JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha V - O utišení

VASIŠTHA pokračoval: Uctíváš-li boha Višnu a jiné bohy, proč stejně tak neuctíváš své vlastní Já? Višnu přebývá ve všem jako nejniternější Bytí všeho. Jen ti poslední se odvracejí od toho, co je uvnitř, a hledají boha vně. Původní příbytek boha Višnu se nachází v jeskyni srdce, ve skrytu duše každé bytosti. Tam je jeho věčné tělo. Jeho vnější podoba spojená s lasturou, diskem či kyjem je jen druhotná forma Já. Kdo se odvrací od základní Skutečnosti a honí se za vedlejšími aspekty, je jako ten, kdo odmítl prověřený lék a marně usiluje o vyléčení pomocí jiných prostředků. Kdo není schopen s jednobodovou zaměřeností rozjímat o všeprostupujícím Já, a není tedy ani schopen získat poznání Já, nechť se zabývá uctíváním vnějších forem boha Višnu. Úsilím vloženým do tohoto uctívání se mysl postupně očistí, a je-li tato činnost doprovázena inteligencí a poznáním, vzejde časem v srdci člověka radost a mír, a člověk tak dozraje pro poznání Já. Ve skutečnosti proces dozrávání vychází z Já a to, čemu se říká uctívání boha Višnu, není nic jiného než uctívání Já. Všechna požehnání získaná od boha Višnu jsou ve skutečnosti dary samotného Já tomu, kdo provádí dotazování se na podstatu Já. Podobně jako je země základem pro rozmanitou potravu, je pochopení a ovládnutí vlastní mysli základem všech rozmanitých cvičení a z nich zdánlivě plynoucích požehnání. Ve skutečnosti jiná cesta než ovládnutí mysli není možná ani při orání pole či zpracování kamene. Člověk se může tisíce let točit v koloběhu zrození a smrti a neskončí to do té doby, dokud plně neovládne svou mysl, tak aby se dostala do stavu nejvyššího klidu a míru. Nikdo ve třech světech, žádný bůh, ani trojice Brahmá, Višnu a Šiva, nespasí člověka od trápení vzpurné mysli. Proto se, Rámo, oprosti od všech iluzorních objektů světa, ať už se jeví uvnitř nebo vně tebe. Rozjímej o Vědomí jako jediné Skutečnosti, tak aby mohl být koloběh zrození ukončen. Vzdej se rozdělování na subjekt a objekt, vzdej se všech pojmů a vjemů a budeš zakoušet čiré Vědomí, jež je esencí všeho, co existuje. Rozjímej o neměnném Vědomí, jež je neomezené. Takovým způsobem překročíš oceán projeveného světa a opakovaných zrození. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekl jsi, že Prahláda získal osvícení z milosti boha Višnu. Jestliže však všeho dosahujeme vlastním úsilím, proč potom Prahláda nemohl získat osvícení i bez boží milosti? VASIŠTHA odpověděl: Vše, co Prahláda získal, nebylo jinak než vlastním úsilím, Rámo. Višnu je Já a Já je Višnu, rozdíl je jen ve slovech. A právě Já samo v sobě vyvolalo u Prahlády oddanost k bohu Višnu. Prahláda od boha Višnu, jenž je jeho vlastním Já, získal dar dotazování se na Já a díky dotazování nakonec dosáhl poznání Já. Někdy člověk získá poznání Já skrze dotazování, ke kterému došel vlastním úsilím, a jindy je osvícení získáno tak, že se vlastní úsilí projeví jako oddanost bohu, který je zároveň samotným Já. Někdo může boha Višnu uctívat dlouhou dobu a s upřímnou oddaností, ale Višnu neobdaří osvícením člověka, který nemá poznání Já. Nejlepším prostředkem k získání poznání je dotazování se na Já. Uctívání či milost mají jen druhotný význam. Proto získej vládu nad svými smysly a duchovní praxí, vykonávanou z celého srdce, veď svou mysl cestou dotazování se na Já. Pomocí vlastního úsilí překroč oceán projeveného světa a dosáhni druhého břehu. Domníváš-li se, že lze boha Višnu poznat bez vlastního úsilí, proč by pak Višnu k sobě nepozvedl ptáky či zvěř? Kdyby platilo, že guru může duchovně povznést kohokoli a není třeba vlastní úsilí, proč to potom guru neudělá s velbloudem či býkem? Ne, dosáhnout něčeho můžeme nikoli pomocí boha, guru, peněz či jiných prostředků, ale pouze vlastní snahou o ovládnutí mysli. Čeho nelze dosáhnout ovládnutím mysli spojeným s neutrálností, tedy osvobozením od všech sklonů a podmíněností, toho nelze ve třech světech dosáhnout ani žádnými jinými prostředky. Uctívej proto Já skrze Já, miluj Já skrze Já, hleď na Já skrze Já a buď ustálen v Já skrze Já. Uctívání boha Višnu bylo vytvořeno proto, aby dělali něco dobrého ti, kteří se odvrátili od studia písem, vlastního úsilí i dotazování se na Já. Odhodlané a vytrvalé vlastní úsilí a pátrání po Já je nejlepší, ale pokud tu není, jsou doporučeny jiné formy uctívání. Je-li tu plné ovládnutí smyslů, k čemu je uctívání? A k čemu je uctívání, jestliže tu plné ovládnutí smyslů není? Bez dotazování se na Já a s tím spojeného vnitřního klidu nejsou oddanost Bohu ani poznání Já možné. Věnuj se proto dotazování se na Já a cvičení, jež tě zbaví rozptylování, a takovým způsobem uctívej Já. Pokud se ti to podaří, dosáhl jsi dokonalosti. Jestliže ne, pak nejsi víc než neukázněná opice. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když domluvil, opustil Višnu říši démonů. Z milosti a požehnání boha Višnu žili bohové na nebi, démoni v podsvětí i lidé na zemi nadále šťastně a spokojeně. Ó Rámo, vyprávěl jsem ti příběh, který skýtá naději a může srdce jedince zbavit všech nečistot. Ten, kdo o tom všem rozjímá, dosáhne nejvyššího stavu Vědomí, třebaže by byl do té doby plný špatností. Již prosté přezkoumání příběhu odstraní všechnu špatnost, ale bude-li toto zkoumání prováděno na základě jógy, povede k nejvyššímu poznání. Špatnost znamená nevědomost a tu lze odstranit zkoumáním a dotazováním. Jedinec by se proto nikdy neměl vzdát správného dotazování. RÁMA se zeptal: Ó pane, jak je možné, že Prahládu v nejvyšším stavu Vědomí probudil zvuk lastury? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, osvobození je dvojího druhu, s tělem a bez těla. Stav osvobození, v němž není chtění a v němž je mysl od všeho oproštěná, včetně činností zahrnujících získání či odmítání, se nazývá osvobození s tělem. A totéž se nazve osvobozením bez těla, pokud tělo odpadne. V případě osvobození s tělem jsou psychické podmíněnosti a sklony jako pražená semínka, neschopná dát nový život, nové vtělení. Stále tu však zůstanou určité podmínky vedoucí k čistotě, otevřenosti a poznání, třebaže nechtěné a neúmyslné, tak jako u spící osoby. Dokud trvají tyto stopy, může být mudrc, jenž je osvobozený s tělem, probuzen k vědomí světa i po stovkách let hluboké meditace. To byl případ Prahlády, kterého probudil zvuk lastury boha Višnu. Bůh Višnu je Já všeho, co je, proto ať už se u něho objeví jakákoli myšlenka, je ihned uskutečněna. Jeho projevení nemá příčinu a jeho jediným údělem je stvořit bezpočet bytostí ve vesmíru. Protože dosáhl uskutečnění Pravdy a poznání Já, lze uctíváním boha Višnu dosáhnout téhož. Ó Rámo, získej pochopení, jež měl Prahláda, a věnuj se neustálému dotazování. Takto dosáhneš nejvyššího stavu. Svět klame jedince jen do té doby, dokud v jeho nitru nevyjde Slunce dotazování se na Já. Jakmile člověk získá milost Já a milost boha Višnu, není již sužován přízrakem iluzorního projeveného světa. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA řekl: Pane, byl jsem přemožen únavou a jen na krátkou chvíli jsem spočinul. Díky tvé milosti jsem dosáhl stavu, v němž není rozdíl mezi rozjímáním a nerozjímáním. Dlouhou dobu jsem tě vídal uvnitř sebe a nyní tě vidím před sebou. Zažil jsem v sobě Skutečnost neomezeného Vědomí, v níž nejsou přítomny zármutek, iluze, snaha o nezaujatost, touha vzdát se těla ani strach z projeveného světa. Je-li poznána jediná Skutečnost, kde je pak utrpení a zánik, strach či jeho nepřítomnost? Co znamená tělo a co projevený svět? Tento stav Vědomí ve mně spontánně vznikl a v něm jsem se nacházel. Myšlenky na znechucení světem či vzdání se světa napadají jen nevědomce. Jen nevědomá bytost si může myslet, že utrpení je tu tehdy, když tu je tělo, a je-li tělo odloženo, utrpení zmizí. „To je radost“, „to je bolest“, „to je“, „to není“, takto skáče mysl nevědomého člověka, nikoli mudrce. Představy „já“ a „ten druhý“ existují jen v mysli toho, kdo nechal moudrost daleko za sebou. „To je třeba získat“, „toho je třeba se vzdát“, tyto myšlenky mohou vzniknout pouze v nevědomé mysli. Je-li tebou všechno prostoupeno, kde je to „druhé“, co má být získáno nebo odmítnuto? Celý svět je prostoupen Vědomím, není tu, co získat, ani co odmítnout. Tázal jsem se na sebe v sobě samém a spočinul na chvíli bez představ bytí a ne-bytí, přijímání a odmítání. Nyní jsem dosáhl poznání Já a udělám, co si přeješ. Přijmi prosím vyjádření mé hluboké úcty. Prahláda vykonal slavnostní obřad, a když ho dokončil, Višnu k němu promluvil. VIŠNU pravil: Prahládo, jmenuji tě nyní králem podsvětí a bohové i mudrci nechť tě opěvují. Buď vládcem podsvětí tak dlouho, dokud budou na nebi zářit Slunce a Měsíc. Ochraňuj tuto říši, aniž bys podlehl touze, strachu či nenávisti, a na vše pohlíŽej s nezaujatostí. Užívej si královských potěšení, nechť tě provází úspěch. Počínej si však tak, aby se bohové na nebi ani lidé na zemi nemuseli znepokojovat. Jednej vhodným způsobem, aniž by ses nechal ovládnout myšlenkami či záměry. Pak nebudeš svými činy spoután. Ó Prahládo, všechno již znáš, co dalšího bys potřeboval vědět? Od této chvíle budou bohové i démoni žít v přátelství a bohyně a démonky v harmonii. Ó králi, zdržuj se nevědomosti a žij osvícený život, přičemž vládni tomuto světu po dlouhý čas, který ho ještě čeká. TEXT ve formátu PDF zde.

VIŠNU pokračoval: Existenci a činnosti těla lidé říkají život a smrtí nazývají to, když se jednoho těla zbaví, aby získali jiné. Od takových představ ses osvobodil, Prahládo. Co je pro tebe smrt a co je pro tebe život! Tyto výrazy jsem použil jen pro vysvětlení, neboť ty ve skutečnosti nežiješ ani neumíráš. Třebaže jsi v těle, jsi netělesný, neboť tělo nevlastníš. Jsi pozorovatel, jsi nehmotná Inteligence. Podobně existuje vzduch v prostoru, není k prostoru připoután, a je tudíž osvobozený od prostorových omezení. V určitém smyslu jsi však tělem, neboť skrze tělo zakoušíš vzruchy a podněty. Podobně v určitém smyslu odpovídá prostor za růst rostliny, neboť nemůže zabránit jejímu růstu. Jsi osvícený. Co pro tebe znamená tělo či vtělení? V očích nevědomců existuje jen tvoje forma. Ty jsi však všechno, po všechny časy. Jsi vnitřní světlo Vědomí. Co pro tebe znamená tělo či netělesnost? Co si chceš podržet a čeho se chceš vzdát? Ať je tu počátek nebo konec vesmíru, pro toho, kdo překročil bytí a ne-bytí, to neznamená nic. Ten, kdo překročil bytí a ne-bytí, je za všech okolností pevně ustálen v poznání Já. Bez ohledu na to, zda bytosti ve vesmíru žijí a vzkvétají, anebo všechny zahynou, je pevně ustálen v poznání Já. Nejvyšší Bůh přebývá v těle. Neumírá, když umírá tělo, a nemění se, když se tělo mění. Jakmile se zbavíš mylných představ, že patříš tělu nebo že tělo patří tobě, pak ztrácejí smysl myšlenky jako „těla bych se měl vzdát“ či „těla bych se vzdávat neměl“, „to jsem udělal“ a „tamto bych měl udělat“. Osvícená bytost je neustále činná, avšak nic nekoná. Stavu nekonání se nedosáhne nečinností! Nekonání tě osvobodí od zakoušení, neboť sklízí jen ten, kdo zasel. Jakmile zmizí představy „já konám“ a „já zakouším“, zbude pouze klid a mír. A je-li tento klid a mír pevně ustálen, je tu osvobození. Osvícená bytost nemá co získat ani co odmítnout. Zmizí-li představa subjektu a objektu, je tu osvobození. Osvícená bytost, jakou jsi i ty, žije ve světě, jako by byla navždycky ve stavu hlubokého spánku. Ó Prahládo, prožívej svět, jako bys napůl spal. Osvícená bytost nejásá, má-li radost, ani netruchlí v bolesti. Jedná bez záměru, jako když křišťál neúmyslně odráží věci, které jsou v jeho blízkosti. Osvícená bytost je plně probuzena do poznání Já, ale ve vztahu ke světu je jako spící. Jedná ve světě jako malé dítě, bez pocitu ega i všeho, co s tím souvisí. Ó Prahládo, dosáhl jsi stavu boha Višnu. Vládni v podsvětí po dobu kosmického cyklu, jenž je jedním dnem v životě Stvořitele Brahmy. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jak se Višnu rozhodl, tak i udělal. Zamířil do podsvětí a v jeho záři získali démoni novou sílu a vitalitu. Zároveň však byli božským světlem boha Višnu oslepeni a utíkali pryč. Višnu dorazil na místo, kde seděl Prahláda a zahřměl: „Vstávej, Ušlechtilý!“ Zatroubil na svoji lasturu. Její zvuk srazil démony na zem a bozi v nebi se zaradovali. V temeni Prahládovy hlavy začala proudit životní síla a rozšířila se do celého těla. Smysly se naplnily energií a začaly vnímat okolní objekty. Energetické dráhy nádí se rozproudily, mysl zahájila činnost a začala si uvědomovat svoji fyzickou stránku čili tělo. Prahláda se probral a upřel svůj pohled na boha Višnu. VIŠNU pravil: Připomeň si, Prahládo, svoji totožnost jako takovou i jako vládce podsvětí. Nemáš co získat ani co odmítnout. Vstaň. V tomto těle zůstaneš do konce vesmírného cyklu, to je nevyhnutelné. Vím to, neboť znám zákony vesmíru. Teď a tady bys měl vládnout této říši jakožto mudrc osvobozený od iluze. Čas kosmického zániku ještě nenastal, proč se tedy marně snažíš vzdát svého těla? Nejsou tu žádná znamení ani události, které předcházejí zániku, proč se tedy marně snažíš vzdát svého těla? Stále existuji a celý svět i se svým stvořením také. Proto ještě nepomýšlej na odložení těla. Umřít se hodí pro toho, kdo je ponořen do nevědomosti a smutku. Umřít se hodí pro toho, kdo si naříká „jsem slabý, ubohý a hloupý“. Umřít se hodí pro toho, jehož mysl je neklidná a kdo je zmítán tisíci tužbami. Umřít se hodí pro toho, kdo podléhá dvojici protikladů, jako jsou štěstí a neštěstí, kdo je připoután ke svému tělu a je sklíčen fyzicky i psychicky. Zakusit smrt se hodí pro toho, jehož srdce je spáleno ohněm touhy a hněvu. Za smrt považují lidé odložení těla! Život je pro toho, kdo si je vědom Pravdy a ovládá svou mysl skrze Sebepoznání. Žít by měl ten, kdo neprožívá egoistické představy, je od všeho odpoután, je prostý chtění i nechtění a má klidnou mysl, jež dosáhla stavu ne-mysli. Je dobré, aby žil ten, kdo je ustálený ve vnímání Skutečnosti, kdo jedná, jako by si hrál, kdo se osvobodil od touhy něco získat či odmítnout a koho vnější události vnitřně nevzrušují ani nermoutí. Kdo dělá druhým radost jen tím, že mu mohou naslouchat, pro toho je vhodný život, nikoli smrt. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté co Prahláda takto rozjímal, vstoupil do stavu, v němž nejsou mentální proměny, ale kde je nekonečné blaho nerušené pohybem myšlenek. Seděl nehnutě jako socha. Uběhl dlouhý čas. Démoni dělali, co bylo v jejich silách, aby ho probudili, ale nepodařilo se jim to. Po tisíci letech usoudili, že je Prahláda mrtev. V podsvětí nastal zmatek. Hiranjakašipu byl mrtev a jeho syn byl pro svět mrtev též. Nebyl nikdo, kdo by usedl na trůn. Démoni se potulovali po světě, řízeni pouze svými rozmary a choutkami. Začal vládnout chaos a právo silnějšího. Mezitím ochránce vesmíru Višnu ležel na svém hadu v oceánu mléka a rozjímal o stavu vesmíru.* Ve své mysli viděl nebe a zemi a byl spokojený, že je vše v pořádku. Pak ale pohlédl do podsvětí a spatřil Prahládu, hluboce ponořeného do transcendentálního stavu Vědomí. Démoni byli bez krále, přestali se zajímat o bohy v nebi, a ti si tak užívali ničím neomezeného blahobytu. VIŠNU přemýšlel: Od chvíle, kdy Prahláda vstoupil do transcendentálního stavu Vědomí, ztratili démoni všechnu moc. Bez hrozby démonů se bohové v nebi nemají čeho bát a také nemají co nenávidět. A když nepociťují strach ani nenávist, brzy přejdou do nejvyššího stavu Vědomí, který je mimo všechny protiklady, a dosáhnou osvobození. Potom ale pozemšťané zjistí, že nejsou-li bohové, nemají náboženské obřady smysl. A vesmír, který tu měl být až do svého přirozeného zániku, by tak okamžitě zmizel. Nevidím v tom nic dobrého, proto myslím, že démoni by měli žít jako démoni. Pokud démoni budou jednat jako nepřátelé bohů, zbožné a spravedlivé jednání v tomto stvoření převládne a jen tak bude stvořený svět dál existovat a vzkvétat. Vydám se do podsvětí a obnovím tam pořádek. Pokud nebude mít Prahláda zájem v podsvětí vládnout, určím na jeho místo někoho jiného. Toto je Prahládovo poslední vtělení a bude v něm žít až do konce vesmírného cyklu. Takový je řád vesmíru. Půjdu proto do podsvětí a probudím Prahládu. Přesvědčím ho, aby prožíval osvobozený stav Vědomí a zároveň spravoval svoje království. Tak bude možné zachovat toto stvoření až do jeho přirozeného zániku. -----------*Višnu je zobrazován, jak leží na bájném hadu jménem Ánanta. (Pozn. překl.)TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA dále rozjímal: Vzdej se domýšlivosti, zlosti, nečistoty a násilí. Velké duše se nenechají přemoci takovou nízkostí. Minulé utrpení si neustále připomínej, ale zároveň se od všeho oprosti a s optimistickým postojem se ptej: „Kdo jsem? Jak se to vše stalo?“ Co bylo, bylo. Všechna trápení a smutky, které tě sužovaly, jsou pryč. Ve městě zvaném tělo jsi dnes už vladařem. Jako nemůže člověk ovládnout nebe, tak nemůže smutek ovládnout tebe. Jsi mistrem své mysli i svých smyslů a zakoušíš nejvyšší blaho. Ó Bože, jakoby stále spíš a jakoby se svou vlastní silou probouzíš, aby sis uvědomil prožívané zážitky. Ve skutečnosti přijde do kontaktu s objektem zakoušení tato síla, ale v důsledku uvědomění připisuješ tyto zážitky sobě. Kdo cvičením životní síly dosáhl „otvoru Brahmy“, označovaného jako brahmarandhra na vrcholku hlavy, je si vědom každého okamžiku, který se v městě Brahmy udál v minulosti nebo se stane v budoucnosti.*Ó nejvyšší Já, jsi vůně květiny zvané tělo, jsi chladivý nektar Měsíce zvaného tělo, jsi výtažek léčivé byliny zvané tělo, jsi chlad ledové kry zvané tělo. Jako je smetana obsažena v mléce, jsou přátelství a připoutanost zahrnuty v těle. Ó Bože, sídlíš v těle jako oheň ve dřevě. Jsi září všech zářících objektů a vnitřním světlem umožňujícím poznání objektů. Jsi silou slona zvaného mysl. Jsi světlem i žárem ohně Sebepoznání. Ó nejvyšší Já, všechna slova a tvrzení končí u tebe, aby se pak znovu někde objevila. Tak jako se nejrůznější ozdoby vyrábějí ze zlata, tak objekty stvořeného světa pocházejí z tebe. Rozdílnosti jsou jen slovní. Myšlenky „to je já“ a „to je ty“ se objeví, když sám sebe uctíváš nebo pro své potěšení o sobě mluvíš. Podobně jako na sebe jediný plamínek vezme podobu velkého lesního požáru, tak tvé jediné neduální Bytí se projeví jako mnohost všech rozmanitých objektů vesmíru. Jsi šňůrka, na které jsou jako korálky navlečeny všechny světy. Jsi základní Skutečnost, v níž všechny světy přebývají. Světy se projeví skrze tebe a jsou v tobě neustále přítomny, podobně jako je vůně neustále přítomna v jídle a projeví se vařením. Ačkoli se zdá, že tyto světy existují, ihned zmizí, jakmile tu nejsi. Jsi jejich Skutečnost. Jednou, jako kus polena, padne bez Života i toto tělo. Jako zmizí temnota, dostane-li na světlo, tak zmizí štěstí i zármutek, jakmile se přiblíží k tobě. Ale i samotný zážitek štěstí je možný jen díky světlu uvědomění, jež vychází z tebe. PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Radost i bolest, štěstí i neštěstí vděčí za svoji existenci tobě, nejvyšší Já. Jsou zrozeny z tebe, a jakmile přijde pochopení, že nemají nezávislou existenci, ztratí svoji totožnost. Jako se optický klam na chvíli objeví a brzy zase zmizí, tak se nakrátko objeví a zase zmizí zážitek bolesti či radosti. Tyto zážitky vzniknou ve světle uvědomění a zmizí, jakmile je tu pochopení, že jsou od tohoto uvědomění neoddělitelné. Jsou zrozeny v okamžiku, kdy umírají, a umírají v okamžiku, kdy jsou zrozeny. Kdo je ten, kdo celou tu záhadu vnímá a zakouší? --------------------* Dosáhnout „otvoru Brahmy“ znamená otevření korunní čakry. Jako město Brahmy či město absolutního Brahman je označováno tělo jedince. (Pozn. překl.)-------------------Zkráceno - celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Ó nejvyšší Já, ve Slunci svítí tvé světlo čistoty a Měsíc vyzařuje tvůj chladivý nektar. Neprostupnost hor i rychlost větru, pevnost země i prázdnota prostoru pocházejí z tebe. Jaké štěstí, Že jsem tě poznal. Jaké štěstí, že jsem se stal tebou. Jaké štěstí, Bože, že mezi tebou a mnou není rozdíl. Já jsem ty a ty jsi já. Ať už jsi to ty, nejvyšší Já, anebo já, ať už jde o kořen nebo větev, všemu se znovu a znovu klaním. Chvála mému Já, jež je neomezené a bez pocitu ega. Chvála nejvyššímu Já, jež je bez formy. Ó nejvyšší Já, přebýváš ve mně ve stavu klidu a míru jako čiré Vědomí, jako svědek bez formy a bez omezení prostorem a časem. Mysl se dá do pohybu, smysly jsou nabuzeny, energie se začne uvolňovat a uvádí v pohyb životní sílu v podobě dvojice prána a apána. Mysl poháněná tužbami pohání tělo složené z masa, krve, kostí a kůže. Ať už se však tělo rozvíjí nebo chřadne v souvislosti s tužbami, které ho ženou, Já jsem čiré Vědomí, nezávislé na těle ani na ničem jiném. Pocit ega se objeví a časem zase zanikne podobně jako vesmír na konci vesmírného cyklu. Po dlouhé době existence na světě ve stále se opakujícím koloběhu zrození a smrti jsem dosáhl stavu klidu a míru, tak jako k němu na konci své existence dospěje vesmír. Chvála tobě, mé Já, jež jsi vším a vše překračuješ. Chvála všem, kteří o Tom mluví. Nejvyšší Já, Vědomí, jež je svědek všeho, zůstává nedotčeno jakýmkoli zážitkem. Nejvyšší Já je vším, ve všem a všude. Existuje ve všech věcech podobně jako vůně v květině či olej v sezamovém semínku. Ó nejvyšší Já, ničíš, udržuješ, dáváš, směješ se a jednáš, ačkoli jsi prosté pocitu ega. Je to záhada. Otevřu oči jako světlo Já a vznikne vesmír, zavřu oči a vesmír zanikne. Tak jako je v nepatrném banánovém semínku ukryt vysoký banánovník, tak ty, nejvyšší Já, jsi základní částečkou, ve které existuje celý vesmír. Mraky na obloze připomínají někdy koně, jindy slony či jiná zvířata. Podobně se ty, nejvyšší Já, projevíš v kosmickém prostoru jako nekonečná mnohost rozmanitých objektů. Nejvyšší Já, prosté bytí i ne-bytí, existuje jako bytí, jako ne-bytí, i jako rozmanité, zdánlivě od sebe oddělené bytosti. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA dále rozjímal: Došlo k uskutečnění Já, které je za všemi stavy vědomí. Chvála nejvyššímu Já, kterého bylo nakonec šťastně dosaženo. Tobě se klaním, tebe objímám! Vždyť ve třech světech kdo jiný než ty jsi můj přítel a příbuzný? Ty samo ničíš, chráníš, dáváš, velebíš a jednáš. Bylo jsi poznáno a dosaženo. Co teď uděláš a kam půjdeš? Všechny světy jsou prostoupeny tvou Skutečností a ty samo jsi viděno všude a ve všem. Čeho teď budeš dosahovat? Od nepaměti stála mezi námi zeď nevědomosti. Teď, když zeď padla, je vidět, že jsi nebylo daleko. Chvála nejvyššímu Já, které zcela dokončilo vše, co má být dokončeno. Chvála nejvyššímu Bohu, skutečnému aktéru všech činů, věčnému čirému Bytí. Chvála trojici bohů Višnu, Šiva a Brahmá. Odlišnost mezi mnou a Já je pouze ve slovech. Je to jako rozdíl mezi slovem a tím, na co slovo odkazuje. Odlišnost je fiktivní a neskutečná podobně jako rozdíl mezi vlnou a vodou, která vlnu vytváří. To, co se rozprostírá jako nekonečná rozmanitost stvořených objektů jevících se ve světě, jsi ve skutečnosti ty samo, nekonečné Já. Chvála Tomu, co pozoruje a zakouší. Chvála Tomu, co tvoří a rozprostírá se jako všechny věci. Chvála Tomu, co je vnitřní Skutečností všeho. Chvála Tomu, co je všudypřítomné. Nejvyšší Já, v důsledku svého ztotožnění se s vtělením jsi zapomnělo na svoji podstatu, a proto jsi v opakovaných zrozeních podstoupilo nekonečná utrpení a zakoušelo vnější vjemy bez Sebepoznání. Vnější svět je jen hlína, dřevo a kámen a jedinou Skutečností v tom všem není nic jiného než ty, nejvyšší Já. Po dosažení Sebepoznání už člověk po ničem dalším netouží. Ó Bože, nyní jsi byl spatřen a uskutečněn. Déle již nebudeš v omylu a zapomnění. Chvála tobě. Jak je možné nevidět a nezakoušet nejvyšší Já, jež samo je světlem v očích a naplňuje tělo vnitřní Inteligencí? Jak je možné nevidět vnitřní Inteligenci projevující se jako hmat a zakoušející všechny okolní objekty? Jak by mohla být tato Inteligence člověku vzdálená, když projevena jako sluch naslouchá a zvukem nažene i husí kůži? Jak je možné, že člověk nechutná sladkost Inteligence, přestože právě Inteligence zakouší chuťovým smyslem u objektů sladkost či jiné chutě? Jak to, že jedinec neprožívá přímou zkušenost Inteligence zakoušející prostřednictvím čichu? Jak může nejvyšší Já, jež je poznáním a moudrostí a jehož sláva je opěvována v posvátných textech, zapomenout samo sebe? Ó nejvyšší Já, bylo jsi dosaženo. Smyslová potěšení, v nichž jsem si dříve liboval, teď již nezasluhují moji pozornost. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Jaké je to štěstí, že jsem daleko za sebou nechal jedovatého hada touhy po smyslovém potěšení, neboť s tím se utišily všechny iluze a naděje. Dosáhl jsem nejvyšší Pravdy. Díky zpěvu manter, modlitbě, klidu mysli a ukázněnému životu jsem uzřel Boha, jímž je Já. Poznání nejvyššího Bytí je milostí boha Višnu pevně ustáleno v mém srdci. Dosud jsem byl pronásledován iluzemi a omezeními. V lese nevědomosti jsou mraveniště obývaná jedovatými hady smyslových tužeb, bezedné jámy smrti a lesní požáry neustálého hoře. Jako lupiči se tu potulují násilí, chamtivost a ten nejnebezpečnější nepřítel, pocit ega. Díky milosti boha Višnu a svému vlastnímu úsilí jsem se od všeho osvobodil. Má vnitřní Inteligence byla plně probuzena. A ve světle probuzené Inteligence není vnímán pocit ega, podobně jako nevidíme tmu, jakmile na obloze vyjde Slunce. Skřet pocitu ega byl poražen. Spočívám v sobě v klidu a míru. Je-li poznána Skutečnost a zničen pocit ega, kde je pak místo pro iluze, naděje, touhy nebo žal a psychické strádání? Nebe, peklo i představy o osvobození existují pouze do té doby, dokud je tu pocit ega. Obrazy se malují na plátno, nikoli na prázdnou oblohu! Jakmile je inteligence zbavena mraků tvořených pocitem ega a bouří tužeb či chtění, zazáří světlem Sebepoznání jako úplněk za jasné noci. Chvála nejvyššímu Já, osvobozenému z bažiny pocitu ega. Chvála nejvyššímu Já, v němž se upokojily smysly i nenasytná mysl. Chvála nejvyššímu Já, v němž rozkvetl lotos blaženosti. Chvála nejvyššímu Já přebývajícímu v lotosu srdce. Chvála nejvyššímu Já, které má dvě křídla, Vědomí a jeho odraz, projevený svět. Chvála nejvyššímu Já, jež je Sluncem rozptylujícím v srdci temnotu nevědomosti. Chvála nejvyššímu Já, jež je ochráncem nejvyšší Lásky a udržovatelem všech věcí ve vesmíru. Tak jako lze ocelí utnout rozžhavený ocelový drát, tak jsem čirým stavem mysli podmanil samotnou svou mysl. Chtění, nevědomost a hloupost jsem zničil pomocí jejich protikladů. Mé tělo pracuje jen vlastní silou bez přítomnosti ega. Psychické podmíněnosti, omezení a sklony z minulosti byly odstraněny. Je k podivu, jak jsem mohl tak dlouho vydržet v pasti pocitu já, pocitu ega. Moje mysl osvobozená od závislostí a zvyků, od tužeb a chtění, od neukázněnosti a sklonů k honbě za potěšením i od pomýlené víry v existenci ega dosáhla stavu klidu a míru. Skončilo veškeré utrpení a nastal úsvit nejvyšší Blaženosti. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA dále rozjímal: Nejvyšší Já je prázdnotou v prostoru. Je pohybem ve všech pohyblivých věcech. Je světlem ve všem, co září. Je chutí všech tekutin, pevností země, Žárem ohně i chladem Měsíce. Je pravou existencí ve všech světech. Tak jako každé látce přísluší specifické vlastnosti, tak Já existuje v těle jako Pán. Tak jako čas existuje ve všech dobách a existence existuje na všech místech, tak Já existuje se všemi fyzickými a psychickými vlastnostmi ve všech tělech. Nejvyšší Já je věčným Bytím, které ozařuje i bohy. Jsem Já samo. Ve mně nejsou představy ani pojmy. Tak jako prostor není ovlivněn prachovými částicemi, jež jsou v něm rozptýleny, a jako lotos není ovlivněn vodou, z níž vyrůstá, tak také mě nemůže nic ovlivnit. Štěstí a neštěstí se týká těla, jak by jimi mohlo být ovlivněno Já? Tak jako se plamen v lampě neomezuje na vlákno knotu, tak Já, jež překračuje hmotnou existenci, není omezeno hmotou. Jaký vztah může být mezi mnou a tužbami, které pocházejí ze smyslů a z představ o bytí a ne-bytí? Kdo nebo co může spoutat prostor a kým nebo čím lze spoutat mysl? I když je tělo rozsekáno na sto kusů, Já nebude zraněno. I když hliněnou nádobu rozbijeme na prach, prostor uvnitř nádoby nezničíme. I když skřet mysli, což je jen pojem, který ve skutečnosti neexistuje, přestane vytvářet představy a pojmy, co můžeme ztratit? Dříve tu byla mysl složená z představ štěstí a neštěstí, ale nyní všechny tyto představy ustaly. Kde je potom moje mysl? Který hlupák by zakoušel představy jako „někdo něco od sebe odlišného zakouší“, „někdo něco od sebe odlišného chápe“, „někdo něco od sebe odlišného vidí“ či „někdo utrpěl pohromu“? Je to sama přirozenost, jež prožívá a zakouší, je to mysl, jež uchopuje a rozmýšlí, je to tělo, jemuž náleží trpět, a je to pomýlený, špatný člověk, jenž je hlupákem. V tom, kdo došel osvobození, však nic z toho není. Netoužím po potěšení ani se ho nechci zbavit. Co přijde, nechť přijde, co odejde, nechť odejde. Ať se v těle objeví představy různých zážitků, nejsem v nich a ony nejsou ve mně. Dlouho jsem byl v područí hrozného nepřítele zvaného nevědomost, který mě připravil o bohatství poznání. Z milosti boha Višnu a díky vlastnímu úsilí jsem však poznání dosáhl. Magickým zaklínadlem poznání Já byl zažehnán nebezpečný skřet ega. Zbavil jsem se bídy nevědomosti a iluze a přebývám jako Pán všeho. Vše, co stojí za to poznat, bylo poznáno, a vše, co stojí za to vidět, bylo spatřeno. Dosáhl jsem toho, za čím již není co dosahovat. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Óm je jediné nedvojné Vědomí prosté veškeré nevědomosti. Vše, co existuje ve vesmíru, není nic jiného než jedno jediné Já. Tato Inteligence, která vše ozařuje podobně jako Slunce, je i uvnitř těla složeného z masa a krve. Inteligence prožívá veškeré smyslové zážitky a kvůli ní je oheň horký a nektar sladký. Není statická, přestože si na něčem stojí. Nehýbe se, přestože někam směřuje. Je neustále něčím zaměstnána, přestože setrvává v klidu. Není ničím zasažená, přestože aktivně zasahuje. V minulosti, přítomnosti i budoucnosti, kdekoli, tady i tam, zůstává i přes zdánlivé proměny stále stejná. Neomezené Vědomí, jež je prosté strachu a omezení, vytváří a udržuje nekonečnou rozmanitost bytostí, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy. Je neustále činné, a přece v porovnání s ním je kámen činorodější a prostor činností více ovlivněný. Je to Já, Inteligence či Vědomí, které oživuje mysl, jako když vítr čechrá listí, a nutí fungovat smysly, jako když jezdec vede koně. Ačkoli je Vědomí pánem těla, zabývá se nejrůznějšími činnostmi, jako by bylo otrokem. Toto Já je třeba hledat, uctívat ho a rozjímat o něm. Tím, že se k němu člověk uchýlí, překročí projevený svět s jeho iluzí a koloběhem zrození a smrti. Dosáhnout Já není těžké. Lze si jej snadno naklonit jako dobrého přítele, neboť sídlí v lotosu srdce každé bytosti. Je dosažitelné ve vlastním těle a netřeba ho vybízet. Projeví se a odhalí, byť na něj pomyslíme jen na okamžik. Obdařené všemi výjimečnými vlastnostmi je Pánem všeho, však ten, kdo jej uctívá, je zbaven pýchy a namyšlenosti. Tak jako vůně přebývá v květině, tak nejvyšší Já přebývá v každém těle. Všichni k němu ale nedojdou, neboť málokdo se dotazuje na Pravdu ohledně Já. Jestliže je díky dotazování se na Já dosaženo pochopení, je tu okamžitý prožitek nejvyšší blaženosti a člověku se dostane nazření Pravdy, které ho již neopustí. Všechny překážky i všichni nepřátelé odpadnou a tužby přestanou obtěžovat mysl. Je-li uzřeno To, je uzřeno vše. Je-li vyslyšeno To, je vyslyšeno vše. Je-li tu dotyk Toho, je tu spojení se vším. Svět je tu proto, že je tu To. To bdí, i když jedinec spí. To pobídne nevědomého k probuzení, odstraní utrpení a obdaří člověka vším, po čem touží. Ve stvořeném světě se To jeví jako džíva, živá bytost, která zakouší potěšení a nechá se rozptylovat objekty světa. Ve všech tělech To existuje jako Já, které v naprosté vyrovnanosti zakouší samo sebe. V celém vesmíru je to jedna jediná kosmická Skutečnost. TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Vskutku neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Jak v něm jenom mohl bez důvodu a opodstatnění vzniknout omezený, konečný pocit ega? Co dalo vzniknout iluzi, která prohlašuje „to jsi ty“ a „to jsem já“? Co je tělo a co je to, co je bez těla? Kdo žije a kdo je ten, kdo umírá? Mí předkové měli jistě malé pochopení, když se zřekli neomezeného Vědomí a zvolili putování po malé, omezené hroudě. Lze snad srovnávat To, co je Nekonečné, s marnivostí plnou tužeb a žádostí zvanou světská sláva? Vize neomezeného Vědomí je čistá, plná klidu a míru a je to jistě to nejlepší, co je v tomto vesmíru možné. Klaním se svému Já, které sídlí ve všech bytostech, je Vědomím osvobozeným od vytváření pojmů a představ a Inteligencí skrytou ve všech bytostech. Jsem Nezrozený, jsem ten, v němž ustal projevený svět. Dosáhl jsem toho, co je hodno dosažení. Zvítězil jsem a žiji jako vítěz. Nenalézám žádné potěšení ve světské moci ani ve vládnutí, které se vzdává nejvyšší blaženosti kosmického Vědomí. Hanba nevědomým démonům, libujícím si ve špíně světského života. Ach, jak ubohé a hloupé bylo od mého otce spokojit se s touto fyzickou existencí a vyžívat se v ní! Co získal tím, že žil dlouhý život a vládl této hroudě hlíny zvané země? Potěšení i z bezpočtu takových světů nelze srovnat s blažeností Já. Ten, kdo nemá nic jiného než poznání Já, má všechno. Kdo se toho však vzdá a hledá něco jiného, není člověkem poznání. Cožpak lze srovnat smrtelnou fyzickou existenci s blažeností osvícení? Je to jako srovnávat vyprahlou poušť s kvetoucí zahradou. Svět a všechny věci ve třech světech existují ve Vědomí. Proč bytosti nezakoušejí pochopení, že mimo Vědomí nic neexistuje? Všechno, vždy a všude je snadno dosažitelné skrze Vědomí, jež je všudypřítomné a nerozdělené. Světlo Slunce i Měsíce, energie, která oživuje bohy, vnitřní povaha mysli a základních prvků, vlastnosti a zákonitosti existující v přírodě a nekonečná různorodost projevené energie a inteligence jsou projevem a činností jediného kosmického Vědomí, jež je samo o sobě nerozdělené a neměnné. Stejně jako svítí Slunce bez rozdílu na všechny věci, tak kosmické Vědomí okamžitě a spontánně jakožto skutečné Já všeho ve vesmíru ozařuje všechny věci, aniž by rozlišovalo. PRAHLÁDA dále rozjímal: Neomezené Vědomí prostupuje třemi časovými obdobími současně a zakouší zároveň bezpočet světů. Všechno obsahuje, všechno vidí. Protože je neměnné a ničím nedotčené, vytrvá po všechny časy. Toto Vědomí zakouší zároveň hořké i sladké a zůstává v klidu a míru. Protože je samo o sobě prosté všech proměn, pojmů, představ a vjemů, protože je nehmotné a všechny věci zakouší současně, zůstává neměnné, v klidu a míru, i když zdánlivě prožívá rozmanitost různorodých jevů. Pokud se to, co se zdánlivě proměňuje, uchýlí k nejvyššímu Bytí, jež je beze změn, osvobodí se od utrpení. A jestliže je To, co je, nahlédnuto tím, co není, tedy myslí, v níž ustal pohyb myšlenek, pak se To, co je, vzdá své nevědomosti, svého pochybení. Jakmile Vědomí zanechá vnímání tří časových období a osvobodí se od vytváření představ, spočine v naprostém klidu. Jako by to ani nebylo skutečné, neboť To je mimo všechny popisy. Někteří lidé proto tvrdí, že Já neexistuje. Ať už tu Já nebo Brahman je či není, v každém případě právě to je nejvyšším osvobozením, co nepodléhá zániku. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VIŠNU pravil: Ó Prahládo, jsi oceánem dobrých vlastností a klenotem mezi démony. Žádej ode mě cokoli, co pomůže ukončit utrpení ze zrození. PRAHLÁDA řekl: Ó Pane, přebýváš ve všech bytostech a skýtáš nám plody všech našich přání. Dej mi prosím takový dar, který považuješ za neomezený a nekonečný. VIŠNU pravil: Ó Prahládo, ať jsi tedy do doby, než spočineš v neomezeném Brahman, obdařen duchem dotazování a zkoumání. Tak zmizí všechny tvé iluze a ty dosáhneš nejvyššího cíle, nejvyššího požehnání. VASIŠTHA pokračoval: Višnu domluvil a zmizel. Prahláda dokončil svůj obřad, dozpíval oslavné písně a začal přemítat. PRAHLÁDA rozjímal: Pán Višnu mluvil o tom, že je třeba se neustále věnovat dotazování. Budu se tedy dotazovat na své Já. Budu pátrat, kdo jsem já, který mluví, chodí, stojí a užívá si na pódiu zvaném svět. Tím začnu. Jistě nejsem vnější svět, který je netečný a obsahuje hory, stromy a keře. Nejsem ani tělo, jež bylo zrozeno v důsledku pohybu životního dechu a zdá se žít velmi krátkou dobu. Nejsem slovo ani jméno, žádný zvuk, který je jen dočasným pohybem vzduchu, bez tvaru a skutečné existence, vnímaný netečnou hmotou zvanou ucho. Nejsem hmatový smysl, který je též chvilkový a schopný pracovat jen díky neomezenému Vědomí. Nejsem chuťový smysl, jenž je založen na neklidném jazyku, neustále měnícím polohu a tvar a zcela oddaném svým objektům. Nejsem zrakový smysl vnímající tvar, jenž je záležitostí okamžiku, ničím jiným než překrouceným pochopením pozorovatele. A nejsem ani čichový smysl, neboť čichový vjem je jen neurčitý a fiktivní výtvor čichového orgánu, nosu. Jsem bez všech těchto neskutečných kvalit, nejsem žádný z pěti vnějších smyslů ani jejich příslušných funkcí. Jsem čiré Vědomí, jsem klid za myšlenkami. PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Jsem všeprostupující Skutečnost, jež je bez vjemů, bez vytváření pojmů a představ. Jsem čiré Vědomí. Všechny věci, od nepatrné nádoby až po obrovské Slunce, jsou vnímány jen díky tomuto Vědomí. Vzpomínám si na to, že jsem Já, jež je všudypřítomné, bez vytváření pojmů a představ. Všechny smysly a smyslové zážitky by nebyly možné bez Já, jež je vnitřním Světlem. A díky tomuto vnitřnímu Světlu získávají objekty svoji zdánlivou podstatu. Světlo Vědomí je prosté všech změn a díky němu je Slunce horké, Měsíc chladný, hory pevné a voda tekutá. Samo bez příčiny je příčinou všech následků, jež se jeví jako stvořený svět, a díky němu se objevují vlastnosti rozmanitých objektů. Je bez formy a je příčinou všech následků, proto v něm vzniká vesmír s celou svojí rozmanitostí. Samo bez příčiny je příčinou projevení trojice Brahmá Stvořitel, Višnu Udržovatel a Šiva Ničitel. Chvála tomuto Já, jež je svým vlastním světlem, bez duality poznávajícího a poznaného, subjektu a objektu. Všechny věci vesmíru v něm vznikají a existují. Na co vnitřní Já pomyslí, to se stane jako zdánlivá vnější skutečnost. Věci, na něž je tímto Vědomím pomyšleno, začnou existovat, a je-li tu myšlenka ne-existence, pak existovat přestanou. V neomezeném prostoru Vědomí se tak projeví bezpočet objektů, které zdánlivě vzniknou, rozvinou se a zase zaniknou, podobně jako vzniká a zase zaniká stín ve světle Slunce. Vnitřní Světlo Vědomí neboli Já nelze vidět a nelze poznat. Dosáhnout Já se podaří jen těm, kteří očistili své srdce. Světci a mudrci jej nahlížejí v čirém kosmickém prostoru Vědomí. Jako neomezené a sebe-ozařující Vědomí existuje Já v nerozděleném stavu ve třech světech, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy. Je Jedno jediné, bez začátku a bez konce, existuje jako vše, jako vnitřní zkušenost všech bytostí pohybu schopných i neschopných. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Prahláda se zcela ztotožnil s představou, že je Višnu, a přemýšlel, jak by boha uctil. PRAHLÁDA rozmýšlel: Zde stojí druhý Višnu, který se též vozí na Garudovi, je obdařen božskými vlastnostmi a silami a má všechny atributy boha Višnu. Nyní ho uctím, jak káže tradice, avšak provedu to v mysli. Prahláda boha ve své mysli uctil se všemi náležitostmi určenými tradicí a svatými texty a poté provedl uctívání i za pomoci vnějších obřadů. Po skončení všech rituálů bylo jeho srdce naplněno radostí. Od té doby uctíval Prahláda boha každý den. Když to ostatní démoni viděli, následovali jeho příkladu a stali se z nich věrní oddaní boha Višnu. Zpráva o tom, že se z démonů, bývalých nepřátel boha Višnu, náhle stali jeho stoupenci, se bleskurychle dostala až do nebe. Bohové v nebi byli zmateni. Jak se z démonů mohli stát vyznavači boha Višnu? Rychle boha vyhledali, aby se ho na to zeptali. BOHOVÉ se ptali: Pane, co je to za záhadu? Démoni jsou tví odvěcí nepřátelé a to, že se proměnili v tvé následovníky, vypadá jako léčka. Kam se poděla jejich dábelská povaha? A jak se u nich mohla vůči tobě objevit oddanost, která přichází až v posledním vtělení džívy? Dobré a božské vlastnosti prostě k démonům nepatří. Kvality jedince přece vždy bývají v souladu s jeho základní povahou. Těžko pochopit, že by se démoni stali přes noc tvými následovníky. Chápali bychom, kdyby se postupně vyvíjeli do vyšších stavů bytí, pěstovali dobré vlastnosti a pak tě začali uctívat. Ale těžko lze věřit, že někdo se špatnou povahou se náhle stane tvým oddaným stoupencem. VIŠNU odpověděl: Ó bohové, nepodléhejte pochybám a beznaději. Prahláda se opravdu stal mým stoupencem. Toto je jeho poslední vtělení a skutečně si zaslouží být osvobozen. Semínko jeho nevědomosti bylo spáleno a Prahláda se již znovu nezrodí. Je smutné, když se dobrý člověk stane zlým. A je dobré, když někdo se špatnou povahou začne být dobrý. Proměna Prahlády je pro vaše dobro. Také lze říci, že sice není přiměřené tvrdit, že někdo omezený a podmíněný se může stát nepodmíněným, ale když řekneme, že nepodmíněné Bytí bez vlastností se jeví jako podmíněné, je tomu tak. VASIŠTHA pokračoval: Višnu svými slovy bohy uklidnil a zmizel. Bohové se vrátili do svých příbytků a o Prahládovi začali smýšlet přátelsky. Každý den Prahláda uctíval boha Višnu v myšlenkách, slovech i činech. Bezprostředním důsledkem toho bylo, že v něm zesílily ušlechtilé vlastnosti, moudrost a nezaujatost. Nevyhledával potěšení a jeho mysl na potěšení nemyslela. Tím, že přestal po potěšení toužit, byla jeho mysl volná. Bůh Višnu se sám vydal za Prahládou, aby zjistil, v jakém stavu se nachází. Putoval podsvětím až na místo, kde Prahláda prováděl obřady uctívání. Když Prahláda viděl, že sám Višnu navštívil palác, zaradoval se a obřad uctívání ještě zopakoval. PRAHLÁDA se modlil: Nacházím útočiště u Pána Višnu, v němž se radují všechny tři světy. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšším Světlem ničícím temnotu každé nevědomosti i útočištěm bezmocných a ubohých. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšší jistotou, Nezrozeným, u něhož stojí za to hledat útočiště. ***Text zkrácen. Plný text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, nyní ti povím příběh, který popisuje takovou cestu k osvícení, která je uchráněna překážek. V podsvětí žil mocný démon, král Hiranjakašipu, který vzal bohu Indrovi vládu nad třemi světy. Měl mnoho synů a jeden z nich, Prahláda, mezi nimi zářil jako démant mezi drahokamy. Hiranjakašipu, vládnoucí nad třemi světy, disponující mocnou armádou a požehnaný krásnými potomky, se stal pyšným a arogantním. Násilí a krutovláda, jichž se dopouštěl, vyděsily bohy do té míry, že se začali modlit a prosit o pomoc Stvořitele Brahmu. Jako odpověď na jejich modlitby se zjevil Pán Hari ve formě Narasimhy, obra s lví hlavou. Jeho tělo bylo obrovské a silné, s ostrými zuby a drápy. Uši mu plály jako hořící kusy dřeva, břicho bylo velké jako hora a jeho ruce by byly schopny zatřást celým světem. Svým dechem porážel hory, chlupy tvořící jeho srst připomínaly ohnivé jazyky a nohy i ruce byly jako smrtelné zbraně. Narasimha zabil krále Hiranjakašipu a démoni prchali jeden za druhým před jeho plamenným pohledem. Z komnat paláce zbyl jen popel. Prahláda, jehož život zůstal ušetřen, vykonal pohřební obřad za všechny padlé příbuzné a vyjádřil soustrast těm, kteří přežili. Prahláda i ostatní byli ničivou katastrofou ochromeni a nějakou dobu nebyli schopni nic dělat. PRAHLÁDA přemítal: Kdo nám teď může pomoci? Pán Hari zničil samo semínko rodu démonů. Běda, snadno dosáhl náš nepřítel vojenského vítězství. Bozi, dříve s úctou se sklánějící k nohám mého otce, teď obsadili jeho říši. Moji vlastní příbuzní jsou zbaveni síly, jsou bez činnosti, bez radosti, ubozí a zbědovaní. Jak záhadné jsou cesty osudu. Démoni, kdysi tak mocní, jsou nyní slabí a bojácní jako bývali dříve bozi. Octne-li se bázlivá zvěř v cizí vesnici, vystraší ji i jen zvuk padajícího listí. A podobně propadaly panice démonky, když viděly odvahu a chrabrost nepřítele. Bozi si vzali zpátky strom plnící všechna přání. Tak jako si dříve démoni užívali pohled na tváře bohyní, nyní si užívají bozi pohled na tváře démonek. Polobohyně a jiné bytosti, obývající ještě před krátkou dobou komnaty démonů, uprchly z paláce do lesů pod horou Méru a tam nyní žijí jako lesní ptactvo. Moje matky, královny padlého Hiranjakašipu, jsou ztělesněním smutku. Kdo dříve obdivoval mého otce, slouží nyní bohu Indrovi. Z vůle Pána Hariho jsme byli vystaveni nepopsatelnému neštěstí a i pouhá myšlenka na to nás oslabuje a činí z nás ubožáky. PRAHLÁDA pokračoval v přemítání: Tak jako sněhy na vrcholcích Himálaje nikdy nepodlehnou spalujícímu žáru Slunce, tak bohové žijící ve stínu svého ochránce, boha Višnu, nepodlehnou žádnému útlaku. Jako malá opička dráždí z větve stromu psa, který za ní ze země nemůže, tak bohové, užívající si bezpečné ochrany boha Višnu, zase dráždí démony. Višnu ochraňuje a udržuje celý vesmír. I když Višnu coby Narasimha nepoužívá žádnou zbraň, nikdo se mu nemůže postavit na odpor. Všem bytostem světa je útočištěm, proto není jiné cesty než se všemi prostředky snažit k němu uchýlit. Není nikoho, kdo by byl nad ním, a on sám je příčinou stvoření, udržování i zániku vesmíru. Od této chvíle se tomuto bohu odevzdám a budu žít naplněn jeho přítomností. Jemu je zasvěcen posvátný text neboli mantra Óm namó Nárájanája a ten může přívržence boha Višnu obdařit jakýmkoli požehnáním. Kéž neustále zní v mém srdci. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Všichni démoni, královi přívrženci a poddaní, přispěchali do paláce a shromáždili se kolem krále sedícího v hluboké meditaci. Nechápali, co se děje, proto pomysleli na svého učitele Šukru. Ten se před nimi okamžitě objevil a uviděl krále přebývajícího v nejvyšším stavu Vědomí. S radostným úsměvem se Šukra obrátil k démonům. ŠUKRA pravil: Ó démoni, je skvělé, že král Bali dosáhl díky vlastnímu usilovnému dotazování dokonalosti. Nechte ho ustálit se ve vlastním Já. Činnost mysli, která vede ke vnímání světa, u něho ustala, proto na něj nemluvte. Jakmile je temná noc nevědomosti u konce, vyjde Slunce Sebepoznání, poznání Já. Král Bali se teď v tomto stavu nachází. Za nějaký čas se v jeho vědomí objeví semínko projeveného světa a on tento stav sám zase opustí. Pokračujte ve své práci a za tisíc let si Bali znovu začne být vědom světa. Démoni se tedy vrátili ke svým povinnostem a péči o svou říši. Poté co král Bali strávil v meditaci tisíc nebeských let, probudila ho nebeská hudba. Celé město bylo ozářeno nadpozemským světlem, které král vyzařoval. BALI rozmýšlel: Nádherný je stav, v němž jsem nyní tak krátce pobyl! Zůstanu v tomto stavu i nadále, neboť co je mi do záležitostí vnějšího světa. V mém srdci nyní vládne nejvyšší klid a blaženost. Mezitím démoni přispěchali ke králi. Bali na ně pohlédl a pokračoval v přemítání. BALI rozmýšlel: Jsem Vědomí a není ve mně žádné poskvrnění. Co mám získat a čeho se mám vzdát? Je to zvláštní. Toužím po osvobození. Kdo mě však spoutal a omezil, kdy a jak? Proč tedy po osvobození vůbec toužím? Neexistuje omezení a neexistuje osvobození. Co získám meditací a co tím, když meditovat nebudu? Jsem oproštěn od představ meditace i ne-meditace, nechť se děje, co se má dít. Pro mě neexistuje zisk ani ztráta. Netoužím být v meditaci a netoužím v meditaci nebýt, netoužím po radosti a netoužím být bez radosti. Netoužím po nejvyšším Bytí ani po světě. Nejsem živý ani mrtvý, nejsem skutečný ani neskutečný. Chvála mému Já, neomezenému Bytí! Ať je mým královstvím tento svět a já budu To, co jsem. Co je mi do meditace, co je mi do království? Nechť je to, co má být. Nepatřím ničemu a nic nepatří mně. Není tu nic, co by mělo být vykonáno tím, čemu říkáme já. Proč bych tedy neměl dělat to, co je přirozené? S těmito myšlenkami obrátil král Bali svůj zářivý zrak na přítomné démony, podobně jako Slunce sešle své paprsky na květ lotosu. VASIŠTHA pokračoval: Král Bali pak vládl svému království a vše dělal spontánně, aniž by něco předem plánoval. Uctíval kněze, bohy a světce. Jednal uctivě se svými příbuznými. Bohatě odměňoval sloužící, rozdával milodary a s ženami jednal s láskou. Po určitém čase se v jeho srdci objevilo přání vykonat posvátný obřad. Zajistil vše potřebné a celý rituál odpovídajícím způsobem zahájil. Toho využil Višnu, který mu chtěl vládu nad třemi světy sebrat a dát ji bohu Indrovi. Višnu se proměnil v trpaslíka a lstivě přesvědčil krále, aby vládu nad světem věnoval darem bohu Višnu. Ó Rámo, tento Bali je příští Indra. Višnu ho vykázal do podsvětí, kde Bali jako osvobozený, osvícený mudrc přebývá a čeká, až přijde jeho čas a stane se vládcem nebe. Je mu zcela lhostejný vzestup či pád, úspěch či nepřízeň osudu. Jeho vědomí nezakouší nadšení ani sklíčenost. Dlouhou dobu panoval nad třemi světy, avšak nyní je jeho srdce klidné. Jednou bude třem světům znovu vládnout, tentokrát už jako bůh Indra. Vyhlídka na budoucí vládu nepřináší Balimu nadšení a uvržení do podsvětí mu nezpůsobuje smutek. Přijímá vše, co k němu samo přichází, a uvnitř sebe zůstává v klidu a míru. Vyprávěl jsem ti příběh o tomto králi, Rámo, abys stejně jako on získal poznání a zakoušel nejvyšší blaženost. Zanechej zbytečné a marné touhy po potěšení smyslů. Přitažlivá, lákavá věc si nezaslouží tvůj obdiv o nic víc než skalní útvar, který ti zdálky připomíná nějakou postavu. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

BALI uvažoval: To, co mi Šukra sdělil, je správné. Jediné, co existuje, je Vědomí a nic jiného není. Jestliže má neomezené Vědomí představu Slunce, pak se Slunce oddělí od temnoty. Je to Vědomí, které odliší světlo od tmy. Je to Vědomí, které rozpozná zemi jako zemi, vzdálenosti v prostoru jako vzdálenosti a celý svět jako svět. Kdyby Vědomí nerozpoznalo horu, existovalo by něco jako hora? Vědomí je všechno včetně smyslů, těla, tužeb vyvstávajících v mysli, čehokoli vně i uvnitř, prostoru i měnících se jevů. Ne díky tělu, ale díky tomuto Vědomí mohu přicházet do kontaktu s věcmi a mohu věci zakoušet. Bez ohledu na své tělo jsem Vědomí, jsem Já celého vesmíru. Poněvadž Vědomí existuje jako Jedno bez čehokoli druhého, kdo je potom přítel a kdo nepřítel? Když tělu jménem Bali bude setnuta hlava, ztratí snad hlavu Vědomí? I nenávist a další vlastnosti jsou jen proměny Vědomí. Nenávist ani náklonnost, mysl ani její proměny ve skutečnosti neexistují, neboť je-li Vědomí neomezené a čiré, kde by se v něm vzalo takové poskvrnění a pokroucení? Vědomí je jen slovo, není to jeho pojmenování, neboť To je bez jména. Jsem věčný subjekt Já, osvobozený od všech objektů a závislostí. Chvála všudypřítomnému Vědomí, jež je oproštěno od svůdných představ, a proto je navždy svobodné. Chvála svému Já, Vědomí, které je oproštěno od rozdělování na pozorující subjekt a pozorovaný objekt, které jedná přiměřeně a nezaujatě a je světlem odrážejícím se v celém projevení. Jsem Vědomí, v němž ustala honba za zážitky. Jsem neomezený jako prostor. Nejsem ovlivněn štěstím, neštěstím ani chtěním, ať si se mnou dělají, co chtějí, nejsem od nich oddělen. Pohyb energie v tom, co je Jediné, neznamená ztrátu ani zisk. Jestliže existuje pouze Vědomí, pak myšlenky a rozvíjení myšlenek nezpůsobí jeho vzrůst ani pokles. Budu pokračovat v činnosti, dokud v Já nedosáhnu naprostého klidu a míru. VASIŠTHA pokračoval: Bali přemýšlel a přitom vyslovil posvátnou slabiku Óm. V tichosti rozjímal o jejím skrytém významu. Oproštěn od všech pochybností, od vnímání objektů a rozdělení na toho, kdo rozjímá, to, o čem rozjímá, a samotné rozjímání, zůstal Bali bez záměrů a představ. Podobně jako ustane pohyb plamene svíčky tam, kde neproudí vzduch, ustálil se král Bali pevně v nejvyšším stavu, kdy je mysl zcela oproštěna od pohybu myšlenek a představ. Takto král Bali určitou dobu setrval. TEXT ve formátu PDF zde.

BALI si řekl: Všechno, co mi otec tenkrát pověděl, si naštěstí dobře pamatuji. Honba za potěšením u mě vymizela. Nyní dosáhnu stavu klidu, sladkého jako nektar. Jsem už znaven z neustálého hromadění majetku, naplňování tužeb a sexuálních radovánek. Jak příjemný je stav klidu a míru! V naprostém vnitřním klidu všechny radosti i bolesti pozbydou své důležitosti. Život je kolotoč neustále se opakujících zkušeností, nic nového tu není. Vzdám se toho všeho a s myslí odpoutanou od honby za potěšením setrvám spokojený a ustálený v Já. Vesmír je jen výtvor mysli. Co mohu ztratit, když se ho vzdám? Dost bylo i pokání. Nejdůležitější pro uzdravení je bezodkladná léčba nemoci. Položím svému guru otázky: „Kdo jsem?“ a „Co je toto všechno?“ VASIŠTHA pokračoval: Jakmile se tak rozhodl, už před ním stál jeho guru Šukra, učitel démonů. Šukra byl ustálen v neomezeném Vědomí, a byl tudíž všudypřítomný. Poznal, že ho žák potřebuje, a v okamžiku se před králem zhmotnil. V přítomnosti guru vycházela z krále zvláštní záře. Bali přivítal učitele s náležitou úctou, oddaně mu padl k nohám a vznesl své dotazy. BALI řekl: Ó Pane, odlesk tvé božské záře mě přiměl k tomu, abych ti předložil svůj problém. Netoužím po potěšení a přeji si poznat Pravdu. Kdo jsem? Kdo jsi ty? Co je tento svět? Prosím, řekni mi to. ŠUKRA odpověděl: Jsem na cestě do jiné říše, ale pár slovy ti sdělím podstatu poznání. Existuje pouze Vědomí, Vědomí, je vše, co je, a všechno je Vědomím prostoupeno. Já, ty i svět, to vše je jenom Vědomí. Jsi-li pokorný a opravdový, pak to, co jsem řekl, ti řekne vše. Pokud ne, pak jakýkoli pokus o další vysvětlení bude jako házet obětinu do hromady popela. Vytváření pojmů a představ znamená omezení a vzdát se takových představ je osvobozením. Pravou Skutečností je Vědomí bez vytváření pojmů a představ. Taková je podstata všech učení. Když se ustálíš v tomto poznání, i ty dosáhneš neomezeného Vědomí. Nyní tě opustím, neboť jdu vykonávat boží dílo. Dokud trvá tělo, nemůže jedinec přestat dělat, co je třeba. TEXT ve formátu PDF zde.

BALI se zeptal: Jakým způsobem je možné ministra porazit? VIRÓČANA odpověděl: Přestože je ministr téměř neporazitelný, povím ti, jak ho přemoci. Je třeba jít na něho chytře, pak bude v okamžiku přemožen. Bez rozumného zacházení však může jako jedovatý had každého porazit. Kdo k němu přistoupí chytře, bude si s ním hrát jako s dítětem a během hry si ho podrobí. Pak spatří krále a ustálí se v nejvyšším stavu. Jakmile je spatřen král, je ministr zcela pod kontrolou, a jakmile je ministr pod kontrolou, je zcela jasně spatřen král. Dokud není král spatřen, není ministr doopravdy poražen, a dokud není ministr poražen, nemůže být spatřen král. Není-li viděn král, způsobuje ministr chaos a šíří utrpení. Pak nemůže být ministr poražen a král zůstane neviděn. Proto chytrý čin znamená dvojí, spatřit krále a porazit ministra. Intenzivním úsilím a vytrvalým cvičením můžeš získat obojí. Vstoupíš pak do této říše a nebudeš již zakoušet trápení. Tato říše je obývaná světci natrvalo ustálenými v klidu a míru. A nyní ti, můj synu, vše objasním. Říše, o níž jsem mluvil, je stav osvobození, který znamená konec veškerého utrpení. Králem je Já, jež překračuje ostatní říše, ostatní stavy vědomí. Ministrem je mysl, a podobně jako se z hlíny tvaruje hrnec, vytváří mysl tento svět. Je-li mysl pod kontrolou, pak je pod kontrolou vše. Pamatuj, že mysl je téměř neporazitelná. Podmanit si ji lze jen chytrým zacházením. BALI se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jakým způsobem mohu mysl porazit? VIRÓČANA odvětil: Nejlepším prostředkem k podmanění mysli je naprostá oproštěnost od tužeb, nadějí a očekávání, v každém okamžiku a vůči všemu. Tímto způsobem lze mocného slona mysli skutečně porazit. Je to jednoduché a zároveň nepředstavitelně těžké, můj synu. Obtížné je to pro toho, kdo takovou praxi nebere s dostatečnou vážností, ale jednoduché pro toho, kdo je ve svém úsilí opravdový a upřímný. Kdo chce sklízet, musí zasít. Mysl si nelze podmanit bez vytrvalého úsilí. Proto začni cvičit odříkání. Dokud se člověk neodvrátí od smyslového potěšení, bude ve světě utrpení bloudit neustále. Ani silný člověk ke svému cíli nemůže dojít, nebude-li k němu směřovat. Stavu naprosté odpoutanosti nelze dosáhnout bez vytrvalého úsilí. VIRÓČANA pokračoval: Odpoutanosti lze dosáhnout pouze správným úsilím, jiná cesta není. Lidé mluví o božím požehnání nebo osudu, avšak v projeveném světě si uvědomujeme tělo, nikoli boha. Lidé mluví o bohu, chtějí-li naznačit něco nevyhnutelného, co je mimo jejich kontrolu nebo přirozený řád. A to, co vede k rovnováze a ukončení radostí i bolestí, je též označováno jako boží požehnání. Boží požehnání, přirozený řád či správné úsilí, to vše se týká téže Skutečnosti. Rozdělení je tu kvůli mylnému vnímání čili iluzi. Cokoli si mysl představí, to skrze správné úsilí dojde svého naplnění, a pokud mysl toto naplnění chápe, je tu zážitek radosti. Mysl je konající a cokoli si představí, to přirozený řád neboli nijati vytvoří a projeví. Mysl je zároveň schopná přirozenému řádu odporovat, proto lze také říci, že je jeho hybatelem. Tak jako se vítr pohybuje prostorem, tak jedinec neboli džíva funguje ve světě. Dělá to, co má být v rámci přirozeného řádu vykonáno, ačkoli se tento čin může jevit jako sobecký. Džíva nucený přirozeností se zdá být v pohybu nebo v klidu, ale obojí to jsou pouhé projevy, mylné výklady, podobně jako pohyb stromu na vrcholku hory může vzbudit dojem, že se houpe hora. Dokud je tu mysl, není tu Bůh ani přirozený řád. A když mysl zmizí, nechť je tu to, co je. BALI se zeptal: Pane, řekni mi prosím, jak může v mém srdci dojít k zániku touhy po potěšení. VIRÓČANA řekl: Můj synu, poznání Já je jako rostlina, jejímž plodem je zánik touhy po potěšení. Až když je poznáno Já, může v nitru pevně zakořenit nejvyšší forma klidu. Proto by měl člověk skrze dotazování a pátrání nahlédnout Já a zároveň se vzdát honby za potěšením. ***Text zkrácen. Plný text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VIRÓČANA odpověděl: Můj synu, existuje ohromná říše, dostatečně velká na to, aby obsáhla tři světy. Nejsou tam jezera, oceány, hory, lesy ani řeky, není tam půda, obloha, vítr ani Měsíc, nejsou tam bozi, polobozi ani démoni, není tam rostlinstvo ani nebe, není tam vysoko ani nízko, nejsou tam žádná slova, nejsem tam já ani bůh Višnu. Jediné, co tam je, je nejvyšší Světlo. Je všemohoucí, všudypřítomné a je vším. Spočívá v klidu, jakoby nečinné. Na popud nejvyššího Světla coby krále dělá všechno jeho ministr. Co není, to vyvolá, a co je, to mění. Ministr není schopen něco zakoušet, ani nic neví. Ačkoli je nevědomý a neschopný vnímání, udělá pro svého pána cokoli. Král zůstává sám, ustálený v klidu a míru. BALI se zeptal: Otče, co je tou říší, osvobozenou od nemocí těla a duše? Kdo je onen ministr a kdo onen král? Je to zvláštní, neobvyklý příběh. Prosím, vysvětli mi to vše do podrobností. VIRÓČANA odvětil: Ministra nemohou ohrozit bozi, polobozi, ani síla mnohonásobně větší, než mají všichni dohromady. Ministr není král bohů Indra, bůh smrti Jama ani bůh bohatství Kubéra. Není to bůh ani démon, nad kterým by šlo snadno zvítězit. Třebaže se říká, že bůh Višnu pobil démony, ve skutečnosti je zahubil tento ministr. I bozi jako Višnu byli ministrem přemoženi a donuceni se v tomto světě zrodit. Moc a síla boha lásky pochází od tohoto ministra. Zlost bere svoji sílu též od něj. A v důsledku jeho přání je zde neustálý střet mezi dobrem a zlem. Ministra může porazit jen jeho král, nikdo jiný. Když se během času v králově nitru zrodí takové přání, je ministr snadno poražen. Ministr je ve třech světech nejmocnější a tři světy nejsou nic jiného než jeho výtvor. Jsi-li schopen ministra přemoci, jsi skutečný hrdina. Tak jako vykvete lotos při východu Slunce, tak dojde k projevení tří světů, jakmile se objeví ministr. Když ministr odpočívá, tři světy pozastaví svoji činnost. Pokud ho s myslí jednobodově zaměřenou a osvobozenou od iluze a nevědomosti jsi schopen porazit, pak jsi skutečný hrdina. Podmaníš-li si ministra, pak sis podmanil všechny světy i se vším, co je v nich. Nezvítězíš-li nad ministrem, nezvítězil jsi nad ničím, třebaže si můžeš myslet, že jsi ve světě to či ono ovládl. Můj synu, k získání dokonalosti a věčného blaha použij všechny prostředky. Ať jsou překážky a těžkosti jakkoli velké, všechnu svoji sílu použij k dosažení vítězství nad ministrem. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, dosáhni proměny mysli tak jako král Bali. Budu ti o něm vyprávět. Naslouchej tomu, co ti pomůže získat poznání věčné Pravdy. V části světa zvaného džagat je něco, čemu se říká pátála neboli podsvětí. Jsou tu krásné démonky, vícehlaví plazi, démoni s obrovskými těly i ohromní sloni. Jsou tu jeskyně a hluboké štoly plné vzácných kamenů, místa posvěcená prachem posvátných nohou světce Kapily i místa posvěcená bohem jménem Hátakéšvara, který je uctíván nebešťankami. Této oblasti vládl král démonů Bali, syn démona jménem Viróčana. Učitelem a ochráncem tohoto krále byl sám Pán vesmíru, Šrí Hari, proto byl Bali v úctě i samotného boha nebes, Indry. Bali dokázal vyzařovat teplo, které vysušilo všechny oceány. Jeho oči měly takovou sílu, že pouhým pohledem dokázal přenést i horu. Dlouhý čas kraloval Bali v podsvětí, až ho jednou zcela ovládl pocit odtažitosti a začal si klást otázky. BALI se sám sebe tázal: Jak dlouho budu vládnout podsvětí a jak dlouho budu putovat po třech světech? Co získám vládou nad tímto královstvím? Jestliže všechno ve třech světech podléhá zániku, jak může někdo doufat ve štěstí? Stále dokola si užíváme týchž odporných radovánek a tatáž činnost se opakuje den za dnem. Jak to, že se tím necítí zahanben ani moudrý člověk? Stále znovu a znovu stejný den a stejná noc. Světský život se točí stále dokola jako ve víru. A pokud to člověk opakuje každý den, jak může dosáhnout stavu, v němž takové opakování ustane? Jak dlouho se máme točit ve víru a jaký to vše má smysl? Nato si Bali vzpomněl na rozhovor se svým otcem Viróčanou. BALI se zeptal: Otče, jaký je cíl projeveného světa a tohoto stále se opakujícího bytí? Kdy tomu bude konec? Kdy bude konec iluzím mysli? Co má jedinec získat, aby dosáhl konečné spokojenosti? Co má poznat, aby už nic nehledal? Vím, že je nemožné získat to prostřednictvím zážitků světského potěšení či konání, neboť zážitky iluzi jen posilují! Prosím, prozraď mi, jakým způsobem mohu navždy spočinout v nejvyšším klidu a míru. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté co byl Pávana Punjou poučen, došlo u něj k probuzení a oba bratři pak žili jako osvícené bytosti nadané moudrostí a přímým pochopením. Putovali lesem, jednali podle svých přání a jejich činnost byla čistá, bez kazů a nedostatků. Za příslušný čas opustili svá těla, a jako zhasnou lampy, když jim dojde olej, dosáhli oba konečného osvobození. Kořenem všeho utrpení jsou touhy a chtění, Rámo. Jedinou rozumnou cestou je zříci se veškerého chtění a neoddávat se mu. Podobně jako se oheň rozhoří větším žárem, když přidáme palivo, tak se myšlenky množí přemýšlením. Myšlení ustane jedině vyloučením myšlenek. Proto naskoč do kočáru ne-mysli a na svět ponořený v utrpení pohlížej se soucitem a nezaujatostí. Povstaň, Rámo. Takový je pravý stav Brahmy, je čirý, osvobozený od tužeb a neduhů. Získáním tohoto stavu je i někdejší hlupák zbaven iluze. Kdo po této zemi putuje společně se svým přítelem Moudrostí a svojí družkou Uvědomělostí, neupadne do iluze. Ve třech světech neexistuje nic cenného, co by si člověk mohl přát a co by mysl prostá chtění a tužeb nemohla mít. Kdo je vyléčen z horečky tužeb, toho nezasáhnou vzestupy a pády, neodmyslitelně spjaté s každou vtělenou bytostí. Mysl získá naplnění jen naprostou nezaujatostí a ne tím, že bude naplňovat své touhy a naděje. Pro ty, kteří jsou oproštěni od lpění a toužení, jsou tři světy svou rozlohou velké jako stopa telete a trvání jednoho kosmického cyklu je jako okamžik. Chlad ledu na vrcholcích Himálaje nelze srovnat s chladnou myslí mudrce oproštěného od tužeb. Světlo Měsíce při úplňku není tak jasné, oceán tak plný a tvář bohyně hojnosti tak prozářená, jako je jasná, plná a prozářená mysl oproštěná od chtění. Až když jsou odříznuty všechny touhy a naděje, které tvoří větve stromu mysli, vrátí se mysl ke své podstatě. Odmítneš-li poskytnout nadějím a tužbám ve své mysli útočiště, pak pro tebe přestane existovat strach. Jakmile se mysl osvobodí od proudu myšlenek vyvolaných nadějemi a tužbami, stane se ne-myslí. A to je osvobození. Myšlení založené na tužbách a nadějích se nazývá vritti neboli proud myšlenek. Pokud člověk zanechá toužení, vritti zmizí. Odstraní-li se příčina, zmizí s ní i důsledek. Chceš-li obnovit klid mysli, zbav se příčiny neklidu, zbav se nadějí a tužeb. TEXT ve formátu PDF zde.

PUNJA pokračoval: Tak jako vítr odvane prach, tak s příchodem poznání odvanou falešné představy o otci, matce, přátelích a příbuzných. Slovo příbuzný je jen slovo, bez skutečné podstaty. Je-li někdo považován za přítele, pak jím je, a pokud je považován za někoho jiného, je někým jiným. Jestliže na vše pohlížíme jako na jediné všudypřítomné Bytí, kde je pak rozdíl mezi přítelem a někým jiným? Bratře, zapátrej v sobě. Toto tělo je netečné, nevnímající, složené z masa, krve a kostí. Kde bys v něm našel „já“? Budeš-li se takto dotazovat na Pravdu, pochopiš, že neexistuje nic takového jako „ty“ nebo „já“. To, co se nazývá Punja či Pávana, jsou jen falešné představy. Pokud stále žiješ v představách „já a moje“, pak považ, že v průběhu různých zrození jsi měl bezpočet příbuzných. Proč netruchlíš nad jejich smrtí? Měl jsi mnoho labutích příbuzných, když jsi byl labuť, mnoho příbuzných mezi stromy, když jsi byl strom, mnoho lvích či rybích příbuzných jakožto lev nebo ryba. Proč nepláčeš pro ně? Byl jsi princ i osel, byl jsi fíkovník i banánovník. Byl jsi bráhmana, moucha, komár i mravenec. Byl jsi škorpion i včela a nyní jsi můj bratr. Rodil ses znovu a znovu do bezpočtu vtělení. I já jsem měl mnoho vtělení. Vidím je a vidím i tvá vtělení skrze svou Inteligenci, jež je Čirá a s jasným nazíráním. Byl jsem malým ptáčkem i vznešeným jeřábem, žábou, stromem, velbloudem, králem i tygrem a nyní jsem tvým starším bratrem. Deset let jsem byl orlem, pět měsíců krokodýlem, sto let lvem a nyní jsem tvým starším bratrem. Pamatuji si všechna tato vtělení i mnohá další, která jsem procházel v nevědomosti a iluzi. A ve všech jsem měl spousty příbuzných. Koho mám oplakávat? Když jsem toto vše zvážil, netruchlím. Na životní pouti potkáme tolik příbuzných, kolik suchého listí najdeme při procházce lesem. Pro co je na tomto světě vhodné se radovat nebo truchlit, bratře? Zbav se všech takových mylných představ a spočiň v klidu a míru. Oprosti se od představy světa vznikající v tvé mysli jakožto „já“. Setrvej v klidu a míru, nestoupej vzhůru ani nepadej dolů. Nemáš zrození, nemáš neštěstí, nemáš otce ani matku. Jsi Já a nic jiného. Mudrci vnímají střední cestu, vidí, co je právě v tomto okamžiku, zůstávají v klidu a ustáleni ve vědomí pozorovatele. Září v temnotě jako lampy, v jejichž světle se vše děje, aniž by to lampy nějak ovlivnilo. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, v této souvislosti existuje jeden starý příběh a já ti ho nyní povím. V zemi zvané Džambudvípa stojí vysoká hora Mahéndra. V lese na jejím úbočí žilo kdysi mnoho světců a mudrců, kteří chodili pro vodu k řece jménem Vjómagangá neboli Ákášagangá. Na břehu řeky žil světec Dírghatapa, který byl, jak jeho jméno napovídá, ztělesněním neustálého odříkání. Tento asketa měl dva syny, kteří se jmenovali Punja a Pávana. Punja dosáhl plného osvícení, zatímco Pávana, třebaže překonal nevědomost, nebyl ještě osvícený, získal jen částečnou moudrost. V nevyhnutelném toku neviditelného a nehmatatelného času mudrc Dírghatapa osvobozený od Ipění a tužeb dosáhl stáří, a tak jako pták vyletí z klece, i on opustil tělo a dosáhl stavu čirosti. Jeho žena za pomoci určitého cvičení, které se od něj naučila, manžela vzápětí následovala. Náhlým odchodem obou rodičů byl Pávana zdrcen. Plakal a byl k neutišení. Jeho bratr Punja vykonal pohřební obřad, ale ztráta jeho blízkých ho nezasáhla. Přistoupil k truchlícímu bratru, aby ho povzbudil. PUNJA pravil: Bratře, proč na sebe necháváš dolehnout smutek? Příčinou tvých slz je slepá nevědomost. Otec i matka odešli do nejvyššího stavu osvobození, který je přirozený všem bytostem a je bytím těch, kteří překročili Já. Oba se vrátili ke své podstatě, svému zdroji, proč tedy truchlíš? Tvá nevědomost tě poutá k představě „otce a matky“ a ty truchlíš pro ty, kteří se z této nevědomosti vymanili. Nebyla to tvá matka, nebyl to tvůj otec a ty jsi nebyl jejich syn. Měl jsi bezpočet matek a otců a oni měli bezpočet dětí. Bezpočet bylo tvých vtělení. A chceš-li plakat nad smrtí rodičů, proč jsi trvale netruchlil i nad těmi ostatními? Ušlechtilý člověče, co vidíš jako svět, je jen zdánlivé projevení. Ve skutečnosti neexistují přátelé ani příbuzní, neexistuje smrt ani oddělení. Všechny znaky mnohosti, které okolo sebe pozoruješ, jsou jen kouzla a mámení. Některá vydrží tři dny a jiná déle. Svým bystrým úsudkem se dotazuj na Skutečnost a vzdej se představ „já“, „ty“ či „je mrtev“. To všechno jsou jen představy, nikoli Skutečnost. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Osvícený mudrc, který je vůči událostem minulosti, přítomnosti i budoucnosti nezaujatý, pohlíží na svět s pobavením. Dělá to, co má dělat, odmítá všechny záměry, úmysly a ovlivnění a je trvale ustálený ve šťastném středu mezi protiklady, mezi opačnými úhly pohledu. Spočívá ve stavu naplnění, proto ho žádné události světa nemohou rozrušit nebo nadchnout. Vůči projevům nepřátelství zaujímá neutrální postoj. Přestože je obdařen soucítěním a ohleduplností, světem jevů zůstává nedotčen. Je-li dotázán, odpovídá jednoduše a přiměřeně, není-li tázán, nemluví. Nic nevyhledává a nic neodmítá, a tak mu svět nezpůsobuje utrpení. Říká to, co je dobré pro všechny, a je-li tázán, přesvědčivě svůj názor vysvětlí. Ví, co je vhodné a co ne. Uvědomuje si způsob uvažování druhých lidí. Ustálil se v nejvyšším stavu a setrvává v klidu a míru svého srdce. Na svět jevů pohlíží s pobavením. Takový je stav mudrce, jenž dosáhl osvobození a dál žije v tomto světě.Nemůžeme zastávat filosofii hlupáků, kteří nemají pod kontrolou vlastní mysl a utápějí se v moři smyslového potěšení. Zajímají je jen sexuální radovánky a hmotné statky. Nemůžeme zastávat ani cestu obřadů a rituálů, poskytující nejrůznější odměny ve formě bolesti či radosti. Ó Rámo, žij v tomto světě jako nezaujatý pozorovatel, který pevně odmítá jakákoli omezení. Vnitřně se oprosti od všech tužeb a nadějí, ale navenek dělej, co je třeba. Vše důkladně prozkoumej a usiluj pouze o to, co není omezené a dočasné. Žij v tomto světě a neustále rozjímej o tom, co je neomezené. Aniž bys ve svém srdci choval naděje a přání, žij tak, jako bys jich měl spousty. Se srdcem tichým a klidným jednej navenek jako kdokoli jiný. Vnitřně se zbav všech představ o tom, že jsi konající, ale navenek se činnostem nevyhýbej. Tak žij ve světě, osvobozen od nejmenších známek pocitu ega. Ve skutečnosti žádné omezení, a tudíž ani osvobození, neexistuje. Projevený svět je ve své podstatě neskutečný, je jako trik kouzelníka. Všudypřítomné neomezené Já nelze omezit, nelze spoutat. Jak by tedy mohlo být osvobozeno? Veškeré zmatení pochází z nevědomosti. Jakmile je tu pochopení Skutečnosti, zmatení zmizí, stejně jako zmizí iluze hada, když poznáme, že se nejedná o hada, ale o kus provazu. VASIŠTHA pokračoval: Jsi moudrý muž, Rámo. Ustáli se ve stavu bez ega a setrvej neposkvrněný jako prostor. Jestliže jáství neboli ego neexistuje, jak potom může vzniknout představa, že někdo je můj příbuzný? Taková představa i s představami radosti a bolesti či dobra a zla se Já netýkají. Osvoboď se od strachů a iluzí způsobených projevením světa. Pro toho, kdo je Nezrozený, neexistují příbuzní ani jimi způsobená utrpení. Když pochopiš, že někým už jsi někdy byl, někým jsi nyní a někým budeš později, a když pochopiš, že totéž platí i pro všechny tvé příbuzné, budeš osvobozen od iluze. Pokud to cítíš tak, že jsi byl dříve, jsi nyní, ale nebudeš v budoucnu, ani pak není třeba truchlit, neboť to znamená konec projevení světa. Je hloupé se tady na světě trápit, lepší je být spokojený a věnovat se tomu, co je třeba. Nepropadej proto smutku ani se neoddávej nadšení, ale setrvávej ve stavu vyrovnanosti. Jsi věčné a neomezené světlo, čiré a nehmotné. Projevený svět existuje, aby byl později zničen a pak znovu obnoven. Ale tak je tomu pro nevědomé, nikoli pro osvícené bytosti. Projevený svět je ze své podstaty plný utrpení a nevědomost to vše podporuje a umocňuje. Ale ty jsi moudrý, Rámo, proto buď šťastný. Iluzorní projevení není nic jiného než iluze, sen není nic jiného než sen! Vše, co existuje, je síla Všemohoucího a projevení je pouze projevení. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ti, kterým se podařilo dostat za vědomí těla, jsou mimo všechna slova a popisy. Proto ti popíšu povahu těch, kteří jsou osvobozeni za života. Přání, které vznikne v běhu přirozeného fungování a je prosté jakéhokoli chtění, to je přání osvobozeného mudrce, zatímco touha svázaná s chtěním a toužením po vnějších objektech vede k omezení. Jakmile v nitru jedince ustanou představy založené na pocitu ega, pak pozornost, jež je sama přirozeně nasměrována, je přirozeností osvobozeného mudrce. Toužení svázané s vnějšími objekty naopak vede k omezení. Přání, jež není svázáno s objekty a je prosté chtění, znamená osvobození. Přání, které existuje, ještě než je navázáno spojení s vnějšími objekty, existuje jednou provždy. Je přirozené, tudíž osvobozené od nečistot a prosté utrpení. Takové přání moudří lidé označují jako přání osvobozené od omezení. Když se v jedinci objeví chtění „to chci mít“, vznikne nečistota. Takového chtění by se měl moudrý člověk všemi prostředky za všech okolností vyvarovat. Oprosti se od tužeb vedoucích k omezení, ale oprosti se i od touhy po osvobození. Setrvej nepohnut jako klidné moře. Když víš, že se stáří a smrt skutečného Já nijak nedotýkají, nenech se myšlenkami na ně zneklidňovat. Jakmile pochopiš, že veškerý svět je neskutečný, ztratí chtění svůj smysl. V člověku se objevuje jeden ze čtyř následujících pocitů. První je „jsem tělo zrozené ze svých rodičů“, druhý „jsem nehmotný atomární princip oddělený od těla“, třetí „jsem věčný princip, který je v každém ze všech rozličných, pomíjivých objektů světa“ a čtvrtý „já i svět jsme jako prostor, čiré prázdno“. První představa vede k omezení, ty další spějí ke svobodě. Touhy spojené s první představou způsobují omezení. Touhy doprovázející ostatní tři k omezení nevedou. Jakmile je tu pochopení „jsem Já všech věcí, Já veškerenstva“, pak člověk neupadne do omylů a trápení. Nejvyšší Já je popisováno jako prázdno, podstata, májá, Brahman, Vědomí, Šiva, puruša atd. Jen To je skutečné, nic jiného neexistuje. Najdi své útočiště v pochopení nedvojnosti, neduality, neboť Skutečnost není duální. Dění však vyžaduje dvojnost, proto se činnost odehrává ve zdánlivé dvojnosti. Nechť se tvá podstata podílí na dvojnosti i nedvojnosti. Skutečnost není dvojností, neboť dělení je vytvořeno rozumem a myslí, ale není ani jednotou, neboť představa jednoty vznikla jen jako protiklad k dvojnosti. Když všechny pojmy a představy zmizí, přijde pochopení, že jedinou Skutečností je neomezené Vědomí. TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA řekl: Pane, říkáš mi, abych odstranil pocit jáství a z něho vyvěrající toužení. Pokud se ale zbavím pocitu ega, pak se zbavím i těla a všeho, co je na pocitu ega založeno. Tělo a životní síla přece na pocitu ega závisí. Jakmile usekneme kořen neboli ego, pak strom neboli tělo zemře. Jak se mohu zbavit pocitu já a zůstat naživu? VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo! Zbavit se všech představ a podmíněností lze dvojím způsobem. Jeden je založen na přímém poznání a přímém uskutečnění, druhý na meditaci a rozjímání. Podrobně ti to popíšu. Člověk by si měl být vědom pomýlených představ, podle nichž uvažuje takto: „Patřím k objektům světa a můj život je na těchto objektech závislý. Nemohu bez nich žít a ony nemohou žít beze mne.“ Po důkladném přezkoumání a dotazování přemýšlí jinak: „Nepatřím k těmto objektům a ony nepatří ke mně.“ Když se takto pomocí hlubokého rozjímání vzdal pocitu ega, může se zabývat činnostmi, které k němu spontánně přicházejí, ale dělá to s klidným srdcem a tichou myslí. Takovému oproštění se od pocitu ega a podmíněností se říká stav ne-já dosažený rozjímáním. Je-li tu poznání a přímá zkušenost neduální Pravdy, člověk se vzdá pocitu ega i podmíněností a nezakouší už pocit „to je moje“ ani ve vztahu k tělu. Tomu se říká přímé zakoušení stavu ne-já. Osvobozený již za života je ten, kdo se s hravostí oprostil od pocitu ega skrze rozjímání. Kdo vykořenil pocit jáství pomocí přímé zkušenosti, je ustálen v rovnováze, je osvobozen. Džanaka a jemu podobní následují cestu rozjímání. Jiní, s přímou zkušeností stavu ne-já, jsou sjednocení s Brahman a povznesli se nad vědomí těla. Jedni i druzí jsou nicméně osvobozeni a sjednoceni s Brahman. Za osvobozeného mudrce je považován ten, kdo není ovlivňován žádoucím či nežádoucím a kdo v tomto světě žije a pracuje, ačkoli je od světa vnitřně odpoután a jedná, jako by setrvával v hlubokém spánku. Když Vasištha domluvil, byl další den u konce a shromáždění se rozešlo. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Já zapomene samo sebe a začne poznávat viděné či jinak zakoušené objekty, ztratí svoji čistotu a dojde ke vzniku omamných tužeb, které umocní iluzi. S ohněm kosmického zániku si bohové jako Šiva poradí, ale spalující oheň tužeb nevydrží nikdo. Všechna neštěstí a utrpení světa jsou plody chtění a toužení. Oheň touhy, ač neviděn, je schopen zničit tělo s masem, kostmi i krví. V jednu chvíli se zdá, že touha ustupuje, ale v následujícím okamžiku se vrátí s 0 to větší silou. Člověk postižený touhou je hodný politování, je slabý, bez energie, zmatený a ubohý. Jakmile touha zmizí, je životní síla člověka očištěna a do jeho nitra vstoupí božské vlastnosti a ctnosti. Řeka toužení proudí jen v srdci člověka nevědomého. Tak jako se zvíře, které touží po jídle, nechá snadno chytit do pasti, tak se člověk, následující bez rozmyslu svá chtění, snadno dostane do pekla. Těžká slepota objevující se ve stáří není nic v porovnání s oslepující iluzí, kterou touha v jediném okamžiku zaseje do nitra člověka. Toužení učiní člověka malým a shrbeným. I Pán Višnu se stal trpaslíkem, jakmile se rozhodl žebrat. Je třeba se s rozhodností zříci tužeb, které jsou zdrojem veškerého utrpení a ničí Životy všech bytostí. Přesto právě v důsledku touhy ozařuje Slunce zemi, vane vítr, tyčí se hory a země nese živé bytosti. Všechny tři světy existují jen kvůli touze. Všechny bytosti ve třech světech jsou spoutány provazem touhy. I nejsilnější provaz na světě je možné přetrhnout, ale osvobodit se z pout tužeb je velmi obtížné. Ó Rámo, zanechej toužení tím, že se vzdáš myšlení a vytváření představ, bez kterých mysl nemůže existovat. Nedovol vzniknout představám „já“, „ty“ a „toto“, neboť právě kvůli nim se vytvářejí všechny naděje a očekávání. Budeš-li schopen zbavit se vytváření představ, budeš považován za člověka poznání. Toužení znamená totéž co pocit ega. A pocit jáství je příčinou všech špatných činů. Odřízni kořeny pocitu jáství mečem poznání ne-já. Osvoboď se od strachu. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mé učení není pro ty, jejichž inteligence byla utlumena vírou ve skutečnost iluzorního světa a s ní spojenou nepřetržitou touhou po světských potěšeních. Který hlupák by se snažil ukázat nádherné barvy přírody člověku, který se odmítá podívat? Kdo by se snažil člověka, který nemá čich, naučit rozpoznávat vůně parfému? Kdo by učil opilce jemnostem metafyziky? Kdo by šel zjišťovat obecní záležitosti mezi mrtvoly do krematoria, a kdyby se takový hlupák našel, kdo by mu to vymlouval? A stejně tak, kdo může předat učení nevědomému člověku, pro něhož je obtížné ovládnout tupou a chápání neschopnou mysl? Ve skutečnosti mysl vůbec neexistuje, proto tě můžu uklidnit, že byla ovládnuta celou dobu. Pro koho je obtížné překonat neexistující mysl, ten zakouší důsledky jedu, který nepožil. Moudrý člověk neustále vidí Já. Ví, že každá změna vychází z pohybu životní síly a že smysly vykonávají své funkce. Čemu tedy říkat mysl? Pohyb patří k životní síle, Vědomí patří k Já a každý ze smyslů má svou konkrétní schopnost. Co je to Jedno, co je váže dohromady? Všechno jsou to aspekty jediného všemohoucího Vědomí. Rozdílnost je jen slovo, které nemá žádný základ. Jak v tobě vůbec vznikla představa rozdílnosti? Co jiného je džíva, duše jedince, než pouhé slovo, které mate rozum lidí? I omezené vědomí čili vědomí jedince je pouhý výmysl. Vidím osudy nevědomých lidí, kteří trpí jen proto, že jim mysl, jejíž existenci si vymysleli, zakrývá jedinou Skutečnost, a jsem plný soucitu. Hlupák se na tomto světě rodí jen proto, aby trpěl a zemřel. Každý den na světě zahynou miliony zvířat, každý den jsou větrem zabity miliony komárů či jiného hmyzu. Každý den se velké ryby v moři živí rybami malými. Pro koho máme truchlit? Silnější zvíře zabije a sežere to slabší. Od nejmenšího mravence až po největší božstva, všechno podléhá zrození a smrti. Každým okamžikem nespočet bytostí umírá a nespočet jiných se zase rodí, bez ohledu na to, zda se to lidem líbí nebo ne, zda se radují nebo truchlí. Proto je moudřejší netruchlit ani nejásat nad něčím, co je nevyhnutelné. VASIŠTHA pokračoval: Kdo chce lidi s pokrouceným myšlením zbavit smutku a utrpení, ten jako by chtěl celou oblohu zakrýt malým deštníkem. Nelze poučit toho, kdo jedná jako zvíře, kdo je jako zvíře tažen na provaze své vlastní mysli. I kámen by zaplakal při pohledu na nevědomého člověka topícího se v bažině vlastní mysli, jehož činy jsou předzvěstí jeho záhuby. Moudrý člověk se nesnaží učit ty, kteří neovládli svou mysl, a jsou proto nešťastní a ubozí. Na druhou stranu se mudrc snaží zbavit utrpení toho, kdo má svou mysl pod kontrolou a je zralý k dotazování se a pátrání po Já. Mysl neexistuje, Rámo, proto není nutno si její existenci představovat. Jestliže si její existenci představíš, pak tě mysl zničí. Falešná mysl existuje jen do té doby, dokud zapomínáš na své Já. Pochopil jsi, že neustálým ujišťováním se o své existenci mysl sílí, proto takového uvažování zanechej. Když se v tvém vědomí objeví rozdělení na subjekt a objekt, vědomí se stane podmíněným a omezeným. V tom spočívá omezení. Když se takového rozdělení vzdáš, budeš bez myšlenek, bez omezené a podmíněné mysli. V tom spočívá osvobození. Spojování se světem vede k omezení, zanechání toho je cestou k osvobození. Když to víš, dělej, co se ti líbí. „Nejsem já a není tamto“, u toho setrvej pevně a nepohnutě jako neomezený prostor. Vzdej se nečisté mysli, která vytváří dualitu já a svět. Mezi já jakožto pozorovatelem a světem jakožto tím, co je pozorováno, jsi samo pozorování. Setrvej v tomto pochopení. Mezi tím, kdo zakouší, a zakoušeným prožitkem jsi samo zakoušení. Když to víš, spočiň v poznání Já. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, pátrej po podstatě Já tak jako král Džanaka a snadno se dostaneš tam, kde spočinuli lidé poznání, kteří poznali, co je třeba poznat. Znovu a znovu musí člověk zdolávat nepřátele, jimiž jsou smysly. A poté skrze vlastní úsilí nalezne Já samo v sobě spokojenost, dojde svého naplnění a ukončí veškeré trápení. Poté je zničeno samotné semínko iluze, skončí proud neštěstí a zmizí představa zla. Ó Rámo, buď jako král Džanaka a svým vnitřním světlem nahlédni Já. Staň se výjimečnou bytostí, jakou je i král Džanaka. Jestliže se člověk vytrvale věnuje hledání Já a chápe neustále se měnící povahu světa, pak v pravý čas dosáhne Sebepoznání stejně jako Džanaka. Nepomůže mu bůh, obřady ani jiná činnost, majetek ani příbuzní. Kdo se bojí iluze projeveného světa, toho mohou přivést k Sebepoznání právě vlastní úsilí a dotazování se na Já. Nenásleduj učení těch, kteří žijí v omylu a jsou závislí na bohu, rituálech, zvycích a podobných praktikách. Oceán projeveného světa můžeš překonat jen tehdy, když se ustálíš v nejvyšším poznání, když poznáš Já skrze Já samo a své uvažování nenecháš ovlivnit a překroutit smyslovým vnímáním. Vyprávěl jsem ti, jak král Džanaka dosáhl poznání Já díky milosti. Poznání jako by na něj spadlo z nebe. Kdo rozvíjí moudrost jako Džanaka, ten ve svém srdci zakusí vnitřní světlo a v tom okamžiku zmizí mylné představy iluzorního světa. Když odejde představa podmíněnosti a omezení „jsem to a to“, zrodí se Vědomí všeprostupujícího Absolutna. Oprosti své srdce stejně jako Džanaka od falešné představy jáství. Zmizí-li pocit jáství, ega, zazáří v tvém srdci světlo Sebepoznání. Pocit ega je tou nejtemnější formou temnoty, a jakmile zmizí, rozzáří se vnitřní světlo samo od sebe. Kdo má klidnou mysl a je si vědom toho, že „neexistuji já, neexistuje nikdo druhý a neexistuje ani sama ne-existence“, ten není ovládán ziskuchtivostí. Neexistuje jiné omezení, Rámo, než touha získat to, co považujeme za žádoucí, a strach z toho, co považujeme za nežádoucí. Nepodléhej touze získat to, co považuješ za žádoucí, a neměj za cíl zbavit se nežádoucího. Oprosti se od obojího a spočiň v tom, co zbude. VASIŠTHA pokračoval: U koho zmizela dvojí touha, touha něco získat i touha něčeho se zbavit, ten už po ničem netouží ani nic neodmítá. Dokud však toto dvojí nutkání, získat a zbavit se, nebude odstraněno, nemůže mysl dojít do stavu dokonalého klidu. Mysl nebude zakoušet klid a rovnováhu, zůstanou-li v člověku pocity „to je skutečné“ či „to je neskutečné“. Jak by se mohla vyrovnanost, čistota a klid zrodit v mysli ovládané myšlenkami „to je dobré“, „to je zlé“, „toho je dosaženo“ či „to je ztraceno“? Je-li tu jediné Brahman, jež je navždy jedno i mnohé, jak lze o něčem říci, že je správné či špatné? Dokud je mysl ovládána myšlenkami žádoucího a nežádoucího, nemůže tu být klid ani rovnováha. Nepřítomnost touhy, očekávání a strachu, neochvějná stálost, vyrovnanost, moudrost, nepřipoutanost, nekonání, laskavost, nepřítomnost překrucování, odvaha, vytrvalost, přátelskost, uvážlivost, spokojenost, jemnost a laskavá mluva, všechny tyto vlastnosti jsou pro člověka, který je osvobozen od pudu získávání a odmítání, zcela přirozené a zároveň neúmyslné a spontánní. Tak jako je voda v řece zadržena přehradou, tak by měl člověk zadržovat svoji mysl a bránit jí ve směřování ke světu. Zatímco se navenek budeš věnovat nejrůznějším činnostem, vzdej se spojení s vnějšími objekty, obrať svou mysl dovnitř a uvědomuj si vše uvnitř sebe. Ostrým mečem poznání rozetni spletitou síť podmíněné mysli, která vytváří tužby, záměry, očekávání, přijímání i odmítání a je příčinou plynutí projeveného světa. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když Džanaka došel takového pochopení, začal jednat jako král a dělal vše, co bylo třeba, s veškerou silou mysli i ducha, bez jakéhokoli pomýlení. Svou mysl nenechal rozptylovat dvorními radovánkami a jednal tak, jako by setrvával ve stavu hlubokého spánku. Od té doby už se nezabýval tím, co získat nebo čemu se vyhnout. Bez zmatků a pochybností žil v přítomnosti. Poznání ho neopouštělo a jeho rozum nebyl zkalen žádnou nečistotou. Jako když ráno vyjde Slunce nad horizont, vyšlo v srdci krále Džanaky, prostém nečistoty a smutku, světlo Sebepoznání, čit-átman. Na vše ve vesmíru pohlížel jako na to, co se zrodilo v důsledku kosmické síly, čitšakti. Obdařen Sebepoznáním viděl všechny věci jako Já, jež je neomezené. Pochopil, že vše, co se děje, se děje přirozeně, proto neprožíval vzrušení ani sklíčenost a setrvával v klidu a vyrovnanosti. Džanaka se stal mudrcem osvobozeným za života, který se označuje jako džívanmukta. Džanaka vládl ve svém království a jeho Sebepoznání nezáviselo na tom, zda byl obklopen dobrým či zlým. Neustále přebýval ve vědomí Absolutna a zakoušel stav nekonání, ač se druhým jevil jako velmi činorodý. Jeho sklony a podmíněnosti zmizely, a třebaže se zdálo, že je zaměstnán činností, ve skutečnosti setrvával ve stavu podobném hlubokému spánku. Nepřemýšlel o minulosti a neobával se budoucnosti. Žil v přítomném okamžiku se šťastným úsměvem na rtech. Džanaka dosáhl všeho díky vlastnímu hledání a zkoumání. Podobně jako on by měl člověk pokračovat v dotazování se na Pravdu, dokud nedosáhne hranic takového zkoumání. Sebepoznání neboli poznání Pravdy nedosáhneme uchýlením se k učiteli, guru, studiem posvátných knih ani dobře odvedenou prací. Lze toho dosáhnout pouze důkladným zkoumáním a dotazováním inspirovaným společností mudrců a světců. Jediným prostředkem je vnitřní světlo jedince, nic jiného. A je-li vnitřní světlo udržováno při životě, temnota netečnosti a nevědomosti ztratí svoji sílu a moc. VASIŠTHA pokračoval: Na člunu poznání, pomocí vnitřního světla, se dá překonat jakkoli těžké trápení. Kdo takové poznání nemá, toho tíží i malá nesnáz. Kdo je tímto poznáním obdařen, ten i kdyby byl na světě sám, bez pomoci a znalosti posvátných textů, snadno se přenese přes oceán utrpení. Člověk poznání dokončí svoji práci i bez pomoci druhých, na rozdíl od toho, kdo poznání nemá. Proto se má člověk vytrvale snažit tohoto poznání neboli vnitřního světla dosáhnout. Kdo chce vypěstovat ovoce, musí na své zahradě vytrvale a trpělivě pracovat. Poznání je kořínek, a je-li dobře živen, poskytne kvalitní plody Sebepoznání, poznání Já. Úsilí a energie, které lidé věnují světským záležitostem, by se měly nasměrovat k získání poznání. Člověk by měl nejprve odstranit otupělost mysli a nedostatek důvtipu, což jsou zdroje utrpení a semínka stromu projeveného světa. To, co je získáno v nebi, na onom světě či na zemi, je získáno tady a teď v důsledku poznání. Oceán projeveného světa lze překonat poznáním, nikoli dobročinností, svatými poutěmi či odříkáním. Kdo je nadán skvělými vlastnostmi, ten je získal též díky poznání. I králové získali své trůny poznáním. Poznání je cesta do nebe, cesta k nejvyššímu dobru, cesta k osvobození. Právě pomocí poznání může mírumilovný učenec porazit silného soupeře. Poznání neboli vnitřní světlo je onen vzácný kámen mudrců. Kdo jej vlastní, je obdařen vším, co si přeje. Kdo má poznání, snadno dosáhne druhého břehu oceánu projeveného světa. Kdo poznání nemá, ten se v tomto oceánu utopí. Jsou-li rozum a chápání člověka vedeny vnitřním světlem, dosáhne člověk druhého břehu. Jestliže vnitřní světlo schází, podlehne člověk nástrahám a překážkám. ***Text zkrácen. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Džanaka vše uvážil, zvedl se, jako se Slunce zvedne nad horizont, a začal vykonávat své královské povinnosti, aniž by na nich jakkoli lpěl. Oproštěný od představ o žádoucím a nežádoucím, osvobozený od sklonů a tendencí mysli věnoval se spontánní a přiměřené činnosti. Jako by byl v hlubokém spánku, a přece probuzený. Splnil své denní povinnosti včetně uctění světců a na konci dne se uchýlil do samoty, aby noc strávil v hluboké meditaci, jež pro něj nyní byla zcela samozřejmá a přirozená. Jeho mysl se okamžitě odvrátila od iluze a ustálila se v klidu a vyrovnanosti. Ráno Džanaka vstal a znovu přemítal. DŽANAKA uvažoval: Ó neposedná mysli! Světský život nevede k tvému skutečnému štěstí. Proto dosáhni stavu klidu a vyrovnanosti. Pouze v takovém stavu budeš zakoušet klid, blaženost a Pravdu. Kdykoli vytvoříš ve své prostopášnosti nemravné myšlenky, začne se iluze světa zvětšovat a rozšiřovat. A chováš-li v mysli touhu po potěšení, bude se tato iluze donekonečna rozvětvovat. Právě myšlení je tím, co splétá sítě projeveného světa. Zanechej proto všech fantazií a představ a dosáhni klidu a vyrovnanosti. Na misky vah svého poznání dej na jednu stranu potěšení smyslů a na stranu druhou blaženost klidu a míru. Co uznáš za pravou Skutečnost, to hledej. Zbav se všech nadějí a očekávání, osvoboď se od přání něco získat či se něčeho vzdát a buď volný. Ať je projevený svět skutečný nebo neskutečný, ať je ve fázi růstu nebo úpadku, nenech se jeho klady či nedostatky vyvést z rovnováhy. Ó mysli, s projeveným světem nejsi v žádném vztahu, to se jen tak jeví v důsledku tvé nevědomosti. Jsi neskutečná a stejně neskutečný je projevený svět. A přece je tu mezi vámi dvěma jakési tajuplné spojení. Je to jako spojení mezi neplodnou ženou a jejím synem. Pokud se domníváš, že jsi skutečná a projevený svět nikoli, jaký by mohl být mezi vámi vztah? A na druhou stranu, je-li skutečné obojí, ty i svět, kde je pak důvod pro nadšení či smutek? Proto se oprosti od smutku a spočiň v hluboké meditaci. Na světě není nic, co by ti přineslo naplnění. Vyhledej útočiště v odvaze a vytrvalosti a překonej vlastní neposlušnost a vzpurnost. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Takto rozjímajícího krále nalezl jeho strážce, přistoupil k němu a řekl mu: „Pane, je čas věnovat se královským povinnostem. Sloužící již přichystali vonnou koupel a kněží vás očekávají, aby vám přednesli příslušné hymny. Pane, vstaň a vykonej to, co má být vykonáno, neboť ušlechtilý člověk je dochvilný a dbá svých povinností.“ Avšak král si jeho slov nevšímal. DŽANAKA dále přemítal: Co mám dělat se svou družinou a s královskými povinnostmi, když vím, že je to vše zcela pomíjivé? Není to k ničemu. Měl bych všeho zanechat a setrvat ponořený v blaženosti Já. Ó mysli, zbav se touhy po potěše smyslů, abys mohla být oproštěna od trápení spojeného s opakovaným stárnutím a smrtí. Jakýkoli stav, o kterém doufáš, že ti přinese štěstí, se ukáže jako zdroj neštěstí. Dost bylo života, ovlivňovaného špatnými sklony a touhou po potěšení. Hledej radost, jež je tvou přirozeností a je s tebou nerozlučně spjatá. Když strážce viděl, že král nic neříká, zůstal i on potichu. DŽANAKA dále rozjímal: Co v tomto vesmíru mám hledat, čeho mám dosáhnout? Co je tou věčnou a neměnnou Pravdou, u které mohu s důvěrou spočinout? Jaký je rozdíl v tom, zda se věnuji práci, anebo zůstávám nečinný? Nic ve vesmíru není stálé. Ať už se tělo věnuje nějaké činnosti nebo zůstává nečinné, podléhá neustálým změnám a je jen dočasné a pomíjivé. Je-li mysl člověka pevně zakotvena v klidu a vyrovnanosti, co a jak je potom možné ztratit? Netoužím po tom, co nemám, a nezříkám se toho, co ke mně samo přichází. Ustálil jsem se v Já. Co je mé, nechť je mé. Není tu nic, kvůli čemu bych měl pracovat, ani neexistuje důvod, proč zůstat nečinný. Vše, co je získáno, ať už činností nebo nečinností, je falešné. Je-li mysl pevně ustálena ve stavu prostém chtění a touhy po potěšení a funguje-li tělo zcela přirozeně, pak mají činnost i nečinnost stejný význam. Nechme proto tělo zabývat se přirozeným fungováním, neboť nepřítomnost činnosti by vedla k jeho rozkladu. A ustanou-li myšlenky „toto dělám“ nebo „to mě baví“, veškerá činnost se stane nekonáním. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když král Džanaka vyslechl slova písně, byl velmi sklíčen. Rychle zamířil do paláce, poslal pryč všechny sloužící a vyhledal samotu své komnaty. Hluboce se trápil a přemýšlel. DŽANAKA rozmýšlel: Ach, běda, bezmocně se točím v kole světského neštěstí. Co znamená lidský život oproti věčnosti? A přesto jsem si k němu vypěstoval lásku. Hanba mé mysli. Co znamená panování a vláda, třebas trvající celý život? A já hlupák myslel, že bez toho všeho nemohu být. Můj život je jen nepatrný okamžik, zatímco věčnost sahá daleko před něj i za něj. Co mám dělat? Kdo je ten kouzelník, který tu rozprostřel iluzi zvanou svět a zcela mě pomátl? Jak to, že jsem byl tak oklamán? Poznal jsem, že to, co je blízko, či to, co je daleko, je jen v mé mysli, a proto se vzdávám porozumění vnějších objektů. Poznal jsem, že všechna činnost ve světě vede jen k nekonečnému utrpení. Jak bych tedy mohl doufat ve štěstí? Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, okamžik za okamžikem vidím, jak štěstí, jež ke mně přichází, s sebou nese i utrpení. Utrpení ke mně přichází znovu a znovu! Všechno, co zde vidíme a prožíváme, je předmětem změny a zániku. V tomto světě neexistuje nic, na co by se mohl moudrý člověk spolehnout. Kdo je dnes vysoce uznáván, bude zítra potupen. Hloupá mysli, čemu lze v tomto světě věřit? Ach, běda, jsem bez provazu, přesto připoután, jsem bez nečistoty, přesto pošpiněn, a jsem padlý, přestože zůstávám na vrcholu. Ó mé Já, jaká to záhada! Jako je věčně zářící Slunce náhle zakryto plujícími mraky, vidím, jak ke mně záhadně připlula tato podivná iluze. Kdo jsou všichni přátelé a příbuzní? Čím je veškeré potěšení? Malé dítě se cítí vyděšeno, vidí-li duchy, a já se cítím zmaten vymyšlenými příbuznými, na nichž lpím a kteří mě jako provazy poutají ke stáří a smrti. Ať tito příbuzní zůstanou či odejdou, nic to pro mě neznamená. Významné události i velcí lidé přišli a zase odešli a zanechali za sebou jen vzpomínky. Na co se člověk může spolehnout? I bohové, včetně trojice bohů Brahmá, Višnu a Šiva, již milionkrát přišli a zase odešli. Co je v tomto vesmíru stálé? K této noční můře známé jako projevený svět poutá jedince jen planá naděje. Ach, jaký to žalostný stav! DŽANAKA pokračoval: Jsem jako nevědomý hlupák oklamaný skřetem ega, pocitu jáství, a vytvářející falešnou představu „jsem takový a takový“. Velmi dobře vím, že Čas svýma nohama rozdupal bezpočet bohů, a přesto stále chovám lásku k životu. Dny a noci jsem strávil planým toužením místo toho, abych zakoušel blaženost neomezeného Vědomí. Od jednoho trápení přecházím k druhému, ještě většímu, ale nezaujatost v sobě nenalézám. Co mohu považovat za skvělé a žádoucí, když vidím, že ať už člověk dosáhne na tomto světě čehokoli, vždy všechno pomine a zbude jen trápení? Den za dnem žije člověk na tomto světě v hříchu a násilí a den za dnem zakouší stále větší utrpení. Dětství je promarněno v nevědomosti, mládí je promarněno v honbě za potěšením a zbytek života je věnován starostem o rodinu. Čeho může hlupák v takovém životě dosáhnout? I když člověk vykoná velké náboženské rituály, může přijít nanejvýš do nebe. A co je nebe? Je na zemi či na onom světě? Existuje někde místo nedotčené utrpením? Utrpení přináší štěstí a štěstí si nese na svých ramenou neštěstí! Každá skulinka v zemi je zaplněna mrtvolami bytostí, proto země vypadá tak pevně. Ve vesmíru jsou bytosti, jimž mrknutí oka trvá celou epochu. Co je v porovnání s tím můj život? Objekty světa se jeví jako nádherné a trvalé, ale nesou s sebou nekonečné strachy a obavy. Úspěch je ve skutečnosti nepřízní osudu a neúspěch může být žádoucí díky tomu, jaký dopad má na mysl. Mysl je semínkem iluze projeveného světa a dává vzniknout falešným pocitům „já“ a „moje“. ***Zkráceno. Celý text zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, žije jeden velký vládce, jehož nahlížení je bez jakýchkoli omezení. Vládne nad územím Vidéha a jmenuje se Džanaka. Pro ty, kteří u něho hledají pomoc, je ztělesněním hojnosti. Je hřejivým Sluncem, v jehož přítomnosti rozkvétají srdeční lotosy jeho přátel, a je dobrodincem všech dobrých lidí. Jednoho dne se král Džanaka procházel v parku, a jak se jen tak bezcílně potuloval, najednou zaslechl slova písně, kterou přednášeli siddhové neboli dokonalí mudrci. Rozjímáme o Já, které se projevuje jako čirá blaženost zakoušení, kdy pozorovatel či zakoušející zakouší objekt zkušenosti bez vytváření představ a bez oddělování. Rozjímáme o Já, v němž je-li ukončeno prožívání subjektu a objektu a odstraněn i záměr takové rozdělení na subjekt a objekt vytvářet, se věci dějí samy od sebe. Rozjímáme o Světle, které prozařuje vše, co svítí. Rozjímáme o Já, které překračuje protichůdné představy toho, co „je“, a toho, co „není“, a stojí tedy jakoby „mezi“těmito dvěma protiklady. Rozjímáme o Skutečnosti, ve které vše existuje, ze které vše pochází, které vše přináleží, která je všeho příčinou a je vším. Rozjímáme o Já, které je základem vyjadřování i všech jazyků, je alfou i omegou, pokrývá vše od „a“ po „ha“ a je označeno slovem „aham“, Já. Však běda, lidé se honí za vnějšími objekty a jako hlupáci se zříkají Boha, jenž dlí v hloubce jejich vlastních srdcí. Toho, kdo poznal neskutečnost a pomíjivost objektů světa, a přesto k nim zůstal připoután, nelze považovat za lidskou bytost! Člověk by měl mečem poznání srazit každou touhu, která v jeho srdci vznikla nebo se vzniknout chystá. Člověk by si měl užívat radost pocházející z klidu a míru. Ten, kdo má mysl pod kontrolou, je pevně ustálen v klidu a míru. A je-li srdce ustáleno v klidu a míru, okamžitě se objeví čirá blaženost Já. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, osvobozen je ten, kdo ví, že jako se v křišťálu samy od sebe odrážejí okolní věci, aniž by o to křišťál usiloval, tak se ve Vědomí samy od sebe dějí všechny činnosti. Bytosti, které se ani v lidském vtělení o tuto nezáměrnou činnost nezajímají, neustále střídavě zakoušejí nebe a peklo. Některé bytosti se oddávají nečinnosti a veškerou činnost zavrhují či potlačují. Ty přecházejí z pekla do pekla, z utrpení do utrpení, z obav do dalších obav. Jiné jsou svými sklony a touhami poutány k plodům svých činů a rodí se jako červi, pak stromy či rostliny a znovu jako červi. Některé bytosti jsou požehnané a jsou znalci Já. Důkladně prozkoumaly podstatu mysli, překonaly všechny tužby a přecházejí do vyšších úrovní Vědomí. Ten, kdo se zrodil ve svém posledním zrození, je obdařen světlem a čistotou neboli kvalitou sattva, jen s malou příměsí nečistoty radžas. Od svého narození vyrůstá ve svatosti. Snadno vstřebává i to nejvznešenější poznání. Ušlechtilé vlastnosti jako přátelství, soucit, moudrost, dobro a šlechetnost ho následují a nacházejí u něho svůj domov. Dělá, co je třeba dělat, ale bez závislosti na tom, zda mu výsledek činnosti přinese zisk nebo ztrátu, pocit nadšení či stísněnost. Jeho srdce je čisté, proto přitahuje druhé a ti ho sami vyhledávají. Člověk těchto ušlechtilých kvalit najde a následuje osvíceného mistra, který ho vede na cestě Sebepoznání. Poté dosáhne Já, jediného kosmického Bytí. Osvobozený jedinec tak probudí dosud spící vnitřní Inteligenci a probuzená Inteligence rozpozná sebe sama jakožto neomezené Vědomí. Člověk požehnaný tím, že si je neustále vědom vnitřního světla, se pak povznese do dokonale čistého stavu. To je běžný vývoj, Rámo, jsou tu ale výjimky. Pro ty, kteří se zrodili do tohoto světa, existují dvě možnosti, jak dosáhnout osvobození. Buď hledající následuje cestu ukázanou mistrem a svého cíle, jímž je osvobození, dosahuje postupně, anebo hledajícímu spadne poznání Já doslova do klína a jde o náhlé osvícení. Budu ti vyprávět příběh, který popisuje druhý typ osvícení. Pozorně naslouchej. TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, vyslechni toto poučení o zániku vesmíru a dosažení nejvyššího klidu a míru. Podobně jako je velká stavba podpírána sloupy a pilíři, je projevení světa, jež se zdá být bez konce, udržováno a podporováno tupostí neboli kvalitou tamas a nečistotou neboli kvalitou radžas svých bytostí. Ale jako se had svlékne ze staré kůže, tak se od světa snadno oprostí ten, kdo má čistou povahu. Člověk, jehož přirozeností je čistota neboli sattva a jehož činnost neboli radžas je na čistotě založena, nežije svůj život mechanicky, ale pátrá po původu a povaze projeveného světa. Je-li hledání doplněno studiem svatých textů a pobýváním ve společnosti mudrců, pak se v jedinci probudí jasné pochopení, v němž je jako ve světle lampy nahlédnuta Pravda. Dokud díky hledání a dotazování není tato Pravda vnímána a uvědomována v něm samém, nemůže dojít k opravdovému pochopení. Ó Rámo, jsi čisté povahy, proto zkoumej podstatu Skutečnosti a klamu a buď oddán Pravdě. Jak by mohlo být to, co na začátku neexistuje a po čase zmizí, považováno za skutečné? Skutečné je jen to, co vždy bylo a vždy bude. Zrození je záležitostí mysli a stejně tak je věcí mysli i vývoj a růst. Je-li plně pochopena Skutečnost, je mysl osvobozena od vlastní nevědomosti. Studiem svatých textů, pobýváním v blízkosti světců a pěstováním nezaujatosti nasměruj proto svou mysl na správnou cestu. S tímto by se člověk měl uchýlit k nohám mistra, jehož poznání dosáhlo dokonalosti, a věrným následováním jeho slov postupně dosáhnout stavu naprosté čistoty. Ó Rámo, čistým dotazováním pohlédni svým Já na Já, podobně jako klidný a nezaujatý Měsíc pohlíží na celý vesmír. Člověk je jako stéblo slámy zmítán ve vodách iluzorního projeveného světa, dokud nezíská útočiště ve člunu dotazování se na Já. Jako se zrnka písku rozptýlená ve vodě usadí na dně až tehdy, když se voda zcela uklidní, tak spočine mysl člověka v naprostém klidu a míru, až když člověk pozná Skutečnost. A jakmile je poznání Skutečnosti dosaženo, nemůže být ztraceno, podobně jako zlatník neztratí schopnost rozpoznat kus zlata v hromadě popela. Dokud není pochopena Pravda, jsou tu zmatky a nejasnosti. Jakmile je Pravda pochopena, veškeré nejasnosti zmizí. Příčinou veškerého utrpení je neznalost Já. Poznání Já vede k radosti a klidu. VASIŠTHA pokračoval: Vyřeš problém tkvící v tom, že mylně považuješ tělo za Já, a ihned spočineš v klidu a míru. Spadne-li kus zlata do bláta, zlato se tím neposkvrní. Stejně tak Já nemůže být nijak poskvrněno tělem. Stále dokola prohlašuji, že „Já je jedno a tělo je druhé, tak jako voda a lotos“, nikdo mě však neposlouchá! Dokud netečná a nevědomá mysl následuje cestu potěšení, nemůže být rozptýlena temnota iluzornosti projeveného světa. Jakmile se však člověk z této iluzornosti probudí a prozkoumá podstatu Já, je temnota rozptýlena. Člověk by se měl vytrvale snažit o to, aby probudil mysl přebývající v těle, a mohl tak překročit hranice toho, co nastane, neboť proces neustálých změn je plný utrpení. Tak jako není obloha ovlivněna částicemi prachu rozptýlenými ve vzduchu, tak není Já ovlivněno tělem. Tak jako se člověk mýlí v tom, že oblohu lze pošpinit prachovými částicemi, tak si mylně představuje, že radost a bolest zakouší on sám. Ve skutečnosti radost a bolest nepocházejí ani z těla, ani z Já, které vše přesahuje. Náležejí pouze nevědomosti, nevědomé mysli. Jejich ztráta není ztrátou. Radost ani bolest nepatří nikomu. Neexistuje nic jiného než Já, nejvyšší klid a mír, Absolutno. Už to pochop, Rámo. ...Text je zkrácen, celý text najdeš zde:TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Jak se rozednělo, Ráma i jeho bratři vstali, provedli své ranní rituály a vydali se k domu mudrce Vasišthy. Mudrc již též vykonal své ranní modlitby a nyní seděl pohroužen v meditaci. Počkali, až se zvedl, a pak všichni nasedli do kočáru a jeli ke královskému paláci. Když vešli do paláce, sám král Dašaratha udělal směrem k nim tři kroky a s náležitou poctou je přivítal. Brzy dorazili i ostatní členové shromáždění, všichni zaujali svá místa a Dašaratha zahájil sezení. DAŠARATHA řekl: Ó Požehnaný, doufám, že sis po včerejším výkladu dobře odpočinul. Všichni se cítíme povzneseni slovy nejvyšší moudrosti, která jsi k nám včera pronesl. Učení osvíceného mudrce rozpouští utrpení všech bytostí a obdařuje je blažeností. Pomáhá odstranit nečistoty způsobené předchozími činy a oslabuje špatné sklony jako chamtivost či lpění. Zpochybňuje též naše mylné přesvědčení o skutečnosti tohoto projeveného světa. Ó Rámo, za plodný lze považovat jen den věnovaný uctívání mudrců. Každý jiný den je temnotou. Nyní máš nejlepší příležitost ptát se a učit od mudrce všechno, co je hodno poznání. VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, zdalipak jsi rozjímal o mém učení? Zdalipak jsi o něm v noci přemýšlel a vryl si je hluboko do svého srdce? Pamatuješ si má slova o tom, že člověk znamená mysl? Pamatuješ si do podrobností, co jsem ti řekl o stvoření vesmíru? Jedině časté připomínání si tohoto učení vnese do mysli člověka jasnost. RÁMA řekl: Ó Pane, o všem jsem opravdu hluboce přemýšlel. Vzdal jsem se spánku a celou noc rozjímal o tvých osvícených slovech, abych pochopil Pravdu, již jsi naznačoval. Tak ji mám uchovánu ve svém srdci. Kdo by nepřijal tvé učení, když ví, že mu přinese nejvyšší blaženost? Zároveň je velmi příjemné naslouchat tvým slovům, která odstraňují pochybnosti a přinášejí zkušenosti, které nelze s ničím srovnat. Ó Pane, pokračuj prosím ve svém skvělém výkladu. TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pravil: Bozi, polobozi a mudrci, členové královské družiny i všichni ostatní naslouchali moudrým slovům Vasišthy s velkým zaujetím. Vládce Dašaratha i jeho ministři na chvíli opustili své královské a ministerské povinnosti a radovánky, aby se mohli plně soustředit na pochopení mudrcova učení. Dobu poledního a večerního odpočinku oznamovalo troubení na lastury. Tehdy se králové a princové zvedli ze svých míst, jejich bohatě zdobený šat oslnivě zářil nádherou ornamentů i drahých kamenů a celý dvůr vypadal, jako by tu ve zmenšené podobě zářil sám vesmír. Nastal večer a všichni se pomalu rozcházeli k odpočinku. Král Dašaratha ještě náležitě uctil přítomné mudrce a přijal jejich požehnání. Mudrc Vasištha se rozloučil s princem Rámou a jeho bratry, ti mu padli k nohám a též jim se dostalo požehnání. Nadešla noc a všichni spali na svých ložích, jen Ráma nemohl usnout a stále přemítal nad moudrými a poučnými slovy Vasišthy. RÁMA rozjímal: Co to je projevený svět? Kdo jsou všichni ti lidé a další bytosti? Jak se zde objevili, odkud se vzali a kam odcházejí? Co je podstatou mysli a jak může mysl dojít do stavu klidu a nehybnosti? Jak vznikla kosmická iluze neboli májá a jak zase zanikne? Je ukončení této iluze žádoucí či nežádoucí? Jak v neomezeném Já vzniklo omezení? Jaké přesně jsou prostředky a způsoby, které mudrc Vasištha doporučuje pro ovládnutí mysli a smyslů? Mysl a smysly jsou nepochybně zdrojem utrpení. Je nemožné vzdát se radosti z potěšení. Zároveň nelze ukončit utrpení, aniž bychom se té radosti vzdali. To je problém. Avšak hraje-li v tom všem nejdůležitější roli mysl, pak pokud mysl jednou zakusí nejvyšší klid osvobozený od veškeré iluze světa, pak ho jistě nevymění za touhu po smyslovém potěšení. Ach, kdy bude má mysl čistá a spočine v nejvyšším Bytí? Kdy bude moci jako vlna, která se navrátila do oceánu, spočinout v Absolutnu? Kdy se osvobodím od svých tužeb a budu na vše pohlížet stejně? Kdy budu zbaven horečky způsobené připoutaností ke světu? Ach, mysli, zůstaneš opravdu pevně ustálena v poznání, kterému učí velcí mudrci? Ach, rozume, příteli můj, rozjímej o učení mudrce Vasišthy, abychom já i ty byli zproštěni utrpení plynoucího z této světské existence. TEXT ve formátu PDF zde.

yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 || jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 || sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 || Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1) Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2) Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)