Příběh prof. Antonína Klobouka

Antonín Klobouk (* 18.9.1885 Velký Týnec u Olomouce – † 12.11.1956 Brno) byl profesor buiatriky Vysoké školy zvěrolékařské v Brně; objevitel nakažlivé obrny prasat (Těšínské choroby tradované jako Kloboukova choroba prasat); pracoval na výzkumu slintavky a kulhavky; rektor Vysoké školy veterinární v letech 1946–1949. Prof. MVDr. Antonín Klobouk, DrSc., jako dlouholetý vynikající pedagog bývalé Vysoké školy zvěrolékařské (později veterinární), kde vychovával několik generací veterinárních lékařů, budoucích učitelů i vědeckých pracovníků, se nesmazatelně zapsal i do dějin československé veterinární vědy. Je skutečně obdivuhodné, jak dokonale a systematicky byla promyšlena dlouholetá koncepce jeho pedagogické a vědecké práce při tak širokém rozsahu celoživotní činnosti. Alespoň v úvodu je nutno připomenout hlavní vědecké aktivity prof. Klobouka, které byly již v minulosti opakovaně zhodnoceny. Od samotného počátku, kterým byla soukromá habilitace na brněnské vysoké škole v roce 1921, se datují nejvýznačnější vědecké poznatky na úseku tehdy nejrozšířenějších infekčních onemocnění domácích přežvýkavců. Především to byly výzkumy slintavky a kulhavky, jejíž epizootie se v letech mezi dvěma světovými válkami početně vyskytovaly na našem území. Dalším pravděpodobně nejvýznačnějším dílem profesora Klobouka jsou soubory prací o nakažlivé obrně prasat, které intenzivně pokračovaly v poválečných letech. Jeho vědecké poznatky o této nemoci označované i mezinárodně jako „Kloboukova nemoc“ se staly základem k jejímu úspěšnému utlumení u nás. Předmětem vědeckého bádání se dále stalo studium kliniky, diagnostiky a metod tlumení tuberkulózy a podobně i brucelózy, které vyvrcholily rovněž po druhé světové válce a byly dále rozvíjeny jeho spolupracovníky a žáky.