Vzkříšený život // Lukáš Targosz

Co se děje v Korintu, zůstane v Korintu 9. - Když mluvíme o křesťanech, používáme někdy slovo „věřící“, což evokuje, že křesťan je především někdo, kdo něčemu nebo někomu věří. Většinu problémů, které Pavel v Korintu řeší, se ale netýkají otázek věrouky, protože křesťana spíše popíše to, jak se jeho víra projevuje v chování, ne pouze v myšlení. Zároveň to neznamená, že je jedno, čemu věříme, jen je to menší část celého obrázku. Někdy na první pohled nenápadná doktrína zásadně ovlivní naše chování. Takovou je otázka vzkříšení z mrtvých, kterou Pavel označuje za to hlavní, co sám přijal a předal. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých, křesťanská víra by nedávala smysl. Vzkříšení Ježíše je základem víry, navíc je závdavkem a slibem našeho vlastního vzkříšení. Křesťanský a židovský postoj ke smrti byl jiný než od mnoha Řeků. Ti vnímali uvolnění duše z těla jako vítané osvobození, fyzično zůstalo zanecháno, a osoba se stala čistým duchem. Naopak v Bibli je smrt vnímána jako přerušení života, je to nepřítel spojený s hříchem, pádem a soudem. K lidství tělo patří. V Pavlově teologii je vzkříšení těl důkazem toho, že Bůh tělo a hmotu neodmítá.