Vltava

V žádném jiném městě na světě, než v Berlíně nenajdete poblíž sebe tři památníky holokaustu věnované obětem z řad Židů, Romů a LGBT komunity. Nejen že jsou veřejně přístupné 24 hodin, 7 dnů v týdnu, ale hlavně byly postavené v centru samotného Berlína, pár kroků od symbolických míst celé země – Braniborské brány a Bundestagu.

Saša Michailidis se ptá překladatelky z němčiny Michaely Škultéty a překladatele z angličtiny Lukáše Nováka. Při Noci literatury budete moci opět osobně posoudit kvalitu překladů do češtiny. Co odlišuje lidský překlad od strojového? Jak může AI změnit práci překladatelů i to, jaké knihy se vůbec budou překládat?

Patří k nejvýznamnějším popularizátorům rumunské a moldavské literatury u nás, za což od rumunského prezidenta obdržela vysoké státní vyznamenání. Stojí mimo jiné za překladem thrilleru z geograficky a politicky komplikované oblasti Podněstří od Alexandra Popesca, která v Česku zaznamenala znamenitý ohlas a předčítalo se z ní i na festivalu Noc literatury.

Pro ty, kdo vltavské Ranní úvahy poslouchají z éteru, připomínám, že na webu Českého rozhlasu jsou dostupné také v písemné podobě a jsou opatřené titulky stejně jako novinové fejetony. Můj dnešní příspěvek je nadepsán „Vítrný medvídák“ a čtenáři si při jeho spatření možná pomysleli, že se v nadpisu vyřádil internetový šotek, anebo povytáhli obočí nad mou soudností.

Vladimír Krátký vypráví o inspiraci svými studenty, svém prvním uhranutí divadlem i o nedávno obdrženém ocenění Nadace Život umělce Master Prix za celoživotní přínos kultuře.

Zaměřuje se na současnou morální a politickou filozofii. V podcastu Promyslet Havla mluví o tom, že demaskování lží je dnes složitější než za Havlových časů. Je také autorem populárně naučné knihy Liberálové a ti druzí. „Každý člověk má svoji teorii života a vztahu k ostatním i společnosti a ten hlavní rozdíl je, jestli se tu teorii snažíme explicitně pojmenovat, anebo ji máme uvnitř sebe a nikdy ji neverbalizujeme,“ konstatuje ve Vizitce.

Letos jsem měl příležitost podílet se na knižním projektu, který se zabývá československými cestovatelskými plakáty. O co jde? S rozvojem cestování, turistiky, ale také s potřebami mezinárodní reprezentace nové republiky se od začátku 20. století formuje specifický žánr plakátu, jenž vybízí k návštěvě všemožných míst naší země.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Psychologická sonda do lidského nitra vášnivé dívky, která vyrůstala bez matky. Povídka dokládá překvapivý prozaický talent autora, obávaného kritika, který měl zásadní formativní vliv na generace českých spisovatelů.

Kdysi jsem pracoval v redakci nakladatelství Odeon, ještě toho starého, původního. Hlavním pilířem jeho produkce byla překladová literatura, a proto jsme v každém oddělení měli k dispozici různé dvojjazyčné slovníky. A samozřejmě taky slovníky výkladové a encyklopedie.

Podílím se na vyhnání holubů z místa pod mým oknem, kde celé roky žili, družili se, množili se, pokorně sedali na vejcích a krmili mladé, dokud nevylétli z hnízda. Můj vztah k nim prošel velkou proměnou. Nejprve mi byli lhostejní. Než jsem se přestěhoval do staré zástavby na Vinohradech, znal jsem je jen z parků a náměstí.

Je jednou z klíčových osobností současného českého tance. Vede festival a neziskovou organizaci Tanec Praha, která zaštiťuje činnosti pražského Divadla Ponec. Ten prošel turbolentním obdobím, v současnosti se potýká s nedostatkem financí a v těchto dnech slaví 25 let od otevření.

Mirek zpívá krásně a pije hodně. A vypráví. Jak tehdá ve Slavonicích, když vyháněli Němce, se v noci rozbučely krávy. Nepodojené, nenakrmené. Opuštěný dobytek řval, bučel a vyváděl až do rána.

Saša Michailidis se ptá proděkanky pro další vzdělávání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Evy Voldřichové Beránkové a zástupce iniciativy Pospolitost 26 Martina Pšeničky, který působí na Katedře divadelní vědy. Akademický senát FF UK má 10. září rozhodovat o rozsáhlé reorganizaci fakulty. Vedení chce snížit počet pracovišť a změnit jejich strukturu. Proč jsou změny nutné? Co je jejich cílem? Co znamenají pro studenty, akademiky a budoucnost malých humanitních oborů?

„Nikdy jsme neskrývali, že otevřené, tajné i potenciální nepřátele našeho státu chceme zničit... Musíme zločince zneškodnit ještě dřív, než se zločincem stane... Jako výsledek chceme obžalobu, která obstojí. Jak ji docílíte, je nám lhostejné... Strana nám často ukládá povinnosti, které představují pro naše svědomí břemeno. S tím se musíme vyrovnat. To se daří jen tehdy, když víme, že strana a její vůdce je naším nejvyšším zákonem.“

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty spjatého s časopisem Reflex Marka Gregora a šéfredaktorky kulturního magazínu Artikl Báry Alex Kašparové. Vídeňské Albertině je 250 let. Najdete v ní díla od starých mistrů přes modernu až k současnému umění. Její speciální výstavy mívají rekordní návštěvnost. Jak se proměnila Albertina? Jak dnes staví svou dramaturgii? A jak se jí daří být muzeem, výstavní institucí i silnou kulturní značkou?

Když zavřu oči, vidím barevné modlitební praporky připevněné na provazech. Žlutá, zelená, červená, bílá a modrá. Bývají rozvěšené v horských sedlech, nad řekami nebo kolem buddhistických stúp. Jsou to modlitby přející užitek a štěstí všem bytostem, které má vítr roznášet do daleka.

Na jaké Havlovy úvahy dnes stojí za to navázat a co z nich můžeme čerpat? Poslechněte si rozhovor Karolíny Koubové s filosofkou Alicí Koubovou a filozofem Tomášem Koblížkem, v první epizodě série Promyslet Havla.

O co se může opřít jednotlivec v opozici vůči systému? Kdy podle Havla systém ztrácí svou moc? Jak tyto myšlenky obstojí v dnešní realitě? To rozebírají Alice Koubová a Pavel Barša v rozhovoru s Karolínou Koubovou.

Je dnes Havlova představa života v pravdě přežitá? Jak obstojí jeho pojetí autenticity z úhlu politické filozofie, současné etiky a jazyka? To rozebírají Tomáš Koblížek a Matěj Cíbik v rozhovoru s moderátorkou Karolínou Koubovou.

Hrdinství jako jednorázový čin, nebo dlouhodobá péče. Jak se Havel díval na hrdinství a jaký měl vztah k feminismu rozebírají Tomáš Koblížek a Anna Šabatová v rozhovoru s Karolínou Koubovou.

V čem viděl Havel smysl umění? Jak se uvažování dramatika promítalo do politického jednání a postojů? Čím dnes inspiruje Havlovo umělecké myšlení rozebírá Karolína Koubová s filozofkou Alicí Koubovou a filozofem Martinem Nitschem.

Absolutní horizont Václava Havla: Co formovalo Havlovu spiritualitu a proč odmítal vyslovit slovo Bůh? Čím dnes může inspirovat Havlovo pojetí duchovna rozebírá Karolína Koubová v rozhovoru s Alicí Koubovou a Martinem C. Putnou.

Káže kazatel Alois Boháček.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Jak vypadal Jeruzalém a Tel Aviv o (skoro)válečných Vánocích 2024?

Franta Sauer patřil ke skupině pražských bohémů. Pro jeho vysokou postavu a klátivou chůzi se mu říkalo Habán ze Žižkova. Vyučil se zámečníkem, ale živil se, jak se dalo. Byl pouličním prodavačem párků, pašerákem, pojišťovákem, hercem, funebrákem nebo spisovatelem. Podle svědků ho humor nikdy neopouštěl. Jako jeden z nejbližších přátel Jaroslava Haška ani jiný být nemohl.

Saša Michailidis se ptá hostů na Nolanovu analogovou Odysseu. O projekce ve formátu 70 mm v IMAXu je stále obrovský zájem. Projednávání nové Státní kulturní politiky vláda odložila, mají ale svou vlastní kulturní politiku česká města a kraje? Učitelé jako evangelisté umělé inteligence ve výuce.

Saša Michailidis se ptá učitelky češtiny na ZŠ Vranovice Ludmily Kovaříkové a učitele na Smíchovské střední v Praze a předsedy České IT Akademie Michaela Kalisty. Většina žáků, studentů i učitelů už využívá při přípravě do školy umělou inteligenci. Jasná pravidla pro používání AI má ale zatím minimum škol. Naučí se tedy studující používat AI tak, aby za ně nepřemýšlela?

Pro vltavskou Četbu s hvězdičkou načetla Deník Laury Palmerové od Jennifer Lynchové, který posluchače vede pod povrch příběhu jedné z nejzáhadnějších postav kultovního seriálu Twin Peaks. „Laura Palmerová se mi promítla do podvědomí, její touha vypsat se mi přišla osvobozující,“ říká členka souboru Divadla Na Zábradlí. Tam také uvádí své autorské monodrama Jolene, v němž se zabývá ženskou žárlivostí.

Historické hlavní náměstí v saském městě Pirna vytváří idylický obraz. Dalo by se říci ikonický. V 18. století ho s názvem „Tržiště v Pirně“ namaloval italský malíř Canaletto. Na náměstí dokonce stojí prázdný rám, skrz který se můžeme podívat na totožný záběr, zároveň město každý rok pořádá historické oživení obrazu, známé jako „Canalettobild live“, kdy ho místní obyvatelé v dobových kostýmech živě inscenují.

Saša Michailidis se ptá promítače Tomáše Vyšinského a filmového publicisty Martina Pleštila. Odyssea je v kinech už skoro dva měsíce, přesto zájem o 70 mm projekce v pražském IMAXu nepolevuje. V době streamingu se tak vrací pozornost k technologii, která má za sebou více než půl století. V čem je tak výjimečná? Může pomoci kinům konkurovat streamingu? A obejde se IMAX bez Christophera Nolana?

V roce 1926 publikoval americký deník Ludington Daily News článek s titulkem: „Detroitští bandité využívají psychologii při vykrádání bank. Přepadají pokladní na ulici a otázkami je přivádějí k šílenství.“

Anglo-americký básník a esejista Wystan Hugh Auden není českým čtenářům příliš známý, neexistuje, pokud vím, ani žádný knižní překlad jeho básní; je zastoupen pouze v některých antologiích, ojedinělé básně jsou v češtině dostupné na internetu, např. jeho slavné Pohřební blues, které v překladu Miroslava Macka začíná verši:Vypněte telefon, zastavte čas,psovi, ať neštěká, kost hoďte zas.“

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

V 36. dílu podcastu SOČRu a ČRo Vltava poodhalíme zákulisí stoletého výročí Symfonického orchestru Českého rozhlasu prostřednictvím vzácného pohledu dlouholetého notového archiváře Zdeňka Jeřábka.

Romantický příběh plný žhavé vášně a nenaplněné lásky připomíná pohádku. Hlavní hrdinka vyrůstající uprostřed krásných zahrad nese i pohádkové jméno Hvězda. Jako hráčka na harfu připoutá pozornost bohatého šlechtice, který ji brzy opustí v touze po poznání cizích zemí. Ale zapomenout na ni nedokáže.

Saša Michailidis se ptá interkulturní psycholožky Michaly Bojarski, která komunikuje se svými dětmi česky, polsky i francouzsky, a také metodičky cizích jazyků a pedagožky Sylvie Dolákové. Širší společenský rozhled, vyšší tolerance k jiným kulturám a lepší uplatnění na trhu práce, i to jsou výhody vícejazyčného vzdělávání a výchovy. Čeho by se měli vyvarovat rodiče i učitelé? A opravdu se rekrutují z bilingvních dětí ti nejlepší diplomaté? Repríza z 24. 9. 2025.

Saša Michailidis se ptá mluvčí Měsíce dobročinné závěti za koalici Za snadné dárcovství Moniky Kofroňové, která pečuje o dárce v Knihovně Václava Havla, a advokáta Ondřeje Vokála. Osobní knihovna Milana Kundery v Moravské zemské knihovně, fotoarchiv Josefa Koudelky v pražském Uměleckoprůmyslovém museu… Nejen umělci či jejich dědicové darují pozůstalost. Zájem o to darovat formou závěti nějaké dobročinné nebo pamětové instituci roste. Jaké jsou výhody i úskalí darování?

V rozhlase se specializuje na nahrávání vážné hudby a během své práce spolupracuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Nedávno v Paříži absolvovala prestižní dílnu věnovanou imerzivnímu zvuku. Jaká to byla zkušenost? „Zjistila jsem, co imerzivní zvuk přináší, v momentě, kdy mi ho sebrali. Nejbolestivější pro mě bylo z imerzivního zvuku tu samou nahrávku poslouchat zase zpátky ve stereu,” popisuje ve Vizitce. Repríza z 27. května 2026.

Saša Michailidis se ptá ředitele Světa knihy Radovana Auera (TOP 09) a majitele Vršovického knihkupectví v Praze Martina Koubíka. U příležitosti veletrhu a festivalu Svět knihy letos v květnu jsme opět mluvili o situaci na knižním trhu. Proč bankrotují i takové řetězce, jako byly např. Levné knihy? Co mohou pro své přežití udělat menší knihkupci? Pomohly by pevné ceny knih? Repríza z 12. 5. 2026.

Vždycky mě fascinovaly utopistické architektonické projekty a návrhy, i když velké ideje s cílem vytvořit lepší svět skoro nikdy nedopadly dobře. Snahy vyřešit velké problémy lidstva jedním jednoduchým řešením jako by byly skokem do propasti. Už když se podívám na to, proč a jak vznikla idea obchodních center, je tato zákonitost zřetelná. Na začátku této myšlenky byl vídeňský architekt Victor Gruen, který emigroval do Ameriky.

Slouží farář Vladimír Hraba.

Mistrovská povídka předního českého expresionisty, kde hlavního hrdinu Jeníka sužuje úzkost. Ve vyhrocených okamžicích nabývá jeho strach zvířecí podoby.

Vyrazit ráno sama do ulic města, o němž nic nevím. Vyjít z hotelu, rozhodnout se pro jeden směr a tím se vydat. To se mi nedávno podařilo v dánském Aarhusu; nový den mohl přinést cokoli.

Saša Michailidis se ptá autorky knihy Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale, spisovatelky Alice Horáčkové a umělecké ředitelky Divadla Viola, režisérky Beaty Parkanové. Před osmdesáti lety se narodila česká básnířka Vladimíra Čerepková. Patřila k beatnické generaci a své renomé si vydobyla hlavně svými výstupy v Poetické vinárně Viola v šedesátých letech. Posléze žila, až do své smrti, ve francouzském exilu. Repríza ze 4. 2. 2026.

Před dávnými lety, když jsem byl ještě studentem, účastnil jsem se jakéhosi mezinárodního setkání v Alsasku, konaného u příležitosti rozšíření Evropské unie o to, čemu se dnes někdy říká východní křídlo. Sešlo se nás tam tenkrát pár desítek z Polska a Česka, ale také z Německa a Británie a měli jsme se společně zamýšlet nad tím, co pro nás znamená Evropa.

Vyrazil jsem pozdě, vyčítal jsem si cestou, okolo které se smrákalo – ale když se zjevila veranda říční hospody, už naplno rozsvícená, zdálo se mi, že denního světla zbývá koneckonců dost a že právě tenhle obraz jsem chtěl vidět. Knajpa z černého dřeva a skel se blyštěla do světlého soumraku a odrážela v řece, z níž se ještě vytrácela poslední modř.