JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

VASIŠTHA pokračoval: Zdánlivě nekonečná řeka nevědomosti může být překročena jen za pomoci společnosti světců a mudrců. Z takové společnosti vzejde poznání ohledně toho, co stojí za to hledat, a toho, co je dobré opustit. Objeví se čirá touha po osvobození, která vede k opravdovému zkoumání a dotazování. Poté se mysl zjemní, neboť dotazování po Já oslabí podmíněnosti a sklony mysli. Výsledkem čirého poznání je to, že se vědomí jedince posune ke Skutečnosti. Sklony a podmíněnosti mysli zmizí a je tu neulpívání. Zmizí omezení způsobené činností i jejími plody. Zrak je pevně upřen na Pravdu a obavy z neskutečného jsou oslabeny. Ten, jehož vidění není ovlivněno sklony mysli, dělá již během života na světě vše, co je třeba, jako kdyby spal hlubokým spánkem, bez přemýšlení o světě a jeho potěšeních. Po několika letech takového života je člověk plně osvobozen a překračuje všechny tyto stavy. Je osvobozen ještě za života. Takový osvícený mudrc nejásá, když něco dostane, ani se netrápí, když něco nemá. Ó Rámo, i v tobě sklony mysli zeslábly, proto usiluj o pochopení Skutečnosti. Poznáním Já, tedy neomezeného Vědomí, se dostaneš mimo trápení, iluzi, zrození i smrt, štěstí i neštěstí. Jakožto Já, jediné a nedělitelné, nemáš žádné příbuzné, tedy ani žádné trápení vznikající z falešných vztahů. Tím, že je Já jediné a nedělitelné, neexistuje nic jiného, o co by mělo cenu usilovat a snažit se. Nejvyšší Já se nemění ani neumírá. Hrnec se rozbije, ale prostor v něm nikoli. Jestliže člověk překoná podmíněnosti a utiší svou mysl, odejde iluze, která nevědomého člověka klame. Dokud není tato iluze neboli májá jasně pochopena, vytváří zmatení. Jakmile je tu pochopení, že je projevem neomezeného Vědomí, stane se zdrojem blaženosti a dosažení nejvyššího Brahman. O Já nebo Brahman mluvíme jen kvůli poučení. Jedinou Skutečností je Jedno, čiré Vědomí, a nikoli vtělená bytost. Existuje jen Vědomí, ať už to jedinec ví nebo ne, ať už je jedinec s tělem nebo bez těla. Veškeré neštěstí, které v tomto světě vidíš, patří tělu. Nejvyššího Já, jež je smysly neuchopitelné, se smutek nedotýká. V Já neexistuje touha a svět se v něm zjevuje, aniž by tu byl nějaký záměr. Ó Rámo, skrze mé učení byla rozptýlena klamná představa o stvoření a jeho existenci. Tvé vědomí je nyní čiré a prosté jakékoli dvojnosti. TEXT ve formátu PDF zde.Toto byla poslední kapitola knihy III. Knihu IV. najdete zde: Kniha IV.

VASIŠTHA pokračoval: Druhý den po svém zážitku krále Lavanu napadlo: „Měl bych se vydat do míst, která jsem viděl ve své vizi, možná skutečně existují.“ A hned se i s družinou vydal směrem na jih. Brzy narazil na místa, jež ve své vizi viděl, a setkal se s lidmi, které během svého pobývání u divokého kmene poznal. Uviděl dokonce i své vlastní děti žijící v chudobě. Spatřil starou ženu, která zoufalstvím naříkala a plakala: „Ó můj milovaný muži, kam jsi šel, že jsi nás tu všechny zanechal? Ztratila jsem svou krásnou dceru, jež měla to štěstí získat pohledného krále za muže. Kam se všichni poděli? Běda, všechny jsem ztratila.“ Král k ní přistoupil, aby ji utěšil, a přitom v ní poznal matku své manželky. Ze soucitu daroval jí i dětem dostatek prostředků, aby mohli překonat období sucha, které jak předchozího dne viděl, postihlo celou zemi. Nějaký čas s nimi pobyl a pak se vrátil do paláce. Následujícího rána mě král požádal o vysvětlení celé té záhadné události a moje odpověď ho zcela uspokojila. Ó Rámo, síla nevědomosti je schopna vytvořit naprostý zmatek ohledně toho, co je skutečné a co neskutečné. RÁMA se zeptal: Ó moudrý, je to vskutku matoucí. Jak lze to, co bylo viděno ve snu či vizi, zakoušet i ve skutečnosti v bdělém stavu? VASIŠTHA odpověděl: Ale, Rámo, to vše je nevědomost! Daleko a blízko, věčnost a okamžik, to vše je přelud. V nevědomosti se skutečné jeví jako neskutečné a neskutečné jako skutečné. Vědomí jedince vnímá to, co si myslí, že vnímá, podle svého nastavení a podmíněností mysli. Jakmile z nevědomosti vznikne představa ega, v témže okamžiku se objeví také iluze začátku, středu a konce. Zmateného člověka napadne, že je zvířetem, a začne to prožívat. To všechno je shoda okolností, kákatálíja, jako když z kokosové palmy spadne kokos přesně v okamžiku, kdy na palmu usedne vrána, a zdá se, jako by kokos spadl kvůli vráně, třebaže tomu tak není. Podobně pouze čirou náhodou se v důsledku nevědomosti zdá být neskutečné skutečným. VASIŠTHA pokračoval: V hypnotickém stavu král Lavana ve svém vědomí spatřil obraz svatby prince s ženou z divokého pouštního kmene a prožil to tak, jako by se to dělo jemu. Člověk zapomene, co dříve udělal, i když tomu kdysi obětoval mnoho času a energie. A nyní je přesvědčen, že neudělal to, co skutečně udělal. Takových nesrovnalostí se paměť občas dopouští. Stejně jako si někdy člověk představí příhodu, která se udála v minulosti, a vidí ji, jako by se děla nyní, tak král Lavana prožil ve své vizi příhody z minulosti divokého kmene. Je také možné, že lidé z lesů na úpatí hor Vindhja zakoušeli ve své mysli vize, které se objevily ve vědomí krále Lavany. Nebo Lavana a lidé divokého kmene viděli ve své mysli to, co zakoušel někdo jiný. Takové přeludy se stanou skutečností, jsou-li zakoušeny mnoha lidmi, podobně jako se stane pravdou to, co hodně lidí tvrdí. Pokud jsou tyto přeludy začleněny do života jedince, stanou se pro něj skutečné. Co lze ostatně říci o pravdivosti či nepravdivosti věcí tohoto světa? Můžeme jen popsat to, jak jsou tyto věci ve vědomí člověka zakoušeny. Nevědomost není skutečná, podobně jako není skutečností olej v písku. Mezi nevědomostí a Já nemůže být vzájemný vztah, neboť vztah může existovat pouze mezi věcmi stejnými či podobnými. Takovou zkušenost má každý. Pouze proto, že je Vědomí neomezené, může být ve vesmíru vše poznatelné. Není to tak, že by subjekt osvětlil objekt, který je bez vlastního světla. Všechno je Vědomí, a proto všechno ozařuje samo sebe a nepotřebuje vnímající inteligenci. To, že se inteligence projeví, je díky činnosti Vědomí, které si uvědomí samo sebe, nikoli proto, že by Vědomí vnímalo netečný objekt.*--------------------* Ne tedy proto, že by se Vědomí stalo subjektem a vnímalo netečný objekt. (Pozn. překl.)---Zkráceno - celý text viz zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Átman neboli Já se začne považovat za nevědomé ego, jako kdyby se zlato domnívalo, že je pouze prstenem, zapomnělo na svoji zlatou podstatu a naříkalo: „Běda, ztratilo jsem svoji zlatost!“ RÁMA se zeptal: Svatý muži, jak může v Já vzniknout nevědomost a ego? VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, člověk by měl klást otázky týkající se pouze Skutečnosti, nikoli toho, co je neskutečné. Zlatý prsten bez zlaté podstaty neexistuje a stejně tak neexistuje omezené ego. Když zlatník prodává prsten, zváží zlato, neboť zlatý prsten znamená zlato. Zajímá-li se někdo o zlatý prsten, který nemá zlatou podstatu, nebo o omezenou formu v neomezeném Vědomí, je to, jako by se zajímal o syna neplodné ženy. Existence neskutečného není skutečná. Vzniká v nevědomosti, a je-li důkladně přezkoumána, mizí. Z neznalosti lze vidět stříbro v perleti, ale perleť nemůže být ani na okamžik stříbrem. Dokud není nahlédnuto, že jde právě o perleť, je tu nevědomost. Tak jako nemůže člověk vylisovat z písku olej nebo získat ze zlatého prstenu něco jiného než zlato, tak v tomto vesmíru neexistují dvě různé věci. Ve všech tvarech a jménech září Jedno, jediné neomezené Vědomí. Aniž by měla skutečnou trvalou existenci, existuje tu iluzorní představa ega. V tom spočívá podstata naprosté nevědomosti, iluze a projevení světa. V neomezeném Já ego neexistuje. V neomezeném Já neexistuje Stvořitel ani stvoření, svět ani nebe, lidé ani démoni. Neexistují těla, prvky, čas, bytí, zánik, „já“ ani „ty“, Já ani To, pravda ani klam, představa rozmanitosti ani rozjímání či potěšení. Ať existuje cokoli a nazve se vesmírem, je to nejvyšší klid a mír. Neexistuje začátek, střed ani konec, všechno je vším po všechny časy, za hranicí rozumového chápání a slovního popisu. Neexistuje stvoření. Neomezené se nikdy nevzdá své neomezenosti. „To“ se nikdy nestane „tímto“. Je jako oceán, ale bez pohybu. Je sebe-ozařující jako Slunce, ale nečinné. V nevědomosti je nejvyšší Bytí chápáno jako objekt, jako svět. Stejně jako prostor existuje v prostoru s prostorem sjednocen, tak to, co se zdá být stvořením, je Brahman, existující v Brahman jako Brahman. Slova „daleko“, „blízko“, „tady“, „tam“ či představa rozmanitosti mají stejnou váhu jako vzdálenost mezi dvěma předměty v zrcadle, v němž se odráží celé město. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti, Rámo, popíšu sedm stupňů či rovin poznání. Když je poznáš, nebudeš chycen do sítě iluzí. Prvním stupněm je přání a záměr. Druhým je hledání a dotazování se. Třetí přichází, když se mysl zjemní. Čtvrtým stupněm je ustálení se v Pravdě. Pátým je naprosté osvobození od lpění a omezenosti. Šestý stupeň přichází, když ustane rozdělování na subjekt a objekt. Sedmý stupeň je za vším. „Proč jen jsem stále takový hlupák? Měl bych vyhledat svaté muže, studovat posvátná písma a rozvíjet odpoutanost a nezaujatost.“ Takové přání je prvním stupněm. V důsledku toho se člověk začne zabývat dotazováním a přímým pozorováním. S tím přichází neulpívání, mysl se zjemňuje a rozjasňuje, to je třetí stupeň. Pokud jsou tyto tři stupně uskutečněny, začne se hledající přirozeně odvracet od smyslového potěšení k přebývání v Pravdě, a to je čtvrtý stupeň. Je-li zvládnut čtvrtý stupeň, je tu naprosté odpoutání a zároveň přesvědčení o podstatě Skutečnosti, to je pátý stupeň. Člověk se raduje ve svém Já, mizí vnímání dvojnosti a rozmanitosti uvnitř i vně a úsilí, které člověk po vzoru druhých vynaložil, nese své plody v přímé duchovní zkušenosti. To je šestý stupeň. Poté již není třeba žádného úsilí ani metody, není rozdělování, není rozmanitost. Poznání Já je spontánní, přirozené, a proto nezničitelné. To je sedmý, transcendentální stupeň, tedy stav člověka, který je osvobozen ještě během života. Za tím už je jen stav toho, kdo překročil i tělo, stav turíja atíta. Každý, kdo prošel těmito sedmi stupni poznání, je světec, mudrc. Je osvobozen a neupadá do osidel štěstí či neštěstí. Může nebo nemusí pracovat a být činný. Raduje se v Já a nepotřebuje druhé, aby jej činili šťastným. Nejvyšší stav Vědomí může být dosažen každým, i zvířetem či primitivním člověkem, vtělenými bytostmi i bytostmi bez těla. Záleží to pouze na dosažení poznání. Kdo dosáhl nejvyššího stupně Vědomí, ten je vskutku člověkem hodným uctívání. V porovnání s ním je i císař bezvýznamný jako stéblo trávy. Takový člověk je tady a teď osvobozený. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Sám jsem byl očitým svědkem všeho, co se u dvora krále Lavany stalo při návštěvě kejklíře. Když kejklíř náhle zmizel, chtěl každý vědět, co byl zač. Svým vnitřním pohledem jsem shledal, že to byl posel bohů. Je tradicí, že Indra sešle různé strasti na toho, kdo vykonal právě ten druh obřadu, který král Lavana mentálně provedl, a zkouší tak jeho sílu. Výsledkem pak byly přeludy a halucinace, které král podstoupil. Protože král vykonal obřad mentálně, proběhla i zkouška pouze v králově mysli. Je-li mysl důkladně očištěna, zbavíš se veškeré dvojnosti a rozmanitosti, které mysl vytváří. Rámo, již jsem ti vyprávěl průběh opakovaných stvoření, která nastanou vždy po předchozím kosmickém zániku, i to, jak člověk přichází k zakoušení představ „já“ a „moje“. Kdo obdařen poznáním následuje sedm kroků jógy vedoucích k dokonalosti, ten dosáhne osvobození. RÁMA se zeptal: Svatý muži, jaké kroky máš na mysli? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, existuje sedm sestupných kroků nevědomosti a sedm vzestupných kroků poznání. Nyní ti je popíši. Setrvávat ustálený v poznání Já znamená osvobození. Je-li to narušeno, přichází ego a omezení. Stav Sebepoznání neboli poznání Já je takový stav, v němž není rozruch mysli, rozptýlenost ani otupělost, pocit ega ani vnímání rozmanitosti. Iluze, která zakrývá poznání Já, má sedmero stupňů: semínko bdělého stavu, bdělý stav, silný bdělý stav, snění za bdělého stavu, sen, snový bdělý stav a spánek. Semínko bdělého stavu se nachází v čirém Vědomí, kde mysl a džíva existují jen jako pojmy. Jakmile se objeví představy „já“ a „tamto“, jde o bdělý stav. Jestliže jsou tyto představy posíleny vzpomínkou na předchozí vtělení, jedná se o silný bdělý stav. Pokud se mysl během bdění nachází ve vlastních představách a je těmito představami naplněna, pak jde o snění za bdělého stavu. Iluzorní představy zážitků, které vznikají během spánku a zdají se jako skutečnost, to jsou sny. Ve snovém bdělém stavu si člověk vybavuje minulé zážitky, jako by se děly nyní. A jestliže jsou všechny představy opuštěny a nahrazeny úplnou netečnou otupělostí, jde o hluboký spánek. Těchto sedm stupňů lze ještě dále dělit. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se po chvilce hlubokého zamyšlení zeptal: Svatý muži, je vskutku neuvěřitelné, že tato neexistující nevědomost vytvoří přelud, díky němuž se neexistující projevený svět zdá velmi skutečný. Osvětli mi prosím ještě jednou, jak je to možné. A také mi řekni, proč král Lavana musel podstoupit všechna trápení a kdo nebo co je tím, kdo tato trápení zakouší. VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, není správné, když se říká, že se Vědomí týká těla. Tělo je něco, co si Vědomí pouze představilo, podobně jako ve snu. Jestliže Vědomí omezí svou vlastní silou samo sebe a představí si, že je džíva, pak je tento džíva, obdařený energií vzruchu a neklidu, vtažen do projeveného světa. Vtělená bytost, která přijímá různá těla a zakouší trápení či radost jakožto plody svých minulých činů, se nazývá ego, mysl jedince nebo džíva. Utrpení neprožívá ani tělo ani osvícená bytost. Trpí pouze nevědomá mysl. A mysl sní tento sen projeveného světa jen tehdy, je-li ve stavu nevědomosti, nikoli je-li probuzena, osvícena. Proto je vtělená bytost, která tu zakouší utrpení, označována různými jmény, jako například džíva, nevědomost, podmíněnost mysli, mysl jedince nebo vědomí jedince. Tělo není schopno vnímání, a proto se neraduje ani netrpí. Nevědomost dává vzniknout nebdělosti a nevědění, proto se raduje či trpí právě nevědomost. Ve skutečnosti to není tělo, ale mysl, která se rodí, pláče, zabíjí, odchází, zneužívá druhé atd. V každém zážitku štěstí či neštěstí a při každé představě či přeludu je to mysl, která to vše činí a zakouší. Člověk je mysl. Nyní ti vysvětlím, proč trpěl král Lavana. Lavana byl potomek krále jménem Hariščandra a jednou si pomyslel: „Můj děd vykonal velký náboženský obřad a stal se významným mužem, měl bych udělat totéž.“ Shromáždil vše, co bylo k rituálu třeba, sezval zbožné muže a celý rok seděl v zahradě a vykonával obřad mentálně, ve své mysli. Protože obřad zdárně dokončil, byl obdařen jeho plody. Ó Rámo, zde vidíš, že právě mysl koná všechny činy a zakouší štěstí či neštěstí. Proto veď svou mysl stezkou spásy, Rámo. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se dále zeptal: Svatý muži, řekni mi také, jak může odejít tato hrozivá temnota nevědomosti. VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, temnota zmizí, obrátíš-li se ke světlu, a nevědomost zmizí, obrátíš-li se ke světlu Já. Dokud se neobjeví přirozená touha po Sebepoznání, poznání Já, vytváří nevědomost nekonečný proud projeveného světa. Stejně jako zmizí stín, je-li tu touha po světle, zmizí nevědomost, je-li tu obrat k poznání Já. Rámo, touto nevědomostí čili podmíněností mysli je touha. Ustane-li toužení, je tu osvobození. A k němu dojde jen tehdy, když ustane pohyb myšlenek v mysli. RÁMA se zeptal: Ó mudrci, řekl jsi, že jakmile zmizí nevědomost, je tu Sebepoznání, poznání Já. Co je to Já neboli Átman? VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, každá věc, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy, není nic jiného než Já. Nevědomost je neexistující zdání. To, čemu se říká mysl, neexistuje odděleně od Já. V samotném Já se objeví závoj zakrývající Já, jenž je ovšem též tímto Já. Tento závoj vytvoří rozdělení Vědomí na subjekt a objekt. Poté se neomezené Vědomí označí jako mysl. Závojem je představa, záměr či myšlenka v neomezeném Vědomí. Z představy či myšlenky se rodí mysl a pomocí ní zase mysl mizí, a to tak, že myšlenka či představa skončí. Pevné přesvědčení „nejsem nejvyšší Brahman“ mysl spoutává a omezuje. A pevným přesvědčením „vše je nejvyšší Brahman“ lze mysl opět osvobodit. Představy a myšlenky znamenají omezení a jejich ukončení znamená osvobození. Buď proto od představ a myšlenek oproštěn a spontánně dělej to, co je třeba. Podobně jako je modrá barva nebe pouhou představou, tak je skutečnost světa vnímána pouze v mysli. Modř nebe ve skutečnosti neexistuje, je jen důsledkem neschopnosti zrakových orgánů vidět dál než jen po určitou hranici. Podobně je vnímání projeveného světa zase důsledkem omezenosti mysli. Projevený svět je přelud, Rámo, a bylo by lepší nedovolit, aby samotná myšlenka o projeveném světě v mysli vůbec vznikla. Myšlenkou „jsem ztracen“ upadá člověk do smutku. A myšlenkou „jsem bdělý“ se přibližuje blaženosti. VASIŠTHA pokračuje: Pokud mysl neustále přebývá u hloupých a iluzorních představ, podléhá zmatení. Pokud mysl dlí u osvícených a šlechetných představ, je osvícena. Pokud je v mysli živena myšlenka nevědomosti, je tu nevědomost pevně usazena. Pokud dojde k pochopení Já, je nevědomost rozptýlena. Cokoli chce mysl získat, o to smysly s plným nasazením usilují. Kdo nenechá svou mysl přebývat u iluzorních představ a usiluje o uvědomění si Já, zakouší klid a mír. To, co nebylo na počátku, neexistuje ani nyní! To, co bylo na počátku, a je tudíž i nyní, je nejvyšší Brahman. Rozjímání o něm přináší mír, neboť Brahman je klid a mír. Člověk by neměl nikdy nikde žádným způsobem o ničem jiném rozjímat a za pomoci co možná největšího úsilí a inteligence by měl odstranit kořeny všech přání a tužeb po potěšení. Nevědomost je příčinou stárnutí a smrti. V důsledku podmíněnosti mysli neboli nevědomosti mají přání a touhy tendenci větvit se a rozšiřovat. Toto větvení se projevuje myšlenkami „to je můj majetek“ nebo „to jsou mí synové“. Kde se však v tomto fyzickém těle nachází to, čemu říkáme „já“? Ó Rámo, ve skutečnosti „já“ či „moje“ vůbec neexistuje, neboť jedinou Skutečností po všechny časy je Já, Átman. Pouze ve stavu nevědomosti uvidí člověk hada místo kusu provazu. Z hlediska osvícené bytosti neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Nebuď nevědomým člověkem, Rámo, buď mudrcem. Zbav se sklonů a podmíněností mysli, které dávají vzniknout projevenému světu. Stejně jako nevědomý člověk považuješ tělo za své Já a cítíš se nešťastný. Proč? Přestože se zdá, že tělo a Já existují společně, je mezi nimi rozdíl. Tělo odejde, ale Já neumírá. ---Zkráceno - celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Psychické sklony, dispozice či podmíněnosti mysli jsou neskutečné, a přesto se v mysli objevují. Lze je srovnat s obrazem dvou Měsíců na nebi, který vidí lidé trpící diplopií neboli zdvojeným viděním. Těchto podmíněností bychom se měli vzdát, jako by šlo o naprostý přelud. Následek nevědomosti je skutečný jen pro nevědomého člověka, pro mudrce je to pouze slovní vyjádření, podobně jako jím je „syn neplodné ženy“. Nezůstávej v nevědomosti, Rámo, ale usiluj o moudrost tím, že se vzdáš sklonů a podmíněností mysli, podobně jako by ses vzdal představy druhého Měsíce na nebi. Nejsi tím, kdo koná nějaké činy, Rámo. Proč se tedy za konajícího považuješ? Jestliže existuje pouze Jedno, kdo, co a jak potom koná? Nezůstávej ani nečinný, neboť co bys získal tím, že bys nic nedělal? Co má být vykonáno, musí se vykonat. Proto spočiň v Já. Pokud děláš činnosti, jež ti jsou přirozené, aniž bys k nim byl připoután, pak nejsi konající. Nebudeš-li však dělat nic, a přitom zůstaneš připoután k představě nekonání, pak se stáváš konajícím, neboť konáš nekonání! Je-li tento svět jen kouzelnický trik, čeho se máme vzdát a co máme hledat? Semínkem projeveného světa je nevědomost. Dokud to tak nenahlížíme, je nevědomost zakoušena jako skutečnost. Právě podmíněnosti a sklony mysli jsou silou, která tento projevený svět vytváří a udržuje v pohybu, tak jako je udržován v pohybu hrnčířský kruh hrnčířem. Sklony mysli jsou bez podstaty, prázdné jako bambus. Nezaniknou, ani když je rozetneme ve dví, podobně jako vlny v řece. Nelze je uchopit. Jsou malé a jemné, ale mají sílu meče. Ačkoli je vnímáme jako výsledek našich úvah, sklony mysli nelze využít při hledání Pravdy, neboť skrze ně jsou vnímány jen jejich vlastní následky. Rozmanitost objektů světa vnímáme právě kvůli podmíněnostem a sklonům mysli. Nedá se říci, že by sklony mysli setrvaly na konkrétním místě, neboť jsou vidět všude. Nejsou to projevy Inteligence, ale protože jsou na ní založeny, mají zdání inteligence. Ačkoli se stále mění, vytvářejí v člověku iluzi stálosti. Díky jejich blízkému vztahu k neomezenému Vědomí se zdá, že jsou činné, ale jakmile dojde k pochopení neomezeného Vědomí, jejich činnost ustane. Podmíněnosti a sklony mysli zmizí, nejsou-li živeny připoutaností k objektům. Taková připoutanost se tu však nemusí projevit, a přesto mohou tyto podmíněnosti zůstat ukryté v mysli. VASIŠTHA pokračoval: Nevědomost a podmíněnosti mysli získá člověk bez úsilí a zdá se mu, jako by přinášely radost. Ve skutečnosti jsou však jen zdrojem utrpení. Zcela zahalí poznání Já a vytvoří iluzi radosti a potěšení. A tak bylo možné, že král Lavana považoval dobu dlouhou sotva hodinu za několik let života. Tato nevědomost nebo také podmíněnost mysli nemá tu moc, aby konala, a přece se zdá být velmi aktivní, podobně jako zrcadlo, když odráží světlo lampy. I kdyby žena na obraze vypadala jako živá, nemůže vykonávat povinnosti skutečné ženy, a stejně tak nevědomost či podmíněnost mysli nemůže skutečně konat, třebaže se to tak jeví. Podobně jako přelud může oklamat pouze zvířata, nikoli inteligentní lidi, může nevědomost oklamat pouze hlupáka, nikoli toho, kdo je moudrý. Nevědomost a sklony mysli mají jen dočasnou existenci. Jsme-li však chyceni v jejich proudu, zdá se, že tu budou neustále, podobně jako voda v řece. Poněvadž jsou schopny zakrýt Skutečnost, zdají se být skutečné. Když je však chceš uchopit, zjistíš, že nejsou nic. Přesto mají v projeveném světě svou sílu a pevnost, tak jako silný provaz spletený z mnoha tenkých vláken. Zdá se, že sklony a podmíněnosti narůstají, ale není tomu tak. Neboť chceš-li je uchopit, mizí jako dým. ---Zkráceno - celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile se mysl na něco zaměří, vidí v tom naplnění svých tužeb. Příčina toho není zcela zřejmá. Jako vlny v oceánu se i silné pohnutky objeví hned tu a hned zase tam, vzniknou a vzápětí zase zaniknou. Nicméně tak jako je chlad spojen s ledem, jsou pohnutky a nepokoj neoddělitelné od mysli. RÁMA se zeptal: Svatý muži, jak může být nepokoj mysli odstraněn silou, aniž by to způsobilo ještě větší neklid? VASIŠTHA pravil: Neexistuje mysl bez nepokoje. Nepokoj je samou podstatou mysli. A činnost této nepokojné mysli, jejímž základem je neomezené Vědomí, se projevuje jako tento svět. Svět je energie či síla mysli, Rámo. Je-li mysl zbavena nepokoje, říká se jí mrtvá mysl. A to je pokání neboli tapas, a to je též potvrzení pravdivosti svatých knih a osvobození. Jestliže se mysl rozplyne v neomezeném Vědomí, je tu nejvyšší klid a mír. Je-li naopak mysl zapletena v myšlenkách, je tu velké utrpení. Nepokoj mysli znamená nevědomost a nevědomost je příbytkem pro tužby, sklony a podmíněnosti mysli. Zbav se neklidu mysli tím, že se budeš dotazovat na Pravdu a zřekneš se přemýšlení o objektech smyslového potěšení. Ó Rámo, mysl jako kyvadlo neustále překmitává mezi Skutečností a zdáním, mezi uvědoměním a netečností. Pokud se mysl delší čas zabývá objekty, které jsou netečné a nevědomé, přejímá jejich netečnost a nevědomost. Je-li však tatáž mysl oddaná hledání Pravdy a poznání, setřese všechny podmíněnosti a vrátí se k původní podstatě, jíž je čiré Vědomí. Mysl na sebe bere podobu toho, o čem člověk rozjímá, ať už je to něco původního či toho, co bylo vypěstováno. Proto odhodlaně, ale s rozmyslem rozjímej o stavu za utrpením, osvobozeném od všech pochybností. Mysl je schopna sama sebe zkrotit a jiná cesta není. Projevy skrytých tužeb a podmíněností, které nejsou ničím jiným než myslí, odstraní moudrý člověk z mysli v okamžiku, kdy se objeví. Tak se odstraní nevědomost. Nejprve se zřekni veškerého chtění, aby ses zbavil sklonů a podmíněností, a pak z mysli odstraň i představy omezení a osvobození. Buď zcela oproštěn od všech podmíněností mysli. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Dosáhnout vítězství nad skřetem zvaným mysl lze jen tehdy, když člověk za pomoci vlastního úsilí získá poznání Já a zanechá honby za tužbami mysli. To je možné získat i bez námahy, stejně jako lze bez námahy, pouze pomocí vhodného postoje, obrátit pozornost dítěte. Běda tomu, kdo není schopen zbavit se chtění, neboť to je jediný prostředek k dosažení nejvyššího Dobra. Intenzivním úsilím lze zvítězit nad myslí. Poté bez nejmenší námahy splyne vědomí jedince s neomezeným Vědomím, přičemž individualita člověka zmizí. Je to snadné a snadno dosažitelné. A kdo toho není schopen, je jen sup v lidském hávu. Není jiné cesty ke spáse jedince než ovládnutí mysli. Člověk by měl usilovat o to, aby se zbavil každého chtění, které v jeho mysli vyvstane. Učiň pevné rozhodnutí zbavit se tužeb mysli. Toho lze jistě snadno dosáhnout. Pokud se člověk nezřekne svého chtění, pak jsou všechny rady mudrců, studium svatých textů či přednášení manter zcela zbytečné. Jen tehdy, když člověk utne kořeny mysli sekerou odpoutání se od pojmů a představ, může dosáhnout absolutního Brahman, jež znamená všudypřítomný nejvyšší mír. Vytváření pojmů a představ způsobuje omyly a utrpení. Jak snadno se toho lze zbavit poznáním Já! A když se toho člověk zbaví, je tu nejvyšší klid a mír. Proč se to zdá být tak těžké? Nespoléhej na osud či boha, to jsou výmysly hlupáků. Vlastním úsilím a poznáním Já učiň ze své mysli ne-mysl. Dovol neomezenému Vědomí pohltit omezenou mysl a pak běž dál, za všechna omezení. Se svou inteligencí sjednocenou s nejvyšším Bytím se drž Já, jež je nezničitelné. Jestliže si podmaníš svou mysl setrváním v nerušeném klidu, budeš i ovládnutí tří světů považovat za bezcenné. Nejde o studium svatých knih ani o to, zda je člověk v období vzrůstu či úpadku, jde pouze o poznání Já. Proč se ti to zdá tak těžké? Shledává-li to někdo obtížným, zvládne pak bez poznání Já vůbec žít ve světě? Kdo poznal nesmrtelnou podstatu Já, ten se nebojí smrti ani ho nezasáhne odloučení od přátel či příbuzných. Pocity „to jsem já“ a „to je moje“ představují mysl. Jsou-li odstraněny, mysl zmizí a člověk se zbaví strachu. Zbraň běžně vyvolá v člověku strach. Zbraní, jež ničí ego, je poznání, a tato zbraň naopak veškerý strach odstraňuje. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Na počátku v nejvyšším Bytí neboli neomezeném Vědomí vzniklo rozdělení a Neomezené se zdánlivě rozdělilo na toho, kdo pozoruje, a to, co je pozorováno. Když pozorující pozorovatel hledal, jak by pozorovaný objekt uchopil a pochopil, vznikla směsice skutečnosti a zdánlivého projevení, vzniklo zmatení. A v důsledku zmatení se v neomezeném Vědomí objevila představa omezenosti. Omezená mysl v sobě vytváří bezpočet představ, jež ji oslabují a zahalují závojem iluze, což vede k utrpení, jež je myslí ještě posilováno. Představy a zážitky zanechávají v mysli stopy, vytvářejí dojmy a poté sklony či podmíněnosti, které z větší části zůstávají skryté. Jakmile se jich mysl zbaví, závoj iluze zmizí jako mlha prozářená Sluncem a s ním zmizí i veškeré trápení. Do té doby si však mysl s tím vším pohrává, tak jako si děcko hraje s malým ptáčetem, které soustavně pošťuchuje a provokuje. Opilému člověku se zdá, že se celý svět točí, a podobně je na tom nečistá mysl. Vidí problémy tam, kde nejsou, narušuje vztahy, vytváří podezíravost a dělá z přátel nepřátele. Ztrápená mysl mění jídlo v jed a způsobuje nemoci a smrt. Nečistá mysl hnaná skrytými tužbami je příčinou pomatených představ, mánií a fobií. Člověk by měl usilovat o to, aby se od všech tužeb osvobodil a zbavil je jejich kořenů. Co jiného je člověk nežli mysl? Tělo je netečné a bez schopnosti vnímat. Nelze říci, že je mysl netečná, ačkoli nelze ani říci, že je schopna vnímání. To, co mysl vykoná, je skutek, a to, čeho se mysl vzdá, je odevzdání. Mysl je celý svět, je to vzduch, je to nebe, je to země, je to vítr. Mysl je nedozírná. Hlupákem nazveme toho, kdo má hloupou mysl. Jestliže je tělo zbaveno mysli a inteligence, například v případě smrti, pak o takové mrtvole jistě neřekneme, že je hloupá! Mysl vidí, byly tedy stvořeny oči. Mysl slyší, vznikly tedy uši. A stejné je to s ostatními smysly, všechny jsou vytvořeny myslí. Mysl rozhoduje o tom, co je sladké a co hořké, kdo je přítel a kdo nepřítel. Mysl rozhoduje o délce trvání. Král Lavana prožil méně než hodinu, jako by se jednalo o celý život. Mysl rozhoduje o tom, co je nebe a co peklo. A proto je-li ovládnuta mysl, je ovládnuto vše, včetně smyslů. VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, co může být větší záhadou než to, že je mysl schopna zakrýt všudypřítomné, čiré, věčné a neomezené Vědomí a donutí tě zaměnit Vědomí za toto netečné fyzické tělo? Je to právě sama mysl, která se jeví jako pohyb v tom, co se hýbe, jako třpyt v tom, co se třpytí, jako pevnost země a prázdnota prostoru. Pokud se mysl někde toulá, člověk si ani nevychutná jídlo ani nevidí to, co má přímo před sebou. Smysly se rodí z mysli, ne naopak. Jen z pohledu hlupáka lze říci, že tělo a mysl jsou dvě zcela různé věci. Ve skutečnosti různé nejsou, neboť je to sama mysl. Chvála mudrcům, kteří tuto Skutečnost pochopili. Mudrce, který uskutečnil Pravdu, jistě nerozruší, ani když jeho tělo obejme žena. Je to pro něj stejné jako dotýkat se kusu dřeva. Kdyby mu byly useknuty paže, on by to nevnímal. Mudrc může jakékoli trápení obrátit v blaženost. Pokud se mysl někde toulá, pak i když uslyšíš zajímavý příběh, nebudeš ho vnímat. Podobně jako umí herec ztvárnit charakter různých postav, je mysl schopna vytvořit různé stavy vědomí, například bdění či snění. Jak záhadná je mysl, když dokázala přimět krále Lavanu myslet si, že žije životem divocha. Mysl zakouší to, co si sama vytvořila. Mysl není nic jiného než to, co je složeno z myšlenek. Když to víš, dělej, co je ti libo. Mysl si v důsledku nepřetržitého přemýšlení myslí, že je zrozena nebo že umírá, a ačkoli je bez formy, myslí si, že je džívou a má tělo. Následkem svých představ se mysl ztotožňuje s národem či kmenem a zakouší radost či bolest, neboť to vše se nachází v mysli, podobně jako se nachází olej v semínku. ---Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

KRÁL pokračoval: Hladomor vyhnal mnoho lidí ze země. Odcházeli, kam se dalo. Ti, kteří kvůli ženě a dětem nechtěli odejít, dlouho nevydrželi a zemřeli. Další se stali obětí divoké zvěře. Já jsem se s ženou a dětmi vydal odsud pryč. Na hranicích stál strom, v jehož chladivém stínu jsem našel toužený odpočinek. Sundal jsem děti z ramen, lehl jsem si a dlouhý čas odpočíval. Moje nejmladší děcko, ještě tak malé, že bylo zcela nevinné, a proto mému srdci nejdražší, prosilo se slzami v očích o jídlo. Ačkoli jsem mu řekl, že žádné maso k jídlu není, ve své dětské nevinnosti neustále žadonilo. V zoufalství jsem řekl: „Dobrá, vezmi si tedy maso z mého těla!“ Nebohé dítě řeklo bez přemýšlení: „Tak mi ho dej.“ Byl jsem zcela přemožen lítostí a soucitem. Pochopil jsem, že už není schopno snášet strasti hladovění, a rozhodl jsem se, že by bylo nejlepší skončit se životem. Z větví jsem postavil pohřební hranici, ale jak jsem se k ní přiblížil, celý jsem se roztřásl a ocitl se zde u dvora, kde jste mě všichni zdravili a vítali. Král domluvil a v tom okamžiku kejklíř zmizel. MINISTŘI řekli: Pane, to nemohl být obyčejný kejklíř, neboť ho nezajímaly peníze ani odměna. To si jistě nějaké božstvo přálo tobě i nám ukázat moc kosmické iluze. Z celého příběhu je nyní zřejmé, že projevený svět je pouhá hra mysli a sama mysl není nic jiného než hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi obdařené moudrostí. Kde je král zběhlý v mnoha učeních a kde je ona matoucí iluze? Zde jistě nejde o trik kejklíře, neboť kejklíř by si nenechal ujít hmotný zisk. Toto je síla iluze. Proto kejklíř zmizel, aniž by čekal na odměnu. VASIŠTHA pravil: Byl jsem, Rámo, přímo u toho a vyprávím to tak, jak se to stalo. Mysl zakrývá pravou podstatu Já a vytváří iluzorní projevy, které se donekonečna větví a nesou své plody. Znič tuto iluzi poznáním a spočiň v klidu a míru. TEXT ve formátu PDF zde.

KRÁL pokračoval: Stal jsem se členem divokého kmene. Moje žena porodila dceru, která ještě zvětšila mé utrpení, a časem přibyly další tři děti. Mnoho let jsem s tímto kmenem žil a zakoušel strasti hlavy rodiny, neboť jsem musel ženu i děti živit a chránit. Sháněl jsem dříví na oheň a často trávil noci v lese. Když bylo chladno, schovával jsem se do křoví, abych se zahřál. Hlavním jídlem bylo maso z prasat. Čas běžel a já stárl. Začal jsem s masem obchodovat, nejlepší kusy jsem nosil do vesnic v horách Vindhya a tam je prodával. Co se výhodně neprodalo, to jsem rozřezal na kusy a v neskutečné špíně sušil. Často mě trápil hlad a já musel bojovat o kus masa s druhými. Celé tělo mi postupně zčernalo, až bylo jako saze. Zaměstnával jsem se nečistými činnostmi, má mysl se tudíž začala klonit k nečistému. Opustily mě dobré myšlenky a pocity, a tak jako se had zbavuje staré kůže, tak se mé srdce zbavilo veškerého soucitu. Ptákům i zvěři jsem působil nevýslovné trápení, když jsem je s použitím zbraní lovil a chytal do pastí a sítí. Rozmarům počasí jsem odolával oděný pouze bederní rouškou. Tak jsem strávil sedm let. V zajetí špatností a zlých tužeb jsem se nechal ovládat hněvem, mluvil hrubě, bědoval při nezdaru a živil se zkaženým jídlem. Unášen jako suchý list ve větru, dlouho jsem žil tak, jako by mým jediným životním posláním bylo shánět si potravu. Přišlo sucho. Vzduch byl tak horký, že to vypadalo, jako by se v něm vznášely jiskérky ohně. Les vzplanul požárem a brzy z něj zbyl jen popel. Lidé umírali hladem. Někteří podlehli přeludu faty morgány a hnali se za domnělou vodou anebo žvýkali kaménky, které považovali za kousky masa. Byli i tací, kteří v zoufalství pojídali mrtvoly a přitom si ohlodali své vlastní prsty nasáklé krví z mrtvých těl. Takové bylo šílenství způsobené hladověním. Kde kdysi stál svěží, bujný les, tam zůstalo jen rozlehlé pohřebiště. Kde dříve byla radost, tam se nyní rozléhal jen bolestný pláč umírajících. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Po nějakém čase otevřel král oči a jako by strachem se začal třást. Už by byl málem spadl na zem, ale ministři ho zachytili, a jak je král uviděl, zmateně se zeptal: „Kdo jste a co to se mnou děláte?“ Ministři, plni obav, mu odpověděli: „Pane, jsi mocný král, máš velké poznání, a přece ses nechal přemoci tímto přeludem. Co se stalo s tvou myslí? Jen ten, kdo je připoután k světským věcem a lpí na vztazích s ženou, dětmi či příbuznými, podléhá takovému vybočení mysli, nikoli člověk jako ty, jenž je oddán Nejvyššímu. Jen ten, kdo nepěstoval poznání, může být omámen kouzly či omamnými látkami, nikoli člověk s plně rozvinutou myslí.“ Jak to král uslyšel, začal se mu vracet jeho klid a rozvaha. Pohlédl však na kejklíře a znovu se celý roztřásl: „Cos to se mnou provedl, kouzelníku? Utkal jsi kolem mne sítě iluzí. Vskutku i moudří podlehnou iluzi máji. Třebaže jsem byl stále v tomto těle, zažil jsem během krátké chvíle úžasný přelud.“ Obrátil se ke dvořanům a vylíčil jim, co prožil během minulé hodiny. KRÁL vyprávěl: Ve chvíli, kdy kejklíř mávl pavími pery, byly mé smysly omámeny. Nasedl jsem na koně stojícího přede mnou a vydal se na loveckou výpravu. Kůň mě zavedl do pusté pouště, kde nebylo ani živáčka. Nic tu nerostlo, nebyla tu voda a bylo zde velmi chladno. Dolehl na mne smutek. Strávil jsem tam celý den, až jsem konečně znovu vsedl na koně a dostal se odtud pryč. Přijel jsem k jiné poušti, která nevypadala tak hrozivě, a zde jsem pod stromem ulehl k odpočinku. Kůň mi utekl a já ležel až do západu Slunce. Pak jsem se celý vystrašený schoval do křoví. Noc trvala věky. Přišel úsvit, Slunce vyšlo nad obzor a o chvilku později jsem náhle spatřil černou dívku v černých šatech, nesoucí tác plný jídla. Přistoupil jsem k ní a poprosil ji o jídlo, neboť jsem byl už velmi vyhládlý. Ona si mě nevšímala, ale já ji sledoval, až mi řekla: „Dám ti jídlo, pokud se se mnou oženíš.“ Souhlasil jsem, neboť přežití teď bylo na prvním místě. Dala mi najíst a zavedla mě k svému otci, který už napohled budil hrůzu. Brzy jsme všichni tři dorazili do vesnice, která byla plná masa a krve. Všem jsem byl představen jako budoucí manžel černé dívky a všichni z vesnice se ke mně chovali s úctou. Vyprávěli mi strašidelné příběhy, které ve mně vzbuzovaly smutek a bolest. Následoval hrůzyplný obřad, při němž jsme byli s dívkou oddáni. TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh krále Lavany (III. 103 - 122)VASIŠTHA pokračoval: Když se v neomezeném Vědomí projeví mysl, pak se ze své vlastní přirozenosti rozroste a vytvoří dojem, že se dlouhé zdá krátké a naopak, nebo že se mysl jedince jeví jako od Vědomí oddělená. Sebemenší věc, s níž se dostane do styku, mysl zveličí a přivlastní si ji. V mžiku oka vytvoří bezpočet vesmírů a v mžiku oka je zase zničí. Tak jako může schopný herec hrát několik rolí, jednu hned po druhé, tak má mysl spoustu podob a střídá jednu za druhou. Udělá ze skutečného neskutečné či naopak a zdá se, jako by se kvůli tomu buď radovala, nebo trpěla. I toho, co jí přišlo samo od sebe, se pevně drží a v důsledku iluzorního pocitu, že něco vlastní, pak trpí. Čas v podobě měnících se ročních období je schopen v rostlinách a stromech vyvolat určité změny. Podobně způsobuje mysl silou svých myšlenek a představ to, že se jedna věc zdá být jinou. Proto čas, prostor i všechny věci jsou pod kontrolou mysli. V závislosti na intenzitě či otupělosti mysli a na tom, jak velké jsou objekty, které mysl vytváří či ovlivňuje, vykoná mysl s menším či větším zpožděním vše, co má být vykonáno. Není nic, co by nebyla schopna udělat. Poslechni si, Rámo, další zajímavý příběh, který ti to osvětlí. V zemi Uttarapándava, kde byly krásné a prosperující vesnice a v jejíž lesích přebývali mudrci, vládl král Lavana, potomek legendárního krále Hariščandry. Byl spravedlivý, šlechetný, dvorný, laskavý, v každém ohledu to byl dobrý král. Všichni jeho nepřátelé jím byli poraženi a jejich stoupenci byli přemoženi strachem i jen při pouhém pomyšlení na krále. Jednoho dne přišel král Lavana ke dvoru, usedl na trůn, a jakmile mu ministři a dvořané vzdali poctu, objevil se před ním kejklíř, poklonil se a řekl: „Ukážu ti, králi, něco úžasného.“ Mávl chomáčem pavích per, když tu vstoupil jeho společník a vedl za sebou překrásného koně. Nabídl ho králi darem a nato kejklíř vyzval krále, aby vsedl na koně a vydal se do světa. Král se na koně podíval, pak zavřel oči a zůstal nehnutě sedět. Jakmile to shromáždění dvořané uviděli, rázem utichli. Rozhostil se naprostý klid, neboť se nikdo neodvážil krále rušit. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Vlastními představami se nechá oklamat pouze hlupák, nikoli moudrý muž. Hlupák upadne do iluze, jakmile to, co je stálé, mylně považuje za pomíjivé. Ego je falešná představa založená na mylném spojení Já s fyzickými prvky. Jestliže samotný člověk existuje v tom všem jako neomezené Vědomí, jak mohlo vzniknout to, čemu říkáme ego? Ego neexistuje o nic víc než fata morgána na poušti. Odlož proto, Rámo, své nedokonalé vidění, které není založeno na Skutečnosti, a spočiň v dokonalém zření založeném na Pravdě a spojeném s blaženým klidem. Pátrej a dotazuj se na podstatu Skutečnosti. Opusť klam a faleš. Jsi volný a svobodný, tak proč sám sebe nazýváš omezeným a trpíš? Já je neomezené. Proč, jak a čím by mohlo být omezeno? V Já není dělení, neboť vše, co je, je Brahman, Absolutno. Čemu se říká omezení a čemu osvobození? Ve stavu nevědomosti si myslíš, že zakoušíš bolest, ale Já je bolestí nedotčeno. Takové věci v Já nejsou. Dovol tělu, ať si slábne či sílí, nebo ať přejde do jiného vesmíru. Nejsem tělem omezen, tak jak by mě mohlo ovlivnit? Vztah mezi tělem a Já je jako vztah mezi mrakem a větrem, mezi lotosem a včelou. Je-li mrak rozehnán, sjednotí se vítr s prostorem. Uvadne-li květ lotosu, vzlétne včela k nebi. Odpadne-li tělo, není zničeno Já. Vždyť dokud není sežehnuta ohněm Sebepoznání, nezmizí ani mysl. Jak by tedy mohlo zmizet Já? Smrt je jen překrytí vždy přítomného Já závojem času a prostoru. Smrti se bojí pouze hlupáci. Opusť své skryté sklony a tužby, tak jako pták rozbije a opustí skořápku vejce, když chce vzlétnout k nebi. Sklony zrozené z nevědomosti přinesou nekonečná trápení a je těžké je zničit. Tyto nevědomé sebeomezující tendence mysli způsobí, že neomezené je vnímáno jako omezené. A jako sluneční paprsky rozeženou mlhu, tak dotazování se na podstatu Já rozežene tyto sebeomezující sklony mysli. Změnu může vyvolat i samotný záměr přistoupit k takovému dotazování. Činnosti, jako jsou odříkání a pokání, jsou zde zcela bez užitku. Je-li mysl s příchodem poznání očištěna od minulosti, odloží předchozí sklony a tendence. Mysl hledá Já jen proto, aby sama sebe rozpustila v Já. Taková je přirozenost mysli. A to je nejvyšší cíl, Rámo, usiluj o něj. V tuto chvíli se další den nachýlil ke konci. TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh tří neexistujících princů (III. 101 - 102)VASIŠTHA pokračoval: Pro lepší pochopení ti povím příběh, pozorně poslouchej. Malý chlapec požádal svoji chůvu, aby mu něco vyprávěla. A ona mu pověděla tento příběh. CHŮVA vyprávěla chlapci: Kdysi dávno, ve městě, které neexistovalo, žili tři šťastní, udatní princové. Dva z nich byli nenarozeni a třetí nebyl počat. Všichni jejich příbuzní zemřeli. Princové opustili své rodné město a šli, kam je nohy nesly. Velmi brzy na ně přišly mdloby, neboť nemohli vydržet sluneční žár. Chodidla jim hořela od horkého písku a špičatá tráva nepříjemně bodala. Konečně se dostali do stínu tří stromů. Dva z nich neexistovaly a třetí nebyl zasazen. Po chvilce odpočinku, kdy se osvěžili plody stromů, pokračovali dále. Došli až k břehům tří řek. Dvě z nich byly vyschlé a ve třetí nebyla voda. Princové vykonali osvěžující koupel a uhasili svou žízeň. Poté se dostali do velikého města, které teprve mělo být vystavěno. Vešli do něj a zde nalezli tři paláce nevídané krásy. Dva z nich nebyly postaveny a třetí byl bez zdí. Vstoupili do paláců a uviděli tři zlaté tácy, z nichž dva byly rozpůlené a třetí rozlámaný na kousky. Vybrali si ten rozlámaný. Vzali rýže na tři hrsti bez čtyř hrstí a rýži uvařili. Pak pozvali na hostinu tři svaté muže. Dva z nich neměli tělo a třetí neměl ústa. Poté co svatí muži všechno jídlo snědli, dojedli princové zbytek a byli spokojeni. V tomto městě žili potom ještě dlouho v míru a radosti. Toto je neobyčejně krásná legenda, můj chlapče. Stále si ji připomínej a vyroste z tebe moudrý muž. VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, příběh se chlapci velmi líbil. To, co známe jako stvoření světa, je stejně málo skutečné jako v tomto příběhu. Svět je jen přelud, pouhá představa. V neomezeném Vědomí vznikla myšlenka stvoření a to je to, co tu je. Svět je jen myšlenka, Rámo, všechny objekty světa jsou pouhé představy. Zbav se vytváření myšlenek a představ, zbav se tohoto omylu. Osvoboď se od myšlenek, zůstaň zakořeněný v Pravdě a dosáhneš klidu a míru. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mysl jedince neboli vědomí jedince vznikne v nejvyšším Bytí. S neomezeným Vědomím je i není totožná, podobně jako vlna je i není totožná s oceánem. Pro osvíceného je mysl absolutní Brahman, nic jiného. Pro neosvíceného je mysl příčinou samsáry, koloběhu životů. Používání těchto dualistických pojmů je jen pro usnadnění pochopení, žádné rozdělení tu ve skutečnosti není. Absolutní Brahman je všemohoucí a mimo něj není nic. Všechny objekty jsou prostoupeny jeho silou, jeho energií. Ve vtělených bytostech je to čitšakti neboli síla Vědomí, síla Inteligence. Tou je ve vzduchu pohyb, v zemi pevnost, v prostoru prázdno a ve stvořených bytostech síla uvědomění si „já jsem“. A přece to vše není nic jiného než absolutní Brahman. Je to síla rozkladu, je to síla, která přináší žal těm, kteří zakouší smutek, nebo radostné vzrušení těm, kteří se radují. Je to chrabrost válečníka. Je to síla, která způsobuje stvoření vesmíru a zároveň i jeho zánik. Džíva znamená spojení vědomí a hmoty, a protože je odrazem nejvyššího Brahman, říkáme, že existuje v Brahman. Poznej celý vesmír i své já jako Brahman, neboť Já, jež je Brahman, je všudypřítomné. Jestliže Já přemýšlí, říkáme tomu mysl. Není to nic jiného než energie nejvyššího Brahman, která není od Brahman oddělena. Pojmy „já“ a „tamto“, na které mysl rozděluje, jsou pouhé odrazy Brahman. Jedinou Skutečností, která je ukryta za myslí, je Brahman samo. Tady i tam, teď i potom způsobuje energie nejvyššího Brahman projevení jedné nebo více svých sil. Všechna taková projevení jsou jen zdánlivé projevy energie Brahman, nikoli skutečná stvoření. Stvoření, proměna, existence a zánik, to vše je vyvoláno skrze Brahman v Brahman a není to nic než Brahman. Konání, konající i vykonaný čin, zrození, existence i smrt, to vše je Brahman. Nic jiného neexistuje ani v představě. Iluze, touha, nenasytnost a lpění neexistují. Jak by mohly, když neexistuje dvojnost? A neexistuje-li omezení, je i osvobození neskutečné. RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekl jsi, že jestliže mysl na něco pomyslí, tak to i zhmotní. A nyní tvrdíš, že omezení neexistuje! Jak lze tato dvě tvrzení skloubit? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, ve stavu nevědomosti si mysl představuje omezení. Omezení však existuje pouze ve stavu nevědomosti. Tak jako zmizí objekty ze snu, když se snící člověk probudí, tak v očích osvíceného neexistuje omezení ani osvobození. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Rámo, tento veliký les není daleko odsud a daleko není ani onen cizinec v cizí zemi. Lesem je sám tento svět. Je velkou prázdnotou. Jako prázdnotu jej však lze spatřit jen ve světle dotazování se na Já. Toto poznání je některými přijato a jinými odmítnuto. Ti, kteří ho přijmou, jsou osvíceni, ti druzí nadále trpí. Člověk s tisíci rukama je mysl, která má bezpočet projevů. Mysl sama sebe trestá svými skrytými sklony a toulá se po světě, aniž by došla klidu. Hluboká jáma z příběhu je peklo a banánový háj je nebe. Les s křovím plným trnů je světský život člověka. Trnů je v jeho životě nepočítaně, jsou to žena, děti, majetek atd., a po celý čas člověka zraňují. Mysl se toulá tu v pekle, tu v nebi a tu ve světě lidí. I když na život poblouzněné mysli zasvítí světlo poznání, mysl jej hloupě odmítne a považuje poznání za nepřítele. Nato nešťastně běduje a naříká. Někdy zakusí částečné probuzení a pak bez správného pochopení zavrhne světská potěšení. Takové odmítnutí světa se stane zdrojem dalšího velkého utrpení. Pokud se však mysl zřekne světských potěšení na základě plného pochopení a poznání, jež se zrodilo z pátrání po podstatě mysli, pak toto odevzdání vede k nejvyšší blaženosti. Vedle této blaženosti ztrácí dřívější představa o potěšení smysl. Tak jako useknuté části těla člověka z příběhu spadly na zem a zmizely, tak zmizí skryté sklony z mysli člověka, který se vzdá světa na základě poznání. Pohleď na hru nevědomosti, která nechá člověka, aby zraňoval sám sebe ze své vlastní vůle, a nutí ho v panice nesmyslně běhat sem a tam. Světlo poznání Já září v srdci každého člověka, avšak lidé bloudí v tomto světě hnáni svými skrytými touhami. Mysl jejich utrpení umocňuje a pobízí je, aby se pohybovali v nekonečném kruhu. Svými rozmary a vrtochy, představami a nadějemi mysl sama sebe svazuje, a jakmile ji postihne utrpení, je zoufalá a nenachází klidu. Kdo získá poznání, je schopen delší čas ho podržet a zároveň vytrvat v praxi dotazování se na Já, ten se zbaví veškerého utrpení. Zdrojem utrpení je neovládnutá mysl. Je-li tu opravdové pochopení, všechno trápení zmizí, tak jako zmizí mlha, je-li prozářena Sluncem. TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh o velikém lese (III. 98 - 100)VASIŠTHA pokračoval: Rámo, ať byl nebo je původ mysli jakýkoli, člověk by měl neustále skrze vlastní úsilí vést mysl k osvobození. Čirá mysl je osvobozena od skrytých tužeb, a proto dosahuje Sebepoznání, poznání Já. Poněvadž se celý vesmír nachází v mysli, jsou v mysli i představy omezení a osvobození. S tím je spojen i následující příběh, který ti budu vyprávět tak, jak jsem ho slyšel od samotného Brahmy. Poslouchej pozorně. Byl veliký les, tak rozlehlý, že si to lze jen stěží představit. V tomto lese žil pouze jeden člověk s tisíci rukama a tisíci nohama. Ten člověk nikdy nikde nenacházel klidu. V rukách držel hole, kterými sám sebe neustále tloukl. Aby se bití uchránil, v panické hrůze začal utíkat pryč. Spadl do hluboké jámy, a když se z ní s námahou vyškrábal, opět se začal tlouci holemi a opět utíkal. Zaběhl doprostřed lesa, kde bylo křoví plné trnů. Když z něj vyběhl, znovu se bil a znovu utíkal. Přiběhl do banánového háje, a třebaže tady se nebylo čeho bát, stále ve strachu naříkal a úpěl. A pak běžel pryč a bil sám sebe jako předtím. Všechno jsem pozoroval a silou své vůle jsem ho na chvíli zadržel a zeptal se ho: „Kdo jsi?“ Ale byl tak vystrašený, že mě považoval za nepřítele. Nahlas bědoval a pak se nahlas smál. Nato se začal zbavovat svého těla tak, že odhazoval jednu část za druhou. Vzápětí jsem spatřil jiného člověka, který stejně jako první běhal a tloukl se, naříkal a bědoval. Když jsem ho na chvíli zadržel, začal mi nadávat a opět utíkal pryč, silně připoután ke svému způsobu života. Potkal jsem několik takových lidí. Někteří vyslechli má slova, opustili předchozí způsob života a došli osvícení. Jiní si mě nevšimli nebo mnou opovrhli, další odmítli vylézt z jámy nebo z trnitého křoví. Takový je veliký les, Rámo. Nikdo v něm nenachází klidu, ať už přijal jakýkoli způsob života. I dnes to vidíš v tomto světě. I sám na sobě jsi viděl takový život v nevědomosti a iluzi. Když jsi byl mladý a nevědomý, nechápal jsi to. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Světlo Vědomí zastíněné pevným přesvědčením o existenci mysli, to je právě mysl. Mysl se vtělí do rozmanitých bytostí, lidí, bohů, démonů, polobohů a nebešťanů. Pak se rozvine do dalších forem a vytvoří například vesnice a města. Má nějaký smysl zkoumat tyto vnější jevy? To, co je opravdu hodno zkoumání, je samotná mysl. Neboť pokud pomocí vičáry, neboli dotazování se po Pravdě, odhalíme podstatu mysli, pak zjistíme, že všechny stvořené objekty i všechny jevy jsou jen výtvory mysli. Jediné, co zůstává myslí nestvořeno, je neomezené Vědomí. Je-li mysl důkladně zkoumána, rozpustí se do své podstaty a je tu nejvyšší klid a osvobození. Pak už není dalšího zrození, neboť jako to, co se rodí a umírá, se projevuje právě mysl. RÁMA se znovu zeptal: Pane, pověz mi prosím, jak se to vše objevilo v čirém neomezeném Vědomí? Jak mohla vzniknout mysl, která je patrně směsicí skutečného a neskutečného? VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, prostor má tři úrovně. Nejprve je tu neomezený prostor nerozděleného Vědomí, pak omezený prostor rozděleného Vědomí a nakonec fyzický prostor, v němž existuje hmotný svět. Nekonečný prostor nerozděleného Vědomí neboli čit ákáša existuje ve všem, uvnitř i vně, jakožto čirý svědek toho, co je skutečné, i toho, co se zjevuje. Omezený prostor rozděleného vědomí neboli čitta-ákáša vytváří dělení času, prostupuje všemi bytostmi a zajímá se o blaho všech bytostí. Ve fyzickém prostoru, jenž se nazývá bhúta ákáša, se nacházejí všechny další základní prvky, tedy vzduch, oheň, voda a země. Druhé dva typy prostoru nejsou odděleny od neomezeného prostoru nerozděleného Vědomí a samy o sobě neexistují. Dělení prostoru Vědomí na tři typy se užívá jen tehdy, pokud slouží k poučení nevědomých lidí. Osvícený ví, že existuje pouze jediná Skutečnost, jíž je neomezené Vědomí. Rámo, pokud ve Vědomí vznikne myšlenka „jsem schopný rozumového uvažování“, anebo „jsem netečný a vnímání neschopný“, jde o mysl. A z takové mylné myšlenky se pak zdánlivě vytvoří další fyzické i psychické prvky. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mysl znamená vnímání a vnímání je pohyb ve Vědomí. Vyjádřením tohoto pohybu je konání, které je následováno svými plody. Mysl je záměr, který se objevil ve všemohoucím a neomezeném Vědomí. Samotná mysl stojí mezi skutečným a neskutečným, ale má tendence chápat a rozumět. Od neomezeného Vědomí není oddělená, ale myslí si, že je. Ačkoli sama nic nekoná, myslí si, že koná. Takové jsou kvality spjaté s myslí, taková je mysl. A s myslí je nerozlučně spjat i džíva. Co se v mysli zrodí, to se vnější orgány snaží uskutečnit. Proto mysl znamená konání nebo čin. Nicméně mysl, rozum, ego, vědomí jedince, konání, představa, zrození a smrt, skryté touhy, znalosti, úsilí, vzpomínky, smysly, přirozenost, májá neboli iluze, činnost a další pojmy jsou jen slova, k nimž neexistuje odpovídající skutečnost. Jedinou Skutečností je neomezené Vědomí, v němž se tyto pojmy rodí. Všechny tyto pojmy vznikají, když neomezené Vědomí shodou okolností, kákatálíja, na chvíli zapomene na Já a považuje se za objekt vnímání. Pokud Vědomí, zahalené závojem nevědomosti, vnímá rozmanitost a rozlišuje objekty, mluvíme o mysli. Je-li mysl o jistých vjemech pevně přesvědčena, říkáme jí rozum. Jestliže se hloupě ztotožňuje s odděleným jedincem, nazýváme ji egem. Odmítá-li mysl důsledné hledání a dotazování se po Pravdě a nechává-li rozehrávat hru neustále přicházejících a odcházejících myšlenek, označujeme to jako mysl jedince či omezené vědomí jedince. Čirý pohyb ve Vědomí znamená činnost bez odděleného konajícího jedince, zatímco pokud je konání následováno svými plody, je to karman, tedy čin se svými důsledky. Jestliže si mysl v souvislosti s něčím viděným nebo i neviděným představí „to jsem již viděla“, jde o vzpomínky a paměť. Pokud důsledky minulých prožitků setrvají, třebas neviděné, v myšlenkovém poli jedince, říkáme tomu skryté touhy a tendence. Uvědomuje-li si mysl, že vnímání oddělenosti je výsledkem nevědomosti, říkáme tomu moudrost. Pokud se však mysl obrací opačným směrem k většímu Sebezapomnění a silnější připoutanosti k falešným představám, mluvíme o nečisté, zatemnělé mysli. Zakouší-li v sobě mysl přítomnost nějakého pocitu, říkáme tomu smysl neboli indrija. Zůstane-li mysl neprojevena v kosmickém Bytí, označujeme to jako podstata. O iluzi neboli máje mluvíme tehdy, zaměňuje-li mysl skutečnost a zdání. Pokud si mysl myslí „jsem omezená“, je tu omezení, pokud si myslí „jsem svobodná“, je tu osvobození. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Čin i ten, kdo čin vykonává, vznikají spontánně v nejvyšším Bytí v témže čase, podobně jako se s květinou objevuje současně i její vůně. Pouze z pohledu nevědomého se zrození džívy jeví jako skutečné. Jen nevědomý člověk považuje modrou barvu nebe za skutečnost. Pro osvíceného jsou obě tvrzení „džíva se rodí z Brahman“ a „džíva se nerodí z Brahman“ stejně nesmyslná. Dvojnost neboli dualita je dočasně přijata jenom kvůli poučení nevědomých, neboť bez ní je slovní vyjádření nemožné. Učitel prohlásí, že džíva se rodí z Brahman, pak ale zdůrazní, že poněvadž následek není oddělitelný od příčiny, je i džíva neoddělitelný od Brahman. Vše se jeví jako z Brahman zrozené, stejně jako se rodí vůně z květiny. A vše zase přechází zpět do Brahman, podobně jako přechází jedno roční období do druhého. Se všemi druhy bytostí, které se v tomto světě projevují, se současně rodí i jejich přirozené chování a povaha. A jen nevědomost o vlastní podstatě a přirozenosti, nevědomost o Já, vede k takovému chování a takovým činům, které způsobí další zrození. RÁMA řekl: Svatý muži, posvátné texty sestávají z tvrzení mudrců, jejichž mysl není ničím zabarvena. Mudrcem je zván ten, jehož srdce je čisté a v jehož vidění není rozdělování. Pouze s pomocí svatých textů či osvícené bytosti má nezralý člověk naději uvidět světlo Pravdy. V tomto světě můžeme pozorovat, že se semínko rodí ze stromu a strom vyrůstá ze semínka. Lze tedy říci, že se rozmanité bytosti zrodily z nejvyššího Brahman bez semínka předchozího karman? VASIŠTHA odvětil: Když se pozorně podíváš, Rámo, uvidíš, že čin se rozroste o své plody jen tehdy, je-li do konání zapletena mysl. Mysl je semínkem konání. Když se v nejvyšším Brahman projeví kosmická mysl, v témže okamžiku se zrodí povaha a přirozené touhy každé z rozmanitých bytostí a z vtělené bytosti se stane džíva. Není rozdíl mezi myslí a konáním. Než se konání objeví, vznikne nejprve v mysli, neboť mysl je jeho základem. Konání není nic jiného než pohyb energie ve Vědomí a nevyhnutelně přináší své plody. Když takové konání spěje ke konci, i myšlení spěje ke konci. A jakmile myšlení ustane, není tu ani konání. To je však jen v případě osvobozených mudrců, nikoho jiného. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti popíši rozdělení bytostí na nejlepší, střední a nejhorší, tak jak k tomu došlo na začátku tohoto cyklu stvoření. První a nejlepší z bytostí se rodí ze šlechetných pohnutek. Jsou přirozeně dobří a oddaní dobrým skutkům. Osvobození získají během pár životů. Jsou naplněni čistotou a světlem. Tomu odpovídající kvalita neboli guna se nazývá sattva. Pak jsou tu ti, kteří jsou naplněni nečistotou. Tomu odpovídá kvalita pasivity, netečnosti a neschopnosti vnímat neboli guna tamas. V těchto bytostech je přilnutí ke světu velmi silné. Osvobození u nich přijde až po tisíci životech a pro některé z nich v tomto cyklu stvoření není ani možné. Mezi těmito dvěma typy jsou tací, kteří jsou naplněni touhou, činností a vášní. Tomu odpovídá kvalita aktivity neboli guna radžas. Jestliže jsou tito lidé tak blízko osvobození, že ho dosáhnou při odchodu ze světa, je v nich s kvalitou radžas namícháno i sattva. Pokud jsou tendence kvality radžas tak silné, že jejich rozpuštění trvá déle, jedná se o čisté radžas. A jsou-li touhy a vášně příliš silné, nesou známky kvality tamas a k osvobození je velmi daleko. Ti, kteří i po tisíci zrozeních setrvávají neprobuzeni v temnotě, se nazývají temné bytosti a představují čisté tamas. Jestliže se zdá, že se k osvobození přibližují, pak je jejich tamas doplněné kvalitou radžas. A zdá-li se být osvobození již nablízku, pak je k tamas namícháno sattva. Pokud bytosti po stovce zrození mají před sebou ještě nejméně další stovku, pak jsou v hluboké temnotě a jejich osvobození není jisté.*Podobně jako vlny na moři vznikly všechny bytosti v nejvyšším Brahman, poté co došlo k narušení stavu naprostého klidu a rovnováhy. Prostor ve sklenici, prostor v pokoji i prostor v malé dírce nejsou nic jiného než jediný kosmický prostor a stejně tak jsou všechny bytosti jen jedno jediné neomezené Bytí, které je nedělitelné. Tak jak v něm bytosti vznikají, tak v něm i zanikají. Z vůle neomezeného Brahman se to jeví tak, že se v něm vše rodí a poté v něm vše zaniká. --------------------* V této kapitole je naznačeno, že překážkou k osvobození nejsou sattva, radžas a tamas, nýbrž další proměny v důsledku špatných myšlenek a špatných činů. (Pozn. Svámí Vénkatéšánanda)TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Takto jsem byl v dobách minulých poučen Stvořitelem Brahmou a toto poučení nyní předávám tobě, Rámo. Nejvyšší Brahman ve svém nerozlišeném stavu prostupuje vším, a všechno se tedy nachází v tomto nerozlišeném stavu. Když se sám od sebe tento nerozlišený stav zhutní, zrodí se kosmická mysl. V ní vznikne velmi jemná touha po existenci prvků vjejich jemném stavu. Souhrnem toho všeho je nejvyšší kosmická bytost puruša neboli Stvořitel Brahmá. Stvořitel tudíž není nic jiného než kosmická mysl. Stvořitel Brahmá má povahu Vědomí, a proto vidí to, co ve své mysli vidět chce. To on si přál, aby vznikla nevědomost, která je příčinou veškerého rozlišování a má za následek to, že člověk mylně zaměňuje Já za ne-Já. V důsledku této nevědomosti Stvořitel způsobil, že se vesmír jeví, jako by byl utvořen z rozmanitých věcí. Celý vesmír není nic jiného než neomezené Vědomí, a přesto se zdá, že tu existují bytosti zrozené z malých částic a prvků. Ó Rámo, tak jako vznikají vlny na hladině oceánu, tak vzešly všechny objekty a látky ve vesmíru z Brahman. V nestvořeném vesmíru se mysl Stvořitele Brahmy uvědomila jako ego, a tak se Brahmá jakožto kosmická mysl stal Brahmou Stvořitelem. Energie kosmické mysli se projeví jako rozmanité vesmírné síly a v kosmické mysli se projeví bezpočet rozmanitých bytostí, džívů. Jakmile v neomezeném prostoru Vědomí vzniknou rozliční džívové, kteří se jeví jakoby složeni ze základních prvků, vstoupí do každého těla otvorem pro životní sílu vědomí a vytvoří se semínko pro tělo, ať už tělo pohyblivé či nepohyblivé. Dojde ke zrození jedince. Každá jednotlivá bytost se náhodně, kákatálíja, spojí s různými možnostmi, jejichž projevy dají vzniknout zákonu příčiny a následku, a tudíž vedou i k vzestupu a pádu v postupném vývoji. A příčinou toho všeho je touha. Ó Rámo, přesně tak vypadá hustý les, jemuž říkáme projevený svět. Ten, kdo utne samotné kořeny jeho stromů sekerou zkoumání a dotazování se po Pravdě, bude z lesa projeveného světa vysvobozen. Někdo k tomuto poznání přijde brzy a jinému to trvá dlouho. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA se zeptal Brahmy: Pane, jak je možné, že kletba mudrce postihla Indrovo tělo a ne jeho mysl? Je-li tělo od mysli neoddělitelné, pak by měla kletba zasáhnout i mysl. Vysvětli mi to, prosím. BRAHMÁ odpověděl: Můj milý, každý ve vesmíru, Brahmou počínaje a kamenem konče, má dvojí tělo. První je mentální tělo, které je neposedné a pracuje velmi rychle. To druhé je tělo z masa a kostí, které nedělá nic. Lze ho přemoci kletbou, ale též požehnáním či kouzlem. Je bezmocné, neschopné a zároveň pomíjivé jako krůpěj rosy na lotosovém lístku. Je zcela závislé na osudu a předurčení. Mysl je nezávislá, třebaže se to jeví jinak. Pokud se mysl pevně oddá vlastnímu úsilí, pak je mimo dosah utrpení. Jakmile mysl o něco usiluje, pak zcela jistě plody svého snažení nalezne. Fyzické tělo nedosáhne ničeho, oproti tomu mentální tělo výsledků dosahuje. Pokud mysl bez ustání spočívá u toho, co je čisté, pak je imunní i k následkům kletby. Tělo může podlehnout tomu či onomu, ale mysl zakouší pouze to, na co myslí. To ukázal mladík Indra. A totéž předvedl i mudrc Dírghatapa, který při přípravě náboženského obřadu spadl do propasti. Provedl obřad ve své mysli a získal jeho plody úplně stejně, jako kdyby provedl rituál fyzicky. A deset synů světce svým mentálním úsilím získalo stav Stvořitele, aniž bych tomu já mohl zabránit. Mysl zcela oddanou Já nemohou mentální nemoci, fyzické neduhy ani žádná kletba ovlivnit o nic víc, než může kvítek lotosu rozpůlit kámen vedví. Proto by se měl člověk snažit pomocí mysli přivést mysl na cestu čistoty a pomocí Já přimět já sledovat ryzí cestu. O čem mysl rozjímá, to se vzápětí zhmotňuje. Intenzivní rozjímání může v mysli způsobit radikální změny a uzdravit ji z chorého vidění, které zaměňuje iluzi za Skutečnost. To, co je v mysli, je zakoušeno jako pravda. Proto může člověk v noci za svitu Měsíce zakoušet spalující žár, anebo naopak může ten, kdo je vystaven spalujícímu Slunci, cítit příjemný chlad. Taková je síla mysli. TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Král vyhledal mudrce jménem Bharata a nařídil mu, aby hříšný pár potrestal kletbou. Mudrc kletbu pronesl, ale Indra řekl: „Ach, jak jste oba hloupí! Kletbou jste promrhali vše dobré, co jste získali dříve svým pokáním. Vaše kletba může zničit naše těla, ale jinak neztratíme nic. Nikdo nemůže zničit mysl druhého.“ Kletba zničila těla obou milenců, ale ti se při dalších zrozeních objevovali vždy pospolu jako druh a družka, nejprve coby zvěř a ptáci, poté jako muž a žena, naposledy jako bráhmana a bráhmaní. Jejich velká láska a oddanost byla inspirací pro všechny, i pro stromy v lese. Ani prokletí nemohlo změnit myšlení obou milenců. A stejně tak i ty, Pane, nemůžeš nijak ovlivnit to, co stvořilo deset mladých mužů. Jsou tak zaujati svým vlastním tvořením. Co tím však můžeš ztratit? Nech je být i se vším, co stvořila jejich mysl. Nemůžeš to zničit o nic víc než obraz zrcadlící se v kusu křišťálu. Pane, ve svém vlastním vědomí vytvoř svět, jaký se ti líbí. Neomezené Vědomí, neomezený prostor Vědomí i mysl neboli vědomí jedince jsou ve skutečnosti téže podstaty. Vše je prostoupeno neomezeným Vědomím. Proto nehledě na to, co bylo deseti mladými muži stvořeno, ty sám můžeš vytvořit tolik vesmírů, kolik si jen přeješ! BRAHMÁ pravil Vasišthovi: Jakmile jsem vyslechl rady Slunce, ihned jsem začal tvořit světy, neboť to je přirozený projev mého bytí. Požádal jsem Slunce, aby při tomto úkolu bylo mým hlavním společníkem. Takže Slunce ze stvoření deseti mladých mužů je zároveň původcem lidské rasy v mém stvoření. A Slunce tuto dvojí roli zvládá dobře. V souladu s mým záměrem Slunce způsobilo stvoření světů. Co se zrodí v mysli jedince, to zdánlivě vstoupí do bytí, ustálí se, a dokonce nese své plody. Taková je síla mysli. Tak jako se synové světce stali díky síle své mysli Stvořiteli, stejně tak jsem se stal Stvořitelem světa i já. Právě mysl způsobí projevení věcí, například těla. Těla si není vědom nikdo jiný než mysl. BRAHMÁ pravil: Tak jako v koření nalézáme rozmanité chutě, tak jsou ve vědomí jedince, čili v mysli jedince, obsaženy rozmanité možnosti. Individuální vědomí se projeví jako jemné, éterické tělo, a jakmile se zhutní, projeví se jako tělo fyzické, materiální. Jsou-li rozmanité možnosti ve svém jemném stavu, označuje se individuální vědomí jako džíva neboli duše jedince. Jakmile ale celá hra džívy skončí, pak individuální vědomí zazáří jako nejvyšší Bytí. Neexistuji já ani nikdo jiný ve vesmíru, neboť neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Tak jako vznik deseti vesmírů byl projevem záměru každého z deseti synů světce, je toto všechno pouhým projevem neomezeného Vědomí. Úmysl přiměl každého ze synů světce cítit se jako Stvořitel a se mnou je to stejné. Čiré neomezené Vědomí si o sobě pomyslí, že je džíva neboli mysl jedince, a pak uvěří, že je tělem. Pokud tato představa podobná fantazii ze snu přetrvá, jeví se tento dlouhotrvající sen jako skutečnost. Je to tedy skutečné i neskutečné zároveň. Poněvadž to vnímáme, jeví se to jako skutečné, ale poněvadž to obsahuje vnitřní rozpor, je to neskutečné. Mysl je schopna vnímat, neboť jejím základem je Vědomí. Jakmile si však pomyslí, že je od Vědomí oddělena, je zmatená a stane se netečnou, vnímání neschopnou. Je-li tu vnímání, přebere mysl roli objektu vnímání, třebaže jím ve skutečnosti není. Považuje-li se mysl za objekt vnímání, pak vidíme náramek, ačkoli skutečností je zlato. ---Zkráceno, celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Ó Pane, Stvořitelem vesmíru není nikdo jiný než mysl a mysl je též purušou, nejvyšší kosmickou bytostí. To, co vykoná mysl, je čin. To, co udělá tělo, činem není. Pohleď na sílu mysli! Díky pevnému zaměření mysli se deset mladých mužů stalo Stvořiteli. A pokud si někdo naopak myslí, že je bezvýznamným tělem, stane se smrtelnou bytostí. Ten, jehož vědomí je obrácené do vnějšího světa, zakouší radost a bolest. Oproti tomu jógin, jehož vědomí je obrácené do sebe, představy radosti a bolesti nemá. V této souvislosti ti budu vyprávět jeden příběh. V zemi Magadha byl králem Indradjumna, jehož manželkou byla krásná Ahaljá. Žil zde také pohledný mladík volnějších mravů jménem Indra. Jednoho dne královna slyšela vyprávění o manželce mudrce Gautamy, která se též jmenovala Ahaljá a kterou svedl bůh Indra, král nebes*. Vyslechnutí příběhu mělo za následek, že se královna Ahaljá do mladíka Indry zamilovala. Ahaljá byla láskou k Indrovi úplně posedlá a za pomoci jedné své dvorní dámy se s Indrou začala pravidelně scházet a potajmu si užívat jejich vzájemné lásky. Ahaljá byla do Indry tak zamilovaná, že ho viděla všude a ve všem. Myšlenky na milovaného jí rozjasnily tvář, a jak jejich vzájemná láska rostla, nešlo již vztah utajit. Nakonec se vše doneslo i k uším krále. Rozzlobený král chtěl jejich vztah zničit a zkoušel milence potrestat mnoha způsoby. Nechal je mrznout v ledové vodě, smažit na rozpáleném oleji, smýkat na provaze za slonem i bičovat. Indra se však králi jenom vysmál: „Ó králi, celý vesmír není pro mě nic jiného než má milovaná Ahaljá a pro ni jsem celým vesmírem zase já. Proto nás tvoje tresty nezasahují. Pane, jsem pouze mysl. Jedinec je mysl. Můžeš potrestat tělo, ale nepotrestáš ani nijak nezměníš mysl. Je-li mysl něčím zcela naplněna, pak to, co se děje s tělem, se jí nedotýká. Požehnání ani kletba ji neovlivní, podobně jako zvíře svými malými rohy nemůže pohnout pevně usazenou horou. Mysl nevzniká z těla, ale naopak, mysl tělo vytváří. Mysl je semínkem pro tělo. Umře-li strom, semínko přežije, kdežto je-li zničeno semínko, strom umírá s ním. Pokud zemře tělo, mysl si pro sebe vytvoří těla jiná.“ --------------------* Mudrc Gautama je jeden ze sedmi mudrců současné manvanatry. (Pozn. překl.)TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Deset mladých mužů setrvalo v hlubokém rozjímání o tom, že jsou Stvořitelé vesmíru, až tu bylo deset světců. Jejich těla vyschla, a co zůstalo, sežrala divoká zvěř. Avšak oni zde zůstali dál ve stavu bez hmotného těla. Epocha se nachýlila ke konci, Slunce začalo vydávat spalující žár, obloha se otevřela a strašlivá bouře všechno zničila. Deset světců tu stále bylo ve stavu bez těla s jediným záměrem, stát se Stvořiteli vesmíru. Úsvit nového stvoření je zastihl na stejném místě a s tímtéž záměrem jako předtím. Stali se tedy Stvořiteli. A to je těch deset Stvořitelů, které jsi viděl i s jejich vesmíry. Jsem jedno ze Sluncí, které svítí v jednom z těchto vesmírů. BRAHMÁ se zeptal Slunce: Ó Slunce, jestliže byly vesmíry těmito Stvořiteli stvořeny, co mám potom dělat já? SLUNCE odpovědělo: Ó Pane, jsi bez vlastních přání a cílů. Není tedy třeba, abys něco dělal. Jaký užitek ti přinese stvoření vesmíru? Je to pro tebe jen čirá zábava. Celé stvoření se z tebe, jenž jsi bez touhy a záměru, zrodí samo, tak jako se v kaluži vody objeví sám od sebe odraz Slunce, které též nemá touhu se někde odrážet. Slunce bez vlastního záměru způsobí střídání dne a noci a ty se bez záměru pusť do tvoření vesmíru. Neboť co bys měl z toho, kdyby ses své přirozené činnosti vzdal? Moudrý muž netouží něco udělat, ale ani netouží se nějaké činnosti vzdát. Pane, svým mentálním zrakem pozoruješ vesmíry, které byly stvořeny deseti svatými muži. Fyzickým zrakem člověk vidí jen takové objekty, které si vytvořil sám ve své mysli. Objekty stvořené myslí jsou nezničitelné. Rozkladu podléhají jen ty objekty, které jsou složené z hmoty. Člověk je utvořen z toho, co má ve své mysli ustáleno jako své skutečné bytí. Tím je a ničím jiným. TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pravilo: Ó Pane všech vládců, poblíž svaté hory Kailása na místě zvaném Suvarnadžáta vybudovali tví synové kolonii. Zde žil svatý muž jménem Indu, potomek mudrce Kašjapy. On i jeho žena si užívali všech požehnání kromě jediného, nemohli mít děti. Vydali se proto na svatou horu Kailása a podstoupili tvrdé pokání. Přebývali tam jen s malým množstvím vody a stáli bez hnutí jako stromy. Když Pán Šiva viděl jejich pokání, zjevil se před nimi a zeptal se, co si žádají. Oni si velice přáli, aby mohli zplodit deset ušlechtilých synů, oddaných Bohu a spravedlnosti. Šiva jim to přislíbil. Brzy nato se ženě světce narodilo deset krásných a požehnaných synů. Nebylo jim ani sedm let a už znali všechny svaté knihy. Vyrostli v mladé muže, a když nadešel čas, vzdali se rodiče svých těl a dosáhli osvobození. Mladí muži byli ztrátou rodičů velmi zarmouceni. Jednoho dne se sešli, aby se mezi sebou poradili. Jeden z nich řekl: „Bratři, jaký je ten nejlepší cíl, který bychom měli následovat a který by nevedl k neštěstí? Být králem, císařem nebo bohem nebes Indrou, to vše jsou malichernosti, neboť i Indra vládne nebi sotva půldruhé hodiny ze života Stvořitele. Bude nejlepší, staneme-li se sami Stvořiteli, neboť pouze Stvořitel tu setrvá až do konce celé epochy.“ Ostatní s ním nadšeně souhlasili: „Měli bychom co nejdříve dosáhnout stavu Brahmy, v němž není stáří ani smrt.“ Nejstarší bratr řekl: „Udělejte, co vám řeknu. Posaďte se do lotosové pozice a neustále rozjímejte o tom, že jste Brahmá.“ Všichni bratři tedy začali rozjímat následujícím způsobem: „Jsem Brahmá, Stvořitel vesmíru. Všichni mudrci i s bohyní moudrosti Sarasvatí jsou ve svých individuálních formách obsaženi ve mně. Nebe s nebešťany i hory, kontinenty a oceány jsou ve mně. Polobozi a démoni jsou ve mně a ve mně svítí i Slunce. Teď přichází stvoření. Teď stvoření trvá. A nyní přichází čas rozpuštění. Epocha je u konce, blíží se Brahmova noc. Dosáhl jsem poznání Já a jsem osvobozen.“ Tím, o čem celým svým bytím rozjímali, tím se také i stali. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jednou jsem požádal Stvořitele Brahmu, aby mi řekl, jak byl poprvé stvořen vesmír. Dal mi následující odpověď. BRAHMÁ pravil: Můj synu, tím, co se tu jako toto všechno projevuje, je mysl. Řeknu ti, co se mi stalo na začátku této epochy. S koncem předchozí epochy přišla kosmická noc. Když tato noc pomalu končila, probudil jsem se, vykonal ranní modlitby a rozhlédl se s přáním stvořit vesmír. Spatřil jsem nekonečné prázdno, jež nebylo ani temné, ani osvětlené. V mysli se mi zrodil záměr tvořit, načež jsem v srdci pocítil jemné představy. Svou myslí jsem v mysli spatřil deset zdánlivě nezávislých vesmírů i s jejich Stvořiteli. Ve vesmírech bylo mnoho rozmanitých bytostí, dále hory, řeky a oceány, vítr a Slunce, nebeské bytosti, podsvětí i démoni. Ve všech vesmírech jsem viděl zákony určující dobro a zlo či nebe a peklo, dále knihy vymezující jak cestu k potěšení, tak cestu k osvobození, a také lidi, kteří tyto rozdílné cíle následují. Viděl jsem sedm světů, sedm kontinentů, oceány i hory. Viděl jsem, jak vše směřuje k neodvratnému zániku. Viděl jsem čas a jeho části, rozdělení na den a noc. Viděl jsem svatou řeku Gangu, jak spojuje tři světy, tedy nebeskou sféru, vzduchovou sféru a zemi. Stvořený svět se svou oblohou, zemí a oceány zářil jako vzdušný zámek. Když jsem to vše spatřil, byl jsem udiven a zmaten: „Jak je možné, že to vše vidím ve velkém prázdnu svojí myslí, ač to nevidím svýma fyzickýma očima?“ Nějakou dobu jsem nad tím hluboce rozjímal a nakonec jsem pomyslel na jedno ze Sluncí a požádal ho o odpověď na mou otázku. SLUNCE pravilo: Velký Brahmo, jsi všemocný Stvořitel všeho, co zde je, a jsi tedy skutečný Pán světa. To, co se projevuje jako neustálá a neomezená tvořivá činnost, je sama mysl. Skrze nevědomost mate člověka a nutí ho přemýšlet, zda je skutečná či neskutečná. Jistě znáš Pravdu, ale protože mě žádáš o odpověď, povím ti následující příběh. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Tak Karkatí žije dodnes a chrání královy potomky. Karkatí byla dcerou démona, který měl podobu kraba. Démoni jsou mnoha druhů i barev a Karkatí byla černá. Vyprávěl jsem ti tento příběh, neboť jsem si vzpomněl na její otázky a královy odpovědi, které lze shrnout následujícím způsobem. Tak jako vyroste strom s celou rozmanitostí listů, květů a plodů ze semínka, které takovou rozmanitost nemá, tak vyroste rozmanitý vesmír z neomezeného Vědomí. Ó Rámo, není pochyb o tom, že jen pouhým vyslechnutím mých slov budeš osvícen. Věz, že vesmír vyrůstá z Brahman a je to Brahman samo. RÁMA se zeptal: Jestliže je Skutečností pouze Jedno, proč potom říkáme, že něco dosahujeme pomocí něčeho jiného? VASIŠTHA odpověděl: Rámo, slova jsou ve svatých textech užívána tak, aby usnadnila sdělení. Příčina a následek, já a Bůh, rozdílnost a nerozdělenost, poznání a nevědomost, bolest a radost, všechny tyto protiklady jsou tu jen kvůli poučení nevědomého člověka. Samy o sobě nejsou skutečné. Rozpravy, vysvětlování a zdůvodňování existují jen kvůli nevědomosti. Kde je poznání, tam dvojnost neboli dualita není. Jakmile je nahlédnuta Skutečnost, všechny popisy zmizí a zůstane pouze ticho. Pak pochopíš, že je tu jen Jedno, které je bez začátku a bez konce. Dokud se však k přiblížení Skutečnosti používají slova, dvojnost je nevyhnutelná. Tato dvojnost není Pravdou, všechna dělení jsou klamná. Dám ti jiný příklad. Naslouchej pozorně. Mé učení ti může pomoci najít lék, kterým překonáš nemoc, jež postihla tvou mysl. Samsára či projevený svět není nic jiného než mysl plná chtění a odmítání. Jakmile se od toho mysl osvobodí, projevený svět zmizí. Vědomí, které mysl prostupuje, je semínkem všech věcí a netečný aspekt mysli je příčinou vzniku iluze projeveného světa. Mysl prostoupená všudypřítomným Vědomím přijme podobu toho, co lze poznávat, a stane se tak semínkem vesmíru. Mysl si jako nevědomé dítě představí existenci světa. Jakmile je však osvícena, zakouší v sobě neomezené Vědomí. Nyní ti vysvětlím, jak vznikne rozdělení na subjekt a objekt. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté co Karkatí vyslechla moudrá slova krále, pocítila hluboký klid a její démonská povaha ji opustila. KARKATÍ řekla: Ó moudří, oba dva jste vskutku hodni toho, aby vás druzí uctívali a sloužili vám. A já jsem byla ve vaší svaté společnosti plně probuzena. Kdo žije ve společnosti osvícených lidí, ten ve světě nezakouší utrpení. Kdo v ruce drží zapálenou svíci, nepřebývá ve tmě. Řekněte mi prosím, co pro vás mohu udělat. KRÁL pravil: Ó paní, ve městě má mnoho lidí srdeční problémy a v zemi se šíří epidemie cholery. Abychom to vyšetřili a našli lék, opustili jsme s ministrem dnes v noci palác. Pokorně ti předkládám svou prosbu, abys ušetřila životy mých lidí. Řekni mi prosím, jak se ti mohu za tvoji laskavost odvděčit a jak mohu utišit tvůj hlad? KARKATÍ bez váhání souhlasila a řekla: Kdysi jsem žila v Himálaji, prováděla pokání a toužila se zbavit svého těla. Teď jsem se této myšlenky vzdala. Budu ti vyprávět o své minulosti. Kdysi dávno jsem byla démonskou bytostí obřích rozměrů, toužila jsem požírat lidi a s tímto záměrem jsem uskutečnila pokání. Od Stvořitele Brahmy jsem obdržela požehnání a stala se jehlou, a zároveň virem cholery, který pronikal do těl lidí a působil jim nevýslovné utrpení. Brahmá však rovněž vytvořil mantru, a právě pomocí mantry je možné mít mě pod kontrolou. Nauč se přednášet tuto mantru a pak budeš moci léčit lidi od srdečních obtíží, leukémie či dalších krevních onemocnění, které mohu šířit i tak, že se přenášejí z rodičů na děti. Všichni tři šli poté ke břehu řeky, kde král přijal od Karkatí mantru. Provádí-li se opakované odříkávání mantry, kterému se říká džapa, ozdravující účinek se s jistotou dostaví. KRÁL pln vděčnosti pravil Karkatí: Ó paní, nyní jsi má přítelkyně i můj guru. Přátelství se mezi dobrými lidmi ctí, proto přijmi mé pozvání, pojď s námi do paláce a buď mým hostem. Nemusíš již sužovat dobré lidi, potravou ať ti jsou zloději a násilníci. Karkatí jeho pozvání přijala. Proměnila se v krásnou mladou ženu a žila v paláci krále jako jeho host. Král jí předával zloděje a zločince a Karkatí na sebe v noci brala svou démonskou podobu a jedla. Během dne z ní byla opět krásná žena a přítelkyně krále. Jednou za čas vstoupila do samádhi a trvalo i několik let, než z něj vystoupila a vrátila se k běžnému životu. TEXT ve formátu PDF zde.

KARKATÍ řekla: Jsem potěšena slovy tvého ministra, králi. Nyní bych ráda slyšela tvoji odpověď. KRÁL pravil: Tvá otázka, vzácná paní, odkazuje k věčnému Brahman, které je čirou existencí. Brahman je nahlédnuto, jakmile ustane trojí proměna známá jako bdění, snění a hluboký spánek a jakmile je mysl zbavena jakéhokoli pohybu myšlenek. Rozvinutí jeho projevu se označuje jako stvoření vesmíru a následné stažení jako zánik či rozpuštění vesmíru. Brahman lze nahlédnout v tichu, kdy mizí to, co je poznáno, neboť Brahman je za veškerým poznáváním. Je jemným středem mezi dvěma protiklady a tento střed má dvě strany. Vesmír není nic jiného než jeho hravá, ale vědomá projekce. Zdá se, jako by se dělilo na různé vesmíry, ale ve skutečnosti je nerozdělené. Když si Brahman pomyslí, vznikne vítr, ačkoli vítr není nic jiného než čiré Vědomí. Podobně se objeví zvuk. A poněvadž to opět není nic jiného než čiré Vědomí, je Skutečnost velmi vzdálená tomu, co se myslí zvukem, jeho významem či podstatou. Nejvyšší jemné a nepatrné Bytí je vším a není ničím. Jsem To, a přece nejsem. Existuje pouze Brahman. Všechno se jeví jen díky jeho všemohoucnosti. Dosáhnout Já lze stovkami způsobů, ale je-li získáno, není získáno nic! Je to nejvyšší Já, a přece to není nic. Člověk bloudí v lese samsáry, dokud nepřijde rozbřesk poznání, které rozptýlí základní nevědomost, kvůli níž se svět jeví skutečným. Tak jako láká nevědomého člověka přízrak vody ve fatě morgáně, láká nevědomé lidi tento projevený svět. Pravdou však je, že neomezené Vědomí v sobě vnímá vesmír skrze vlastní sílu zvanou májá. Co je uvnitř, to se projeví i navenek, tak jako pokroucené představy člověka posedlého neovladatelnou touhou. Přestože je Já nepatrné, velmi jemné a má povahu čirého Vědomí, je jím celý vesmír zcela prostoupen. Toto všudypřítomné Bytí svojí existencí přiměje projevený svět tančit podle svého. A tak to, co je nepatrnější než setina špičky vlasu, je díky své všudypřítomnosti větší než to největší. KRÁL pokračoval: Světlo poznání Já ozařuje všechny zážitky a zkušenosti a září svým vlastním světlem. Co je tedy tím světlem, díky kterému člověk vidí a poznává, ikdyž nesvítí Slunce ani žádné jiné světlo světa? Je to vnitřní světlo. Zdá se, jako by toto vnitřní světlo bylo vně a ozařovalo vnější objekty. Každé jiné světlo je ve skutečnosti temnotou nevědomosti, zdá se, že září, ale není tomu tak. Ačkoli tu není podstatný rozdíl mezi mlhou a mrakem, neboť vlastností obou je objekty zahalovat, je často vidět, jako by z mlhy vyzařovalo světlo, zatímco mrak se zdá světlo zakrývat. Vnitřní světlo Vědomí září neustále, uvnitř i vně, dnem i nocí, a záhadně osvětluje důsledky nevědomosti, aniž by temnotu nevědomosti odstranilo. Tak jako stále zářící Slunce odhaluje svoji povahu střídáním dne a noci, i světlo Já odkrývá svoji povahu ukazováním obojího, Vědomí i nevědomosti. V kapce medu jsou přítomny jemné esence květin, listů a plodů. Podobně jsou v neomezeném prostoru Vědomí přítomny všechny zkušenosti. Z Vědomí všechny zkušenosti vyrůstají, neboť samo zakoušení je jediným zakoušejícím, jímž je Vědomí. Bez ohledu na to, jaké jsou konkrétní popisy zážitků, vždy se jedná o zakoušení Vědomí. Neomezené Vědomí samo o sobě je vším. Všechny ruce a oči jsou jeho, třebaže je bez částí. V jediném okamžiku prožije neomezené Vědomí epochu, podobně jako během krátkého spánku může člověk prožít mládí, stáří i smrt. Žádný objekt projevený ve Vědomí není od Vědomí oddělen, podobně jako socha vytesaná z kamene není nic jiného než kámen. V semínku je obsažen celý strom i s budoucími větvemi a podobně je v nepatrné částečce neomezeného Vědomí obsažen celý vesmír s minulostí, přítomností i budoucností. Ačkoli Já není tím, kdo koná činy, ani tím, kdo prožívá zážitky, přesto je konajícím i prožívajícím, neboť nic není mimo něj. Konání i prožívání jsou s neomezeným Vědomím neodmyslitelně spjaty. ...Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

MINISTR odpověděl: Ó paní, já ti tvé otázky zodpovím. To, k čemu všechny směřují, je nejvyšší Já. Nejvyšší Já je jemnější než prostor, nemá jméno a nelze jej popsat, mysl ani smysly ho nemohou uchopit ani pochopit. Je to čiré Vědomí. Celý vesmír existuje ve Vědomí, jež je zcela nepatrné, podobně jako je ukryt celý strom v nepatrném semínku. Celý vesmír tudíž existuje jako Vědomí a nikoli jako vesmír. Vědomí existuje, neboť taková je zkušenost všech a samotné Vědomí je Já všeho. A protože existuje Vědomí, existuje i vše ostatní. Nejvyšší Já je prázdné jako prostor, ale není to nicota, je to Vědomí. Vědomí je, a přece není, neboť je nelze zakoušet myslí a smysly. Jakožto Já všeho není nikým zakoušeno, nemůže být tudíž objektem zakoušení. Ač je jediné, zdá se mnohým, neboť se odráží v bezpočtu částeček existence. Projevený svět je neskutečný, zdánlivý, podobně jako je zdánlivým projevem zlata náramek, neboť skutečností je pouze zlato. Nejvyšší Já neskutečné není. Není to prázdno ani nicota, neboť je to Já všeho, a je to Já toho, kdo říká, že Já existuje, i toho, kdo říká nebo si myslí, že Já neexistuje. Kromě toho lze jeho existenci zakoušet nepřímo, tak jako můžeme zakoušet kafr díky jeho vůni. Jako Vědomí je to Já všeho a zároveň je to podstata, která umožňuje projevení světa. V neomezeném oceánu Vědomí spontánně a přirozeně vznikne víření zvané tři světy, neboť víření je přirozeností proudící vody. Protože je Vědomí mimo dosah mysli a smyslů, zdá se být prázdnem, ale poněvadž je lze pochopit skrze Sebepoznání, prázdno to není. V důsledku nedělitelnosti Vědomí jsem já tebou a ty jsi mnou, ale nerozdělené Vědomí se tebou ani mnou nikdy stát nemůže! Jakmile jsou pryč mylné představy „já“ a „ty“, objeví se uvědomění, že tu já, ty, ani nic jiného není. Ono samo je vším. Neomezené Já se pohybuje, ač je nehybné a je usazeno v každé částečce existence. Neodchází ani nepřichází, neboť prostor a čas odvozují svůj význam právě od Vědomí. Kam může Já jít, když všechno, co existuje, je v něm? Přeneseme-li hrnec z jednoho místa na druhé, prostor v hrnci se nepřemístí, neboť všechno se přece neustále nachází v prostoru. MINISTR pokračoval: Je-li nejvyšší Já, které má povahu čirého Vědomí, zdánlivě spojeno s netečností, zdá se být netečné a neschopné vnímání. V neomezeném prostoru způsobilo neomezené Vědomí projevení bezpočtu objektů. Třebaže se zdá, že byly vytvořeny, je to jen pouhá představa, vytvořeno nebylo nic. Je to tedy jak vědomí, tak i netečnost, jak konající, tak nekonající. Skutečností ohně je Já neboli Vědomí. A přesto Já nehoří ani není spáleno, neboť je Skutečností všeho. Je to věčné světlo, které září ve Slunci, v Měsíci i v ohni, ale nezávisí na nich. Září, i když Slunce a Měsíc zapadnou. Ozařuje vše zevnitř. Já je Inteligence, která přebývá ve stromech a rostlinstvu, chrání je a udržuje naživu. Nejvyšší Já neboli neomezené Vědomí je dle běžného pohledu Stvořitel, Bůh, Ochránce a Pán nade vším, ale z absolutního úhlu pohledu, jako Já všeho, takové omezující role nemá. Svět, který by byl nezávislý na Vědomí, neexistuje. V nepatrné částečce Já je obsažena celá hora. V Já vznikají představy okamžiku i epochy. Jeví se jako skutečná časová škála, podobně jako se po určitou dobu zdají skutečné i předměty ve snu. Podobně jako se v malém zrcadle může zrcadlit celé město, může se v mžiknutí oka projevit celá epocha. A je-li tomu tak, jak může někdo trvat na skutečnosti dvojnosti či nedvojnosti? Nepatrné Já neboli neomezené Vědomí se zdá být okamžikem i epochou, zdá se daleko i blízko a nic není mimo něj. A v tom všem není žádný rozpor. Dokud člověk vidí náramek jako náramek, nemůže ho vidět jako zlato. Jakmile však nahlédne, že „náramek“ je jen slovo a ne skutečnost, pak zlato uvidí. Podobně domníváme-li se, že je svět skutečný, není vidět Já. Jakmile je však tato domněnka opuštěna, je uskutečněno Vědomí. Je vším, proto je skutečné. Není zakoušeno, proto je neskutečné. ...Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

KARKATÍ se zeptala: Ó králi, co je to, co je jediné, a přece mnohé, a s nímž jako vlny s mořem splynou miliony vesmírů? Co je to, co je čirým prostorem, ač se to tak nejeví? Co je to, co je mnou v tobě a tebou ve mně, co je v pohybu, a přece se nepohybuje, co zůstává nehybné, třebaže takové není? Co je to, co je kamenem, a přece vědomé, a co v prázdném prostoru předvádí svá nádherná kouzla? Co je to, co ač není Slunce, Měsíc ani oheň, přece věčně září? Co je ta nepatrná částečka, co se zdá být daleko, a přece tak blízko? Co je to, co má povahu vědomí, a přece není poznatelné? Co je to, co je vším, a přece není ničím z toho? Co je to, co ač je samotným Já všeho, je zakryto závojem nevědomosti a je znovuobjeveno až po mnoha životech intenzivního a vytrvalého úsilí? Co je to, co je nepatrné, a přece v sobě obsahuje horu? Co je to, co proměňuje tři světy ve stéblo trávy? Co je to, co je nepatrné, a přece nezměřitelně velké? Co je to, co aniž by se zřeklo své subtilnosti, zdá se větší než největší hora? Co je ta nepatrná částečka, v níž celý vesmír během svého rozpuštění při kosmickém zániku spočine jako semínko? Co je to, co je odpovědné za fungování všech prvků ve vesmíru, ač nic nedělá? Ozdoby na náramku jsou vyrobeny ze zlata, z čeho však pochází trojice poznávající, poznávání a to, co je poznáno? Co je to, co zakrývá a odhaluje toto trojí projevení, tedy poznávající, poznávání a poznané? V čem je ustaveno zdánlivé trojí dělení času na minulost, přítomnost a budoucnost? Co je to, co se střídavě objevuje a zase mizí, podobně jako vzchází ze semínka strom a ze stromu zase semínko? Ó králi, kdo je Stvořitelem tohoto vesmíru a čí silou existuješ a působíš jako král chránící své poddané a trestající zlé? Co je to, co očistí tvůj zrak, jakmile to spatříš, a ty pak existuješ jako ono samo, aniž by ses od něj oddělil? Ó králi, zachraň se od jisté smrti a zodpověz tyto otázky. Světlem své moudrosti rozptyl ve mně temnotu pochybností. Moudrým jistě není ten, kdo neumí utnout kořeny nevědomosti a pochyb, je-li tázán. Pokud ve mně nedokážeš odstranit kořeny nevědomosti a pochybností, pak dnes utišíš můj hlad. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Karkatí se rozhodla, že krále i s ministrem prověří. Vydala ze sebe hromový řev. KARKATÍ zahřměla: Co se vy dva malí červi touláte po temném lese! Kdo jste? Odpovězte rychle, jinak vás sežeru. KRÁL odpověděl: Kdo a kde jsi, duchu? Jsi jen slyšet, ukaž se, ať tě vidím. Karkatí uslyšela klidný a nevzrušený králův hlas a cítila, že jeho odpověď byla přiměřená. Ukázala se ve své hrozivé formě, ale krále ani ministra tím z míry nevyvedla. MINISTR pravil: Ó paní, proč se tak hněváš? Hledat jídlo je přirozené všem živým bytostem a při vykonávání přirozených činností není třeba být špatně naladěn. Moudří dosáhnou i sobeckých cílů vhodnými prostředky a vhodným jednáním, pokud se vzdají zlosti a nastolí rovnováhu a jasnou mysl. Viděli jsme tisíce hmyzích jedinců, jako jsi ty, a spravedlivě jsme s nimi naložili, neboť je povinností krále trestat zlé a chránit dobré. Zbav se zlosti a dojdi cíle nastolením klidu. Ať už je jedinec schopen dosáhnout svých záměrů nebo ne, měl by zůstat vyrovnaný a klidný, jedině takové chování je přiměřené. Řekni nám, čeho si žádáš, neboť my nikdy nenecháme žebráka odejít s prázdnou. Karkatí velmi udivila odvaha a moudrost obou mužů. Pomyslela si, že to nejsou obyčejní lidé, ale osvícené bytosti, neboť pouhý pohled na ně naplnil její srdce klidem a mírem. Potkají-li se dvě osvícené bytosti, jejich srdce v míru a blaženosti splynou, podobně jako se na soutoku smísí vody dvou horských potůčků. Navíc, kdo jiný než mudrc může zachovat klid, jestliže čelí téměř jisté smrti? KARKATÍ si pomyslela: Využiji tuto příležitost vyjasnit si pochybnosti vyvstávající v mé mysli, neboť jen hlupák by to odmítl, je-li ve společnosti mudrce. V tuto chvíli jí ministr vyjevil totožnost krále. KARKATÍ řekla: Ó králi, nezdá se, že bys měl moudrého ministra. Moudrého krále dělá dobrý ministr, a jaký je král, takoví jsou jeho poddaní. Schopnost vládnout a dobrý rozhled pochází z královského vědění, Sebepoznání, poznání Já. Kdo je nemá, není ani dobrý král ani dobrý ministr. Pokud vy dva jste lidé bez poznání Já, pak vás v souladu se svou přirozenou povahou oba sním. Abych to posoudila, položím vám pár otázek. Nic jiného od vás nežádám než správnou odpověď. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Přestože Karkatí získala svoji předchozí démonskou formu, dlouhou dobu setrvala v nejvyšším stavu bez jakýchkoli démonských tužeb. Zůstala na stejném místě v lotosové pozici. Po šesti měsících si již byla plně vědoma vnějšího světa a svého těla. V tom okamžiku pocítila hlad, neboť je-li tu tělo, je podřízeno svým zákonům včetně hladu a žízně. KARKATÍ si pomyslela: Co mám jíst? Koho mám pozřít? Před zabíjením druhých bytostí kvůli prodloužení vlastního života mudrci varují. Pokud nechci jíst zapovězené jídlo, musím se vzdát těla. Žádná škoda, nezdravé jídlo je jed. Navíc pro osvíceného, jako jsem já, není mezi fyzickým životem a smrtí rozdíl. Jak tak o tom Karkatí uvažovala, uslyšela hlas z nebe: „Ó Karkatí, běž za nevědomými a zmatenými lidmi a probouzej v nich poznání. Takové je poslání osvícených bytostí. Kdo se ani s tvou pomocí nedokáže probudit k Pravdě, ten ať je tvou potravou. Pozřeš-li takového nevědomce, nedopustíš se žádného hříchu.“ Karkatí tedy vstala a sestoupila z hory. Přišla do temného lesa obývaného horskými kmeny a lovci. Na zem padla noc. V této oblasti byl králem lovců Vikram. Jak bylo jeho zvykem, vycházel se svým ministrem do temné noci, aby chránil své poddané před lupiči. Karkatí oba chrabré muže zastihla v okamžiku, kdy se modlili ke kmenovým polobohům. KARKATÍ přemýšlela: Tito dva muži sem jistě přišli, aby utišili můj hlad. Jsou to nevědomí lidé, a jsou tedy pro zemi břemenem. Takoví nevědomci trpí tady či jinde, neboť utrpení je jediným posláním jejich života. Smrt je pro ně vítanou úlevou od utrpení a je možné, že budou po smrti probuzeni a dojdou spásy. Je však také možné, že jsou to moudří muži a já moudré zabíjet netoužím. Kdo si chce užívat nezkaleného štěstí, příznivého osudu a dlouhého života, měl by mít dobré lidi v úctě a dát jim vše, co si přejí. Přezkouším si jejich moudrost. Jsou-li moudří, neublížím jim. Moudří a dobří lidé jsou patrony a ochránci lidstva. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V Himálaji Vájú spatřil Súčiku stát jako jeden z vrcholků hor. Protože celou dobu nic nepozřela, byla vysušená jako troud. Vájú coby vítr vstoupil do jejích úst, ale Súčiká ho vyfoukla ven. To se několikrát opakovalo. Súčiká soustředila svou životní sílu do temena hlavy a stála nehnutě jako dokonalý jógin. Jak ji Vájú viděl, nebyl úžasem schopen slova. Byl zcela přesvědčený, že Súčiká vykonává nejvyšší pokání, a vydal se okamžitě zpátky do nebe, aby o tom zpravil boha Indru. VÁJÚ podává zprávu Indrovi: Pane, v zemi Džambudvípa provádí Súčiká bezpříkladné pokání. Nenechala do úst vstoupit ani vítr. Aby překonala hlad, proměnila svůj žaludek v pevný kov. Vstaň a zajdi prosím za Stvořitelem Brahmou, aby ji usmířil a podaroval tím, po čem touží. Jinak nás všechny spálí síla jejího pokání. Indra tedy šel za Brahmou a ten se na jeho přání vydal na místo, kde přebývala Súčiká. Mezitím se Súčiká díky svému pokání dokonale očistila. Svědky jejího pokání byly jen její dvě druhé formy, její stín a oheň roznícený odříkáním. I vzduch proudící kolem a částice prachu v něm poletující dosáhly v kontaktu s ní konečného osvobození. V tuto dobu získala díky prozkoumání mysli a rozumu přímé poznání nejvyšší bezpříčinné příčiny všeho. Ó Rámo, přímé zkoumání pohybů mysli ve vědomí jedince je nejvyšším učitelem, nejvyšším guru, nikdo jiný. Brahmá jí řekl, aby žádala, co chce. Protože Súčiká neměla smyslové orgány, zakoušela vše uvnitř sebe a tam také vytvořila odpověď. KARKATÍ jako Súčiká v mysli odpověděla: Dosáhla jsem pochopení Absolutna a nemám pochyby ani přání. Co bych dělala s požehnáním? Když jsem byla nevědomá, honila jsem se za svými touhami, nyní byl skřet tužeb skrze poznání Já konečně poražen. BRAHMÁ pravil: Věčný řád nemůže být opominut. Je dáno, že znovu získáš své původní tělo, po dlouhý čas budeš šťastně žít a nakonec dosáhneš osvobození. Budeš žít osvícený život, sužovat pouze špatné lidi a působit jim menší bolest, a to jen abys zahnala svůj přirozený hlad. Súčiká to přijala a brzy její tělo jehly vyrostlo do původní mohutnosti. TEXT ve formátu PDF zde.

MUDRC NÁRADA vypráví: Tato odporná Karkatí, démon v ženském těle, se stala živou jehlou vtělenou do jehly ocelové. Vstupovala do těl hříšných lidí, trápila jejich svaly a klouby a kazila jim krev. Vstupovala do těl jako vítr a způsobovala pronikavé, bodavé bolesti. Sužovala lidi živící se nečistou potravou, například masem. Jako sup pronikala do těl a požírala je. V důsledku svého pokání obdržela schopnost vstoupit do nitra člověka a podílet se na všem, co její „hostitel“ dělá. Co je nemožné pro toho, kdo je téměř nehmotný a neviditelný jako vítr? Občas si oblíbila některé bytosti víc než jiné a podle svých nečistých tužeb a sklonů i některá potěšení víc než jiná, připoutala se k nim a držela se jim nablízku. Potulovala se svobodně, ale když se vyskytl problém, vracela se do svého těla jehly, podobně jako to při potížích dělají nevědomí lidé. Stále však nebyla fyzicky uspokojena. Zážitky a zkušenosti lze zakoušet jenom skrze existenci. Jak může neexistující tělo zakoušet uspokojení? Neuspokojená Súčiká trpěla. Aby získala své předchozí obrovské démonské tělo, znovu se oddala pokání. Vstoupila do těla supa, jenž poté vzlétl nad vrcholky Himálaje, na jednom vrcholku ji zanechal a odletěl. Použila jehlu jako pevnou podporu a začala své pokání, které vykonává dodnes. Ó Indro, pokud ji nezastavíš, mohla by silou svého pokání zničit celý svět. VASIŠTHA pokračoval: Jak to Indra uslyšel, pověřil boha větru jménem Vájú, aby našel místo, kde Súčiká přebývá. Vájú prolétl všechny planetární systémy ve vesmíru a nakonec se dostal na Zemi. Přistál v Himálaji až tam, kde nic nerostlo a místo vypadalo jako vyprahlá poušť. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Po dlouhé době takového života byla Karkatí hluboce zklamaná a své touhy požírat lidi začala litovat. Kvůli hloupé tužbě vykonala tisícileté pokání a získala ponižující existenci jehly. Naříkala nad neštěstím, které si sama způsobila. KARKATÍ bědovala: Ach, běda, kde je mé mohutné tělo a kde tělo velikosti jehly? Zabíjím lidi, a upadám tak do špíny a zvrácenosti. Běda, jsem ztracena. Nemám přátel ani nikoho, kdo by se nade mnou slitoval. Nemám příbytek ani tělo hodné toho označení. Musela jsem pozbýt rozumu a smyslů. Mysl, která směřuje do neštěstí, nejprve vytvoří mylné představy a zlé myšlenky, a ty dále vyústí do neštěstí a utrpení. Nejsem svobodná, jsem odkázaná na milost druhých, jsem v rukou druhých a dělám, co mě přinutí dělat. Chtěla jsem utišit skřeta své touhy a pozřít vše, co se dá, ale lék je horší než původní nemoc, neboť se objevil skřet ještě horší. Jak jsem jen hloupá a nevědomá. Zbavila jsem se svého mohutného těla a dobrovolně si vybrala tělo jehly a viru způsobujícího nemoc. Kdo mě teď vysvobodí z této ubohé existence, v níž jsem menší nežli červ? Myšlenka na někoho tak špatného, jako jsem já, nepřijde na mysl žádnému z mudrců. Ach, kdy budu mít zase tělo velké jako hora a budu pít krev velkých bytostí? Oddám se opět odříkání a vykonám pokání, jako jsem již učinila jednou. V tom okamžiku se Karkatí vzdala všech tužeb pojídat živé bytosti a vrátila se do Himálaje, aby vykonala další pokání. Opět jako by se postavila na jednu nohu. Oheň pokání vytvořil dým, jenž jí vycházel z temena hlavy, a stala se z ní jiná Súčiká, pomáhající. Z jejího stínu vyšla nová Súčiká, přítelkyně. I stromy a rostliny v pralese obdivovaly její pokání a pouštěly pyl, aby se mohla najíst. Ale ona nic nepozřela a od svého rozhodnutí neustoupila. Bohové nebe sesílali malé kousky masa na místo, kde stála, ale ona se jich ani nedotkla. Takto zcela nehybně stála sedm tisíc let, nepohnuta větrem, deštěm, ani lesním požárem. Tímto pokáním bylo její tělo zcela očištěno. Všechny špatné touhy odvanuly a Karkatí dosáhla nejvyššího poznání. Síla jejího pokání vznítila v Himálaji oheň a Indra, král nebes, se na její bezpříkladný čin zeptal mudrce Nárady. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Vzápětí se Karkatí, velká jako hora, začala postupně zmenšovat až na velikost jehly. Zmenšila se natolik, že její existenci si bylo možno pouze představit. Byla jako úzký energetický kanál sušumná nádí, který spojuje kořen páteře s temenem hlavy. Byla jako vědomí álaja vidžňána.* Karkatí byla neustále doprovázena svou další formou zvanou Višúčiká, cholera. Přestože byla velmi malá a neviditelná, její démonická povaha se nezměnila. Dostala požehnání dle svého přání, ale nemohla naplnit svoji touhu pozřít všechny bytosti právě proto, že byla tak malá. Je to zvláštní, jak nevědomí a zmatení postrádají prozíravost. Sobecké a násilné úsilí jedince dosáhnout svých sobeckých cílů vede často k jiným, nečekaným výsledkům. Podobně je tomu s člověkem, který není schopen jasně uvidět svoji tvář, když se s funěním přiřítí k zrcadlu a svým dechem zrcadlo zamlží. Karkatí odložila své obrovské tělo, nechala ho zemřít, jen aby naplnila svoji touhu stát se jehlou. Je-li někdo posedlý neuhasitelnou touhou a dychtí po sobeckém zisku, je ochoten pro to i zemřít. Višúčiká byla zářivá a jemná jako vůně květin. Protože byla závislá na životní síle druhých, byla zcela oddána své práci. Se svou dvojí formou, jako Súčiká a jako Višúčiká, putovala Karkatí světem a koho potkala, toho nakazila nemocí. Stala se nepatrnou věcí přesně podle svého přání, neboť každý se stane tím, po čem intenzivně touží. Kdo uboze smýšlí, ten se za ubohosti i modlí. A Karkatí si přála transformovat se do kruté jehly. Vrozená povaha jedince se i přes pokání dá těžko změnit. Súčiká vstupovala do těla lidí obézních nebo těch, kteří byli po nemoci oslabeni, a zde se změnila ve Višúčiku, choleru. Súčiká však vstupovala i do nitra lidí zdravých a inteligentních, aby pokřivila jejich uvažování. Nechala žít pouze toho, kdo podstoupil léčení, ať už pomocí mantry nebo léků. Tak se Karkatí toulala světem po mnoho let. VASIŠTHA pokračoval: Súčiká se ukrývala na mnoha místech. Bylo to ve špíně a prachu na zemi, v nečistých prstech, mezi vlákny oblečení, v kůži špinavé od prachu, v nečistých záhybech ruky či jiných částí těla, ve vrásčité kůži starců, ve svalech v těle, dále na místech zamořených mouchami, na místech, kde je plno tlejícího listí a kde nerostou zdravé stromy, ve špinavých hadrech lidí a mezi lidmi s nezdravými návyky, v pařezech po vykáceném lese, kde se množí hmyz, v loužích, ve stojaté či znečištěné vodě, ve stokách uprostřed cest, v opuštěných domech, v nichž přespávají poutníci, i ve městech, kde je příliš mnoho velkých zvířat, například slonů a koní. Jakožto Súčiká, jehla, chodila ve špinavých hadrech, ušitých z cárů pohozených u cesty, a potulovala se po tělech nemocných lidí. Tak jako krejčovská jehla spadne krejčímu na zem, když už je unavená a chce si odpočinout, i Súčiká byla unavena ze své destruktivní činnosti. Jako je šití a propichování přirozenou vlastností jehly, byla krutost přirozenou vlastností Súčiky. A stejně jako jehla dál a dál polyká vlákna, která jsou v jejím dosahu, stále znovu vítězila Súčiká nad svými oběťmi. Občas lze ve světě pozorovat, že i špatní a krutí lidé se přikloní k soucitu, když jsou po dlouhou dobu svědky neštěstí a trápení druhých. Tak Súčiká před sebou uviděla nekonečné vlákno, které provléká látkou představující její vlastní karman, a to ji znepokojilo. Představila si sama sebe, jak jí tmavá látka, kterou jakožto Súčiká utkala, zakrývá obličej i oči, a přemýšlela, jak se toho závoje bude moci zbavit. Jako jehla procházela jemným i hrubým oblečením, představujícím dobré a špatné lidi, neboť ten, kdo je zlý či hloupý, nerozliší, co je dobré a co špatné. --------------------* Jde o jeden z osmi stavů vědomí, popsaných buddhisty, zásobárna všech skutků tohoto i předchozích životů, která při smrti přechází do nového těla. (Pozn. překl.)Zkráceno -- celý text:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračuje: V souvislosti s tím, Rámo, existuje jedna stará legenda, kterou ti nyní budu vyprávět. Sever Himálaje kdysi dávno obýval strašlivý démon v ženské podobě jménem Karkatí. Karkatí měla obrovské černé tělo a již jen pohled na ni budil hrůzu. Neustále měla hlad a nic ji nemohlo dostatečně nasytit. KARKATÍ se jednou zamyslela: Kdybych snědla všechny lidi na kontinentu Džambudvípa najednou, zmizel by můj hlad jako fata morgána po silném dešti. Takový čin by nebyl nepřiměřený, neboť je vhodné zachovat si svůj život. Lidé na ostrově Džambudvípa jsou však zbožní, laskaví, oddaní Bohu a obdaření znalostí bylin, nebylo by správné tyto mírumilovné lidi pronásledovat. Vykonám pokání, neboť skrze pokání můžeme získat to, co lze jinak dosáhnout jen stěží. Poté Karkatí vystoupila na jeden ze zasněžených vrcholků hor a prováděla pokání, během něhož stála jen na jedné noze. Pevná jako socha z mramoru nevnímala ubíhající dny a měsíce. S postupem času zeslábla natolik, že vypadala jako kostra oděná v průsvitné kůži. Takto setrvala po tisíc let. Když uplynulo tisíc let, zjevil se před ní Stvořitel Brahmá, potěšený jejím pokáním. Intenzivním pokáním lze dosáhnout čehokoli. Utichne i neovladatelná zloba. Karkatí se v mysli před Brahmou uklonila a začala uvažovat, o co by ho měla požádat. Napadlo ji, že by se mohla stát živou jehlou, která bude ztělesněním nemocí, a tak bude vstupovat do nitra živých bytostí, naplňovat svoji touhu a tišit hlad. Když se jí Brahmá zeptal, co si přeje, vyjevila své přání. BRAHMÁ prohlásil: Nechť se tak stane. Budeš Súčiká, jehla, ale též Višúčiká, cholera. Jakožto nepatrná věc budeš přinášet utrpení těm, kteří jedí špatné jídlo a oddávají se špatnému životu. Nakaženým lidem však může pomoci mantra, jež je modlitbou k bohu Višnu a prosbou o odstranění nemoci. Znalec mantry by si měl zároveň mantru napsat na levou paži a s myšlenkou na Měsíc pozvednout ruku nad nemocného. Tak bude nemocný člověk v krátké době uzdraven. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jedno se nikdy nestane mnohým, Rámo. Zapálí-li se od jedné svíce mnoho dalších, je to jeden plamen, který ve všech hoří. Podobně je to s jediným Brahman, které se zdá být mnohým. Pokud člověk nazře neskutečnost této mnohosti či rozmanitosti, je osvobozen od trápení. Džíva není nic jiného než omezené vědomí. Jakmile omezení zmizí, je tu klid a mír. Pro člověka, nosícího boty s koženou podrážkou, je celá země obalena kůží. Co je tento svět? Je to jen zdání. Člověk může po kořalce uvidět na čisté obloze různé fantaskní obrazy. Podobně je mysl příčinou toho, že člověk vidí rozmanitost v jednotě. Nevědomý člověk pozoruje v tomto světě pohyb, podobně jako vidí opilec pochodující stromy. Jestliže mysl vnímá dvojnost neboli dualitu, pak je tu jak dualita, tak její protiklad, jednota. Jakmile mysl opustí vnímání duality, není tu ani dualita ani jednota. Je-li člověk ustálen v jednotě neomezeného Vědomí, a to bez ohledu na to, zda zůstane v klidu nebo je zaměstnán činností, pak je v míru sám se sebou. Jestliže je pevně ustálen v nejvyšším stavu, říkáme tomu též stav ne-já či stav poznání prázdnoty. V důsledku rozruchu v mysli se Vědomí začne jevit jako objekt poznání. V mysli pak vyvstane spousta falešných představ, jako například představa „jsem zrozen“. Takové chápání není nic jiného než mysl, proto se mu říká nevědomost či iluze. Na to, abychom se zbavili nemoci zvané samsára nebo projevený svět, není jiný prostředek než moudrost čili Sebepoznání. Poznání je lékem na mylné vnímání hada v kusu provazu. Je-li tu poznání, nevyvstane v mysli honba za potěšením smyslů, která nevědomost jen umocňuje. Přijde-li touha, nenásleduj ji. Je v tom snad něco složitého? Jestliže mysl vytvoří představy věcí, je v mysli rozruch a pohyb. Jestliže tu věci a představy nejsou, pohyb myšlenek v mysli ustane. Je-li tu pohyb, svět se projeví. Není-li tu pohyb, projevení světa ustane. Právě pohyb mysli je tím, co se nazývá džíva, tudíž tím, co se nazývá příčina a následek. A právě pohyb mysli je semínkem projeveného světa. Poté následuje stvoření těla. VASIŠTHA pokračoval: Pohyb mysli tu je z nejrůznějších příčin. Někdo se od něj osvobodí během jednoho života, jiný po tisíci zrozeních. Je-li tu pohyb mysli, člověk nemůže vidět Pravdu, neboť vyvstanou pocity „já jsem“ nebo „to je moje“. Projevení světa je bdělým stavem Vědomí, ego je sněním, mysl je hlubokým spánkem a čiré Vědomí je čtvrtým stavem, stavem turíja neboli bezespornou Pravdou. Za tímto stavem je absolutní čirost Vědomí. Ten, kdo se ustálil zde, je mimo jakékoli trápení. Říká se, že příčinou projevení světa je nejvyšší Brahman. Je to podobné, jako že příčinou růstu stromu je obloha či prostor. Prostor stromu nebrání v růstu, a tím jeho růst podporuje a umožňuje. Ve skutečnosti není Brahman aktivní příčina. To lze odhalit pomocí dotazování se na Já. Kope-li člověk v zemi dostatečně dlouho, narazí na prázdný prostor. Podobně ty, Rámo, vytrváš-li v dotazování, odhalíš Pravdu o tom, že neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. RÁMA se zeptal: Řekni mi, prosím, jak se toto stvoření stane tak rozlehlým a nedozírným? VASIŠTHA pokračoval: Vibrace ve Vědomí není odlišná od samotného Vědomí. Tak jako z této vibrace vyrůstá džíva, tak z džívy vyrůstá mysl, neboť džíva přemýšlí. Sama mysl vnímá představu pěti prvků a sama se do těchto prvků transformuje. Na co mysl myslí, to vnímá. Následně džíva získá smyslové orgány, jazyk, oči, uši, nos atd. Nejde o příčinné spojení mezi myslí a smysly, ale je to náhodná souběžnost myšlenky a projevení smyslových orgánů. Jako v případě, kdy vrána usedne na kokosovou palmu a přesně v tom okamžiku spadne zralý kokos na zem. Tak se objeví první kosmický džíva. RÁMA se zeptal: Svatý muži, pokud nevědomost ve skutečnosti neexistuje, proč by se pak člověk měl zatěžovat dotazováním po Pravdě a hledáním osvobození? ...Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Pokud je jedinou Skutečností Vědomí se svou hybnou silou, jak v této jednotě získá džíva svou zdánlivou skutečnost? VASIŠTHA odpověděl: V mysli nevědomého se hrozný skřet zvaný džíva objeví jako odraz Vědomí, jako projev. Nikdo, ani člověk poznání či mudrc, nemůže s jistotou říci, co to je, neboť to postrádá jakoukoli podstatu. V zrcadle neomezeného Vědomí je vidět bezpočet odrazů, které vytvářejí projevený svět. Jsou to džívové. Džíva je jako malá vlnka na klidné hladině oceánu, jímž je Brahman. Je jako nepatrný pohyb plamínku svíčky v pokoji, kde neproudí vzduch. Pokud malý rozruch překryje neomezenost neomezeného Vědomí, objeví se omezení. Přičemž toto omezené vědomí je s neomezeným Vědomím neoddělitelně spjato a nazývá se džíva. Když se malá jiskra dostane do kontaktu s hořlavou látkou, rozhoří se samostatným plamenem, a podobně se omezené vědomí, vyživované vzpomínkami a skrytými tužbami, projeví jako ego neboli „jáství“. Toto „jáství“ není skutečné, ale džíva ho za skutečné považuje. Jde o stejný klam, jakým je modrá barva oblohy. Jakmile ego začne zakoušet své představy, vznikne myšlení a představa nezávislého, odděleného jedince, vznikne mysl a májá, vesmírná iluze. Inteligence, která se těmito představami baví, vytvoří základní prvky, tedy zemi, vodu, oheň, vzduch a prostor, a omezená těmito představami se stane malou jiskérkou světla, ačkoli ve skutečnosti je světlem celého vesmíru. Poté se zformuje do bezpočtu forem, někde se stane stromem, jinde ptákem, někde skřetem, jinde polobohem. První z těchto forem je Stvořitel Brahmá, který dle své vůle a svého plánu vytvoří vše ostatní. Vibrace v samotném Vědomí je tak džívou, karman, bohem nebo čímkoli dalším. Stvoření mysli není nic jiného než rozruch ve Vědomí, přičemž svět existuje v mysli. Svět se jeví jako skutečný z důvodu nesprávného nazírání, ale ve skutečnosti je to jen dlouhotrvající sen. Je-li toto pochopeno, veškerá dualita zmizí a pojmy jako Brahman, džíva, mysl, májá, konající, čin a svět se stanou synonymy jediného, nedvojného, neomezeného Vědomí. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Je zřejmé, že jediné, co existuje, je Brahman! Proč se ale potom objevují ve světě mudrci a lidé poznání, jako by je seslal Bůh? A co je vlastně Bůh? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, existuje síla či energie neomezeného Vědomí, jež je neustále v pohybu. Právě ona je skutečností všech nevyhnutelných budoucích událostí, neboť prostupuje všemi epochami. Díky této síle je určena povaha každé věci ve vesmíru. Tato síla Vědomí, čitšakti, se též nazývá mahásattá, velká existence, maháčit, velká inteligence, mahášakti, velká síla, mahádršti, velké zření, mahákrijá, velký konající či velký čin, mahábháva, velké bytí nebo maháspanda, velká vibrace. Právě tato síla dává všem věcem jejich charakteristické vlastnosti. Ale tato síla není na nejvyšším Brahman nezávislá a není od něho oddělená. Je stejně skutečná jako vzdušný zámek. Mudrci slovně rozlišují mezi pojmy síla a Brahman a prohlašují, že stvoření je práce této síly. Rozlišení je slovní, podobně jako když člověk mluví o těle jako celku, anebo o jeho částech. Tak jako si člověk uvědomí údy svého těla, tak si neomezené Vědomí uvědomí sílu, která je od něho neoddělitelná. Takovému uvědomění se říká nijati, osud či moc Absolutna určit povahu věci. Též se označuje jako daiva, božské řízení, boží vůle. To, že mi kladeš otázky, určila nijati, a to, že budeš podle mého učení jednat, je též dáno touto silou. Říká-li líný člověk, že se o něj Bůh přece postará, je to také práce nijati. Tuto nijati nemůže odstranit ani bůh Rudra. Moudrý člověk by se však proto neměl vzdávat vlastního úsilí, neboť nijati funguje pouze jako vlastní úsilí a skrze něj. Má dva aspekty, lidský a nadlidský. Ten první se pozná tam, kde vlastní úsilí nese své ovoce, a ten druhý tam, kde nenese. Pokud člověk zůstane nečinným, pak v důsledku nijati, která pro něj udělá vše, co může, brzy zjistí, že ho život opouští, neboť život znamená činnost. Mohl by vstupem do vyšších stavů vědomí zastavit dech a dosáhnout osvobození, ale k tomu je potřeba to největší úsilí! Neomezené Vědomí se na jednom místě projeví tak a na druhém onak. Není rozdíl mezi Vědomím a jeho silou, tak jako není rozdíl mezi vodou a vlnkou, mezi celým tělem a končetinami. Takové rozdělení vnímá jen nevědomý člověk. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, vysvětli mi prosím stručně ještě jednou, jak poprvé a bez příčiny vzniknou iluzorní představy „já“ a „svět“. VASIŠTHA odvětil: Všechny věci jsou stejným způsobem obdařeny Inteligencí a To nestvořené je vším, je to Já všech věcí. Když užíváme vyjádření „všechny věci“, je to jen slovní obrat, neboť existuje pouze neomezené Vědomí neboli Brahman. Tak jako neexistuje rozdíl mezi zlatým náramkem a zlatem nebo mezi vlnkou a vodou, neexistuje ani rozdíl mezi vesmírem a neomezeným Vědomím. Vědomí samo o sobě je vesmírem, ale vesmír jako takový není Vědomím. Náramek je vyroben ze zlata, ale zlato není vyrobeno z náramku. Tak jako považujeme člověka s jeho údy za jeden celek, stejně tak chápeme, že neomezené Vědomí je všemi bytostmi a přitom není rozdělené. S neomezeným Vědomím je neodmyslitelně spjato neuvědomování si jeho neomezené povahy. Pak se zdá, že se Vědomí projeví jako „já“ a „svět“, přičemž tyto představy existují v neomezeném Vědomí podobně, jako si lze v kusu mramoru představit tvar, který z něho dosud nebyl vytesán. Tak jako vlny na klidném moři existují pouze v možnosti, tak v neomezeném Vědomí existuje v možnosti svět. A to se označuje jako stvoření. Slovo „stvoření“ nemá žádný jiný význam. Žádné stvoření v nejvyšším Bytí či neomezeném Vědomí nevznikne a neomezené Vědomí není do žádného stvoření zapojeno. Mezi neomezeným Vědomím a stvořením neexistuje oddělený vztah. Neomezené Vědomí pohlédne na Inteligenci ve svém nitru, jako by byla od něj oddělena, ačkoli od něj oddělena není, podobně jako od větru není oddělen jeho pohyb. Ve chvíli, kdy se toto falešné oddělení objeví, vznikne ve Vědomí představa prostoru, která se silou Vědomí projeví jako prvek prostor. Později Vědomí přijme představu vzduchu a poté představu ohně, takže se na základě toho projeví oheň a světlo. Dále vznikne představa vody a s ní spojená vlastnost chutě a nakonec představa země s vlastnostmi vůně a pevnosti. Tak se projeví prvky vody a země. VASIŠTHA pokračuje: Neomezené Vědomí s tím zároveň přijme představu jednotky času, rovné jedné miliontině doby mrknutí oka, a z ní odvodí časovou linii, která vede až k epoše, jež zahrnuje několikero opakování po sobě jdoucích čtyř věků a představuje délku trvání jednoho kosmického stvoření. Samotného neomezeného Vědomí se to však nijak nedotýká, neboť neomezené Vědomí nemá začátek, střed ani konec a není v něm vznik ani zánik, které jsou podstatné pro každé časové trvání. Neomezené Vědomí samo o sobě je Skutečností, neustále probuzenou a osvícenou, a i se stvořeným světem je stále stejné. A je to neomezené Vědomí, jež je zároveň neosvíceným projevením stvořeného světa, ale i po tomto stvoření je stále stejné. Je stále totéž. Jakmile jedinec ve svém Já a skrze Já pochopí, že Vědomí znamená Absolutno či Brahman, pak jej zakouší ve všem a pociťuje jej jako jedinou energii prostupující všemi jeho údy. Lze říci, že tento projevený svět je skutečný jen v tom smyslu, že jde o projev Vědomí a přímou zkušenost, a je neskutečný, chopí-li se ho mysl a smyslové orgány. Vítr je skutečný, lze-li vnímat jeho pohyb, ale není-li tu pohyb, vítr neexistuje. A projevený svět je taktéž chápán dvojím způsobem, jako skutečný i jako neskutečný. Projevení tří světů podobné fatě morgáně neexistuje odděleně od nejvyššího Brahman. Stvoření existuje v Brahman, tak jako existuje klíček rostliny v semínku, tekutost ve vodě, sladkost v mléce a pálivost v chilli papričce. V důsledku nevědomosti se však stvoření zdá být na Brahman nezávislé a od něj oddělené. K existenci světa jako čirého odrazu v nejvyšším Brahman neexistuje žádný důvod. Jakmile je tu představa stvoření, stvořený svět se zdá existovat, jakmile je tu díky vlastnímu úsilí pochopení toho, co je nestvořené, pak tu žádný stvořený svět není. Nikdy nikde nebylo nic stvořeno a nikdy nikde nespěje nic ke konci. ...Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Sarasvatí udělila králi požehnání, zmizela. Král a královna se vřele objali a královští služebníci, kteří měli strážit tělo krále, procitli a radovali se, že je král Padma opět naživu. Radost byla v celé zemi. Široko daleko si lidé ještě dlouho vyprávěli, jak se královna Lílá vrátila z onoho světa s druhou královnou jako darem pro krále. Král si od osvícené královny vyslechl, co vše se za poslední měsíc událo. Dál vládl ve svém království a užíval si tří světů jako milosti, kterou mu udělila Sarasvatí a již si bezpochyby zasloužil svým vlastním úsilím. To byl příběh o královně jménem Lílá, který jsem ti pověděl do všech podrobností. Rozjímání o něm odstraní z tvé mysli i tu nejnepatrnější stopu víry ve skutečnost toho, co vnímáš. Ale popravdě řečeno, lze-li odstranit jen to, co je skutečné, jak se pak člověk může zbavit toho, co skutečné není? Není tu nic, co by mělo být odstraněno, neboť cokoli se zdá v tvých očích existovat, není nic jiného než neomezené Vědomí. A bylo-li něco stvořeno, vzniklo to uvnitř Vědomí a jen díky němu. Všechno je takové, jaké je, a nic nebylo nikdy stvořeno. Lze říci, že to, co se zdá existovat, je stvoření či výtvor máji neboli iluze. Ale májá není skutečná! RÁMA řekl: Pane, jak skvělý obraz nejvyšší Pravdy jsi mi poskytl! Ó svatý muži, stále je však ve mně neukojitelný hlad po nektaru tvých osvícených slov. Odhal mi prosím tajemství času. V příběhu o královně jménem Lílá byl celý život prožit někdy za osm dní, jindy za měsíc. Jsem z toho zmatený. Jsou snad v různých světech různá měřítka času? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, cokoli si člověk v sobě svojí vlastní myslí představí, to potom prožívá. Člověk může i nektar zakoušet jako jed, pokud ho za jed považuje. Z přátel se stanou nepřátelé a z nepřátel přátelé podle vnitřního naladění a postoje člověka. Člověk vnímá danou věc v souladu se svým vnitřním cítěním. Pro trpícího člověka trvá jedna noc jako celá epocha, zato noc strávená v radovánkách je vmžiku pryč. Ve snu není rozdíl mezi okamžikem a epochou. Život praotce manu není nic víc než půldruhé hodiny pro Stvořitele Brahmu, celý život Brahmy je pro boha Višnu jediný den a život boha Višnu je jako jeden den boha Šivy. Pro mudrce, jehož vědomí překonalo všechna omezení, neexistuje den ani noc. VASIŠTHA pokračoval: Jógin ví, že právě myšlení člověka udělá ze sladké věci hořkou a naopak, či z přátel nepřátele a naopak. Stejným způsobem v sobě člověk může jen změnou úhlu pohledu a neustálým snažením rozvíjet chuť studovat posvátné texty a provádět různá cvičení, která ho dříve nezajímala. Chuť do studia nebo cvičení se nenachází v objektech, ale pouze ve způsobu myšlení jedince. Když má člověk mořskou nemoc, vidí, jak se svět kolem něj houpe. Podobně když je člověk nevědomý, je přesvědčený o tom, že vlastnosti přebývají v objektech. Tam, kde stojí zeď, vidí opilec jen prázdné místo a pomateného člověka může zabít i skřet, který neexistuje. Tento svět není nic jiného než záchvěv Vědomí v prostoru. Zdá se existovat, stejně jako se v očích nevědomého člověka zdá existovat duch či skřet. To všechno je jen májá neboli přelud. Mezi neomezeným Vědomím a zdánlivou existencí světa neexistuje rozdíl. Je to jako nádherný sen člověka, jenž je probuzený. Ó Rámo, na podzim se stromy zbavují starých listů, aby na jaře na týchž stromech vyrašily listy nové, jež byly ve stromu ukryty. Podobně existuje stvořený svět po celou dobu v absolutním Vědomí. Nemusí být vždy vidět. Tekutost, jež se ukrývá ve zlatu, též není vždy zřejmá. Když Stvořitel jedné epochy dosáhne osvobození a Stvořitel nové epochy vytvoří v mysli nový svět, nejsou tyto představy nic jiného než neomezené Vědomí. RÁMA se zeptal: Jak je možné, že král i jeho poddaní zakoušeli tutéž skutečnost? ...Zkráceno -- celý text viz:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mezitím Sarasvatí zadržela džívu krále Vidúrathy, aby ještě nevstupoval do těla krále Padmy. OSVÍCENÁLÍLÁ se zeptala Sarasvatí: Ó bohyně, kolik času uplynulo od doby, kdy jsem se tu posadila a oddala se meditaci? SARASVATÍ odvětila: Má milá, od chvíle, kdy jsi vstoupila do meditace, uběhl již měsíc. Tvé tělo vystavené horku, které bylo vyvoláno cvičením zvaným pránájáma, se během prvních patnácti dní vypařilo a padlo k zemi jako suchý list. Pak ztvrdlo a vychladlo. Ministři se domnívali, že jsi odešla z vlastní vůle, a tělo spálili. Nyní ses zde dle svého přání objevila v éterickém těle. Nejsou v tobě žádné vzpomínky z minulých životů ani skryté touhy z předchozích inkarnací. Neboť jakmile je mysl ustálena a přesvědčena o své éterické podstatě, fyzické tělo je zapomenuto, tak jako člověk v dětství zapomene na svůj embryonální život. Dnes je třicátý první den a ty jsi zde. Pojď, ukážeme se druhé Líle. Jakmile je druhá Lílá uviděla, padla jim uctivě k nohám. SARASVATÍ jí pravila: Pověz nám, jak ses sem dostala. DRUHÁ LÍLÁ odvětila: Když jsem v paláci krále Vidúrathy upadla do bezvědomí, nějaký čas jsem o sobě nevěděla. Pak jsem uviděla své éterické tělo, jak stoupá k nebi a nastupuje do vzdušného vozu, který mě sem přiváží. A zde jsem spatřila krále Vidúrathu, jak tu leží v záplavě květin. Myslela jsem, že je vyčerpaný z bitvy, proto jsem ho nebudila, ale jen ovívala vějířem. V tu chvíli nechala Sarasvatí džívu krále Vidúrathy vstoupit do těla krále Padmy. Král se probudil, jako by byl jen spal. První i druhá Lílá se mu poklonily. KRÁL se zeptal své manželky: Kdo jsi? Kdo je tato žena a kde se tu vzala? OSVÍCENÁ LÍLÁ odvětila: Pane, já jsem tvoje žena z předchozího vtělení. Podobně jako je slovo doprovázeno svým významem, jsem já tvou stálou družkou. Tato druhá Lílá je tvá následující žena. Je to odraz mě samé, který jsem stvořila pro tvé potěšení. A zde na zlatém trůně sedí sama bohyně Sarasvatí, která je tu s námi díky našemu šťastnému osudu. Jak to král Vidúratha slyšel, posadil se a bohyni pozdravil. Sarasvatí mu požehnala dlouhým životem, hojností a osvícením. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Lílá a Sarasvatí spatřily druhou Lílu, jak sedí vedle těla krále Padmy a oddaně na krále hledí. Ony ji viděly, ona je však nikoli. RÁMA se zeptal: Bylo řečeno, že první Lílá, když seděla u krále, dočasně opustila své tělo a vydala se na cestu s bohyní Sarasvatí ve svém éterickém těle. Nyní se však o těle první Líly vůbec nemluví. VASIŠTHA odpověděl: Jakmile se první Lílá stala osvícenou, představa ega o tom, že skutečné je její éterické bytí, ukončila spojení s fyzickým tělem a to se rozplynulo, jako když roztaje sníh. Zdání fyzického těla vlastně vytvořily jen falešné představy Líly. Jestliže se člověku ve snu zdá, že je srnou, bude snad tuto srnu po probuzení hledat? V mysli zmatených lidí se projevuje to, co není skutečné, ale jakmile je rozptýlena iluze, jakmile dojde k poznání, že tu není had, ale jen provaz, co hada připomíná, pomatené představy zmizí. V důsledku toho, že se takové představy neustále opakují, je falešné přesvědčení o skutečnosti neskutečného velmi hluboce zakořeněno. Člověk se může přemístit z jednoho éterického těla do druhého, aniž by musel jedno tělo zničit. Je to podobné, jako když ve snu přijímá jednu formu za druhou, aniž by se předchozí formy vzdal. Tělo jógina je ve skutečnosti neviditelné, éterické, třebaže se očím nevědomého pozorovatele jeví jako viditelné. Ten si pak na základě své nevědomosti myslí, že je jógin „mrtev“. Kde je však tělo, jež existuje nebo umírá? To, čím toto tělo ve skutečnosti je, stále je. Zmizela pouze iluze! RÁMA se zeptal: Svatý muži, stane se pak fyzické tělo jógina éterickým tělem? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kolikrát jsem ti to už říkal a ty to stále nechápeš! Je tu pouze éterické tělo a to se z důvodu přetrvávající iluze zdá být spojeno s tělem fyzickým. Když je po smrti nevědomého člověka ztotožněného s fyzickým tělem jeho fyzické tělo spáleno, zůstane mu tělo éterické. Stejně tak má éterické tělo jógin osvobozený za života. Fyzické tělo je jen iluze nevědomého člověka, není skutečné. Není rozdílu mezi tímto tělem a nevědomostí. Myslet si, že skutečně existuje fyzické tělo, je samsára, koloběh života a smrti. TEXT ve formátu PDF zde.