Sartre v okupovaném Československu: Zoufalství je učitelem svobody. Pravda neexistuje? #14

„Lidé jsou svobodní a lidský život začíná na rubu zoufalství,“ pronáší Elektra v divadelní hře Mouchy od Jeana-Paula Sartra. V Československu byla hra uvedena v listopadu 1968, do hlavních rolí byli obsazeni František Němec a Jaroslava Adamová. Francouzský existencialista – a nyní i marxista, autor Kritiky dialektického rozumu – přijíždí pří této příležitosti do Československa. Při rozhovorech dává najevo, jak jej zdrtila okupace a zmařila jeho naději, že se právě v Československu může ustavit svobodná socialistická společnost. Věta o rubu zoufalství dle Sartra vystihuje stav země. Připomíná jinou filozofovu proslulou větu. Francouzský myslitel pronesl, že nikdy nebyl tak svobodný jako během německé okupace. Tíseň z okupace v něm vykřesala nejintenzivnější vědomí svobody i chuť ji vybojovat. V citované větě – „Lidé jsou svobodní a lidský život začíná na rubu zoufalství“ – rovněž zaznívá teze, dle které ztráta svobody zakládá poznání toho, co jsme měli, aniž bychom to věděli. Ve ztrátě, nikoli v zisku se učíme, co skutečně chceme. Autorka Tereza Matějčková se v novém dílu podcastu Pravda neexistuje? věnuje francouzskému gigantovi na pozadí nedávno vydané knihy Ti druzí. Jean Paul Sartre v Československu od Karla Srpa. Publikace mapuje působení Sartrovy filozofie na umělce, veřejné intelektuály i československé filozofické kolegy. Za osu knihy si bere čtyři Sartrovy návštěvy Československa. Hlavním motivem podcastu jsou Sartrovy dvě tváře. Mnozí českoslovenští intelektuálové se těšili na Sartra existencialistu a místo toho přijel marxista. Sám filozof přitom trval na tom, že spojit tyto dvě tváře je možné, tím spíše, že člověk sám není ani marxista ani existencialista, ale ve svém základu nepřítomností vší určitosti. Jinými slovy, člověk je neurčené zvíře. Díky této neurčitosti se může stát ledačíms, ale hlavně: díky téže neurčitosti, která je podstatnější než každá identita, může kdykoli vše shodit. Přerod Sartra existencialisty v marxistu je proto rovněž ilustrací filozofovy teze, že máloco je tak opravdové, protože svobodné, jako zničit si pověst a představu druhých o tom, kým jsme. Kapitoly I. Úvod: Sartrovy „krvavé otázky“ [Od počátku do 11. minuty] II. „První“ Sartre: Není větší svobody než si umět zničit pověst [Od 11. minuty do 37.30] III. „Druhý“ Sartre: Marxismus, solidarita, ale i milovaná individualita [37.30–52. minuta] IV. Sartre v Československu: „Vaše situace ukazuje, že čin nutně nemusí mít naději.“ Bibliografie Fanon, Frantz, Psanci této země, přel. Dušan Špitalský, Praha: Tranzit, 2015. Judt, Tony, Falešné ideje, cizí krev, přel. Martin Pokorný, Praha: Prostor, 2018. Lévy, Bernard-Henry, Sartrovo století, přel. M. Novotný, Brno: Host 2003. Patočka, Jan, Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKOYMENH, 2003. Sartre, Jean-Paul, Bytí a nicota, přel. Oldřich Kuba, Praha: OIKOYMENH, 2018. Sartre, Jean-Paul, Mouchy, přel. František Vrba, Praha: Orbis, 1964. Sartre, Jean-Paul, S vyloučením veřejnosti, in: Pět her, přel. A. J. Liehm, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1962. Srp, Karel, Druzí. Sartre a Československo, grafická úprava Pavel Růt, Praha: Arbor Vitae, 2023.