Tamara Suchánková: Obyčejná kapka štěstí

Obyčejná kapka štěstí Jednou ráno mě probudila svěží vůně deště, která se - spolu s chladným vzduchem drala do pokoje skrze pootevřené okno. Napadlo mě, že by bylo úžasné, kdybych nemusela nikam chodit. Jenže co naplat, musela jsem vstát.Den v návalu běžných každodenních povinností rychle utíkal; odpoledne jsem sedla do auta a jela na faru, kde jsme měli mít s dětmi náboženství. Stěrače stíraly kapky deště, které padaly na přední sklo a snažily se ke mně očividně dovnitř probubnovat. „Chudáci moji malí,“ pomyslela jsem na děti, „ze školy a v tom dešti ještě jít na faru.“ A začala jsem přemýšlet, čím bychom si dnes navzdory plánu, který jsem měla, mohli tu hodinu zpříjemnit. A v tom mě to napadlo. To je ono! Co kdyby se ty kapky proměnily v kapky štěstí? Hned se mi v hlavě začal rodit plán. Rozběhla jsem se z parkoviště deštěm do třídy na faře. Děti přicházely, a ačkoli byly mokré a třída se naplňovala vůní vody z jejich deštníků a pláštěnek, sedaly si ke stolu s očima sluníčkovýma, upřenýma na mě, co se dnes bude dít. „Máte rádi déšť?“ zeptala jsem se. Děti na mě volaly různé odpovědi, někdo ano a někdo ne. Ptát se taky ve chvíli, kdy jste mokří na něco takového … Ale většina odpovědí byla kladných. Pro děti je totiž déšť taky dobrý důvod k radovánkám „Myslíte si, že je déšť důležitý? Zavřete oči a představte si, že venku krásně svítí sluníčko. Sedíme na farní zahradě a máme pořádnou žízeň. A tak se rozběhneme ke kohoutku, otočíme jím a napijeme se. A tak to má i příroda s deštěm. Voda je velmi důležitá nejen pro ni, ale i pro nás, protože jsme její nedílnou součástí. A taky naše tělo je tvořeno skoro celé z vody, i když to tak nevypadá. Jsou ale země, kde je vody velmi málo a je vzácná. Děti se tam ke kohoutku rozběhnout nemohou, vodu jim dovážejí a musí s ní velmi šetřit. Každá kapka vody stačí k velkému štěstí.  A tak mě dnes napadlo, že i my někoho takovou kapkou štěstí obdarujeme. Nakreslete na výkres všechno, co máte móóóc rády na celém světě. Cokoli. Rodiče, nějaké dobroty, zvířátka, věci, co vás napadne.“  Děti se daly s chutí do práce. Na obrázcích se začaly objevovat maminky, zmrzliny, kamarádi, zvířátka, sladkosti, hračky. Z obličejů bylo vidět, že se opravdu snaží kreslit, co jim dělá velkou radost. Když bylo všechno hotovo, namalovali jsme kolem toho velkou kapku, kterou si děti potom vystřihly. No nevěřili byste, jak krásné kapky to byly a kolik opravdového dětského štěstí v nich bylo. „Právě jste vytvořily kapku štěstí a radosti,“ říkám dětem. „Teď si ji můžete vzít domů a někoho s ní obdarujte. Třeba toho, kdo ji moc potřebuje.“ Každý držel svou kapku plnou toho svého štěstí v ruce, a při odchodu jsem slyšela, jak za dveřmi hrdě vysvětlují rodičům, jak velkou má ta kapka cenu. Určitě všechny našly svého příjemce. Až bude někdy pršet a budete mít špatnou náladu, zkuste se i vy podívat na svět jinak. Možná v každé té kapce uvidíte jednoho člověka, který potřebuje potěšit. A možná tím skutkem pomůžete i sami sobě, protože radost potřebujeme k životu stejně, jako tu vodu. A taková obyčejná kapička štěstí a radosti dělá zázraky. Tamara Suchánková, Kroměříž