All Episodes

Smrt. Co přijde pak?

Neverím: Má pes duši?

Nechceme karafiát, chceme respekt

Samota není prohra. O sexu, celibátu, manželství

Novinář není kazatel. Ani aktivista, ani soudce

Olympiáda jako marnotratnost?

Pochybnost nás posouvá

Když práce nahrazuje život

Nebezpečná touha po minulosti

Jednota bez respektu je násilí

Pravdivý mýtus Tří králů

Diví se, že jako ateistka můžu mít naději

Bez migrantů a Židů zbyde v betlémě jen vůl a osel

Nebyl tupý macho a ujal se jí. I když Ježíš nebyl jeho

Čarodějnice z hranic zmizely. Strach z žen ne

Naděje je rozhodnutí nezabalit to, i když není zaručený výsledek

Advent není sezónní nálada, ale životní postoj

Dřív bránili svobodu slova. Dnes se jí bojí

Vodu kázal a vodu pil. A hluboce věřil v jazyk

Propaganda začíná u dětí. Kdo ovládne jejich představivost, ovládne budoucnost

Na hřbitově je ticho, ale slyšíš v něm příběhy

„Co když je pravda slyšet jen v tichu?“

„My kněží bychom na prvním místě měli chápat, co znamená být queer, protože sami jsme jiní.“

Bezzubé fráze nepomohou nikomu. Ale zubaté útoky taky ne.

Když každý křičí svou pravdu, je největší odvaha naslouchat

V českých zemích si světce vyrábíme sami. Obvykle tím, že je nejdřív zabijeme.

„Přišel jsem do Číny a uviděl chaos, šedou krajinu a lidi oblečené stejně. Přesto jsem tam našel přátele.“

„Když mi dala kněžské požehnání, vnímal jsem plnost Božího ducha.“ Bojí se církev matky?

Žák není podřízený. Je to parťák. A učitel se od něj může hodně naučit.

Slovenské národní povstání narovnalo Slovákům záda

„Já už ty Rusy znám,“ řekl děda a zamkl otce ve sklepě

Když exotika skončí. Jak chutná návrat?

Mezi Baltem a Středomořím. Spojuje je víc, než by se zdálo

Kolik bolesti stojí ranní radost? Káva s příměsí pochybností

O kořenech, které i bolí. Co zůstává, když odejdou babičky a dědečkové?

Trocha hudby, trocha mystiky, trocha prázdninového jiného času

Neznámo před tebou, neznámo za tebou. Nebeská vteřina svobody

Zázrak se odehrává za zrakem. Příčina bývá celkem jasná, jen těžko měřitelná.

Poezii nerozumím, není pro mě. Nanejvýš jen po kapkách

Nastává středoletní noc a její sen. O světle, které temnota nedokáže zničit.

Člověk je bytostí vody. A taky světla a vzduchu. Jak fotosyntéza ovlivňuje spiritualitu?

Lidově zpověď, odborně svátost smíření. S kým se člověk smiřuje? Podle Jana sám se sebou a se svou vznešeností, kterou sebestředností zabíjí. Martina kontruje, že jsou viny, které smířit nelze

Proč to a proč tamto? Ty jejich otázky mě přivádějí k šílenství

„Jsem zodpovědný za svou růži,“ opakoval Malý princ, aby si to zapamatoval

O zemi, pivu a zemité radosti.

Janku, co bys dělal, kdyby k tobě přišel Hitler ke zpovědi?

Byl první máj, lásky a demonstrací čas.

Papež, který nevládl, ale sloužil. Nebo vládl tím, že sloužil?

Nemluví se o ní. Je příčinou existenciálního strachu mnohých. Ale co s tím? Co si počít se smrtí?

Žil v době cupované nenávistí různě věřících. Absurdní? No jistě.

Kněží jako agenti v řadách tajných služeb. Je to vůbec možné?

Slovák, Čech, Němec sudetský, Němec karpatský, Moravan. Kdo se v tom má vyznat?

Nadchází jaro. Čas rozjímání o konci. To jako vážně?

Jak se kněz může stát politickým zločincem?

Je snad půst věcí úst? Lépe slaninu, nebo salát? Nebo modlitbu?

Lidé k sobě měli za socialismu blíž. Anebo ne?

Martina a Ján. Odpuštění?

Neverím - hovory Martiny Greňové Šimkovičové a Jana Hanáka