Vltava

Textilní výtvarnice, návrhářka a rukodělnice tráví nejraději čas sama, nejčastěji ve svém ateliéru a tvoří. V čase stráveném o samotě hledá – jak říká ve Vizitce - samu sebe a přiznává, že její láskou na celý život je tkaní v jakékoliv podobě.

Je zakládajícím členem multižánrové kapely Eggnoise, frontmanem projektu The Odd Gifts a spoluautorem dětských hudebně divadelních představení Krev není voda nebo Žirafy netančí. „Je možné vytvořit pozitivní hudbu, která nebude kýčová. V Čechách je díky undergroundu citlivost proti kýči poměrně vysoká,“ uvádí ve Vizitce. (Repríza z 29. května 2026)

Neobvykle silná a hlavně odvážná žena, tak by se ve zkratce dala popsat česká feministka a politička Františka Plamínková, která se v září roku 1938 nebála napsat nesouhlasný dopis přímo Adolfu Hitlerovi.

Na začátku příběhu to vypadalo jako obyčejná, avšak tragická železniční nehoda. Podrobnější vyšetřování události, která stála životy cestujících, ale postupně odkrývá psychologické okolnosti a jednotlivé indicie, které ukazují na to, že skutečnou příčinou nebyla nešťastná náhoda, ale zlý úmysl...

Saša Michailidis se ptá emeritní ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a historičky umění Heleny Koenigsmarkové a odborníka na ochranu kulturní a kritické infrastruktury Pavla Jiráska. V Louvru loni na podzim uloupili historické šperky malí zločinci, nikoliv profesionálové napojení na organizovaný zločin. O krádeži se mluví jako o krádeži století v sedmi minutách. Jak to, že byl Louvre nedostatečně zabezpečen a že šlo vše tak hladce?

Všichni asi známe to nadšené rozrušení, když chceme někomu sdělit něco úžasného. Dnes obvykle ihned napíšeme přes Messenger, WhatsApp, pošleme SMS nebo fotku s emotikonem.

Proč je Laterna magika fenoménem plným paradoxů? A jak dnes její odkaz zachraňuje digitalizace a archivní výzkum? Filmové léto na Vltavě přináší nový seriál věnovaný Laterně magice v rukou Národního filmového archivu.

Sarajevem se valí auta. Jsou všude a v zimě, kdy se sráží studený vzduch s výfuky, se nad městem vyklene jako pěkně nafouklá oranžová poklička inverze. Ale teď je léto a auta jezdí pod modrým nebem po širokých silnicích, zastavují, troubí.

Mám doma malou vzácnost. Přílohu nedělního vydání amerických novin New York Times. Každý, kdo někdy držel v rukách nedělní vydání toho listu, ví, že to není lehká věcička. Historicky vůbec nejtěžší je z 13. září 1987. Vážilo skoro pět a půl kila.

Velký vypravěč příběhů, pozoruhodný pastýř i renesanční badatel. Tím vším byl profesor Jan Heller. Stal se svědkem druhé světové války i totality v Československu. Studoval u významného švýcarského teologa Karla Bartha a inspiroval se jeho myšlenkami. Jako jediný nemarxistický religionista působil během komunismu na vysoké škole, aby se posléze stal klíčovým zakladatelem české porevoluční religionistiky.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Když budoucí básník, novinář a politik Josef Svatopluk Machar odcházel po maturitě a jednoroční vojenské službě do Vídně coby bankovní úředník, určitě netušil, že se jeho původně dočasný pobyt protáhne na více než třicet let. Vídeň pro něj byla určující.

Jeden můj známý starý divadelní režisér si do divadla nosil ježka. Inspirovala ho k tomu pohádka o ptáku Ohniváku, kde hrdina musí po tři noci uhlídat na stromě zlatá jablka. Vezme si na klín ježka, aby se popíchal o jeho ostny, až mu spánkem klesne hlava, to aby ho probudilo a on zlaté jablko uhlídal.

Před časem jsem navštívil inscenaci Tři kumpáni v Divadle v Dlouhé. Byl to dárek k narozeninám od milované bytosti, s níž sdílím lásku k poezii. Toto představení vypráví příběh největšího čínského básníka Li Poa způsobem, který jsem snad ještě na českém jevišti neviděl.

Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.

Do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde je ředitelkou, chodila už jako malá. Pracovali tu totiž její rodiče Helena Štáchová a Miloš Kirschner. Letos zkraje května oslavila postavička Hurvínka sto let. I když se dnes považuje za dětskou loutku, zrodila se původně z kabaretního umění pro dospělé publikum. Taťulda Spejbl je jen o šest let starší a i když má divadlo několik desítek Spejblů a Hurvínků, stále jsou z lipového dřeva. Repríza z 26. května. 2026.

Bezprecedentní vlna veder mě smetla do otupělých mrákot, během kterých se nedalo dělat nic jiného, než pít vodu s ledem a číst. Vrátila jsem se tak k objemné knize od Naomi Klein s názvem Dvojnice, která mě svými texty a intepretací současného světa smetla do mrákot ještě hlubších.

Saša Michailidis se ptá Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MUNI a Tomáše Hubáčka z Národního filmového archivu. Hrála ve filmech jako Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec, Někdo to rád horké nebo Mustangové. Připomínáme si sto let od narození Marilyn Monroe. Repríza z 1. 6. 2026.

Slouží P. Jan Uhlíř.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Lída je mladičká pražská dívka, která miluje život a všechno kolem. Vyrůstá jen s otcem, který náhle zjišťuje, že ta, co byla ještě včera dítětem, už stojí na křehké hranici mezi dětstvím a dospělostí. Zařídil jí vytouženou práci. Brzy nastoupí na brigádu jako prodavačka drobného občerstvení. Na prahu dospělosti je záhy vystavena nástrahám dospělého světa.

Během posledních veder byla Paříž vyčerpaná. Lidé s kruhy pod očima, bledí, spoří na slovo, nějak přežívající, předstírající, že život jde dál. Tiše oddychující ve stínu.

Na svoje herce nedá dopustit. Nejvíc času zabere skládat jejich kalendáře. Herectví je podle ní náročná profese plná celoživotních nejistot, a tak je ráda, že herecké školy už nabízí i vzdělání v praktických věcech. Sama hercům pomáhá například se smlouvami nebo se sebepropagací. Kde se u nás bere přebytek herců? A jak se pozná ten dobrý? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 28. ledna 2025.

Slouží patriarcha Tomáš Butta spolu s olomouckým biskupem Tomášem Chytilem a farářkou Alenou Milovou. Kázání pronese plzeňský biskup Lukáš Bujna. Slovem provází Kateřina Rózsová.

Celebruje Stanislav Přibyl, aricibiskup pražský, káže Pavel Konzbul, biskup brněnský. Slovem provází Karolína Antlová.

Bratři Čapkové vždycky milovali dlouhé procházky a cestování. Tato věčná touha se otiskuje i v jejich společném díle. Motiv tuláctví a cesty dal vzniknout i společně napsané povídce Živý plamen.

Saša Michailidis se ptá filmové kritičky z webu iROZHLAS Kristiny Roháčkové a publicisty, který v době vysílání pořadu ještě působil v NFA, Martina Šrajera. V minulosti jsme zaznamenali spor mezi portály ČSFD a Kinobox, který se snažil přetáhnout uživatele z ČSFD na svůj web. Do toho databáze FDB oznámila, že její komunitní web rozšiřuje systém recenzí a přidává údaje o dostupnosti filmů na VOD platformách. Jak fungují domácí filmové databáze? Čím se od sebe odlišují?

Zvuk filmu je podle něj iluze, protože všechno, co v něm divák slyší, je dodané ex post. „Nahrávka nevzniká jedním stiskem tlačítka a nahráním, ale vzniká kompozitně. Snažím si nejprve vytvořit představu, jak by měl daný film znít,“ vysvětluje ve filmové Vizitce, v níž pozval Karolínu Koubovou do předního zvukového postprodukčního studia Soundsquare, které vede.

Za sebou má desítky filmů a je držitelkou dvou Českých lvů. Ondřej Cihlář spolu s Vizitkou vyrazil přímo na místo, kde Jana Vlčková právě pracuje na polohraném dokumentu režisérky Veroniky Liškové. Co všechno spolu konzultují? V čem si nechá režisér od střihače poradit? Nakolik při sledování filmů dokáže nesledovat střih? Proč sama jako divačka nemá ráda aktivistické filmy? A jak složitý pro ni byl návrat z mateřské dovolené? Ptá se Ondřej Cihlář.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů, redaktorky Deníku Jany Podskalské a redaktora časopisu Reflex Vojtěcha Ryndy. Nepela, Franz, Duchoň, Zátopek, Havel, Masaryk, Jan Palach, Milada, ale i Kajínek nebo Miki a také Vlny. Životopisné filmy se staly jedním z nejoblíbenějších žánrů české i slovenské kinematografie. Jaký je porevoluční vývoj žánru zvaného životopisný film?Repríza ze 13. 11. 2025

Zvolání Merkucia, který právě umírá jsa proboden v souboji ve třetím dějství tragédie Romeo a Julie od Williama Shakespeara, je ve skutečnosti drsnější, přivolává na ty rody mor. Byla to politicky aktualizační narážka připomínající, jak zhoubné byly pro anglickou společnost konflikty šlechtických rodů, které po staletí soupeřily o vládu, a jak prospěšná je naopak stabilita vlády aktuální panovnice Alžběty.

U filmu pracuje přes čtyřicet let. Vyjednávací schopnosti jsou podle něj tím nejzákladnějším předpokladem k profesi lokačního. Dřív, když bývalo na natáčení víc času, si lokace většinou vybíral sám režisér, architekt a kameraman, kteří jezdili po těch tak zvaných obhlídkách.

Má za sebou celou řadu filmových projektů. Nejnověji se jako kameraman podílel na šestidílném seriálu Monyová. Tým Vizitky vyrazil za Lukášem Hyksou na natáčení detektivky. „Kdo chce dělat tuto profesi, musí být připraven na časovou nevyzpytatelnost,“ vysvětluje.

Káže kazatel David Just.

Pozvání přijali koncertní mistr SOČRu Vlastimil Kobrle a ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný. Přiblíží své zkušenosti a osobní pohledy na orchestr z odlišných úhlů – jeden z pódia, druhý z hlediště.

Ať už se ocitne v lese nebo v muzeu, všude najde autor, bytostný symbolista, fascinující inspiraci k vyprávění.

Saša Michailidis se ptá hostů na kulturní tipy na léto. Poradíme, na jaké filmy si zajít do kina, na jaké seriály koukat na streamu a v televizi, jaké knihy si vzít na dovolenou a kam o prázdninách vyrazit za divadlem na letní scény a také ve kterých galeriích jsou zajímavé výstavy.

Přiznává, že písně z jejího debutového alba NON TE AUDIO vznikaly z krajní tísně a že to pro ni byl terapeutický proces. „Skladby se ze mě vydraly a potřebovaly existovat,“ popisuje ve Vizitce. Každá z nich je pro ni uceleným světem. Slova vybírá s velkou pečlivostí, mají třeba i tři významy. Je také herečka, a tak ji těší, když může hudbu a právě herectví propojovat.

Na jednom z nástupišť rušného londýnského nádraží Paddington můžete narazit na zajímavou bronzovou sochu. Znázorňuje medvídka, přesněji řečeno Medvídka Paddingtona, který do Londýna údajně přijel až z dalekého Peru. V modrém kabátku, červeném kloboučku a s malým kufříkem v ruce, pardon, v tlapě. A taky s cedulkou, která cestující vyzývala, aby se o něj někdo postaral. Což se opravdu stalo.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktorky webu iLiteratura a překladatelky Jovanky Šotolové a literární publicistky, kritičky a redaktorky časopisu Reflex Kateřiny Kadlecové. Balíte kufry na dovolenou? A zvažujete, kolik knih se vám do zavazadla vejde? Co je pak rozhodující? Obsah, autor nebo hmotnost a velikost? Detektivky, romantika, memoáry, cestopisy a něco také pro děti.

Ředitelkou Zoologické zahrady v Praze je od letošního března. Snaží se mimo jiné posílit dobrý kolektiv pracovníků ZOO a taky se více zaměřit na českou divokou přírodu. „Jsme tu od toho, abychom lidem zprostředkovali zážitek a zkušenost, kterou by jinak neměli,” popisuje ve Vizitce. „Zoologické zahrady dnes co nejvíc respektují potřeby zvířat, v tom udělaly velký pokrok.”

V rámci příprav na výlet naší pražské farnosti do Litomyšle jsem si přečetl druhý díl vzpomínkové knihy Aloise Jiráska Z mých pamětí, věnovaný právě jeho téměř patnáctiletému pobytu v tomto městě. Těšil jsem se na to čtení, protože od dětství mám Jiráska rád. A od dětství to mnoha lidem kolem mě připadá divné.

Saša Michailidis se ptá filmových kritiček, Kristiny Roháčkové z webu iROZHLAS a Jindřišky Bláhové z časopisu Respekt. Před prázdninami vám přinášíme letní kulturní tipy. Poradili jsme už kam vyrazit na současný tanec, nový cirkus, pouliční divadlo, výstavy a jaké letní divadelní scény stojí za povšimnutí. Ještě budeme mluvit o knihách vhodných na chalupu i pláž. Ale dnes jsme doplnili „hot“ filmy a seriály, na které se v létě můžete těšit.

V hudební branži se pohybuje celá léta. Sám je vedle organizátorství a dramaturgování také hudebníkem, skládá a na bicí hraje v kapele Midi Lidi. Tentokrát hodně hudební Vizitka je ochutnávkou letošního ročníku jednoho z nejvýraznějších festivalů, který se už šestým rokem odehrává během prázdnin v Brně.

Před sedmi lety jsem vedla semináře na základní škole na okraji Prahy. Letos v zimě mi ředitelka zavolala znovu. Do školy přibyli noví pedagogové i asistenti, a i ti, kteří mé semináře absolvovali před lety, stáli o připomenutí některých postupů.

Na půl úvazku pracuje jako kurátorka v Týně nad Vltavou, kam nejprve jezdila s rodinou na výlety. „Líbila se mi spící atmosféra města,“ popisuje ve Vizitce, v níž dodává, že důležitá je pro ni lidskost a vztahy. Sama je také tvůrkyní, výtvarnou lektorkou a zajímá ji proces tvorby samotné. „Tvořivé myšlení je také to poradit si v nesnázi, najít řešení mimo box, napsat tahák tak, aby mi ho nenašli nebo správně zareagovat na čekanou i nečekanou situaci.“

Saša Michailidis se ptá redaktorky Vltavy Zuzany Filípkové. Vzhledem ke klimatické změně a s ní souvisejícím tropickým teplotám je léto ideální doba na to schovat se v galeriích. Třeba na zámku v Bechyni nebo v Lázních Liberec. Určitě bychom ale neměli opomenout Prahu a podíváme se krátce i do zahraničí, konkrétně do Vídně a Berlína. Kam v létě zavítat na kvalitní výstavy výtvarného umění?

Je první ženou, která vystavuje na parkánu Severočeské galerie v Litoměřicích. Pro tento venkovní prostor připravila několik objektů, z toho dva nové. Havarovaná holubice míru zapíchnutá jako zřícená stíhačka do země je jedním z nich. Objekt, podle kterého nazvala i celou výstavu, se jmenuje Pax Fragilis neboli křehký mír a má vypovídat o současné světové situaci.

Herečka Marie Drahokoupilová vzpomíná na své herecké začátky, ročník na DAMU i setkání s Gérárdem Philippem, mluví o tom, jaký vliv mají na člověka lidé, s kterými se stýká a o tom, jak důležitá je v životě láska. Repríza z 13. 1. 2022.