co chcete, abych pro vás udělal?“. A hned poté: „Můžete pít kalich, který já piji, přijmout křest, kterým jsem pokřtěn já?“. Ježíš klade otázky, a tak nám pomáhá rozlišovat, protože otázky nás nutí objevovat to, co je v nás, osvětlují to, co nosíme v srdci a co tak často nepoznáváme. Prostřednictvím těchto otázek Ježíš odhaluje pouto a očekávání, které k němu učedníci mají, se světly a stíny typickými pro každý vztah. Jakub a Jan jsou vlastně s Ježíšem spřízněni, ale mají své požadavky. Vyjadřují touhu být mu nablízku, ale jen proto, aby zaujali čestné místo, aby hráli důležitou roli, aby „seděli v jeho slávě po jeho pravici a po jeho levici“. Zjevně považují Ježíše za Mesiáše, Mesiáše vítězného, oslavovaného, a očekávají, že se s nimi bude dělit o svou slávu. Vidí v Ježíši Mesiáše, ale představují si ho podle logiky moci. Ježíš se nezastavuje u slov učedníků, ale jde hlouběji, naslouchá a čte v srdci každého z nich a také každého z nás. A v dialogu se prostřednictvím dvou otázek snaží odhalit touhu, která se za těmito žádostmi skrývá. „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Jako by se ptal: „Čím chcete, abych pro vás byl?“, tím demaskuje, po čem skutečně touží: po mocném, vítězném Mesiáši, který jim zajistí čestné místo. Druhou otázkou pak tuto představu Mesiáše vyvrací. Ježíš se vlastně ptá: „Cožpak můžete pít kalich, který já piji, nebo se dát pokřtít křtem, kterým jsem já pokřtěn?“ Odhaluje jim, že není Mesiášem, za kterého ho považují; je Bohem lásky, který se sklání, aby dosáhl na ponížené; který se činí slabým, aby pozvedl slabé; který pracuje pro mír, a ne pro válku; který přišel, aby sloužil, a ne aby mu sloužili. Kalich, který bude Pán pít, je obětí jeho života, a jeho život nám byl darován z lásky, a to až k smrti na kříži. Bratři a sestry, Ježíš odhaluje myšlenky, touhy v našich srdcích, někdy demaskuje naše očekávání slávy, nadvlády, moci. Pomáhá nám, abychom už nemysleli podle kritérií světa, ale podle stylu Boha, který se činí posledním, aby poslední byli pozvednuti a stali se prvními. I my se můžeme naučit Božímu stylu: službě. Nezapomínejme na tři slova, která ukazují Boží styl služby: blízkost, soucit a laskavost.Usilujme: ne o moc, ale o službu. Služba je křesťanský způsob života. Nejde o seznam věcí, které je třeba udělat, jako bychom po jejich splnění mohli považovat svou cestu za ukončenou; ten, kdo slouží s láskou, neříká: „teď přijde na řadu někdo jiný“. To je myšlení zaměstnanců, nikoliv svědků. Služba se rodí z lásky a láska nezná hranice, nekalkuluje, vydává se a dává. Láska nepřináší jen výsledky, není to příležitostný výkon, je to něco, co se rodí ze srdce. Každé dílo milosrdenství se stává odrazem Boží lásky. A tak každý z nás pokračujeme v Ježíšově díle ve světě. V tomto světle si můžeme připomenout v neděli blahořečené učedníky evangelia. V průběhu pohnutých dějin lidstva byli věrnými služebníky, muži a ženami, kteří sloužili v mučednictví i radosti, jako bratr Manuel Ruiz Lopez a jeho společníci. Jsou to horliví kněží a zasvěcené ženy a muži plní vášně, misionářského nadšení, jako otec Giuseppe Allamano, sestra Paradis Marie Leonie a sestra Elena Guerra. Tito noví světci žili Ježíšovým stylem: službou. Víra a apoštolát, který vykonávali, v nich nepodněcovaly světské touhy a touhu po moci, ale naopak, činily se služebníky svých bratří a sester, tvořivými v konání dobra, vytrvalými v těžkostech, velkorysými až do konce. Text je kompilací ze dvou řečí, podstatný je tento:https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-10/pepezova-homilie-pri-kanonizaci.html Přeložila česká sekce vatikánských médií, krátil a upravil Martin Holík