JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha IV - O existenci

VASIŠTHA pokračoval: Kdo je natolik moudrý, že je schopen zkoumat podstatu Skutečnosti, má vyhledat pomoc moudrého učitele a studovat posvátné texty. Moudrý učitel je osvobozen od touhy po potěšeních a má přímou zkušenost Pravdy. Žák by měl s jeho pomocí studovat svaté texty a prováděním jógy pak dosáhne nejvyššího stavu. Ó Rámo, jsi vpravdě duchovní hrdina obdařený dobrými vlastnostmi. Osvobodil ses od utrpení a dosáhl vyrovnanosti a rovnováhy. Pomocí nejvyšší Inteligence se oprosti od všech iluzí. Osvobodíš-li se od všeho, co se týká objektů světa, ustálíš se v nedvojném Vědomí. A to je konečným vysvobozením, o tom není pochyb. Moudří lidé toužící po Sebepoznání budou následovat tvůj příklad. Jen ten, kdo má schopnost myšlení jako ty, kdo má dobrou povahu, na vše pohlíží bez rozlišování a vidí jen to dobré, je oprávněn nahlédnout poznání, jež jsem tu popsal. Ó Rámo, dokud budeš přebývat v těle, žij tak, aby ses nenechal ovládnout tím, co chceš nebo nechceš, co tě přitahuje či odpuzuje. Jednej v souladu se zvyky společnosti, v níž žiješ, ale bez touhy a chtění. Tak jako všichni svatí a mudrci, hledej neustále i ty nejvyšší klid a mír. Následováním příkladu světců a mudrců člověk postupně směřuje k nejvyššímu stavu. Jakou má člověk povahu v tomto životě, takovou povahu získá, až tento život skončí. Avšak ten, kdo se nyní upřímně a opravdově snaží, bude schopen svá předurčení překonat a vymanit se ze stavu temnoty a hlouposti, tedy kvality tamas, i ze stavu nečistoty a vášně neboli kvality radžas. S využitím poznání se člověk může z těchto stavů povznést do stavu čistoty a osvícení, do stavu sattva. Dobré vtělení může člověk získat jen díky vlastnímu úsilí. A není nic, čeho by se intenzivní snahou nedalo dosáhnout. Bude-li člověk praktikovat zdrženlivost vůči světským potěšením a naprostou oddanost Brahman, čemuž se říká brahmačarja, pak s odvahou, vytrvalostí, nezaujatostí a inteligentní praxí založenou na zdravém rozumu obdrží to, co hledal, tedy poznání Já. Ó Rámo, jsi osvobozená bytost. Žij podle toho! TEXT ve formátu PDF zde.***Toto byla poslední kapitola knihy IV. Knihu V. najdete zde: ⁠Kniha V.

VASIŠTHA pokračoval: Po stvoření se projevený svět stal nádobou naplněnou vodou, do níž živé bytosti vplouvají a z níž zase vyplouvají, a jsou jako provazem k ní připoutány svojí touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru. Jakmile se rozvinuly prvky vzduch, oheň, voda a země, byly s nimi pevně spoutány. Tím se roztočilo kolo života a smrti. Džívové sestoupí na zem jakoby po paprscích Měsíce a vejdou do rostlin a stromů. Stanou se jakoby plody těchto rostlin a zrají v paprscích Slunce. Poté jsou připraveni ke vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryty nehmotné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne. Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené neboli sáttvika. Takové se již v předchozích životech odvrátily od lákadel smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané Pravdě, a takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Další bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti a ti jsou jako skály a kopce. Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty, se nazývají rádžasa sáttvika. Ti jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení. Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla iluze projeveného světa?“ Člověk by se měl v těle vzdát egoismu a připoutanosti ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, prostor rozdělený není. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Co jiného lze ve světě najít, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co je na světě hodno toho, aby to moudrý člověk hledal? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečnost jen nevědomý člověk a pro něj to vše existuje k jeho pobavení. Moudrý člověk v tom však vidí dočasný, neskutečný, nicméně nebezpečný jed. RÁMA se zeptal: Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa? VASIŠTHA pokračoval: Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahmá“, proto se nazývá Brahmá Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo, a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozmanitými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Sama kosmická mysl se stala Brahmou i všemi ostatními bytostmi. A cokoli Brahmá stvořil na začátku, lze vidět dodnes. Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují. Poté co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „To vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické mysli. Udělal jsem toho dost a teď ať to pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul v hluboké meditaci ve svém Já. Brahmá pak ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o poznání Já a znovu spočinul ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, stav Stvořitele, brahma sthiti. Od té chvíle stvořené bytosti přejímají vlastnost všeho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou soustředěny pouze na svět. Tak se člověk k projevenému světu připoutá a tak se taky osvobodí. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V této souvislosti si vzpomínám na píseň, kterou zpíval syn učitele bohů, Kača. Kača byl ustálen v poznání Já a žil v jeskyni na hoře Méru. Jeho mysl byla prosycena nejvyšším poznáním, takže ji nepřitahoval žádný objekt světa složený z pěti prvků. A Kača zpíval píseň, která vyjadřuje hlubokou moudrost. Co mám dělat? Kam mám jít? Čeho se mám držet? Čeho se mám vzdát? Celý vesmír je prostoupen jediným Já. Neštěstí a zármutek je Já. Štěstí je rovněž Já. Všechny touhy jsou pouhou nicotou. Vím, že všechno je Já, jsem tudíž osvobozen od veškerého usilování.V tomto těle, uvnitř i vně, nahoře i dole, tam i tady, všude je jen Já, Já samo a neexistuje žádné ne-Já. Já je všude a všechno existuje jako Já. Vše je Já. Existuji v Já jakožto Já. Existuji jako Skutečnost všude, ve všem a jako vše. Jsem plnost.Jsem blaženost Já. Jako kosmický oceán naplňuji celý vesmír. Takto Kača zpíval. Vyslovil posvátnou slabiku Óm a ta se rozezněla jako zvuk zvonu. Celé své bytí Kača spojil s tímto posvátným zvukem, takže nebyl uvnitř ani vně ničeho. Mudrc byl na místě sjednocen s Já. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Jak může neskutečný svět existovat v Brahman? Může snad sníh existovat na Slunci? VASIŠTHA pravil: Rámo, na tuto otázku ještě není čas, neboť nejsi dostatečně zralý na to, abys pochopil odpověď. Malého chlapce nebude zajímat milostný příběh. Strom dá svoje ovoce v pravý čas. Stejně tak své ovoce přinesou v pravý čas má slova. Zkoumáš-li své Já skrze Já svým vlastním úsilím, pak odpověď na svoji otázku jistě nalezneš. Mluvil jsem o konání a nekonání, abych ti objasnil podstatu podmíněnosti mysli, podstatu vytváření myšlenek a představ. Omezení znamená omezení právě myšlenkami a představami. Osvobození znamená osvobození se od nich. Oprosti se od všech představ, včetně představ o osvobození. Nejprve se pěstováním dobrých vztahů a přátelství zbav hrubých, materialistických představ. Poté se oprosti i od představ přátelství, aniž bys ovšem přestal přátelsky jednat. Zbav se všech tužeb a rozjímej o povaze kosmického Vědomí. I to je však stále v rámci myšlenek a představ, proto toho v pravý čas zanechej. Spočiň v tom, co zbude, když se od všeho oprostíš. A zřekni se toho, kdo se všech představ zříká. Jakmile ustane představa jáství, budeš neomezený jako prostor. Kdo se takto z celého svého srdce odevzdá, je opravdovým Bohem, bez ohledu na to, zda bude nadále žít aktivním životem nebo zůstane ponořen v meditaci. Činnost nebo nečinnost pro něj ztratila smysl. Ó Rámo, prostudoval jsem všechny svaté knihy a přesvědčil se o tom, že vysvobození nepřijde bez naprostého oproštění se od myšlenek, představ a podmíněnosti mysli. Tento svět rozmanitých jmen a forem se skládá z toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Právě tím se lidé zabývají, kdežto poznání Já nikoho nezajímá! Ve třech světech se jen zřídka najde člověk poznání. Někdo může být vládcem světa nebo králem nebes, ale stále je jen tím, co je složeno z pěti prvků. Je škoda, že jsou lidé ochotni ničit si svůj život pro tak nepatrný zisk. Hanba jim. Nikdo nevěnuje pozornost učení mudrce, jemuž se dostalo poznání Já. Člověk poznání je ustálen v nejvyšším stavu, kam ani Slunce či Měsíc nemají přístup, a proto ho nemohou zlákat úspěchy a potěšení tohoto světa. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Během naslouchání výkladu mudrce Dášúry jsem se snesl na strom kadamba, na němž Dášúra se synem přebýval. Za nějakou dobu jsme společně rozmlouvali o Sebepoznání a já v obou pomohl probudit nejvyšší poznání. Pak jsem je opustil a tobě to vyprávím, abych vykreslil povahu projeveného světa. Tento příběh je pravdivý jako svět sám! Pokud věříš, že svět i ty jste skuteční, spočiň neochvějně ve svém vlastním Já. Pokud si myslíš, že jste skuteční i neskuteční zároveň, přijmi k takovému proměnlivému světu vhodný postoj. A pokud jsi přesvědčen, že je svět neskutečný, pak buď pevně ustálen v neomezeném Vědomí. Ať už věříš, že svět má či nemá Stvořitele, nenech si tím zakrýt své pochopení. Vědomí či Já nemá smysly, a třebaže je tím, kdo koná a stojí za vším děním, je jakoby netečné a nečinné. Člověk žije svůj život sto let. Proč by se nesmrtelné Já během tak krátké doby honilo za smyslovým potěšením? I kdyby byl svět se všemi objekty skutečný, nebyl by důvod, aby vědomé Já toužilo po nevědomých objektech. A pokud skutečný není, nemůže taková snaha vést k ničemu jinému než k neštěstí. Oprosti se od svých tužeb. Jsi v tomto světě To, co jsi. A když to víš, tak si svět užívej. Tak jako je světlo tam, kde svítí lampa, tak se všechny činnosti na světě dějí v přítomnosti Já. Lampa nemá za svůj cíl svítit a stejně tak není cílem Já něco dělat. Přesto se vše děje právě v přítomnosti Já. Jsou možné dva přístupy. Buď „jsem všudypřítomné Bytí, které nic nekoná“, nebo „jsem konajícím, který stojí za veškerým děním ve světě“. Přijmi jeden z nich a v obou případech dospěješ ke stavu dokonalé rovnováhy, jež je nesmrtelností. Budeš osvobozen od toho, co máš nebo nemáš rád, od toho, co chceš nebo nechceš. Budeš osvobozen od hloupých pocitů jako „druhý mi pomohl“ či „druhý mi ublížil“. Ó Rámo, zakoušej pocit, že nejsi konající a neexistuješ, nebo že jsi konající a jsi vším. Anebo zkoumej podstatu Já dotazováním se „kdo jsem já?“ a pochop, že nejsi nic z toho, co ti je přisuzováno. Buď ustálen v Já, v nejvyšším stavu Vědomí, v němž přebývají nejlepší z těch, kteří o tomto stavu vědí. TEXT ve formátu PDF zde.

SYN DÁŠÚRY se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jak vzniká, rozvíjí se a zaniká sankalpa neboli představa, myšlenka, záměr. DÁŠÚRA odvětil: Můj synu, jakmile se v neomezeném Vědomí stane, že si Vědomí začne být samo sebe vědomo a nahlíží na sebe jako na objekt, je tu semínko všech představ. Je velmi jemné, ale brzy se zhutní a zaplní celý prostor. Když se Vědomí nechá pohltit vytvářením představ, začne si myslet, že objekt je odlišný od subjektu. Vytváření představ vzklíčí, roste a množí se, a to pak nevede ke štěstí, ale k utrpení. V tomto světě neexistuje jiný důvod utrpení, než je vytváření představ! Představy vzniknou čirou náhodou, kákatálíja, jako když vrána usedne na kokosovou palmu, a aniž by to spolu souviselo, spadne v téže chvíli z palmy kokos. Představy jsou neskutečné a bez základu, ale přesto jsou schopny růstu. Tvé narození není skutečné. Tvoje existence též není skutečná. Když to pochopíš, všechno neskutečné zmizí. Nezabývej se myšlenkami. Nedrž se představ o svém bytí. Budoucnost je tu jen v důsledku představ. Není důvod se bát všechny představy zarazit. Není-li tu myšlenka, vytváření představ ustane. Můj synu, je snazší přestat s vytvářením myšlenek a představ než rozdrtit květinu, která leží ve tvé dlani. To druhé na rozdíl od prvního vyžaduje úsilí. Jakmile ustanou představy, je tu klid a mír a utrpení je odstraněno i se svými kořeny. Všechno v tomto vesmíru je představa či myšlenka. Má různá pojmenování jako mysl, duše, džíva, inteligence či podmíněnost mysli, ale těmto jménům žádné skutečné věci neodpovídají. Proto se oprosti od všech myšlenek a neplýtvej životem a námahou na další usilování. Jak představy postupně slábnou, člověk je stále méně ovlivňován štěstím či neštěstím. Pochopení toho, že objekty nejsou skutečné, zabrání člověku, aby na nich lpěl. Kde není přání, není nadšení ani sklíčenost. Mysl je džíva a právě mysl staví vzdušné zámky a rozpíná se do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Neustálému vyvěrání představ nelze porozumět, ale lze říci aspoň tolik, že smyslové zážitky podněcují vznik dalších a dalších představ, a pokud se zážitků zřekneme, vytváření představ ustane. Kdyby byly představy skutečné, tak jako je pro uhlí skutečná jeho černá barva, nešlo by se jich zbavit. Ale protože tomu tak není, je možné tyto představy odstranit. TEXT ve formátu PDF zde.

DÁŠÚRA pokračoval: Toto je obraz stvoření vesmíru a člověka. Kóta, který vzešel z velkého prázdna, není nic jiného než představa či záměr. Tato představa vznikla ve velkém prázdnu sama od sebe a sama od sebe zase ve velkém prázdnu zanikne. Celý vesmír a vše, co je v něm, je výtvorem této představy. Ve skutečnosti i trojice Brahmá, Višnu a Šiva je součástí této představy. A právě tato představa je odpovědná za stvoření tří světů, čtrnácti oblastí a sedmi moří. Město vystavěné králem není nic jiného než tělo živé bytosti s rozličnými orgány a vlastnostmi. A různé druhy bytostí žijí v různých oblastech, bohové v nejvyšších sférách a ostatní v těch nižších.*Král vystavěl své imaginární město a osídlil ho duchy a skřety, kteří město chrání. Takový duch znamená ego, princip jáství neboli ahankára. Král v tomto těle prožívá svět. Jednu chvíli vidí svět bdělého stavu a po nějaké době zaměří svoji pozornost na vnitřní svět, který si užívá ve snu. Cestuje z jednoho města do druhého, z jednoho těla do druhého, z jedné říše do druhé. Po dlouhém putování se u něho rozvine poznání, přestane mít mylné představy o světě a jeho potěšeních, a když se dostane na konec své poutě, všechny jeho představy ustanou. Jednu chvíli se zdá, že zakouší poznání a moudrost, ale v následujícím okamžiku je chycen touhou po potěšení, jeho pochopení se překrucuje a on je opět jako malé dítě. Představy krále mohou být jako neproniknutelná temnota a vést k nevědomosti a zrození v nižších úrovních stvoření, mohou být čiré a průhledné a umožnit dosažení poznání a touhu po Pravdě, anebo mohou být nečisté a poutat člověka ke světu a jeho potěšením. Jakmile všechny představy odejdou, je tu osvobození. I kdyby člověk prováděl všechna možná duchovní cvičení, i kdyby měl za své učitele samotné bohy, i kdyby pobýval v nebi či jiných sférách, dokud neustanou všechny představy, nemůže dosáhnout osvobození. Skutečné a neskutečné či směsice obojího jsou jen představy, nic jiného. Představy samy nejsou skutečné ani neskutečné. Co lze v tomto vesmíru nazvat skutečným? Můj synu, oprosti se od představ, myšlenek či záměrů. Jakmile budou pryč, tvá mysl se přirozeně obrátí k tomu, co je za myslí, tedy k neomezenému Vědomí. --------------------*Třemi těly krále jsou kvality sattva, radžas a tamas, třemi částmi města jsou země a oblasti nad a pod zemí, čtrnácti okrsky je čtrnáct nebeských sfér, dvěma zdroji světla jsou Slunce a Měsíc. V popisu těla bytostí se zmiňuje devět tělních otvorů, pět světel neboli smyslů, tři sloupy neboli páteř a dvě nohy, bílé podpěry neboli kostra a vlhká hlína neboli maso. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V této době jsem se nacházel v blízkosti stromu, kde Dášúra přebýval, a zaslechl jsem, jak učí svého syna. DÁŠÚRA pravil: Rád bych ti něco o projeveném světě ukázal na následujícím příběhu. Žije tu mocný král jménem Kóta, který si dokáže podrobit tři světy. Božstva vládnoucí nad světy věrně následují jeho příkazy. Těžko by někdo vyčíslil všechny jeho skutky, které přinesly jednou štěstí, jindy neštěstí. Stejně jako nelze pěstí udeřit prostor, tak nedokáže nikdo žádnou zbraní překonat královu chrabrost. S jeho činy by se nemohly měřit ani skutky bohů, jako jsou Indra, Višnu či Šiva. Tento král má tři těla, nejvyšší, střední a nejnižší, která se zmocňují světů. Král se zrodil z prostoru a v prostoru přebývá. Vybudoval zde město, které má tři části a čtrnáct okrsků, kde je mnoho krásných zahrad, nádherné vrcholky hor i sedm moří. Jsou zde také dva zdroje světla, teplý a studený, jejichž světlo nikdy nezeslábne. Ve městě král stvořil několik druhů bytostí. Některé přebývají ve vyšších sférách, další uprostřed a jiné jsou dole. Některé mají život dlouhý, jiné krátký. Mají tmavé vlasy a devět otvorů propouštějících vzduch dovnitř a ven. Jsou vybaveny pěti světly, třemi sloupy a bílými podpěrami a obaleny vlhkou hlínou. Všechno vytvořila májá neboli síla přeludu onoho krále. Král se baví a hraje si s duchy a skřety, kteří se bojí dotazování a zkoumání a které si stvořil na obranu svých paláců, tedy svých různých těl. Rozhodne-li se přestěhovat, vybuduje si v mysli nové sídlo a obklopen skřety spěchá do nového příbytku, poté co opustil ten předchozí. Obsadí nové město, které si vykouzlil ve vlastní představě. A zde opět přemítá o zániku a ničí sám sebe. Někdy naříká nad tím, jaký je hlupák, a jindy se raduje, jak je oproti druhým úspěšný. Král žije, vítězí i ustupuje, padá a znovu se zvedá, vzkvétá a odchází. Můj synu, oceánem projeveného světa je tento král neustále zmítán sem a tam. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté před sebou mudrc spatřil obrovský strom kadamba, jehož zjev byl vskutku majestátní. Zdálo se, že listím jako rukama otírá dešťové kapky či slzy své milované oblohy. Tisíci svými větvemi jako pažemi zakrýval prostor mezi nebem a zemí a stál tam jako kosmické tělo Boha, jehož očima byly Slunce a Měsíc. Květy, jimiž byl celý strom obsypán, se snášely na nebeské mudrce putující nebem a včely, kterých tu bylo plno, pěly na počest světců písně.*Mudrc přistoupil ke stromu, který tu stál jako sloup spojující nebe a zemi. Usadil se na nejvyšší větvi stromu a na chvilku svým pohledem přelétl všemi směry obzor. Naskytla se mu vidina kosmické existence.** Dášúrovi se podle jeho příbytku ve stromě začalo říkat Kadamba Dášúra. Začal zde provádět pokání, a protože byl zvyklý na obřady popsané ve védách, vykonal je i zde, avšak pouze v mysli. Obřad provedený v mysli měl takovou sílu, že očistil jeho srdce a mysl a Dášúra dosáhl nejvyššího poznání. Jednoho dne před ním stanula překrásná nymfa v šatech z květů. Mudrc se jí zeptal: „Krásná paní, vaší nádherou by byl přemožen i samotný bůh lásky. Kdo jste?“ A ona odvětila: „Pane, jsem lesní bohyně a vím, že nic na tomto světě není nedosažitelné pro toho, kdo přebývá v přítomnosti osvíceného mudrce, jakým jsi ty. Vracím se z lesní slavnosti. Setkala jsem se tam s mnoha dalšími bohyněmi a všechny s sebou měly i své děti. Jsem mezi nimi jediná, která dosud dítě nemá, a jsem proto nešťastná. Ale proč bych měla být nešťastná, když tu jsi ty? Pane, dej mi syna, jinak se na místě proměním v popel.“ Mudrc sebral popínavou rostlinu, podal ji bohyni a řekl: „Teď jdi. Do měsíce tato rostlina začne kvést a ty porodíš syna.“ Bohyně rostlinu s vděčností vzala a odešla. Po dvanácti letech se k mudrci vrátila se svým dvanáctiletým synem a řekla: „Pane, to je tvůj syn. Seznámila jsem ho se všemi obory učení a ty ho, prosím, pouč o poznání Já. Vždyť kdo by nechal ze syna vyrůst hlupáka?“ Mudrc souhlasil, že syna poučí, bohyně odešla a od toho dne začal Dášúra vyučovat chlapce v poznání Já. --------------------*Následuje další podrobný a krásný popis. **Popis všeho, co viděl, je dán v kapitole IV. 50. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, člověk, který je zaneprázdněn světskými záleŽitostmi a honbou za potěšením či mocí, netouží znát Pravdu, kterou zcela jistě nezná. Kdo je moudrý, ale nemá pod kontrolou smyslové touhy po potěšení, vidí Pravdu a vidí iluzi. A jen ten, kdo jasně pochopil povahu světa a džívy a odmítl považovat projevený svět za skutečný, je osvobozen a více se nezrodí. Nevědomý člověk usiluje o blaho svého těla, nikoli svého Já. Ó Rámo, nebuď jako nevědomí lidé, buď moudrý. Nyní ti povím zajímavý příběh. V zemi zvané Magadha, která oplývala spoustou krásných zahrad, žil mudrc Dášúra, který byl přísným asketou. Nezajímala ho žádná potěšení světa, podstupoval tvrdá odříkání a byl také velice učený. Byl jediným synem velkého mudrce jménem Šaralómá. Oba rodiče Dášúry však zemřeli a Dášúra byl žalem celý zoufalý. Lesní bohové se nad sirotkem slitovali a řekli mu: „Moudrý hochu, jsi synem mudrce, proč tedy naříkáš jako nevědomý hlupák? Neznáš pomíjivou povahu projeveného světa? Věci vzniknou, určitou dobu existují a pak zase zaniknou. Není pochyb o tom, že ať se tu objeví kdokoli, a může to být sám Stvořitel Brahmá, podléhá neodvratnému zániku. Proto netruchli nad nevyhnutelnou smrtí svých rodičů.“ Chlapcův zármutek tím byl utišen, Dášúra se vzchopil a vykonal pohřební obřad. Poté začal vést přísný náboženský život striktně omezený tím, co se smí či nesmí dělat. Protože ještě nedošel k uskutečnění Pravdy, věnoval se provádění rituálů se všemi jejich příkazy a zákazy. To vše v něm vytvořilo pocit, že celý svět je plný nečistot. Zatoužil žít na čistém, neposkvrněném místě a rozhodl se pro vršek stromu. Vykonal posvátný rituál, během něhož si odřízl kus vlastního masa a obětoval ho ohni. V tom okamžiku se před ním zjevil bůh ohně Agni a řekl mu: „Přání, které se zrodilo ve tvém srdci, se ti splní.“ Dášúra boha náležitě uctil a ten zmizel. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, v minulosti tu byly miliony Brahmů, Šivů, Indrů a Nárájanů. Avšak i tito bohové i vše, co stvořili, nejsou ničím jiným než kouzelným trikem máji. Některá stvoření pocházela od Brahmy, jiná od Šivy, Nárájany či dávných mudrců. Brahmá sám byl někdy zrozen z lotosu, jindy povstal z vod, z vejce či z prostoru. Někde je nejvyšším bohem Brahmá, jinde je to Slunce, Indra, Nárájana či Šiva. V některých vesmírech je země plná stromů, v jiných jsou na zemi lidé nebo hory. Někde je země z bláta a hlíny, jinde je skalnatá, zlatá nebo měděná. Člověk by spíše spočítal paprsky Slunce, než by určil počet všech vesmírů. Stvoření nemá počátek. V „městě Brahman“, jak bývá označeno neomezené Vědomí či Vědomí v prostoru srdce jedince, vesmíry vznikají a zase zanikají stále znovu a znovu. Tyto vesmíry však nejsou s neomezeným Vědomím totožné. Všechna stvoření, malá i velká, ve fázi rozvoje i úpadku, jsou jako věnce spletené z jemných prvků, vyrůstající z neomezeného prostoru Vědomí. Někdy vznikne jako první prostor a Stvořitel pak nese jméno „zrozený z prostoru“. Jindy se jako první objeví vzduch nebo oheň, voda či země a podle toho se Stvořitel jmenuje Vzdušný, Světelný, Vodní či Zemský. Z těla Stvořitele se rodí „slova“, jako například bráhmana, a každé slovo se stane živou bytostí s příslušným jménem. To všechno je ovšem stejně neskutečné jako stvoření, která vidíme ve snu. Tázat se, jak to vše mohlo v neomezeném Vědomí vzniknout, je dětinské. Zdá se, že stvoření přichází na základě záměrů objevujících se v mysli. Zcela určitě je to záhada a zázrak. To vše jsem ti popsal jen proto, abych objasnil Skutečnost. Ve stvoření žádný řád či následnosti neexistují. Celé stvoření není nic jiného než výtvor mysli. Taková je Skutečnost a ostatní je jen vymyšlený popis. Vzhledem k tomu, že po stvoření vesmíru následuje zánik, vzniká představa času plynoucího od okamžiku až po věčnost. Tento vesmír je však navždy přítomen ve Vědomí, tak jako jsou žhavé jiskry přítomny v roztaveném železe. Osvícený člověk svým jasným zrakem toto vše nevidí jako projevený svět, ale jako Brahman. Opakovaná stvoření a zániky nekonečného počtu vesmírů s nekonečnou rozmanitostí Stvořitelů existují jen ve falešném vnímání nevědomých a pomýlených lidí. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jestliže člověk pochopí, že jeho majetek, žena, děti i celý vesmír nejsou nic jiného než přelud vytvořený myslí, pak netruchlí, když je ztratí, ani není nadšen, když se jim daří. Necítit nadšení, když se daří, je naopak v pořádku, neboť úspěch může v člověku posílit nevědomost. To, co u hlupáka vede k touze a lpění, vede u moudrého člověka k nezaujatosti a neutrálnosti. Přirozeností moudrého člověka je netoužit po zážitcích, jichž dosáhnout vyžaduje úsilí, ale zakoušet to, co již samo přišlo. Je-li člověk jakýmikoli prostředky schopen zbavit mysl touhy po smyslovém potěšení, je zachráněn před utonutím v oceánu iluzí. Kdo v sobě uskutečnil jednotu s celým vesmírem a povznesl se nad touhu něco vlastnit i něco odmítat, nepodlehne iluzi. Ó Rámo, dojdi uskutečnění Já neboli neomezeného Vědomí, které prostupuje vším a překračuje skutečné i neskutečné. Nelpi na ničem uvnitř ani vně a nic z toho neodmítej. Mudrc, který se ustálil v takovém Sebepoznání, je osvobozen od zkreslování, podmíněností mysli a omezování sama sebe. Je jako obloha či prostor, které zůstávají neposkvrněné bez ohledu na to, co se v nich odehrává. Nedovol své mysli zakoušet pocit „to je mé“ vzhledem k žádnému objektu smyslů. Pak ať budeš činný nebo nečinný, neupadneš do osidel nevědomosti. Pokud tvé srdce nebude vnímat smyslové potěšení jako přitažlivé a žádoucí, pak jsi poznal vše, co mělo být poznáno, a jsi osvobozen od koloběhu zrození a smrti. Koho nepřitahuje potěšení světa ani nebe, ať už má či nemá vědomí těla, ten je osvobozen, i kdyby po takovém osvobození netoužil ani o ně neusiloval. Ó Rámo, v oceánu nevědomosti podmíněné mysli je před utonutím zachráněn jen ten, kdo nalezl člun Sebepoznání. Kdo jej nenalezl, ten utone. S inteligencí ostrou jako břitva proto zkoumej podstatu Já a ustáli se v Sebepoznání. Žij, jako žije mudrc neboli člověk poznání, který zná neomezené Vědomí i projevený svět, a proto činnost ve světě neodmítá ani po ni netouží. I ty, Rámo, jsi dosáhl poznání Já a spočíváš v klidu a míru. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ačkoli se zdá, že vesmír existuje, skutečnou existenci nemá. Vesmír je pouhý projev či odraz neomezeného Vědomí, jež samo o sobě je jedinou Skutečností. Ve Vědomí se stvořený svět jeví jako ve snu. Proto skutečnou je jen Skutečnost, v níž se tento svět jeví, a tou je neomezené Prázdno. Svět vidíš proto, že ho vnímají oči či jiné smysly. A pokud se domníváš, věříš nebo víš, že svět existuje, je to proto, že si to tvá mysl myslí. A mysl zapříčinila vznik těla, aby měla kde přebývat. Veškerá moc, kterou má mysl k dispozici a díky níž vznikl svět, má svůj základ v neomezeném Vědomí. Proto mudrci prohlašují, že mysl je všemocná. Bohové, démoni i lidé byli vytvoření myslí, a jakmile mysl s představami skončí, všichni zmizí, jako když zhasne lampa, v níž došel olej. Moudrý člověk ví, že objekty světa jsou neskutečné, a nepovažuje je proto za objekty potěšení, o něž by měl usilovat. Jakákoli honba za objekty stvořenými vlastní myslí končí utrpením. Projevený svět vznikl na základě touhy a zmizí až tehdy, když touhy ustanou, nikoli budeš-li je nenávidět nebo proti nim bojovat. A když projevený svět zanikne, ve skutečnosti tím nic zničeno není. Co člověk ztratí, zmizí-li falešné zdání? Je-li projevení neskutečné, jak by mohlo být zničeno? Proč by měl člověk naříkat nad ztrátou něčeho, co není skutečné? Pokud by to skutečné bylo, pak by to nikdo nemohl zničit nebo učinit neskutečným. Z tohoto úhlu pohledu není svět nic jiného než Brahman, věčná Pravda. Je tu potom nějaký důvod ke smutku? Na druhou stranu když to, co není skutečné, nemůže růst ani vzkvétat, z čeho se pak člověk raduje? Po čem touží? A je-li toto vše jediné neomezené Vědomí, co odmítá? To, co na začátku neexistovalo a na konci zmizí, není skutečné ani mezi začátkem a koncem, tedy ani v přítomnosti. To, co existuje na začátku i na konci, je skutečné i v přítomnosti. Pochop, že „vše je neskutečné, včetně mě samého“, a nebudeš se trápit. Anebo nahlédni, že „vše je skutečné, včetně mě samého“, a utrpení se tě též nebude dotýkat. Jakmile Vasištha domluvil, devátý den se nachýlil ke konci a všichni shromáždění se rozešli do svých domovů. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Celé stvoření existuje jenom jako ve snu. Stvoření není skutečné, jen se tak jeví. Ten, kdo se zcela oprostil od nevědomosti a v němž všechny formy podmíněností a tužeb došly svého konce, je osvobozený mudrc. Ačkoli se zdá, Že si je snu projeveného světa vědom, ve skutečnosti ho jako svět nevidí. Projevený svět existuje jako přirozená představa ve všech jedincích v každé době, dokud jedinec nedosáhne osvobození. V každém džívovi existuje tělo jako možnost, když už ne fyzicky, tak jako myšlenka či záměr. Ještě jednou ti popíši, jak vznikl v neomezeném Vědomí Stvořitel Brahmá, a z toho pochopíš, jak se v tomto Vědomí objevily i další bytosti. Neomezené Vědomí, jež je samo o sobě bez času, prostoru a příčinnosti, přijme tyto aspekty jakoby ve hře a vznikne kosmická bytost, která je zároveň kosmickou myslí i kosmickým životem. Kosmická bytost si přeje zakoušet zvuk, vznikne tedy prostor jako to, co je k zakoušení zvuku potřeba, a v prostoru zvuk jako jeho charakteristika. Dále si přeje zakoušet dotek, a tak vznikne vzduch. Tyto dva prvky jsou jemné a neviditelné. S přáním vidět vznikne oheň a řada dalších zdrojů světla. Pro zakoušení chutě a také chladu jakožto protipólu ohně vznikne voda. A nakonec jen díky přání cítit je stvořena země s vlastností vůně. Kosmická bytost je i s těmito vlastnostmi stále velice jemná a nerozdělená. Toho se však zdánlivě vzdá a začne se vnímat jako nekonečné množství jisker, které se nacházejí v prostoru. Přemýšlí o sobě jako o jednotlivé jiskře a vznikne pocit ega. S pocitem ega je neodmyslitelně spjat rozum, který si pomocí pěti prvků, o nichž již byla řeč, vytvoří představu těla. Tělo si představí hrubé a hmotné, a takovým se tudíž i stane. Touto kosmickou bytostí je Brahmá. Brahmá se projeví tak, že sám stvoří všechny ostatní bytosti a sám je i ochraňuje. V neomezeném Vědomí se objeví jako první, ale pak zdánlivě podlehne tomu, že zapomene na svoji neomezenou podstatu a sám sebe omezí. Jakoby ve spánku se ztotožní s tělem složeným z hmoty, živeným a udržovaným životní silou neboli pránou. Jakmile však začne pátrat po svém původu, jeho pravá podstata se mu odhalí a on se osvobodí od omezení, které si sám vytvořil. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Projevem síly neomezeného Vědomí jsou miliony druhů nejrůznějších bytostí ve vesmíru. Bezpočet těchto bytostí je chycen do pasti vlastních sklonů a podmíněností. Lze je nalézt v každé zemi, v každém koutě vesmíru, v jakékoli možné situaci. Některé z bytostí jsou součástí nového stvoření v této epoše, jiné jsou daleko starší. Některé se zrodily jen několikrát, jiné mají za sebou bezpočet vtělení. Některé jsou osvobozené, jiné žijí v hrozném utrpení. Jsou mezi nimi nebešťané, polobozi, božstva vládnoucí vesmíru, ale také démoni či skřeti. Některé bytosti pocházejí z jedné ze čtyř lidských kast, jiné z primitivních divokých kmenů. Jsou tu bytosti, které mají formu bylin, trávy, anebo se jeví jako kořeny, plody či listy. Některé žijí životem popínavých rostlin, jiné jako krásné květiny. Jsou mezi nimi králové a ministři, oděni do skvostných rouch, nebo žebráci a potulní mniši, kteří na sobě mají hadry nebo jen kůru ze stromu. Některé bytosti žijí jako hadi, Ivi nebo tygři, jiné jsou ptáky, slony, opicemi či hmyzem. Jsou bytosti, kterým se daří dobře, a jiné, kterým se dobře nedaří. Některé jsou v nebi, jiné v pekle. Některé přebývají v hvězdných sférách, jiné v tlejících dírách. Některé žijí mezi osvícenými mudrci, jiné jsou samy osvícenými mudrci povznesenými nad vědomí těla. Některé bytosti jsou nadány osvícenou inteligencí a jiné jsou zcela nevědomé. Ó Rámo, stejně jako v tomto vesmíru nachází se i v jiných vesmírech spousty rozmanitých bytostí, mají jen jiná těla, která se pro daný typ vesmíru hodí. Všechny bytosti, omezené svými sklony a podmíněnostmi, se toulají po tomto vesmíru, někdy povznesené, jindy ponížené, a smrt si s nimi hraje jako s míčem. Připoutané ke svému lpění a ke svým tužbám jsou ovlivněny podmíněnou myslí a putují z jednoho těla do druhého. A tak tomu bude, dokud neuzří Pravdu o svém pravém Já, jímž je neomezené Vědomí. Jakmile dosáhnou poznání Já, budou osvobozeni od iluze a pak se již nevrátí na úroveň zrození a smrti. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti znovu vysvětlím, jak se neomezené Vědomí projeví jako džíva i jako vše ostatní. Pozoruješ-li oceán, zjistíš, že je místy zcela klidný a jinde zase rozbouřený. Podobně může neomezené Vědomí někde vypadat jako plné rozmanitosti, ačkoli je samo o sobě neduální. Přirozeností všemohoucího neomezeného Vědomí je projevit všude a ve všem svou nekonečnou nádheru. Aby se projevení všemohoucího neomezeného Vědomí uskutečnilo, je tu nezbytná vazba s časem, prostorem a příčinností. Dojde ke vzniku nekonečného množství jmen a forem, ale všechny tyto projevy nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. Aspekt neomezeného Vědomí, který se vztahuje k projevení jmen a forem, a tudíž i k času, prostoru a příčinnosti, se nazývá „znalec území“ neboli vědomý svědek. Územím se rozumí tělo a ten, kdo zná toto území uvnitř i vně a ve všech jeho aspektech, je „znalec území“ neboli pozorující vědomí. Pozorující vědomí se nechá ovlivnit skrytými tendencemi a sklony a rozvine pocit ega. Jakmile pocit ega vytvoří představy a záměry, vznikne rozum. Je-li využíván k myšlení, nazve se mysl. Když se rozumová schopnost dále přeměňuje a pokrucuje, vzniknou smysly. To vše dohromady dá vznik tělu. Jako když ovoce postupně dozrává a prochází proměnou co do velikosti či barvy, tak se s prohlubující nevědomostí zdánlivě proměňuje i stále stejné Vědomí. Nevědomý člověk se pak vzdá správného myšlení a hledání Pravdy a místo toho dobrovolně přijme nevědomost jakožto blaho. Chycen do pasti různých činností a ztotožnění se s tím, kdo tyto činnosti vykonává, projde bezpočtem utrpení, které si na sebe sám ze své vlastní vůle uvalil. Ó Rámo, příčinou všeho utrpení na světě je jen mysl, která je plná trápení, smutku, touhy a klamu. Tím, že zapomněla na poznání Já, vytvoří chtění, zlobu, špatné myšlenky a tužby, které vrhají člověka do ohně smyslových objektů. Ó Rámo, vyveď tuto mysl z bažiny nevědomosti. Ó Rámo, démonem v lidské podobě je vpravdě ten, koho netíží nečistý stav mysli, způsobený střídáním dobrých a zlých myšlenek, a kdo podléhá stáří, smrti a zoufalství. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Jak se v neomezeném Vědomí může objevit záměr vytvořit rozmanitost? VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, v mých tvrzeních není rozpor. Krásu poznání v mých tvrzeních objevíš až tehdy, kdy nahlédneš Skutečnost. Stvoření a další jevy jsou v textech popsány jen pro poučení žáků, nenech si jimi ovlivnit svou mysl. Až pochopíš, co je slovy naznačeno, pak hříčky se slovy přirozeně opustíš. V neomezeném Vědomí není ani záměr ani závoj nevědomosti. Právě to však před tebou leží jakožto svět. To však lze pochopit až tehdy, když zmizí nevědomost. A ta nezmizí sama od sebe, ale pomocí ponaučení, která jsou sdělována na základě slov a popisů. Nevědomost si přeje zničit sebe sama, a touží proto po světle skutečného Poznání. Tak jako jsou zbraně zničeny jinými zbraněmi, nepřátelé odstraněni jinými nepřáteli, špína vyčištěna jinou špínou a otrava jedem vyléčena jiným jedem, tak se nevědomost čili májá raduje, je-li sama zničena. Jakmile si tuto máju uvědomíš, v tom okamžiku zmizí. Nevědomost neboli májá zakrývá Skutečnost a vytváří rozmanitost, nezná však svoji vlastní přirozenost, svoji podstatu, což je zvláštní. Dokud člověk její podstatu neprozkoumá, je májá tím, kdo vládne. Jakmile je však její podstata prozkoumána, májá zmizí. Májá ve skutečnosti neexistuje. Dokud přímou zkušeností tuto Skutečnost nepochopíš, budeš muset přijmout, co ti říkám. Ten, kdo ví, že Skutečností je Brahman samo, je osvobozen. Jakýkoli jiný pohled uvádí člověka v nevědomost. Nevědomost nezmizí jinak než skrze Sebepoznání. A Sebepoznání se objeví až poté, co jsou do hloubky prostudovány svaté texty. Ať už je původ nevědomosti jakýkoli, i ona existuje v Já. Proto nezkoumej, kde se nevědomost vzala, ale jak se jí lze zbavit. Až tato nevědomost neboli májá odejde, pak poznáš, jak vznikla. Pochopiš, že nevědomost není skutečná. Vznikne tam, kde není poznání. Žádný jedinec jí není ušetřen, ať je to významný učenec nebo velký hrdina. Nevědomost je zdrojem všeho utrpení, proto ji zbav kořenů a nadobro znič. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, stvoření celého vesmíru je jen náhodný projev záměru všemohoucí síly Vědomí, čitšakti, jež je silou či energií neomezeného Vědomí, Brahman. Samotný záměr se v mysli zhmotní. Mysl to okamžitě promítne do úrovně vnímání objektivní reality a v tomto bodě se objeví představa stvoření, opouštějící svou skutečnou podstatu, kterou je neomezené Vědomí. Neomezené Vědomí uvnitř sebe uzří čiré prázdno a poté síla Vědomí neboli čitšakti zapříčiní vznik prostoru. V čitšakti se pak objeví snaha o rozmanitost a sám tento záměr znamená Stvořitele Brahmu s doprovodem dalších živých bytostí. Takto v prostoru neomezeného Vědomí vznikne čtrnáct světů* s rozmanitostí živých bytostí, z nichž některé žijí v temnotě nevědomosti, jiné jsou blízko osvícení a další již jsou plně osvícené. Ó Rámo, na tomto světě mezi tolika druhy bytostí je pouze člověk uzpůsoben k tomu, aby mohl být poučen o povaze Pravdy. Avšak i mezi lidmi je mnoho těch, kteří jsou posedlí zármutkem a falešnými představami, nenávistí a strachem. A tím se budu nyní velmi podrobně zabývat. Vyprávění o tom, kdo a jak stvořil tento svět, je tu jen za účelem sepsání knih a podání výkladů, nezakládá se to na Pravdě. Proměny vznikající v neomezeném Vědomí či uspořádání kosmické existence nemají ve skutečnosti v Bohu své místo, i když se to tak může jevit. Neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí, dokonce ani v představě ne. Přemýšlet o existenci Stvořitele a jím stvořeného vesmíru je absurdní. Je-li jedna svíce zapálena od druhé, není mezi nimi vztah stvořitele a stvořeného, vždyť oheň je jen jeden. Stvoření je jen slovo, nikoli odpovídající Skutečnost. Vědomí je Brahman, mysl je Brahman, rozum je Brahman. Brahman samo o sobě je podstatou všeho. Zvuk či slovo je Brahman a Brahman je obsaženo ve všem. Vše je Brahman a svět ve skutečnosti neexistuje. Odstraní-li se nánosy a nečistoty, odhalí se skutečné jádro, podstata. Když se rozptýlí tma noci, lze uvidět předměty původně skryté ve tmě, a když se rozptýlí nevědomost, je uskutečněna Pravda. --------------------* Čtrnáct světů sestává ze sedmi vyšších světů obývaných bohy a ze sedmi nižších světů zvaných pekla. Mezi sedm vyšších světů patří i dříve zmiňované tři světy bhú, bhúvas a svar, tedy země, vzduch a nebe. (Pozn. překl.)TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, absolutní Brahman je všemohoucí a jeho neomezené možnosti se projevují jako viditelný vesmír. V Brahman existují všechny protikladné pojmy, jakými jsou skutečnost a neskutečnost, jednota a rozmanitost, začátek a konec. Tak jako vznikne vlna na moři, objeví se v Brahman džíva neboli omezené vědomí jedince. Tento džíva prožívá stále silnější podmíněnosti, jedná v souladu s nimi a zakouší následky svých činů. RÁMA se zeptal: Mistře, Brahman je prostý utrpení, a přece z něho jako svíce zapálená od jiné svíce vyvěrá vesmír, který je utrpením naplněn. Jak je to možné? VÁLMÍKI pravil: Když Vasištha uslyšel otázku, na chvilku se zamyslel: „Rámovo pochopení není zatím dostatečné, neboť jeho mysl obsahuje nečistoty. Pokud však nebude schopen pochopit Pravdu, nedojde jeho mysl klidu a míru. Dokud je mysl ovládána myšlenkami potěšení a štěstí, není schopna Skutečnost nahlédnout. Je-li mysl čistá, pak je Skutečnost nahlédnuta okamžitě. Říkat člověku nevědomému nebo jen zčásti probuzenému, že „toto vše je Brahman“, je cestou do pekla. Proto moudrý učitel vede své žáky nejprve k tomu, aby se ustálili v sebekontrole a klidu. A než je žáku předána Pravda, je třeba ho důkladně přezkoušet. VASIŠTHA poté pravil: Sám časem odhalíš, zda je Brahman prosto utrpení nebo ne. Případně ti s odhalením této Pravdy pomohu. Nyní pochop toto: Brahman je všemohoucí a všudypřítomná přítomnost, přebývající ve všech věcech. Brahman skrze nepopsatelnou sílu zvanou májá dalo vznik tomuto stvoření. Májá je odpovědná za to, že neskutečné se jeví jako skutečné a naopak, podobně jako se prázdný prostor jeví jako modrá obloha. Pohled, Rámo, na bezpočet nejrůznějších bytostí jen v tomto světě. Je to projev neomezených možností Boha. Nauč se klidu, neboť kdo má v sobě klid a mír, uzří Pravdu. Není-li mysl klidná, jeví se svět jako chaos rozmanitosti. Ve skutečnosti je však vesmír projevením neomezených možností Boha. Kde je světlo, tam je přirozeností možnost vidění. Podobně je přirozeným následkem boží všemohoucnosti zrození projeveného světa. S projeveným světem však zároveň přichází i nevědomost, kvůli níž je tu utrpení. Zbav se této nevědomosti a buď svobodný. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, představa ega, představa „já konám“, přinášející štěstí i neštěstí a také vedoucí ke stavu jógy neboli jednoty, je v očích mudrce zcela falešná, zatímco pro nevědomého člověka je naprosto skutečná. Co je zdrojem této představy? Tato představa vznikne tehdy, když se mysl vedená svými sklony a touhami snaží něco získat. Výsledná činnost je pak přisouzena jedinci. Pokud tato činnost nese očekávané plody, vznikne představa „mám z toho radost“. Obě představy „já konám“ i „mám z toho radost“ jsou ve skutečnosti jen dva výrazy téhož. Ať je člověk zaměstnán nějakou činností nebo ne, ať je v nebi nebo v pekle, ať jsou jeho psychické sklony a podmíněnosti jakékoli, je to všechno zakoušeno skrze mysl. U nevědomého člověka ovlivněného sklony a tužbami vznikne představa „já konám“ bez ohledu na to, zda něco opravdu dělá nebo nedělá. Taková představa se však neobjeví u člověka osvíceného, který je bez sklonů a podmíněností. Když toto člověk pochopí, podmíněnosti a sklony jeho mysli se oslabí, a pak třebaže zůstane ve světě činný, přestanou ho plody jeho činů zajímat. Nechá činy, ať se dějí, nelpí na nich, a ať jsou jejich výsledky jakékoli, považuje je za neoddělitelné od Já. Takový postoj však nemůže mít ten, kdo je zabrán do svých myšlenek a mentálních stavů. Cokoli dělá mysl, to samo už je čin. Právě mysl je tím, kdo koná, nikoli tělo. Mysl znamená svět. Projevený svět v mysli vznikl a v mysli přebývá. Když ustane zakoušení objektů a utichne zakoušející mysl, pak jediné, co zůstane, je Vědomí. Mudrci prohlašují, že mysl osvíceného není ve stavu blaženosti ani bez blaženosti, není v pohybu ani není nehybná, není skutečná ani neskutečná, ale vždy něco mezi tím. Vědomí osvíceného, jež je bez podmíněností a sklonů, hraje ve světě svou roli tak jako ve hře. A protože právě psychické sklony, jež má nevědomý člověk, určují povahu činu a jeho prožívání, žije osvícený člověk, který tyto sklony a tužby mysli nemá, neustále v blaženosti. Jeho čin je nekonáním, proto si nepřisuzuje zásluhy ani omyly. Jeho chování je jako chování dítěte. Třebaže se zdá, že zakouší bolest, on to tak nevnímá. Osvícený člověk je zcela odpoután od projeveného světa a činnosti mysli a smyslů. Nezabývá se ani představou omezení či osvobození. Všude a ve všem vidí pouze Já. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Je přirozeností neomezeného Vědomí, že v něm projevený svět vzniká i zaniká. Projevený svět není od neomezeného Vědomí oddělen, proto tu je určité spojení s Vědomím, díky němuž ve Vědomí vzniká, existuje a zase zaniká. Hlubina oceánu zůstává klidná a bez pohnutí, ačkoli na povrchu je oceán vířen vlnami. Přiotrávený člověk pod vlivem halucinace vidí sám sebe, jako by byl někdo jiný, a podobně se považuje za něco jiného Vědomí, které si samo sebe uvědomí. Vesmír není skutečný ani neskutečný. Třebaže ve Vědomí existuje, nemá nezávislou existenci. Třebaže se zdá, že je k Vědomí přidán navíc, nikdy Vědomí nepřekročí. Je to jako se zlatou ozdobou a zlatem. Ó Rámo, vším prostupující Já, nejvyšší Brahman, je tím, co ti umožňuje zakoušet zvuk, chuť, tvar či vůni. Překračuje veškerou zkušenost a je všudypřítomné, Je čiré a neduální, není v něm představa něčeho dalšího. Existence a ne-existence, dobro a zlo i veškerá rozmanitost jsou jen plané představy nevědomých lidí a je jedno, zda za základ tohoto přeludu je považováno ne-Já nebo Já samo. Protože neexistuje nic jiného než Já, jak by tu mohla být touha po něčem jiném? Proto představy „to je žádoucí“ či „to je nežádoucí“ se Já nikterak nedotýkají. Poněvadž Já je bez tužeb a ten, kdo koná, i samotné konání jsou jedno a totéž, není Já do konání nijak zataženo. Protože To, co existuje, a To, v čem to existuje, je jedno a totéž, nelze ani říci, že To je. Protože v Tom neexistují tužby, není tu ani představa nečinnosti. Ó Rámo, věz, že nic jiného neexistuje. Nejsi nic jiného než Bytí absolutního Brahman. Proto se osvoboď od představ duality a žij činorodým životem. Co můžeš získat opakovaným prováděním rozmanitých činností? A co získáš, když budeš chtít zůstat nečinný nebo když budeš Ipět na slovech svatých textů? Ó Rámo, spočiň v klidu a čistotě jako oceán, jehož hladina není čeřena větrem. Já, které prostupuje vším, není k dosažení, pokud bloudíme sem a tam, od jednoho k druhému. Nenech svou mysl toulat po objektech světa. Ty sám jsi nejvyšší Já, neomezené Vědomí, a nic jiného! TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Neomezené Vědomí je transcendentální, překračuje tedy oblast zkušenosti. Řekni mi, prosím, jak v něm existuje tento vesmír. VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, vesmír existuje v neomezeném Vědomí tak, jako na klidném moři existují vlny, které teprve přijdou. Vlny jsou od moře neoddělitelné, ale mohou vytvořit zdání, že jsou něčím odděleným. Neomezené Vědomí je neprojevené, ač je všudypřítomné, stejně jako je neprojevený, ale všude existující prostor. Odraz předmětu v křišťálu nelze považovat za skutečný, ale ani jej nelze považovat za zcela neskutečný. Podobně o vesmíru odrážejícím se v neomezeném Vědomí nelze říci, že je skutečný, ani že je neskutečný. A tak jako zůstává prostor neovlivněn mraky, které v něm plují, je neomezené Vědomí neovlivněno a nedotčeno vesmírem, který se v něm zjevuje. Podobně jako vidíme světlo díky tomu, že se na něčem odráží, odhaluje se neomezené Vědomí prostřednictvím různých těl. Vědomí je ve své podstatě beze jmen a forem, ale jména a formy jsou přisouzeny jeho odrazům. Vědomí odrážející se ve Vědomí září jako Vědomí a jako Vědomí existuje. Přesto ten, kdo je nevědomý, byť sám sebe považuje za moudrého a rozumného člověka, má představu, že tu vzniká a existuje něco jiného než toto Vědomí. Nevědomému člověku se Vědomí jeví jako projevený svět, moudrému člověku se totéž Vědomí jeví jako jedno jediné Já. Samotnému Vědomí se říká čiré zakoušení, a právě díky němu svítí Slunce a všechny bytosti si užívají života. Vědomí nebylo stvořeno a nezanikne. Je věčné a projevený svět je k němu připoután podobně jako vlny k oceánu. Pokud se Vědomí odrazí samo v sobě, objeví se pocit „Já jsem“, který dá vzniknout rozmanitosti. Vědomí jako prostor dovolí semínku vyklíčit, jako vzduch zvedne klíček k obloze, jako voda jej vyživí, jako země jej upevní a jako světlo odhalí nový život. A právě vědomí v semínku se v příhodné chvíli projeví jako plod. Různá roční období i s jejich charakteristikami nejsou nic jiného než Vědomí. Díky Vědomí se celý vesmír se všemi bytostmi udržuje v existenci, dokud nepřijde kosmický zánik.TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, skutečným hrdinou je ten, kdo nad myslí, které vévodí nevědomost a iluze, získal plnou kontrolu. Ovládnutí mysli je jediný způsob, kterým lze léčit bolesti projeveného světa, koloběhu života a smrti neboli nekonečného řetězce utrpení. Vyjevím ti nyní podstatu veškeré moudrosti. Pozorně naslouchej a celý svůj život si touto Pravdou nechej prostoupit. Toužit po potěšení je omezením a zanechat tužeb znamená osvobození. Nahlížej proto na potěšení světa jako na jedovaté výpary. Slepě se zříkat potěšení není žádoucí. Do hloubky a pečlivě prozkoumej podstatu smyslového potěšení a zanechej tužby po něm. Pak budeš žít šťastně. Rozvíjením ušlechtilých vlastností postupně odejde falešné chápání. Mysl přestane toužit, osvobodí se od vnímání protikladů a oprostí od neklidu, strachu a iluze. Spočine ve stavu míru a blaženosti, neposkvrněna pocitem ega, špatnými myšlenkami či emocemi, lpěním nebo smutkem. Mysl se jako moudrý muž zřekne svého násilného syna, pochybovačnosti, i své manželky, žádostivosti. Probuzená mysl se paradoxně zbaví těch věcí, tedy myšlenek a tužeb, díky kterým se mohla rozvinout. Dotazováním se na svou pravou podstatu zanechá mysl ztotožnění s tělem. Nevědomá mysl je rozpínavá. Probudí-li se však poznání, pak tatáž mysl přestane být myslí. Vesmír není nic jiného než mysl. Hory jsou mysl. Prostor je mysl. Bůh je mysl. Přítel i nepřítel, to je zase mysl. Jestliže Vědomí zapomene na sebe sama, projde změnou a přijme psychické podmíněnosti, mluvíme o mysli a ta přivodí vznik koloběhu zrození a smrti. Zrodí se džíva, jenž je tou částí neomezeného Vědomí, která přijme roli objektu omezeného sklony a tužbami. A džíva se postupně vzdaluje od Skutečnosti neomezeného Vědomí, stále hlouběji se noří do podmíněností a čím dál víc se zaplétá do projeveného světa. Nejvyšší Já není džíva, tělo ani jeho části. Nejvyšší Já je stejně jako prostor na tom všem nezávislé. VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, džíva je sama mysl. Zakouší, co si sama představila a naplánovala, a je tím omezena. Stav mysli určuje povahu nového zrození džívy. Kdo se touží stát králem, sní o tom, že je král. Co si člověk intenzivně přeje, to dříve či později obdrží. Je-li mysl nečistá, jsou i její záměry nečisté. Je-li mysl čistá, její záměr je čistý. Ušlechtilý člověk se věnuje vznešeným cílům i v těžkých životních situacích. Ve skutečnosti neexistuje omezení ani osvobození. Neomezené Vědomí si pomyslí „jsem tělo“ a tato myšlenka vyvolá omezení. Pokud si člověk uvědomí, že to vše je přelud, zazáří jako neomezené Vědomí. Je-li látka čistá, snadno přijme barvivo, aby se obarvila. A je-li mysl očištěna čistými myšlenkami i činy, snadno přijme povahu neomezeného Vědomí. Jakmile se v čisté mysli zrodí představy těla, duchovního poznání či nezaujatosti, začne existovat projevený svět. Je-li mysl zapletena ve vnějším světě objektů, vzdaluje se Já. Vzdá-li se však mysl představy vztahu subjektu a objektu, na jejímž základě vnímá svět, pak okamžitě splyne s neomezeným Vědomím. Mysl nemá existenci oddělenou od neomezeného Vědomí. Mysl neexistovala na počátku, nebude existovat na konci, a neexistuje tudíž ani nyní! Kdo se domnívá, že má mysl nezávislou existenci, ten si přivolává smutek a trápení. Kdo ví, že svět je ve skutečnosti Já, je mimo dosah trápení a svět ho obdaří radostí a osvobozením. Mysl jsou jen myšlenky a představy. Kdo by se trápil, když taková mysl dojde konce? Skutečností je Vědomí, jež je středem, tedy tím, co je mezi pozorovatelem a pozorovaným objektem. Tato Skutečnost je však zahalena závojem mysli a bude odhalena až v okamžiku, kdy mysl zmizí. Ustanou-li podmíněnosti a tužby mysli, skončí nevědomost, toužení, odmítání, iluze, hloupost, strach či vytváření představ a zrodí se čistota a dobro. Člověk zakusí radost poznání Já. ***Zkráceno -- celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, démon Šambara pochopil, že jeho démoni Dama, Vjála a Kata zakusili falešný pocit jáství, a proto před ním utekli a upadli do neštěstí. Rozhodl se, že stvoří jiné démony, ale tentokrát je obdaří Sebepoznáním, aby nepadli do léčky mylného pocitu ega. Šambara tedy pomocí svých magických schopností stvořil tři další démony, jimiž byli Bhíma, Bháša a Drdha. Ti byli vševědoucí, bez hříchů, obdařeni nezaujatostí a poznáním Já. Vesmír měl pro ně stejnou cenu jako stéblo trávy. Začali bojovat s armádou bohů a ani po určité době se v nich nedokázal uchytit pocit ega. Pokaždé když se u nich tento pocit objevil, přemohli ho pomocí dotazování se a zkoumání „kdo jsem já“. Neměli strach ze smrti a byli zcela oddáni činnosti v přítomném okamžiku. Osvobozeni od lpění i od pocitu „to jsem udělal“ se soustředili na úkol, který jim dal jejich pán Šambara. Zůstávali oproštěni od chtění i odmítání a na vše pohlíželi stejně. Armádu bohů tak brzy porazili. Bohové vyhledali útočiště u boha Višnu a pak se dle jeho příkazu usadili v jiné oblasti. Višnu se musel do boje se Šambarou vydat sám. Démona zabil a v tom okamžiku Šambara dosáhl příbytku boha Višnu a byl osvobozen. Poté Višnu osvobodil i tři démony, Bhímu, Bhášu a Drdhu, kteří neměli pocit ega, a proto byli po odchodu z těla ihned osvíceni. Ó Rámo, mysl podmíněná touhami znamená omezení. Je-li mysl bez tendencí a tužeb, je tu osvobození. Podmíněnost mysli odpadne, je-li jasně nahlédnuta a pochopena Skutečnost. Jakmile touhy a sklony odejdou, vědomí člověka spočine v nejvyšším klidu, podobně jako když zhasne plamen svíce. Pochop, že ať pomyslíš kdekoli na cokoli, není to nic jiného než Já. A takové je jasné vnímání. „Podmíněnost“ či „mysl“ jsou jen slova, za nimiž není skutečnost. Jakmile je Pravda nalezena, jsou slova bezcenná. Takové je jasné vnímání. A je-li tu jasné vnímání, je tu osvobození. Dama, Vjála a Kata představují mysl ovlivněnou pocitem ega. Bhíma, Bháša a Drdha představují mysl, jež je od tužeb a pocitu ega osvobozena. Ó Rámo, nebuď jako Dama, Vjala a Kata, ale vezmi si příklad z těch druhých. To je důvod, proč jsem tobě, svému milému a bystrému žáku, tento příběh vyprávěl. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, každé opravdové úsilí je vždy korunováno úspěchem. Proto se pravého úsilí nevzdávej. Je pochopitelně třeba dobře zvážit hodnotu konečného výsledku, dříve než začneme o cokoli usilovat. Pokud to pozorně prozkoumáš, zjistíš, že právě Sebepoznání, poznání Já, je schopno odstranit kořeny veškerých bolestí i radostí. Proto správné úsilí je třeba zaměřit na poznání Já. Zbav se všech představ o nezávislých objektech, které v tobě vytvořila touha po potěšení. Existuje snad radost, která by nebyla doprovázena bolestí? Z hlediska absolutního Brahman není rozdíl mezi tím, zda praktikujeme sebeovládání či nikoli. Praxe sebeovládání nám však přináší radost i naději. Proto pěstuj sebeovládání a zbav se pocitu ega. Dotazuj se na podstatu Pravdy a vyhledávej společnost moudrých. Moudrým a dobrým člověkem je ten, kdo žije v souladu s poučeními svatých textů a u koho každým dnem slábne nenasytnost, klam a zloba. Ve společnosti moudrých roste poznání Já a zároveň slábne nebo i zcela mizí mylná představa o skutečnosti vnímaných objektů. Jakmile se takto svět jako objekt vnímání začne vytrácet, zůstane pouze nejvyšší Pravda a džíva neboli jedinec je do ní ponořen, neboť nenalézá objekt, k němuž by mělo cenu se upínat. Svět jako objekt nebyl stvořen, neexistuje nyní a nikdy existovat nebude. To, co po všechny časy existuje jako jediná Skutečnost, je jediné nejvyšší Bytí. Tisícerými způsoby jsem ti vysvětlil podstatu neskutečnosti světa coby objektu vnímání. Neexistuje nic jiného než čirý prostor Vědomí a v něm není dělení, které by dovolilo tvrdit „to je Pravda“ nebo „to není skutečné“. Svět není nic jiného než onen nádherný projev neomezeného Vědomí. Dělení na subjekt a objekt či na podstatu a jev jsou jen nahodilé a nedokazatelné domněnky. Je to, jako kdybychom dělali rozdíl mezi slunečními paprsky a slunečním svitem. Ve skutečnosti existuje pouze nedělitelné a neměnné Vědomí. V souladu se svou přirozeností někdy jakoby zavře oči a tomu říkáme zánik vesmíru, jindy oči otevře a to nazveme stvořením. VASIŠTHA pokračoval: Není-li tu správné pochopení, jeví se „já“ jako nečistá představa v neomezeném Vědomí. Je-li „já“ správně pochopeno, je nahlédnuto jakožto neomezené Vědomí. Jestliže je viděna jeho pravá podstata, už se dál neprojevuje coby pocit ega, ale jako jediná neomezená Skutečnost. Oddělené „já“ zkrátka neexistuje. Je-li tato Pravda odhalena člověku čisté mysli, jeho nevědomost se rázem rozptýlí. Jiní se však budou pevně držet svých mylných představ. Jestliže je rozpoznána falešnost „já“ jako odděleného jedince, jak by mohl člověk věřit představám, které se z toho odvozují, například představám nebe či pekla? Touha po nebi i po osvobození se v srdci člověka objevuje jen do té doby, dokud je „já“ chápáno jako oddělená entita. Dokud přetrvává „já“, jsou v životě člověka samé nesnáze. A představy „já“ se nelze zbavit jinak než Sebepoznáním, poznáním Já. Je-li člověk ovládnut zlým skřetem „jáství“, žádný svatý text ani mantra mu nepomohou se jej zbavit. Pocit jáství se může zastavit v růstu jen neustálým připomínáním si toho, že „já“ je pouhý odraz v neomezeném Vědomí. Projevení světa je jako trik kejklíře. Všechny vztahy mezi subjektem a objektem, mezi „mnou“ a „tamtím“ jsou falešné. Jakmile se ustálí opravdové pochopení, bude „jáství“ vymýceno. A jakmile je nahlédnuto, že právě „já“ vede ke vzniku představy „světa“, obojí v míru odejde. Vyšší forma „jáství“ dá vzniknout pocitu „jsem Jedno s celým vesmírem a neexistuje nic ode mě odděleného“ a to je pochopení probuzené bytosti. Jiným typem „jáství“ je, když jedinec cítí, že „já“ je ve své podstatě nehmotné a jemné, takže se od věcí ve vesmíru odlišuje a je na nich nezávislé. Proti takovému pojetí též nelze nic namítat a i to vede k osvobození. Avšak „jáství“ popsané dříve, které ztotožňuje Já s tělem, je nutno opustit. Neustálým pěstováním vyšší formy „jáství“ se nižší forma vytratí. ***Zkráceno -- celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA řekl: Svatý muži, řekni mi prosím, kdy a jak dosáhnou tito tři démoni osvobození. VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, až démoni uslyší vyprávět svůj vlastní příběh a připomene se jim pravá podstata, jíž je čiré Vědomí, budou osvobozeni. Za nějaký čas vyroste uprostřed Kašmíru město Adhišthána. Tam bude stát hora zvaná Pradjumna Šékhara a na jejím vrcholku palác čnící do nebes. V koutě paláce se jako vrabčák narodí démon Vjála. Palác bude obývat král Jašaskara. Démon Dama se narodí jako komár a bude žít v paláci ve spáře mezi pilíři. V jiné části města bude stát palác Ratnaválívihára a v něm bude žít královský ministr Narasimha. Démon Kata bude žít v paláci ve zlaté kleci jako špaček. Jednoho dne bude ministr Narasimha vyprávět svým hostům příběh démonů Damy, Vjály a Katy. Jak to zaslechne jeho špaček, démon Kata, bude osvícen. Připomene si, že původně byl stvořen kouzlem démona Šambary. Toto uvědomění ho oprostí od kouzel démona a on dosáhne stavu označovaného jako nirvána. Příběh, který ministr vyprávěl, si budou lidé mezi sebou předávat, až se dostane i k vrabci a komárovi. A tak po vyslechnutí příběhu budou osvobozeni i démoni Vjála a Dama. Ó Rámo, pověděl jsem ti o démonech, kteří se kvůli pocitu ega a svému chtění dostali do pekla. Všechno to však není nic jiného než hra nevědomosti a iluze. Falešný pocit „já jsem“ ve skutečnosti zakouší čiré Vědomí. Jakoby ve hře prožívá zkreslený obraz sebe v sobě samém, aniž by se jako Vědomí vzdalo své základní podstaty. Přestože je tento pokroucený obraz nepravdivý a neskutečný, jedinec s pocitem „já“ v jeho skutečnost věří a upadá do iluze. VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, svaté texty poukazují na to, že ten, kdo je ustálen ve stavu osvobození, překračuje oceán projeveného světa, neboť jeho vědomí směřuje k Já. Zato ti, kteří jsou chyceni v síti názorů a polemik, přinášejících jen trápení a zmatek, připravují samy sebe o nejvyšší dobro. Co se týká způsobů popsaných ve svatých textech, pak nejjistější cestou vedoucí člověka k nejvyššímu cíli, je pouze přímá osobní zkušenost. Co jiného zbyde z člověka plného tužeb než hrstka popela? Avšak ten, pro něhož svět neznamená víc než stéblo trávy, nepodléhá smutku. Kdo plně uskutečnil to Nejvyšší, má ochranu vesmírných božstev. Proto by se člověk neměl vydat špatnou cestou ani v časech velkého utrpení. Kdo se řídí svými ctnostmi, má osud nakloněn, je schopen obracet zlé v dobré a je zbaven neštěstí. Jen toho lze považovat za lidskou bytost, kdo není uspokojen svými schopnostmi, ale je oddán učení a následuje cestu Pravdy. Všichni ostatní jsou jen zvířata v lidské podobě. Pán Hari neboli Višnu, jehož domovem je oceán mléka, přebývá v srdcích těch, kteří se napili mléka laskavosti a vlídnosti. Co má být prožito, již bylo prožito, co má být spatřeno, bylo spatřeno. Co je na světě nového, co by mohl moudrý člověk hledat? Člověk by měl být oddán službě, kterou mu určují svaté texty, a opustit touhy po potěšení. Uctívej světce a to tě ochrání před smrtí. Člověk by se měl držet ponaučení, jež dávají svatá písma, a trpělivě čekat na zdokonalení, které přijde, až uzraje jeho čas. Nedovol, abys upadl do hrubosti. Vezmi na pomoc svaté texty, věz, že „to vše je jen odraz“, a neustávej v pátrání po podstatě Skutečnosti. Neřiď se podle druhých. Nebuď jako ovce ve stádě. Probuď se z dřímoty nevědomosti. Probuď se a usiluj o to, oprostit se od stáří a smrti. Majetek bývá původcem zla a smyslové potěšení zdrojem bolesti. Rána osudu se ukazuje jako největší štěstí. Všeho se vzdát znamená vítězství. Život vzkvétá a přináší plody šlechetnosti a úctyhodnosti tomu, kdo jedná s laskavostí, je odpoután od světa a neprahne po světských potěšeních, jež vedou k utrpení. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Tady vidíš, k jakým neštěstím vede nevědomost a jak tři původně neporazitelní démoni byli zcela přemoženi a potupeni v důsledku pocitu ega, který vyvolal v jejich srdcích strach. Podlehnutí světu vyrůstá jako smrtící popínavá rostlina ze semínka, jímž je pocit ega. Seber proto všechnu sílu a vzdej se pocitu ega. Ustáli se v přesvědčení, že „já neznamená nic“, a buď šťastný. Pocit ega neboli jáství zastiňuje neomezené Vědomí, jehož povahou je čirá blaženost. Ačkoli démoni Dama, Vjála a Kata nepodléhali koloběhu zrození a smrti, byli do něj vtaženi kvůli svému pocitu ega. A tak ti, kterých se báli i sami bohové, žijí nyní jako ubohé ryby v kašmírském jezeře. RÁMA se zeptal: Démoni Dama, Vjála a Kata byli stvořeni kouzlem Šambary, byli tedy neskuteční. Jak je možné, že se stali stejně skutečnými jako my? VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, tak jako byli neskuteční tito démoni, jsme neskuteční my, bohové i všichni ostatní. Představy „já“ a „ty“ jsou neskutečné, Rámo. To, že se ty i já jevíme jako skutečné entity, Pravdu nezmění. I kdyby se mrtvý člověk objevil nyní přímo před tebou, tak stále mrtvým zůstane. To, že jedinou Skutečností je Brahman, však není moudré říkat nevědomému člověku. Přesvědčení o skutečnosti projeveného světa, jež je hluboce zakořeněné v mysli nevědomého, nelze rozptýlit jinak než důkladným zkoumáním podstaty a smyslu svatých textů. Kdo bude nevědomému člověku tvrdit, že tento svět je neskutečný a že jedinou skutečností je Brahman, ten se dočká jenom posměchu. Ať to vysvětlíš sebelépe, nevědomý člověk to nepochopí o nic víc, než by byla mrtvola schopna zatančit. Pravdu mohou zakoušet pouze mudrci. Ó Rámo, skuteční nejsme ani my ani ti tři démoni. Skutečné je pouze jediné neomezené Vědomí, jež nepodléhá žádné změně. V neomezeném Vědomí vzniknou představy tebe, mě či démonů a tyto představy považujeme za skutečné, neboť vnímající Vědomí skutečné je. Představy vzniknou, je-li Vědomí v „bdělém stavu“, je-li ve „stavu hlubokého spánku“, představy zmizí. Přesto v neomezeném Vědomí stavy jako bdění a spánek neexistují. Neomezené Vědomí je čiré. Pochop to a buď osvobozen od starostí a obav pocházejících z rozdělování. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Brahmá domluvil a zmizel. Bohové chvíli vyčkali v úkrytu a připravili se na nový útok. Obnovený boj mezi bohy a démony byl ještě zuřivější než předtím. Všude po něm zbyla spoušť a zkáza. Nepřetržité zaujetí bojem vyvolalo ve třech vůdcích démonů prvotní představu „já jsem“. Tak jako zrcadlo odráží předměty, které jsou v jeho blízkosti, tak se jednání jedince odráží v jeho vědomí jako pocit ega. Pokud si však jedinec udržuje „odstup“ a není ztotožněn se svým jednáním, pak pocit ega nevznikne. Jakmile pocit ega vyvstane, je okamžitě následován touhou prodloužit si život v daném těle a získat bohatství, zdraví či potěšení. Takové touhy démony velmi oslabily. V myslích se jim objevil klam, z něhož vznikly pocity „to je mé“ či „to je mé tělo“, a všechno nevyhnutelně vyústilo v neschopnost dělat to, k čemu byli určeni. Začalo je lákat jídlo a pití. Věci jim skýtaly pocit potěšení, a připravily je tak o jejich svobodu. Se ztrátou svobody zmizela odvaha a oni prožívali strach a obavy. Báli se i pouhé představy, že by mohli v bitvě padnout. Bohové využili situace a zaútočili. Démonů Damy, Vjály a Katy se zmocnil strach a z boje utekli. Když armáda démonů viděla, že jejich dříve nepřemožitelní ochránci utekli, morálka ochabla a démoni umírali po tisících. Jakmile se démon Šambara dozvěděl, že jeho armáda utrpěla krutou porážku, byl vzteky bez sebe a začal zjišťovat, kam se jeho tři nepřemožitelní démoni poděli. Démoni Dama, Vjála a Kata se však báli jeho hněvu a ukryli se před ním v nejhlubším podsvětí. Služebníci boha smrti Jamy jim poskytli útočiště a dali jim za manželky tři dívky. Démoni žili v podsvětí dlouhý čas, až jednoho dne je navštívil sám Jama. Démoni ho však nepoznali, neprojevili mu náležitou úctu a rozzlobený Jama je vykázal do nejhorších pekel. Po utrpení v mnoha mimolidských vtěleních žijí nyní jako ryby v jednom kašmírském jezeře. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Démon Šambara vyslal svoji nepřemožitelnou armádu chráněnou třemi novými démony do boje proti bohům. K boji se připravilo i vojsko bohů. Začala zuřivá bitva, démoni nebyli ozbrojeni a došlo k boji muže proti muži. Bitva pokračovala a později byly použity různé druhy střel, které ničily města, vesnice i vše ostatní. Na obou stranách se střídalo vítězství s porážkou. Tři vůdci démonů pátrali po třech nejvyšších bozích, ale nemohli je nalézt. Vrátili se tedy k Šambarovi, aby mu podali zprávu. Bohové se modlili ke Stvořiteli Brahmovi a ten se před nimi zjevil. Prosili Brahmu, ať jim pomůže najít způsob, jak démony porazit. BRAHMÁ pravil: Ó bohové, démona Šambaru nyní zabít nemůžete, bude zabit až za sto let bohem Višnu. Uděláte moudře, když se z boje stáhnete, jako by vás démoni Dama, Vjála a Kata přemohli. Časem se po vítězných bojích začne v démonech vytvářet pocit ega. V jejich myslích se objeví podmíněnosti a rozvinou skryté sklony. Teď jsou tito tři démoni ještě bez pocitu ega i bez podmíněností. Kdo nemá pocit ega, pocit „já“, ani jeho doplněk, tedy skryté tendence, ten nezná chtění ani zlobu a je neporazitelný. Kdo je však svázán pocitem ega a tendencemi mysli, ten, ač může být považován za velkého učence, bude lehce poražen i dítětem. Představy „já“ a „moje“ jsou jako nádoby, horlivě shromažďující smutek a trápení. Kdo ztotožní Já s tělem, ten podlehne utrpení. Kdo nahlédne Já jako všudypřítomné Bytí, ten trápení překoná. Pro takového člověka není ve třech světech nic, co by nebylo Já a po čem by měl toužit. Kdo má mysl podmíněnou tendencemi a tužbami, toho lze porazit. Bez tendencí a tužeb se i komár stane neporazitelným. Podmíněná mysl prožívá utrpení. Mysl zbavená podmíněností zakouší radost. Tendence a touhy jedince oslabují. Proto se nebojte boje s démony. Udělejte všechno možné, abyste v nich vzbudili pocity „já“ a „moje“, a protože to jsou nevědomá stvoření démona Šambary, snadno padnou do léčky. Pak je hravě porazíte. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ve velké říši, jíž se říká peklo, se jako mohutní sloni v říji potulují špatné skutky. Smysly, které jsou za tyto skutky odpovědné, jsou obdařeny velkým množstvím tužeb, a je proto těžké je ovládnout. A tyto nevděčné smysly ničí tělo, svůj vlastní příbytek a svoji ochranu. Kdo je obdařen poznáním, ten je schopen odstranit tužby, aniž by si ublížil, podobně jako lze bez jakékoli újmy chytit do smyčky divokého slona. Blaženost, kterou moudrý člověk zakouší, když umí ovládnout své smysly, je nesrovnatelně větší než blaženost krále vládnoucího městu z cihel a malty. Vnitřní inteligence získá svoji původní čistotu, jakmile moudrého člověka unaví touhy po smyslovém potěšení. Toužení však zcela vymizí až poté, co je nahlédnuta nejvyšší Skutečnost. Pro moudrého člověka je mysl poslušným služebníkem, dobrým rádcem, schopným velitelem smyslů, hodnou ženou, ochraňujícím otcem i důvěrným přítelem. Podporuje ho v konání dobrých skutků. Rámo, ustáli se v Pravdě a žij svobodně ve stavu bez myšlenek. Nebuď jako démoni Dama, Vjála a Kata, jejichž příběh ti teď budu vyprávět. V podsvětí žil mocný démon Šambara. Byl mistrem v umění magie. Vytvořil magické město se stovkou Sluncí na obloze, chodícími a mluvícími bytostmi ze zlata, labutěmi vytesanými ze vzácných kamenů, ledovým ohněm a vlastními nebeskými tělesy. Bohové v nebi z něj měli hrůzu. Kdykoli Šambara usnul nebo opustil své město, využili bohové situace a ničili jeho armádu. Jednou rozlícený démon vnikl do nebe. Bohové se ve strachu z jeho magických schopností schovali a pak v příhodné chvíli pobili jeho vojáky. Aby propříště ochránil svou armádu, stvořil Šambara tři další mocné démony, kteří se jmenovali Dama, Vjála a Kata. Tito tři démoni neměli žádná předchozí vtělení, a byli proto bez podmíněností a tužeb. Neměli strach, pochyby ani jiné podmíněnosti. Neprchali před nepřítelem, nebáli se smrti a nechápali smysl války, vítězství ani porážky. Ve skutečnosti to nebyli ani nezávislí jedinci, džívové, ale robotu podobné projekce démona Šambary. Jejich chování bylo chováním člověka, který vymýtil skryté touhy, ale nedosáhl osvícení. Démon Šambara se radoval, že jeho armáda bude mít nepřemožitelné ochránce. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, kdo kráčí cestou nejvyšší, ten, ač přebývá v těle fungujícím na základě setrvačnosti podobně jako roztočený hrnčířský kruh, zůstává nedotčen vykonanými činy. Tělo má pro svou potěchu a k osvobození duše a nezakouší v něm neštěstí. Pro nevědomého je tělo zdrojem utrpení, pro osvíceného je to zdroj blaženosti. Dokud tělo existuje, čerpá z něho mudrc potěšení i blaženost osvícení, a když se život chýlí ke konci, nepovažuje to za žádnou ztrátu. Pro osvíceného člověka je tedy tělo zdrojem nekonečné blaženosti. Tělo dovoluje člověku svobodně a radostně putovat po světě, a je proto povozem jedoucím k poznání. V těle mudrc prožívá nejrůznější smyslové zkušenosti a získává přátelství a lásku druhých, proto je pro něj i zdrojem dosažení. Dokud osvícený člověk přebývá v království zvaném tělo, šťastně kraluje, podobně jako ve své říši kraluje Indra, král nebes. Tělo neuvádí mudrce v pokušení oddat se vášni či chamtivosti, ani nenechává vstoupit nevědomost či strach. Inteligence, která řídí tělo mudrce, nepodléhá vzrušení, jež nevědomý člověk nazývá potěšením, ale spočívá uvnitřněna ve stavu rozjímání. Vzduch uvnitř nádoby se nádoby dotýká, dokud nádoba existuje, jakmile však nádoba zmizí, kontakt se vytratí. Podobně je vtělená bytost spojena s tělem, dokud tělo existuje, ale zůstane tělem nedotčena, jakmile je tělo pryč. Ani nejsilnější jed bohu Šivovi neublížil, pouze umocnil jeho půvab. Podobně žádné činy ani radosti nemohou osvíceného člověka připoutat ke koloběhu zrození a smrti. Když o někom víš, že je zloděj, ale smíříš se s tím, může se stát tvým přítelem, a podobně když znáš pravou podstatu světských věcí, zatímco si je užíváš, mohou ti přinést potěšení. Mudrc oproštěný od představy „já“ i od všech pochybností má svrchovanou vládu nad tělem. Člověk by měl zanechat honby za potěšením a dosáhnout poznání. Pouze ukázněná mysl zakouší skutečné štěstí. Krále osvobozeného ze zajetí potěší skýva chleba více, než potěší dobytí nového království panovníka, který nikdy zajat nebyl. Moudrý člověk se proto za každou cenu snaží o podmanění své mysli a svých smyslů. Takové vítězství je cennější než vítězství nad vnějším nepřítelem. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Tak jako se pročistí voda, vhodíme-li do ní krystal kamence, tak zakouší jasnost Sebepoznání ten, kdo skrze dotazování se na Já získá poznání a s ním spojené schopnosti. Neustálé změny neruší jeho mysl. Jeho bytí bylo transformováno. Dosáhl toho, co stojí za dosažení. Došel poznání Já a vzdal se představy objektů. Za pozorovatele čili subjekt nepovažuje žádný jiný prvek, neboť tím, kdo pozoruje, je sám jediný Pozorovatel. Je plně probuzený do nejvyšší Pravdy, přebývá proto tak, jako by hluboce spal v projeveném světě. Jeho odpoutanost prostupuje vším, je nezaujatý vůči potěšení i jeho opaku. Ustalo jeho chtění, podobně jako ustane pohyb řeky, když se vlije do moře. Zpřetrhal sítě projeveného světa, stejně jako myš přehryže smyčku, do níž byla lapena. Až když se oprostí od všech připoutaností a nenechá se ovládat působením protikladů, až když ji nepřitahují objekty a v ničem nehledá oporu, je mysl osvobozena ze zajetí iluze. Když ustanou všechny pochyby a není tu sklíčenost ani vzrušené nadšení, pak mysl září jako Měsíc v úplňku. Odpadnou-li nečistoty mysli, projeví se příznivé vlastnosti a na vše je nahlíženo stejně. Tak jako s vycházejícím Sluncem zmizí tma, tak zmizí projevený svět, když v srdci člověka vysvitne Slunce neomezeného Vědomí. Pak se projeví a dál rozšíří poznání, které je schopno potěšit srdce každé bytosti ve vesmíru. Kdo poznal To, co jediné je hodno poznání, překročil vše, co přichází či odchází, překročil zrození i smrt. Mudrci, v nichž se skrze dotazování či přímé pozorování zrodilo poznání Já, mají přízeň i samotných bohů, jako jsou Brahmá, Višnu, Indra a Šiva, a tito bohové jim jsou v mnohém nápomocni. Není-li tu ztotožnění s egem, pak v mysli, jež funguje podle své přirozenosti, nevzniká žádné zmatení. Tak jako se vlny v oceánu objeví a zase zmizí, tak vzniknou a zase zmizí projevené světy. To může mást nevědomého člověka, nikoli však mudrce. Prostor uvnitř džbánu nevzniká s vyrobením džbánu, ani nezaniká, je-li džbán rozbit. Kdo si uvědomuje, že právě takový je vztah mezi jeho vlastním tělem jako džbánem a Já jako prostorem, toho se nedotýká chvála ani hana. Tento fascinující projevený svět doléhá na člověka jen do té doby, dokud se člověk nezabývá dotazováním na podstatu Já. Přijde-li poznání, iluze zmizí. VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, Skutečnost zná jen ten, kdo vnímá tělo jako důsledek mylného chápání a zdroj utrpení a kdo ví, že tělo není Já. Skutečnost zná ten, kdo ví, že radosti i bolesti jsou v těle zakoušeny v důsledku plynutí času a okolností, do nichž se člověk dostává, ale že se ho netýkají. Skutečnost zná ten, kdo sám sebe chápe jako všudypřítomné neomezené Vědomí, zahrnující vše, co se kdy a kde objevilo. Skutečnost zná ten, kdo ví, že nejvyšší Já, jež je nepatrné jako miliontina špičky vlasu milionkrát rozdělená, prostupuje vším. Skutečnost zná ten, kdo ví, že nelze cokoli oddělit od Já a že neomezené světlo Vědomí existuje jako jediná Pravda. Skutečnost zná ten, kdo ví, že neduální Vědomí, dlící ve všech bytostech, je všemohoucí a všudypřítomné. Skutečnost zná ten, kdo nežije v mylném přesvědčení, že je tělem podléhajícím nemocem, obavám, úzkostem, stáří a smrti. Skutečnost zná ten, kdo ví, že není pouhou myslí a že všechny věci jsou navlečeny na Já jako korálky na niti. Skutečnost zná ten, kdo ví, že toto všechno je Brahman, neexistuje „já“ a neexistuje ani „ten druhý“. Skutečnost zná ten, kdo pohlíží na všechny bytosti tří světů jako na svoji rodinu, zasluhující si soucit a ochranu. Skutečnost zná ten, kdo ví, že objekty světa jsou iluzí a jediné, co skutečně existuje, je Já. Ničím neovlivněn zůstává ten, kdo ví, že radost a bolest či zrození a smrt nejsou nic jiného než Já. Pevně ustálený ve Skutečnosti je ten, kdo si uvědomuje, že není čeho dosáhnout a není čeho se vzdát, neboť vše je jediné Já. ***Zkráceno -- celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Popsal jsem stavy mysli jen proto, abych ti pomohl pochopit podstatu mysli. Mysl přijímá takovou podobu, o níž intenzivně rozjímá. Existence, ne-existence, získání a odevzdání, to všechno jsou jen rozpoložení mysli. RÁMA se zeptal: Je-li toto všechno mysl, jak může být mysl poskvrněna? VASIŠTHA odvětil: To je skvělá otázka, Rámo, avšak není na ni vhodná doba. Pokud jsi naslouchal tomu, co jsem se snažil říci, odpověď na tuto otázku si jistě najdeš sám. To, že je mysl nečistá, je zkušeností každého, kdo usiluje o osvobození. Různí lidé to však mohou popisovat různě v závislosti na svém úhlu pohledu. Tak jako vzduch přicházející do kontaktu s květinami převezme jejich rozmanité vůně, tak mysl přicházející do kontaktu s představami získá různá rozpoložení a nálady, podle kterých utváří tělo, a jako energie aktivující smysly zakouší plody svých vlastních představ. Je to opět mysl, která poskytuje palivo pro fungování činných orgánů. Mysl je čin a čin je mysl, je to jako květina a její vůně. Přesvědčení mysli určuje čin a čin posiluje přesvědčení. Mysl je vždy oddaná dharmě, hojnosti, potěšení a svobodě. Každý má však pro tyto pojmy jinou definici a je přesvědčen, že právě jeho definice je správná. A tak mohou tvrdit následovníci mudrce Kapily nebo stoupenci učení, jako jsou védánta, vidžňánaváda či džinismus, že jediná cesta k osvobození je ta jejich. Filosofie každého je výrazem jeho zkušenosti, zkušenost je plodem jeho činů a ty jsou zase v souladu s přesvědčením jeho mysli. Omezením není nic jiného než představa objektu. Tato představa je májou, nevědomostí. Je to jako šedý zákal, který člověka oslepí a znemožní mu uvidět světlo poznání. Nevědomost vytváří pochyby. A vnímání skrze pochyby je pokřivené. Přiblíží-li se člověk ve tmě ke lví kleci, bude mít strach, i když bude klec prázdná. Podobně člověk hloupě věří tomu, že je uvězněn v těle. Představy „já“ a „svět“ jsou jen stíny, nikoli skutečnost. Takové představy vytvoří objekty a objekty nejsou ani skutečné ani neskutečné. Matka, považující se za paní domu, se bude jako paní domu chovat a manželka, která se cítí být svému muži matkou, se bude chovat jako jeho matka. Ó Rámo, vzdej se představ „já“ a „to“ a ustáli se v Pravdě. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Semínko neboli základ každého džívy, jímž je nejvyšší Brahman, existuje kdekoli. V každém džívovi je nespočet dalších džívů. To proto, že je celý vesmír prostoupen neomezeným Vědomím. O čem projevený džíva rozjímá, tím se také stává. Kdo je oddaný bohům, přijde k bohům, kdo uctívá polobohy, dospěje k nim. Kdo rozjímá o nejvyšším Brahman, stane se Brahman. Člověk by se proto měl uchýlit k tomu, co je neomezené a ničím nepodmíněné. Svým rozjímáním o nymfě byl Šukra svázán a omezen, ale jakmile pochopil čirost svého Já, jímž je neomezené Vědomí, byl v tom okamžiku osvobozen. RÁMA se zeptal: Svatý muži, objasni mi prosím podstatu bdělého stavu a snění. Co utváří bdělý stav a jak vzniká sen či jak vzniká v bdělém stavu iluze? VASIŠTHA pravil: Stav, který přetrvává, se nazývá bdění, a stav, který je přechodný, zase snění. Dokud trvá sen, má všechny charakteristiky bdělého stavu, a je-li pochopena pomíjivost bdělého stavu, získá i bdění charakter snu. Jinými slovy tyto dva stavy znamenají totéž. Proudí-li v těle životní síla, pak orgány myšlenek, slov a činů vykonávají své funkce a jsou namířeny k objektům vnímání v souladu s falešnými představami, jež v mysli převládají. Životní síla vnímá v Já rozmanité formy, a zdá-li se být toto vnímání trvalé povahy, mluvíme o bdělém stavu. Pokud životní síla nebo také džíva čétaná, živé vědomí, není myslí a tělem obrácena k objektům, setrvá v klidu a míru ve svém srdci. V těle nedochází k pohybu vědomí ani nejsou životní silou aktivovány smysly. Takové vědomí, jež je bdělé i v hlubokém spánku a je světlem zářícím v bdění i snění, se nazývá turíja, transcendentální Vědomí. Vyraší-li opět semínko nevědomosti a iluze, objeví se první myšlenka, myšlenka „já jsem“. Pak člověk ve snu vnímá v mysli myšlenkové formy. Vnější smyslové orgány nepracují, avšak vnitřní ano a je tu vnímání uvnitř sebe. Jde o stav snění. A jakmile životní síla aktivuje vnější smysly, je tu zase bdělý stav. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Rozmanitostí, kterou v tomto stvoření vidíme, není nic jiného než zdání rozmanitosti. Zdrojem i cílem veškerého vývoje je jediné neomezené Vědomí. Během vývoje se zdá, že v neomezeném Vědomí v souladu s představami, které ve Vědomí vznikají, existuje zdání rozmanitosti. Některé představy se spolu smísí, a vytvoří tak nekonečnou pestrost. Jiné se nesmísí, ale v každé částici bytí se projeví všechny představy a tyto částice existují nezávisle jedna na druhé. Celek se nazývá absolutní Brahman. Každý jedinec vidí jen objekty, které obsahuje jeho mysl. Pokud představy v mysli nenesou své plody, dojde v mysli ke změně. Nastává sled zrození, který odpovídá změnám v mysli, a právě takové psychologické propojení vytváří přesvědčení o skutečnosti zrození a smrti i přesvědčení o skutečnosti těla. Jakmile takové přesvědčení zmizí, ustane koloběh opakovaných zrození. Záměna neskutečného za skutečné se děje jen kvůli tomu, že je zapomenuta Pravda. Je-li očištěna životní síla neboli prána a poznáno to, co je za pránou, pak člověk dosáhne poznání všeho, co má být poznáno ohledně činnosti mysli a opětovných zrození. Já každé živé bytosti prochází třemi stavy, bděním, sněním a hlubokým spánkem. Tyto stavy nemají nic společného s tělem. I jejich základem je však přesvědčení o existenci živých bytostí v jediném Já, ač tato existence není skutečná. Mudrc, který se dostal za stav hlubokého spánku neboli za stav sušupta k čirému Vědomí, se vrací do zdroje, zatímco hlupák, který toho nedosáhne, je chycen v koloběhu života a smrti. Poněvadž je Vědomí neomezené, přechází člověk z jednoho zrození do druhého i mimo hranice jednoho světového cyklu. Taková stvoření nemají konce, jedno se zjevuje uvnitř druhého, podobně jako lodyhy banánovníku vyrůstají jedna z druhé. Není samozřejmě moudré porovnávat Brahman, jež je vším, s čímkoli jiným. Člověk by se měl dotazovat na to, co je skutečnou prvotní příčinou všech věcí a co stojí mimo všechny příčiny a následky. To je to jediné, co má smysl zkoumat, neboť to jediné je podstatné. Proč se dotazovat na to, co podstatné není? VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, strom vyroste ze semínka a přitom semínko zničí, ale Brahman vytvoří tento svět, aniž by sám sebe zničil. Strom, představující svět, se objeví, i když Brahman jako semínko zůstane tak, jak je. Proto nelze porovnávat Brahman s čímkoli jiným. Zatímco strom je hmotná věc, kterou lze popsat, Brahman je bez jména a formy. Brahman samo se stane tím, co se zdá mít zcela odlišnou povahu. Z jiného úhlu pohledu se tím však stát nemůže, neboť je věčné a neměnné. Člověk není schopen to, co se týká Brahman, uchopit rozumem. Nelze říci, že se Brahman tím vším stane, ani že se tím vším nestane. Nahlížíš-li na Já jako na objekt, nemůžeš uvidět pozorovatele. Dokud je vnímán svět objektů, nelze nahlédnout a pochopit Já. Vidíš-li vodu ve fatě morgáně, nevnímáš horký vzduch, jenž celý přelud vytváří. A vnímáš-li horký vzduch, potom nevidíš přelud, nevidíš vodu! Je-li pravda jedno, nemůže být pravda druhé. Oči, které vnímají objekty světa, nevidí samy sebe. Dokud člověk prožívá představy světa objektů, nemůže pochopit Já. Brahman je jemné a čiré jako prostor. Nelze jej uskutečnit pomocí úsilí. Dokud člověk vidí to, co vidí, jako objekty, a sám sebe vnímá jako odděleného pozorovatele čili subjekt, je dosažení Brahman ještě daleko. Teprve když zmizí rozdělení na pozorovatele a to, co je pozorováno, a když jsou oba „viděni“ jako jedné podstaty, je dosaženo Skutečnosti. Neexistuje objekt, který by měl jinou podstatu než subjekt. Ani nelze subjekt Já nahlížet, jako by šlo o objekt! Ve skutečnosti právě samotné Já, subjekt, se projevuje jako pozorovaný objekt, neboť jiný objekt vnímání tady není. Jestliže jediné, co existuje, je samo Já, pak to jistě není ani subjekt ani pozorovatel. Z takového úhlu pohledu žádné dělení nemá smysl. ***Zkráceno - celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, Šukra dle svého přání vystoupil na nebe. Proč se podobným způsobem neplní i přání jiných lidí? VASIŠTHA odvětil: Šukrova mysl byla čirá, neboť šlo o jeho první vtělení. Mysl tedy nenesla nečistoty předchozích životů. Mysl je čirá, pokud jsou všechny touhy ve stavu klidu. Cokoli si tato čirá mysl přeje, to se stane. Co se přihodilo Šukrovi, je možné pro každého. Svět existuje v každém džívovi ve stavu podobném stavu semínka. Podobně jako vyroste ze semínka strom, zrodí a rozvětví se projevený svět podle představ a přání džívy. Svět si tak každý jedinec vymyslí ve své představě. Svět nevzniká ani nezaniká. To vše je jen falešná představa zmatené mysli. V každém jedinci je vymyšlený svět. Tak jako sen jednoho člověka nemůže vidět nikdo druhý, tak je i svět jednoho neznámý pro druhé. Existují skřítci, polobozi a démoni a ti všichni jsou jen ztělesněním iluze. Tak jsme vznikli i my sami silou čiré myšlenky a to, co je neskutečné, považujeme za skutečné. Takový je původ stvoření v neomezeném Vědomí. Hmota není skutečná, třebaže ji lze vnímat. Každý si představuje svůj vlastní svět. Je-li toto pochopeno, pak tento vymyšlený svět spěje ke svému konci. Svět existuje jen jako zdání či představa, nikoli jako důsledek toho, že člověk vidí a vnímá hmotné objekty. Svět je jako dlouhotrvající sen nebo jako trik kouzelníka. Je kůlem, k němuž je pevně připoután slon mysli. Mysl je svět a svět je mysl. Je-li jedno pochopeno jako neskutečné, zmizí v tom okamžiku obojí. Je-li mysl očištěna, odráží Skutečnost a neskutečný svět zdání mizí. Neustálým rozjímáním o Pravdě se mysl očišťuje. RÁMA se zeptal: Jak vznikla v mysli Šukry posloupnost všech jeho zrození? VASIŠTHA odpověděl: S učením o opakovaných zrozeních seznámil Šukru jeho otec a toto učení podnítilo mysl Šukry k tomu, že si vytvořila příslušné podmíněnosti. Jen tehdy, je-li mysl očištěna od všech podmíněností, získá znovu svoji čirost. A čirá mysl zakouší osvobození. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když bůh času a smrti slyšel mladého Vasudévu naříkat nad osudem předchozího těla, přerušil ho. ČAS neboli JAMA pravil: Ó synu mudrce! Opusť toto tělo a vrať se do svého původního těla, tak jako se král vrací do svého království. S původním tělem Šukry se znovu oddej pokání a pak se staň duchovním učitelem démonů. Na konci epochy odložíš tělo a nikdy se již v těle nezrodíš. Jama domluvil a zmizel. Šukra odložil tělo Vasudévy, v němž vykonával pokání na břehu řeky Samangy, a vrátil se do svého původního těla, které již bylo v rozkladu. V témže okamžiku tělo Vasudévy padlo k zemi jako podťatý strom a zbyla z něj jen kostra. Mudrc Bhrgu pokropil tělo Šukry posvátnou vodou ze své misky, zarecitoval posvátné hymny, jež mají moc tělo znovu oživit a pokrýt je masem. V okamžení se tělo stalo mladým a krásným, jako bylo dříve. Šukra vstal ze své meditační pozice, a když uviděl, jak před ním stojí jeho otec, mudrc Bhrgu, padl mu k nohám. Bhrgu, vida svého oživeného syna, byl naplněn radostí, šťastně se usmíval a vřele syna objímal. Pocit radosti a myšlenka „to je můj syn“ přemohla i tak velkého mudrce, jakým byl Bhrgu, neboť dokud je tu vědomí těla, je přirozené, že tyto pocity vyvstanou. Oba se radovali z opětovného setkání. Vykonali smuteční obřad, aby uctili tělo Vasudévy, neboť člověk poznání ctí zvyky a tradice. Bhrgu a Šukra zářili jako Slunce a Měsíc. Oba putovali po světě jako duchovní učitelé a ustáleni v poznání Já setrvávali nedotčeni žádnými změnami v čase nebo v prostředí, v němž se právě nacházeli. Po nějaké době se stal Šukra učitelem démonů a jeho otec Bhrgu jedním z největších mudrců. To byl příběh mudrce Šukry, který v důsledku své posedlosti nymfou prošel mnoha zrozeními. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Brzy došli k místu, kde tělo Šukry, syna mudrce Bhrgu, leželo v pokročilém stadiu rozkladu. Při pohledu na ně začal Šukra bědovat. ŠUKRA naříkal: Ach, pohleďte na to tělo! Nebeské nymfy je obdivovaly a uctívaly. A nyní je jen příbytkem červů a další havěti. Tělo, jež bylo potíráno santalovými mastmi, je nyní pokryto prachem. Ó tělo, teď jsi jen kostra, která mi nahání strach. I divoká zvěř se tvého vzezření musí polekat. Tělo prosté všech pocitů je nyní ve stavu úplného osvobození od myšlenek a představ. Zbavené hrozného skřeta mysli ho nezasáhnou ani přírodní pohromy. Strom těla, osvobozený od řádění neklidné opice zvané mysl, pozbyl svých kořenů a padl. Jaké štěstí, že v hustém lese projeveného světa mohu vidět toto tělo osvobozené od utrpení. RÁMA se zeptal: Svatý muži, proč Šukra, přestože prošel mnoha vtěleními, lkal nad osudem právě toho těla, jež bylo synem mudrce Bhrgu? VASIŠTHA odpověděl: To proto, Rámo, že ostatní těla byly jen přeludy původního těla Šukry. Ihned po stvoření, které vystřídalo předchozí zánik, se duše jedince neboli džíva stala potravou, jež vstoupila do těla mudrce Bhrgu. Z vůle neomezeného Vědomí se zrodila jakožto Šukra a právě v tomto vtělení se jí dostalo všech příslušných obřadů, konaných při narození syna bráhmany. Proč Šukra, nyní Vasudéva, lkal nad tímto tělem? Ať jde o mudrce či člověka nevědomého, je to tak, že dokud existuje tělo, funguje podle své přirozenosti. Vtělená bytost jedná přiměřeně světu, ať už je od něj odpoutána nebo ne. Rozdíl mezi mudrcem a nevědomým člověkem spočívá v nastavení mysli. Povaha a nastavení mudrce vedou k osvobození, zatímco nastavení mysli nevědomého člověka vede k omezení. Dokud existuje tělo, bude bolest bolestivá a radost radostná. Mudrc však není připoután ani k jednomu. Mudrc se raduje v radosti či trpí v bolesti a zdá se, že ačkoli je osvícený, chová se stejně jako nevědomý člověk. Kdo má smysly odpoutané a jednání pod kontrolou, je osvobozen. Kdo má smysly svázané touhou a jednání nevázané, je omezen. Mudrc se ve společnosti chová přiměřeně, ačkoli nemá potřebu se přizpůsobovat. Ó Rámo, oprosti se od tužeb a přání a s pochopením, že jsi navěky čiré neomezené Vědomí, dělej, co je třeba. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, mudrc Bhrgu a bůh Jama vládnoucí času si to namířili ke břehům řeky Samangy. Jak sestupovali z pohoří zvaného Mandara, viděli krásné lesy, obývané svatými muži. Viděli mohutné slony v říji, osvícené potulné mnichy i dokonalé mudrce, obsypané květy, které na ně rozverně házely nebeské nymfy. Nakonec sestoupili do rovin hustě posetých vesnicemi a městy a zakrátko dosáhli břehů řeky Samangy. Zde uviděl mudrc Bhrgu svého syna, který měl jiné tělo i jinou povahu než dříve. Byl pokojného založení a jeho mysl se již ustálila v klidu a míru osvícení, třebaže v hloubi zrcadlil osud živých bytostí ve vesmíru. Vypadalo to, že mysl mladého muže dosáhla naprostého klidu, v němž hra myšlenek a reakcí na ně zcela ustala. Byl čirý jako křišťál, který se nezajímá ani o to, co z jeho okolí se v něm odrazí. Jeho mysl byla prosta myšlenek o tom, čeho je „třeba dosáhnout“ nebo čeho je „třeba se zbavit“. Čas ukázal na mladíka a řekl mudrci: „Toto je tvůj syn.“ Poté Šukra zaslechl pobídku „vstaň“ a pomalu otevřel oči. Před sebou uviděl dvě ušlechtilé zářící bytosti, které náležitě pozdravil, usadil na skále a uctivě k nim promluvil. ŠUKRA řekl: Ó božské bytosti, jsem nesmírně potěšen, že vás vidím. Díky vaší přítomnosti zmizely klamné představy, které z mé mysli nedokázalo vypudit studium svatých textů ani pokání, znalosti ani moudrost. Nejsladší nektar se nevyrovná blaženosti zakoušené při spatření osvícených bytostí. Posvátný je každý kousek země, jehož se dotkly vaše nohy. BHRGU mu řekl: Rozpomeň se na sebe, nejsi přece nevědomý člověk! Šukra zavřel oči a vzápětí se v něm probudily vzpomínky na předchozí životy. ŠUKRA řekl: Hle, prošel jsem spoustou vtělení a spoustou zážitků bolesti i radosti, poznání i iluze. Byl jsem krutým králem, hamižným obchodníkem i putujícím asketou. Neexistuje radost, kterou bych neokusil, čin, který bych nevykonal, štěstí či neštěstí, kterým bych neprošel. Nyní už nic nechci a nechci se ani ničemu vyhýbat. Nechť si přirozenost jde svou cestou. Pojď, otče, půjdeme tam, kde se nachází mé předchozí, nyní již vyschlé tělo.TEXT ve formátu PDF zde.

ČAS pokračoval: Ó mudrci, bohy, démony a lidské bytosti nelze od tohoto kosmického oceánu Vědomí, jenž se též nazývá Brahman, oddělovat. Taková je Pravda a ostatní tvrzení jsou nepravdivá. Bozi, démoni i lidé zakoušejí mylnou představu „nejsem Absolutno“, a tak na sebe nabalují nečistotu a pocit úpadku. Přestože navěky přebývají v oceánu Vědomí, považují se za oddělené od Brahman, a žijí tak v omylu. Přestože jsou navždy ryzí a čistí, nanášejí na sebe nečistotu a ta se stává semínkem jejich činů i příslušných následků, štěstí nebo neštěstí, nevědomosti či osvícení. Některé z těchto bytostí jsou ryzí jako Šiva a Višnu, jiné jsou mírně poskvrněné jako bozi a lidé, některé žijí v silné iluzi jako stromy a keře, a další jsou zaslepeny nevědomostí jako ubozí červi. Některé bytosti se poznání vzdalují, jiné dosahují stav osvícení a osvobození jako Brahmá, Višnu a Šiva. Člověk se točí v kruhu nevědomosti a iluze, ale jakmile se vydá směrem k poznání nejvyšší Pravdy, je okamžitě zachráněn. Svaté knihy nejsou pro toho, kdo je jako strom pevně zakořeněn v iluzi, ale nejsou ani pro toho, kdo se své iluze již zbavil. Svaté knihy vytvořili osvícení lidé jako pomůcku pro toho, kdo se probudil ze spánku nevědomosti, když zmizely špatnosti v jeho povaze a jednání, a kdo takovou pomoc a vedení přirozeně hledá. Ó mudrci, potěšení a bolesti tohoto světa zakouší mysl, nikoli fyzické tělo. Tělo je jen plodem představ mysli, není to skutečnost, která by byla na mysli nezávislá. Všechno, co si tvůj syn v mysli přál, to zakusil. Za to my odpovědnost neneseme. Každá bytost získá na tomto světě pouze to, co vyvěrá ze studnice jejích možností a předpokladů. Nikdo jiný není za jejich činy zodpovědný, žádný nadčlověk ani bůh. Pojď, vydáme se tam, kde poté, co si nakrátko užil potěšení nebe, provádí tvůj syn pokání. Jakmile Čas neboli bůh Jama domluvil, vzal mudrce a odvedl ho pryč. V tuto chvíli byl osmý den Vasišthova vyprávění u konce a shromáždění se rozešlo. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Na popud Času použil mudrc Bhrgu svůj vnitřní zrak, aby zjistil, jak žije jeho syn. V mysli okamžitě spatřil celou posloupnost synových zrození. Omráčen tím, co vidí, vrátil se opět do těla a jeho připoutanost k synovi rázem zmizela. BHRGU řekl: Pane, jsi opravdový znalec minulosti, přítomnosti i budoucnosti, zatímco já chápu jen velmi málo. Projevený svět, ač neskutečný, se jeví jako skutečný a zmate i člověka poznání. Toto vše se odehrává v tobě a jen ty znáš pravou podobu přeludu vytvořeného představivostí mysli. Můj syn nezemřel. Když jsem se však domníval, že je mrtev, byl jsem velmi rozrušen. Myslel jsem, že mi byl odebrán dříve, než nastal jeho čas. Pane, třebaže chápeme běh pozemských událostí, přikláníme se k radosti či smutku podle toho, co považujeme za štěstí či neštěstí. Zlost dohání člověka na tomto světě k tomu, aby udělal to, co by udělat neměl, ale klid a vyrovnanost dovoluje člověku udělat to, co je třeba. Dokud trvá iluze projeveného světa, je tu i důvod rozlišovat mezi vhodným a nevhodným jednáním. A je nevhodné nechat se rozrušit tím, co je tvou přirozenou úlohou, tedy úlohou Času, a co má za následek zdánlivou smrt zrozených bytostí. Díky tvé milosti jsem opět uviděl syna a pochopil jsem, že tělo je jen mysl a že právě mysl vytváří vidinu projeveného světa. ČAS pravil: Velmi dobře jsi to řekl, mudrci. Tělo opravdu znamená mysl, neboť stejně jako hrnčíř vyrobí hrnec, tak mysl pouhými myšlenkami vytvoří tělo. Vytvoří nové tělo a zničí to, které existuje, a to vše skrze svá přání. Je zřejmé, že mysl má schopnost vytvářet iluzi a klam a že v ní existují myšlenky snové a iracionální, jejichž výsledkem je přelud. Tak si v sobě mysl vytvoří zdání těla. Nevědomý člověk však fyzickým zrakem vidí fyzické tělo jako od mysli odlišné a na ní nezávislé. Tři světy, bdění, snění a hluboký spánek, nejsou ničím jiným než projevem schopností mysli, který lze chápat jako skutečný i neskutečný zároveň. Je-li mysl ovlivněna vnímáním rozmanitosti, pak vidí rozmanitost. ČAS pokračoval: Mysl je zapletena v projeveném světě skrze bezpočet představ jako „jsem slabý“, „jsem nešťastný“, „jsem hlupák“. Jakmile přijde pochopení, že to vše jsou jen falešné výtvory mysli a že jsem, jaký jsem, pak do vědomí člověka vstoupí klid a mír. Mysl je jako nedozírný oceán, jenž v sobě ukrývá nekonečnou rozmanitost všech možných bytostí a na jehož povrchu vznikají a zas zanikají vlny různých velikostí. Malá vlna se domnívá, že je malá, a velká vlna má za to, že je velká. Vlna, jež byla větrem rozehnána, se domnívá, že zanikla. Jedna si o sobě myslí, že je chladná, jiná, že je teplá. Všechny vlny však nejsou nic jiného než voda oceánu. Když řekneme, že žádné vlny nejsou a existuje jen oceán, je to pravda. Pravdou je však i to, že vlny v oceánu jsou! Stejně tak existuje pouze nejvyšší Brahman. Protože je všemohoucí, je přirozeným projevem jeho neomezených vlastností nekonečná rozmanitost vesmíru. Rozmanitost nemá skutečnou existenci kromě toho, že existuje v představivosti jedince. „Toto vše je absolutní Brahman“, je třeba se pevně ustálit v této Skutečnosti. Oprosti se od jiných představ. Stejně jako vlny nelze oddělit od oceánu, nelze oddělit věci od Brahman. Stejně jako je v semínku ukryt celý strom, existuje celý vesmír navždy v Brahman. Tak jako různobarevnou duhu vytvoří sluneční svit, je veškerá rozmanitost utvořena tím Jedním. Tak jako netečnou pavučinu utkal živý pavouk, vyvěrá netečný projevený svět z neomezeného Vědomí. Podobně jako bourec utká svůj hedvábný kokon, a sám sebe tak spoutá a omezí, představí si neomezené Vědomí tento vesmír a nechá se k němu připoutat. Jako se snadno osvobodí slon, je-li přivázán jen k dřevěnému kolíku, tak se ze svého omezení snadno osvobodí Já. Neboť Já je tím, za co se samo považuje. ---Zkráceno, celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Po sto nebeských let se mudrc Bhrgu oddával kontemplaci a poté se zvedl ze svého místa. Před sebou nespatřil svého syna Šukru, ale jen vysušené tělo odporného vzezření, kterému se v očních důlcích usadili a množili červi. Pohled na zubožené tělo syna mudrce zcela ovládl. Neuvědomil si přirozený běh událostí a pln hněvu se rozhodl zaklít Čas za to, že způsobil předčasnou smrt jeho syna. V tom okamžiku Čas, nebo též Jama, bůh smrti, přistoupil k mudrci v hmotném těle. V jedné ruce držel meč, ve druhé oprátku a oděn byl v neproniknutelném brnění. Měl šest rukou a šest tváří a obklopovala ho družina jeho sloužících a poslů. Plál plameny zániku, jež vycházely z jeho těla a ze zbraní, které držel v rukou. Svým chladným a neochvějným hlasem promluvil Čas k mudrci. ČAS neboli JAMA pravil: Ó mudrci, jak je možné, že moudrý člověk jako ty předvádí tak nedůstojné chování? Mudrc neztrácí klid, ani když je napaden, ale ty jsi pozbyl rovnováhy, třebaže se tě nikdo ani nedotkl. Jsi úctyhodný člověk a já jsem ten, kdo dodržuje slušné způsoby chování. Proto ti bez jakýchkoli postranních úmyslů vzdávám poctu. Nepromarni své zásluhy marným předváděním své schopnosti zaklínat. Pamatuj, že mě se nedotknou ani ohně kosmického zániku. Jak dětinské je od tebe, když doufáš, že mě můžeš zničit kletbou. Jsem Čas. To já jsem zničil bezpočet bytostí, ba dokonce i bohů, kteří vládli tomuto vesmíru. Svatý muži, já jsem ten, kdo se živí, a ty jsi mou potravou. Tak je to přirozeně určeno. Tento vztah se neřídí tím, co chceme nebo nechceme. Oheň ze své přirozenosti směřuje vzhůru a voda zase přirozeně teče dolů. Jídlo si hledá strávníka a stvořené objekty hledají svůj konec. Je to tak, jak určil Nejvyšší: ve všech věcech přebývá samotné Já. Při jasném zření neexistuje ten, kdo koná, ani ten, kdo zakouší. Pouze nepročištěnému zraku, který vnímá rozdělení, se zdá, že takové rozdělení skutečně existuje. Jsi znalec Pravdy a víš, že tu není ani konání ani nekonání. Bytosti přijdou a odejdou jako květy na stromech a o příčinách toho se můžeme jen dohadovat. Vše je podřízeno času a lze to chápat jako skutečné i neskutečné. Je-li hladina jezera zčeřena, zdá se zčeřený i obraz Měsíce. Lze to chápat obojím způsobem, jako pravdivé i jako falešné. ČAS neboli JAMA pokračoval: Nedávej průchod hněvu, mudrci. To je jistá cesta do neštěstí. Pochop, že co se má stát, to se stane. Nenechat se ovládnout samolibostí či arogancí a následovat bezprostřední naplňování svých běžných rolí, to je přirozeností moudrých. Těmi, kdo jsou moudří a zůstávají oproštěni od egoismu a sobectví, jako by byli ve stavu hlubokého spánku, musí být uděláno vše, co je třeba udělat. Nedopusť, aby tomu tak nebylo. Kde je tvá moudrost, velikost a mravní odvaha? Ó mudrci, proč když znáš cestu k blaženosti, jednáš jako hlupák? Přece víš, že zralé ovoce padá ze stromu na zem. Místo toho, aby sis to uvědomil, chceš mě proklít? Jistě víš, že každý má dvě těla. Jedno fyzické a jedno mentální. Fyzické tělo je netečné, bez schopnosti vnímat a spěje ke svému zániku. Mysl je omezená, ale spořádaná. V tobě je však mysl rozrušená. Mysl nutí tělo tancovat, jak ona píská. Způsobuje na těle postupné změny, jako když si dítě hraje s blátem. Pouze mentální čin je činem, neboť myšlenky způsobí omezení a čirý stav mysli je osvobozením. Právě mysl vytvoří tělo i s jeho končetinami. Právě mysl je bytostí netečnou, nebo bytostí vnímání schopnou. Také neomezená rozmanitost věcí není nic jiného než mysl. Mysl se ve své rozlišovací funkci nazývá rozumem a ve funkci ztotožňovací egem neboli pocitem jáství. Fyzické tělo je jen hmota, a přece jej mysl považuje za sebe sama. Obrátí-li se však mysl k Pravdě, odloží své ztotožnění s tělem a dosáhne Nejvyššího. ---Zkráceno, celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Šukra zcela zapomněl na svoji předchozí totožnost. Nějaký čas již strávil v družině boha Indry, když jednou při svých potulkách po nebi objevil místo, kde přebývala ona nymfa, kterou poprvé zahlédl ze země. Jak na sebe oba pohlédli, přemohla je vzájemná touha. A splněná přání k nebi patří. Šukra si přál, aby zahradu potěšení, v níž nymfu potkal, zahalila tma noci. A tak tu byla tma. Šukra s nymfou vstoupili do jednoho z domů zahrady a zde nymfa řekla: „Jsem spalována touhou po tobě. Lásce se vysmívá jen hlupák, nikoli moudrý muž. Ani vláda nad třemi světy se nevyrovná radosti z blízkosti milovaného člověka. Proto, prosím, poskytni mi úkryt ve svém srdci.“ To řekla a padla mu do náruče. Šukra s nymfou spolu strávili dlouhý čas společným putováním po nebi. Prožili tak celých osm vesmírných cyklů. Když tato doba uplynula, jako by byly zásluhy Šukry vyčerpány, a Šukra i s nymfou spadli z nebe společně na zem. Jakmile se jejich jemnohmotná těla dotkla země, staly se z nich kapky rosy, které vstřebala zrnka obilí, jež snědl svatý bráhmana, od něhož jeho žena získala semeno. Šukra se stal jejich synem a zde i vyrůstal. Nymfa se stala srnkou a Šukra skrze ni zplodil syna, k němuž velice přilnul. Starosti i obavy o syna způsobily, že Šukra brzy zestárl a zemřel s touhou po potěšeních. Následkem toho se v dalším zrození stal králem a zemřel s touhou po životě v odříkání a svatosti. V následném zrození se tedy stal světcem. A po všemožných zrozeních a hrátkách osudu, které musel Šukra přetrpět, se nakonec oddal intenzivnímu odříkání na břehu řeky. Celý dlouhý čas takto Šukra rozjímal, zatímco seděl před svým otcem. Jeho tělo bylo na kost vyzáblé a neklidná mysl vytvářela jednu životní scénu za druhou, zrození a smrt, výstup na nebe a sestup na zem či pokojný život poustevníka. Byl do toho tak ponořen, že to vše bylo pro něj skutečné. Z těla mu zbyly jen kosti potažené kůží, neboť po celou dobu zůstával vystaven nepřízni počasí. Pohled na něj budil hrůzu. Divoká zvěř tělo nechala na pokoji, neboť Šukra seděl přímo před mudrcem Bhrgu, pohrouženým v hluboké meditaci, který byl stejně jako Šukra cvičením jógy obdařen velkou psychickou silou. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, jediným způsobem, jak překročit tento velkolepý oceán stvoření, je ovládnutí smyslů. Nic jiného nepomůže. Je-li člověk obdařen poznáním získaným studiem svatých knih a přebýváním ve společnosti mudrců a má-li své smysly pod kontrolou, pak pochopí, že žádné objekty vnímání neexistují. Rámo, to vše je mysl. Je-li vyléčena mysl, pak je vyléčena i iluze projeveného světa. Díky své schopnosti myslet vytvoří mysl to, čemu říkáme tělo. Nefunguje-li mysl, žádné tělo není vidět. Proto léčba psychické nemoci zvané vnímání objektů je léčbou na světě nejdůležitější. Mysl vyvolá mylné představy. Vytvoří představy zrození a smrti. A přímým důsledkem jejích myšlenek je i to, zda je omezená či osvobozená. RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekni mi, prosím, jak může tento obrovský svět existovat v mysli? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, je to jako s vesmíry deseti synů světce jménem Indu. Je to jako s přeludem krále Lavany. A jako další příměr ti nyní budu vyprávět příběh mudrce jménem Šukra. Před dávnými časy prováděl mudrc Bhrgu na vrcholku hory pokání. Jeho syn Šukra byl v té době mladík, a zatímco otec seděl nehnutě v meditaci, Šukra obstarával jeho potřeby. Jednoho dne spatřil Šukra na obloze překrásnou nymfu. Touha po ní rozrušila jeho mysl a pohled na krásného Šukru rozrušil zase mysl nymfy. Přemožen touhou, Šukra zavřel oči a v myšlenkách ji následoval až do nebe. Zde viděl zářící nebeské bytosti, bohy i s jejich družinami, nebeské slony a koně. Spatřil samotného Stvořitele Brahmu i další božstva vládnoucí tomuto vesmíru. Viděl dokonalé bytosti, slyšel nebeskou hudbu a navštívil nebeské zahrady.* Nakonec spatřili krále nebes, Indru. Ten seděl ve vší majestátnosti obklopen neskonale krásnými nymfami, které ho obsluhovaly. Poté co Šukra Indru pozdravil, vstal Indra z trůnu, pozdravil mladého Šukru a žádal ho, aby zůstal v nebi co nejdéle, s čímž Šukra souhlasil. --------------------* Dokonalá polobožská bytost či dokonalý mudrc se nazývá siddha a neobvyklá schopnost, kterou bývá siddha obdařen, se nazývá siddhi. (Pozn. překl.)TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, kdyby vesmír během kosmického zániku existoval v absolutním Brahman jakožto semínko, pak by pro svoje projevení potřeboval příčinu. Domnívat se, že by se vesmír projevil bez takové příčiny, je jako věřit v existenci dcery neplodné ženy. Nicméně sama základní příčina musí být nahlédnuta jako podstata nejvyššího Bytí, která přetrvá i v období po kosmickém zániku a kterou člověk považuje za současné stvoření. Mezi nejvyšším Bytím a vesmírem však vztah příčiny a následku neexistuje. Miliony vesmírů se v neomezeném Vědomí zvaném čit ákáša zjevují jako smítka prachu v proudu světla pronikajícího do místnosti dírou ve střeše. A jako nelze zrnka prachu vidět venku na denním světle, tak tento svět nelze nahlížet v nejvyšším neduálním Vědomí. Je to proto, že světy nejsou od nejvyššího Vědomí odděleny, podobně jako není oddělena podstata člověka od člověka samotného. Na konci kosmického zániku vznikne Stvořitel, jenž není nic jiného než paměť či vzpomínka. Myšlenky vznikající ze vzpomínky vytvoří projevený svět, jenž není o nic skutečnější než obrazy, které vytvářejí mraky plující po obloze. Vzpomínka, z níž myšlenky vycházejí, však nemá pevný základ, neboť všechna božstva předchozího cyklu stvoření včetně Stvořitele Brahmy dosáhla osvobození. A pokud tu není nikdo, kdo by si pamatoval, jak může existovat vzpomínka či paměť? Paměť, která vznikla ve Vědomí, ať už z předchozí zkušenosti či jinak, se jeví jako svět a takové spontánní projevení světa v neomezeném Vědomí se nazývá spontánní stvoření. Projevený svět přijal jemnou éterickou formu zvanou kosmická bytost neboli puruša. V jediné malé částečce se zjeví tři světy se všemi částmi, jakými jsou například prostor, čas, čin, podstata, den či noc. V každé částečce světa jsou pak další částečky, jež obsahují další světy, podobně jako lze ve členité struktuře mramoru nalézt obraz člověka, potom v obrazu jeho končetin zase obrazy dalších postav a tak dál až do nekonečna. Pro osvíceného, a stejně tak i pro nevědomého člověka obrazy a vidiny nemizí, avšak osvícený je nahlíží jako Brahman, kdežto nevědomý vidí vždy jen svět! V naprostém prázdnu pochopíš, čemu se říká „vzdálenost“, a v neomezeném Vědomí pochopíš, čemu se říká „stvoření“. Stvoření je jen slovo, nikoli Skutečnost o sobě. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, po výkladu o pravé podstatě stvoření se budu zabývat osvětlením pravé podstaty toho, co udržuje existenci světa. Svět jako objekt vnímání existuje jen do té doby, dokud trvá iluze jeho projevení. Svět je stejně skutečný jako vidina ve snu. Je vytvořen z ničeho, nikým a bez jakýchkoli prostředků. Projevený svět je prožíván jako sen za bílého dne a je ve své podstatě neskutečný. Je to obraz namalovaný v prázdnotě, podobně jako se z prázdnoty vynoří barvy duhy. Je jako všeprostupující mlha, a snažíš-li se ho uchopit, neuchopíš nic. Filosofové považují svět za netečnou substanci, za prázdno nebo za soubor částic. RÁMA se zeptal: Někteří lidé tvrdí, že v nejvyšším Bytí přetrvá vesmír jako semínko, které se v následující epoše znovu projeví. Jak by to bylo možné? A mám ty, kteří zastávají tento názor, považovat za osvícené či nevědomé? VASIŠTHA pokračoval: Kdo prohlašuje, že vesmír existuje po svém zániku jako semínko, ten pevně věří, že vesmír je skutečný! A to je čirá nevědomost, Rámo. Takový pohled je překroucený a mate jak učitele, tak žáka. V semínku rostliny je obsažen budoucí strom. Je to proto, že semínko i klíček jsou hmotné povahy, a tudíž jsou poznatelné smysly a myslí. Avšak jak může být semínkem světa to, co je mimo dosah mysli a smyslů? Jak může existovat semínko vesmíru v tom, co je jemnější než prostor? A pokud by tomu tak i bylo, jak by mohl vesmír vzniknout z nejvyššího Bytí? Jak by mohlo v ničem existovat něco? A pokud v tom existuje něco, čemu říkáme vesmír, jak je pak možné, že to není vidět? Jak by mohl z prázdného prostoru ve sklenici vyrašit strom? Jak by mohly společně existovat dva protiklady, Brahman a vesmír? Může snad tma existovat ve světle Slunce? Říci, že v semínku existuje strom, je zcela v pořádku, neboť semínko i strom mají přiměřenou formu. Avšak tvrdit, že v tom, co je bez formy, tedy v Brahman, existuje kosmická forma světa, smysl nedává. Je pošetilé myslet si, že existuje příčinný vztah mezi Brahman a tím, čemu říkáme svět. Pravdou je to, že existuje pouze Brahman, a to, co se jeví jako svět, je samo Brahman. TEXT ve formátu PDF zde.

yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 || jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 || sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 || Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1) Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2) Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)