SPECIÁL: Pod povrchem Ostraky. Michal Prokop si řekl o album roku

Celé epizody pouze na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/notyvole⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/notyvole⁠⁠⁠⁠„Mluvíme o albu roku 2025?“ Tahle otázma zazní v novém speciálu podcastové revue Noty vole hned několikrát. U pánů Sága, Šroubka a Šéfíka nejde o prázdnou hlášku, ale o konstatování faktu. Ostraka od Michala Prokopa a jeho Framus Five je totiž výjimečná ve všech směrech — autorsky, interpretačně i produkčně. „Tohle je poctivě vystavěná nahrávka, která přitom vůbec nepůsobí zaprášeně. Je aktuální, silná, hudebně barevná a zároveň naprosto svoje. A přesně o tom je tahle epizoda. Chceme tu desku celou projít, prožít a vysvětlit, proč z ní máme husinu,“ říká v úvodu podcastu Dany Stejskal. V hodinové epizodě jde naše trojice hluboko. Baví se o jednotlivých skladbách, o textech Michala Bulíře i Mariana Zimy, o producentské práci Pavla Marcela i aranžérském vkladu Andyho Čermáka. Nechybí detaily o vzniku desky, souvislosti se starší tvorbou ani sarkasmus.„Texty jako Ostraka jsou natolik silný, že je nemůže zpívat dvacetiletej kluk. A Michal Prokop je umí podat tak, že tomu věříš každým slovem,“ říká Honza Vedral. Jedním z hlavních témat epizody je i práce s jazykem a významem. V době, kdy je většina popové produkce zahleděná sama do sebe, přichází Prokop s texty, které míří vysoko — a přitom mají osten a nepůsobí pateticky. „Bojím se velkých slov, jediné svaté pravdy... To jsou věty, který tě fakt zasáhnou. A přitom tam není žádnej prst vztyčenej kázáním. Je v tom život, strach i naděje,“ cituje wlado text titulní skladby Ostraka. Podcast neopomíjí ani výkon samotného Michala Prokopa. V 78 letech zpívá s energií, citem i přesností, která by mohla být vzorem celé generaci mladších zpěváků. „Michal se učil zpívat na Rayi Charlesovi. A to je slyšet. Pořád má autentický soulový základ, který si pořád drží barvu i sílu,“ říká Honza Vedral. Vedle silných textů se epizoda věnuje i skladbám, které působí na první poslech nenápadně, ale zrají jako víno. Jako třeba Sejmi nebo překvapivá závěrečná verze legendární semaforské písně Na shledanou. „To je rypadlo. Ne lopata. A přeházíš s ním půl uhelnýho dolu,“ popisuje Dany odvahu znovu uchopit známý text a převrátit ho do kytarové písně.Verdikt? Deska Ostraka není jen hudební návratem. Je to výpověď o době, o životě, o stárnutí, ale i o neochotě vzdát se vnitřní pravdy. Je to nahrávka, která může oslovit všechny generace — pokud jí dají čas. „Tohle je album, který ti připomene, proč máš hudbu rád. A je jedno, jestli je ti dvacet, třicet, padesát nebo sedmdesát osm,“ shrnuje to na závěr pan Šéfík.Celé epizody pouze na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/notyvole⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo ⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/notyvole⁠⁠⁠