Rétorika od Trumpa po sofisty Kdo je nejnebezpečnější? Ten, kdo umí mluvit. Pravda neexistuje? #39

Je rozšířeným předsudkem, že člověk je tvor, který umí mluvit. Dlouhou dobu se přitom na západě vědělo, že mluvit umí jen ten, kdo je ochoten se to učit, i v dospělosti. Proto se do vzdělávání zapojovala rétorika. Kdo se naučil mluvit ve třech letech, zvládl základ. Chce-li někdo skutečně umět mluvit, nezbývá, než se mluvu učit na podruhé v dospělosti – s jiným typem soustředěnosti a na vyšší úrovni reflexe. Ještě ve středověku se musel třeba i lékař vzdělávat v rétorice. Člověk neumí mluvit napoprvé, ale napodruhé. Italský filozof Giorgio Agamben k tomu poznamenává: Člověk není tvor mající jazyk – zoon logon echon –, nýbrž tvor, který o jazyk bez ustání přichází. Nejen zanedbáváním. Již i mírná nepohoda nás může připravit o řeč: hledáme slova, koktáme, zadrháváme se. Být člověkem je věčným bojem o slovo. Autorka podcastu Tereza Matějčková tematizuje umění řeči jako jednu ze tří dovedností, na níž – vedle psaní a čtení – stojí tzv. humanitní vědy. Zaměřuje se přitom na současný zájem o řeč, jíž digitální technologie otevřely nový prostor. Co bylo kdysi omezené na aulu nebo parlament, kde proslov mohla posoudit vybraná skupina, se nyní díky digitálním technologiím otevírá miliónům uživatelů. Umně mluvit nás činí mocnými i svobodnými, a to zvláště ve světě, v němž je vyřčené slovo vlivnější než napsané. To ostatně reflektují i vývojáři z Googlu, kteří formulovali heslo: Speaking is the new typing. Mluvení je dnes to, co kdysi bylo psaní na počítači. Nevyjadřují tím jen náskok mluveného slova. Ale rovněž pojmenovávají proměnu toho, jak používáme technologie. I s dotykovými obrazovkami stále častěji mluvíme a zprávy často již nepíšeme, ale namlouváme. Znamená to vše, že stojíme uprostřed renesance rétoriky? Kapitoly VI. Speaking is the new typing. [úvod až 14:00] VII. Špatná pověst rétoriky: „Vyhrajeme všichni, protože vyhrajeme.“ [14:00 až 29:23] VIII. Člověk: tvor nemající jazyk [29:23–38:00] IX. Rétorika? Vnímání v řeči [38:00–56:00] X. Mluvte. Ale sami se sebou! [56:00–konec] Bibliografie Giorgio Agamben, L’uso dei corpi, Vicenza: Neri Pozza, 2014 [Use of Bodies, přel. Adam Kotsko, Stanford: Stanford University Press, 2016]. Aristotelés, Rétorika, přel. Antonín Kříž, Praha: Petr Rezek, 1999. Mauro Bonazzi, Sofisté, Praha: Herrmann a synové, 2024. Michael Ehlers, Rhetorik. Die Kunst der Rede im digitalen Zeitalter, Kulmbach: Books Success, 2018. Mark Hawkins-Dady, Reden, die unsere Welt veränderten. Mit einer Einführung von Simon Sebag Montefiore, přel. Michael Bischoff, Berlin: Insel Verlag, 2019 [anglický originál vyšel pod názvem Speeches that Changed the World]. Norman Vincent Peale, Síla pozitivního myšlení, přel. Jitka Lukešová, Praha: Pragma, 2007. Platón, Gorgias, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 1992. Nassim Nicholas Taleb, Anti-Fragile. How to Live in a World We Don’t Understand, London: Penguin, 2012. Donald Trump’s Debates: 5 Mental Tricks You Didn’t Notice (https://www.youtube.com/watch?v=9LR6EA91zLo&t=340s)