Tereza Semotamová: Audio, sebereflexe, utopie, elitářskost v umění a touha po facce

Do třetího dílu podcastové série přijala pozvání Tereza Semotamová. V úvodu se ozvala Terezina cesta k psaní i divadlu a studium Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristky na JAMU. Promýšlení autorské pozice v situaci psaní ať už prózy, blogových zápisků nebo dramatických textů pro rozhlas a divadlo pak rámuje celý rozhovor. Jak balancovat mezi samotou a potřebou sdílení při psaní pro divadlo? Být nejblíž, ale zároveň se úplně neúčastnit? Pobývání s tématem a hledání nástrojů k jeho uchopení Tereza popisuje při sebereflexi práce na rozepsaném divadelním textu. Představuje zdroje, které s ním hnuly, zejména vhled do ekonomických teorií a pojmu ekonomie (či mentality) nedostatku Eldara Shafira. Jak vysvětluje v knize Utopie pro realisty Rutger Bregman, pokud lidé vnímají něco (čas, peníze, jídlo) jako nedostatkové, jejich chování, reakce a kognitivní schopnosti se mění. Jaké tvůrčí a pečující strategie lze rozvíjet při tematizaci závažných sociálních či politických problémů současnosti a budoucnosti a kdo je adresátem naší tvorby? Může být divadlo prostorem pro utopii, místem pro opakované kladení „nechtěných otázek“, které Tereza vnímá jako projev vnitřního anarchismu? V otázce oslovování různých vrstev čtenářů či diváků jsme se dostali k sebereflexi HaDivadla i možnostem marketingu. Skrze vhled do interpretace románu Zeď Marlen Haushoferové, jehož inscenaci HaDivadlo aktuálně připravuje, pak Tereza přinesla také pár tipů k četbě: mezi nimi například prózu Tady je všechno ještě možné Gianny Molinari. Je ještě všechno možné – v divadle budoucnosti? — Moderují: Anna Prstková, Matěj Nytra. Host: Tereza Semotamová.