Výstřední vesmír (BONUS)

Ukázka z knihy Výstřední vesmír – Explodující hvězdy, temná energie a zrychlování kosmu. Autorem knihy je přední světový astronom a expert na supernovy Robert P. Kirshner, který působí jako profesor na Harvardově univerzitě a v harvardském astrofyzikálním středisku. Jeho vědeckým zájmem je hmota ve vesmíru. Kniha vypráví příběh odhalování jednoho z kosmických tajemství – tajemství zrychlování expanze vesmíru. Umožňuje čtenáři nahlédnout do „kuchyně“ týmu, jehož výzkum vedl k mimořádnému (i pro řadu vědců překvapivému) kosmologickému objevu – že rozpínání vesmíru urychluje temná energie. Jde o čtivě napsanou knihu o jednom z nejaktuálnějších kosmologických témat posledních let. Robert P. Kirshner (* 15. srpna 1949) je americký fyzik a astronom. Známý je především díky práci ve fyzice supernov, zkoumání zbytků supernov, velkorozměrových struktur vesmíru a využití supernov pro měření rychlosti vesmírné expanze. Bakalářský titul získal na Harvardově univerzitě, doktorát udělal na Kalifornském technologickém institutu v roce 1975. Vedl práce v pozorování SN 1987A, nejjasnější supernova od dob Johannesa Keplera, s použitím International Ultraviolet Explorer a také Hubbleova vesmírného dalekohledu po jeho startu v roce 1990. V 90. letech byl součástí projektu Las Campanas Redshift Survey, ve kterém bylo zkoumáno 35 000 galaxií. V 90. letech byl rovněž členem týmu High-Z Supernova Search Team, který zkoumal rychlost rozpínání vesmíru pomocí vzdálených supernov. V roce 1998 členové týmu objevili, že rychlost vesmírné expanze roste, což implikuje existenci temné energie. Za tuto práci získal Gruberovu kosmologickou cenu. Adam Riess a Brian Schmidt, oba Kirshnerovi studenti získali Nobelovu cenu za fyziku. Popis tohoto objevu je podán v knize „The Extravagant Universe“, která vyšla i v českém překladu od Nakladatelství Paseka jako Výstřední vesmír. [4]Od roku 1998 je členem Národní akademie věd Spojených států amerických, v letech 2004-2006 byl prezidentem Americké astronomické společnosti. V roce 2015 získal Wolfovu cenu za fyziku. V roce 1986 se stal profesorem na Harvardově univerzitě, tuto činnost vykonává i v roce 2016. Pomohl univerzitě vstoupit do Maggelanovy observatoře a také do projektu Giant Magellan Telescope. Působil rovněž na Michiganské univerzitě a na Národní observatoři Kitt Peak.